Uzbekistán, který svůj plyn prodává prostřednictvím Gazpromu - stále ještě - i do Evropy, má dvě možnosti: diskutovat s evropskými státníky o lidských právech a plyn prodat do Číny. Pak může diskutovat dost dlouho a jeho pozice budou neotřesitelné. Nebo nediskutovat o svých vnitřních záležitostech, a plyn dodávat i do Evropy. Za světové ceny. Když bude diskuze o lidských právech zahrnovat nejen uzbecké demonstranty, naočkované z USA prostřednictvím sorosovské zahraniční politiky "transitions", ale třeba i čečenský, gruzínský či abcházský separatismus (pardon - právo na sebeurčení národů Ičkerijské republiky), může se Gazprom rozhodnout ke strategickému kroku a většinu plynu a ropy dodat do Číny. Být uzbeckým prezidentem a obchodním partnerem Gazpromu, dal bych si tuto podmínku jako nepřekročitelnou. A peníze v tom nehrají roli, neboť Čína stejně platí ve světových cenách a ropu a plyn potřebuje tak nutně, že vše ostatní je jí jedno. Sociální i ekonomický rozvoj je dnes v Číně limitován pouze nedostatkem energií a ropy. Miliarda Číňanů něco spotřebuje...

Vzhledem k množství Gazpromem dodané suroviny do Evropy a spotřebě Evropy a přilehlých zemí (Juščenkova a Tymošenkové Ukrajina, "totalitní" Lukašenkovo Bělorusko, Moldávie) nastane v případě, že evropská ropa plyn poputují do Číny, v Evropě mrazivě temná nálada. Doslova. Nebude čím jezdit, topit a svítit. Zastaví se zásobování. Zastaví se průmysl. Zastaví se doprava. Ekonomika se zhroutí. Jen Česká republika uspokojuje své zásoby z 85% z ropovodu Družba. Nejbližších 20 let tomu nebude jinak. To determinuje politickou pozici všech - i nejpravicovějších vlád. Produktovod Nabbuco je mrtev. Šanghajská organizace spolupráce vyhrála nad EU jednu strategickou bitvu. Bez boje.

Spolupráce Moskvy a Pekingu nejen v surovinové oblasti, ale i ve vojenské povede k definitivnímu vytvoření multipolárního světa pro 21. století, ve kterém bude Rusko-čínský asijský blok hrát klíčovou roli, Evropa bude hrát roli chudé a zanedbané provincie. To definitvně povede k rozpadu NATO a znemožní plány Washingtonu jednostranně dominovat na mezinárodní aréně, ale znemožní to i normální život v Praze, Londýně i v Bruselu. P/osílí to vliv Berlína. A proto se SRN se chová jako silná a odpovědná země, ve které jsou státníci a politici odpovědni svým občanům, ale nikoliv americkým protektorům jako v Česku. Vydírací vliv Polska eliminovalo Německo přípravou stavby podmořského produktovodu z Ruska a z pyšných Poláků se rázem stala periferie zájmu v Evropě. Kde jsou jejich nenasytné požadavky na zemědělskou politiku EU? Vztahy s Putinem jsou pro Schrödera i Merkelovou podstatnější, než diskuze s hlavními dodavateli a partnery Gazpromu o lidských právech.

Taková je realita nejbližších dvou desítek let. Kdo ji nepochopí zavčas, bude ostatními poučen. Pokud nepochopí ani potom, bude nemilosrdně odstraněn. Protože tady jde o život či o kvalitu života půl miliardy lidí. A je to smrtelně pragmatická, idejí prostá globálně politická hra. Ti kdo mohou prohrát, se jmenují EU. Ti, kdo ji prohráli, se jmenují NATO. Ti, kdo ji možná prohrají do roka a do dne, se jmenují USA.

Naivkové jako Andrew Stroehlein v této hře vzbuzují jen útrpný úsměšek.