2. 7. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Krize Evropské unie, aneb Evropa dvourychlostníNeklid v Evropě. Ratifikace Lisabonské smlouvy se zdá být nejistá, a to nejen tam, kde při prvním pokusu už ztroskotala. Stoupenci užší evropské spolupráce jsou překvapeni a hledají východisko. Při tom mluví s hrůzou o dvourychlostní Evropě. Euroskeptičtí politikové mají radost, někteří dokonce doufají, že tohle bude konec evropského sjednocení, a mluví s nadšením o konečném posilování národních států. To se mi zdá dobrým důvodem, proč se podívat na zdánlivou jednotu v Evropské unii a zamyslet se nad možnostmi, které jsou spojeny se zamítnutím Lisabonské smlouvy. |
Faktem je, že asi žádná mezinárodní smlouva nemá háčky, na kterých se někdo může zachytit. Nemělo by se ale zapomínat, že tohle neplatí jen pro mezinárodní, ale i pro individuální manželské smlouvy. Zdá se mi, že v demokracii většina lidí nerozumí tomu, co je vlastně v takových smlouvách napsáno, když se žádá, aby s nimi vyjádřili souhlas, anebo je odmítli. Nedivte se proto, že nebudu dnes k Lisabonské smlouvě psát víc než to, že na jejím základě se měla zlepšit ona často z nejrůznějších pozic kritizovaná politická spolupráce. Poukážu ale na to, že požadovaná evropská jednota vlastně neexistuje a že byla dvourychlostní Evropa zatím dost úspěšná, ačkoliv zrovna česká vláda souhlasí s eurozónou možná jen váhavě... Že to s jednoduchostí bude asi vždycky složité, to se vědělo v Evropě už tehdy, kdy šlo o účast Velké Británie. Později se eurozóna a schengenské dohody staly hesly pro dvourychlostní Evropu, i když oficiálně na to poukazoval jen málokdo. Tak, co bude? Ano, nikdo to zatím neví, ale ví se dobře, že neexistuje jen Lisabonská smlouva a proti tomu jako opačná alternativa jen ta možnost, že se Evropa politicky celkově rozejde. A já jako eurofil ani nevím, jaká alternativa by byla krátkodobě lepší, zda souhlas s Lisabonskou smlouvou, anebo takzvané "jádro Evropy" okolo Francie a Německa více v němčině ZDE. Zkušenosti s eurozónou nám ukazují, že se jiné země mohou přidat, když chtějí, bez větších problémů, když existuje základní smlouva, která se nedá změnit. Docela dobře si dokážu představit úspěšné fungování takového "jádra Evropy", možná bez Velké Británie, za to ale asi s Irskem, bez Polska a bez České republiky, ale zato třeba se Slovenskem a Slovinskem. To může být po letech zajímavým cílem pro ty evropské státy, které zatím nechtějí Lisabonskou smlouvu přijmout, a taky pro ty, kteří to možná jako Němci udělat nemohou, z ústavněprávních důvodů. Díky zakladatelům evropské spolupráce a mírumilovným politikům, kteří přišli po nich, nebude ani po ztroskotání Lisabonské smlouvy ani s dvourychlostní Evropou okamžitě ohrožen evropský mír. Jako Evropan ale doufám, že politikové nezapomenou, že cílem evropské integrace byl mír. A právě proto je sjednocená Evropa tak důležitá pro všechny obyvatele Evropy, nebo myslíte, že ne? |