25. 1. 2008
Neonacismus, sexismus a šikana v českých ozbrojených sborechKdyž Britské listy upozorňovaly po několik let na fakt, že neonacisté mají zvláštní lásku k pochodování v sevřeném útvaru, používání zbraní a v policejním, vojenském nebo paravojenském výcviku, neshodly se na tom ani s politiky, ani s mluvčím Armády Čírtkem. Několik let staré poznatky zdrojů Britských listů se dnes začínají projevovat veřejně. Nyní se objevují první vlastní zjištění armády a ozbrojená pěst státu si neví s novým fenoménem rady. Ofrčkovaní důstojníci reagují siláckými řečmi, přitom problém je daleko hlubší než si jsou schopni připustit. Ne dva či tři vojáci speciálních jednotek, ne dvě či tři procenta ozbrojenců. Afinitu k rasismu, sexismu, xenofobii s projevy nekontrolovatelné agrese a sklon k silovému řešení konfliktu má více než čtvrtina až třetina vojáků a policistů (podle kritérií), mezi nejmladšími ročníky až polovina. Ne jinak je tomu mezi veterány ze Zálivu nebo Iráku a Afghánistánu - psychické poruchy, postraumatické reakce, drogy, alkohol. Obdobná situace je mezi některými kluby vojenské historie, kde nošení uniforem wehrmachtu či SS a hra na válku má různé psychologické motivy. Nejhorší je situace mezi soukromými žoldáky, pro které je zabíjení práce, v obecních policejních sborech a v soukromých bezpečnostních a hlídacích službách, kde je nejméně náročný příjem, a kam směřují ti nejméně kvalifikovaní uchazeči o uniformu. Řešení je jediné. |
Všechny uchazeče o službu v ozbrojených složkách je nutno nechat vyšetřit specializovaným psychologem a baterii testů zaměřit na hodnotové rámce, skryté projevy agrese, zátěžové chování, krizovou komunikaci, jednání s lidmi. S takto vyfiltrovanými osobami je nutno kolektivně i individuálně pracovat. Jako samozřejmou součást všech jednotek je nutné mít terénní psychology, kteří by detekovali v konkrétních situacích konkrétní osoby, které nezvládly stress, traumata boje, či rozpad civilního života či hodnot. Ne všichni máme povahu Arnolda Schwarzenegera. Aby se nemohlo stát, že armádní důstojník do krve zmlátí svou manželku, policejní důstojník na ulici střílí po občanech z pistole, policista mlátí bezdůvodně pendrekem demonstranta či jen tak přihlížejícího občana. Aby vyražené zuby na policejních služebnách policisté neomlouvali falešnou solidaritou, aby nenávist nebyla spouštěčem tvorby adrenalinu policistů při zásazích. Aby výcvik neměl prvky rasového pogromu nebo politického puče. Předsedkyně poslaneckého klubu strany Zelených Kateřina Jacques dostala příležitost v bezpečnostním výboru Parlamentu dokázat, že není uječená hysterka rvoucí se s každým policajtem, kterého potká, na každé demonstraci, ale odpovědná zástupkyně občanů, kteří mají práva demonstrace zakotvena ústavou. A stejně tak mají právo na profesionálně odvedenou ochranu majetku i sebe sama, svobodu slova a shromažďování. Prozatím jsem nezaregistroval sebemenší systémovou aktivitu oné dámy ve prospěch těch ideálů, se kterými si nechala namlátit pendrekem od policejního maniaka na 1. máje 2006. Do chvíle, než bude jak armáda, tak policie donucena k plošnému zkoumání psychiky svých příslušníků a nezávislému vyhodnocení, nepohne se v ní nic. Letitá okoralost tloustnoucích plukovníků vylučuje vnímat v pařeništi ministerských kanceláří realitu šikany, sexismu a rasismu části vojáků a policistů v terénu. |