Odborníci, kteří se věnují profesionálně drogám i odvykání závislostí, uvádějí shodně s mnoha vědeckými pracovišti, že THC fyzicky návykové není. Psychickou závislost si můžeme ovšem vypěstovat na mnoho jiných látek, měnících vědomí a vnímání reality, které jsou plně legalizovány a státem daněny. Na mnohé z nich si snadno vytvoříme už po několikaměsíční konzumaci návyk fyzický. Příjmy státu z alkoholu a nikotinu jsou nemalé - v řádech desítek miliard. Škodlivost nadměrné konzumace těchto látek pro společnost a odvykací kůry pro závislé stojí ale také miliardy. Škodlivost nadměrné konzumace energy drinků – „speedů“ a tzv „smart drugs“ je taktéž nezanedbatelná – zástavy srdce, arytmie, vyčerpání organismu. Zdravotní důsledky nezanedbatelné. Ještě horší situace je s mnohými hypnotiky, běžně předepisovanými jako léky na spaní, na které si pacienti vytvoří návyk a které přesto lékaři takto drogově závislým, které drogově závislými sami učinili, předepisují dále. Ale i zdánlivě neškodné látky, jako je koka, kofein, thein nebo obyčejný cukr, konzumovaný delší dobu nadměrně, vytváří neblahé zdravotní důsledky. O gamblerství raději nemluvme, protože zde je vztah státu k hernám a automatům vyloženě zvrácený.

Zahraniční studie prokazující rizika rozvoje schizofrenie u kuřáků marihuany nezpochybňuji stejně, jako nezpochybňuji vliv jiných látek na odblokování řady skrytých onemocnění. Jsou lidé s predispozicemi, u nichž duševní onemocnění mohou způsobit i úplně jiné faktory.

Nelze tvrdit, že konzumace THC nemění prožitky reality. Mění. Nelze tvrdit, že NADMĚRNÁ konzumace THC neškodí zdraví. Škodí.

Dá se říci, že nadměrná konzumace alkoholu škodí víc a dlouhodoběji, vzhledem k devastačním účinkům na duševní pochody i fyzickou schránku uživatele. Dá se říci, že nadměrné požívání mnoha legálních látek je daleko škodlivější, než konzumace THC. Přesto alkoholiky nezavíráme do vězení, pokud se nedopustí trestného činu, ale léčíme je. Kuřáky také nevězníme, ale jejich plíce léčíme. Pití alkoholických nápojů, pokud nepřeroste únosnou míru, tolerujeme. Čiňme to tak i s „padlými“ uživateli THC, budou li vůbec kdy nějací.

Mýtický charakter marihuany je ovšem dán v našich kulturních podmínkách historicky manipulativní propagandou totalitních bezpečnostních složek, které ztotožnily konzumaci THC s „protisocialistickým“ chováním mládeže v průběhu šedesátých let. V podmínkách neexistence objektivních informací tak vznikl u populace strachový psychologický a kulturní vzorec. Mánička rovná se feťák. Stejnou měrou je odmítána dodnes moderní hudba (rock, punk, ska, techno), ačkoliv vyjadřují autenticky a bezprostředně pocity jednotlivých generací mládeže. Být pankáč je něco protispolečenského? Proč? Pro odmítání systému, kde veškerý úspěch a společenské uznání se řídí požadavkem zisku a ničím jiným? Kdy celá generace mládeže, pokud není ambiciózní, má pocit vykořeněnosti a nezájmu celé společnosti?

Kultura marihuany je spjatá s květinovou revolucí. To není termín, označující jeden z dalších pokusů USA o řízený převrat v některé postsovětské zemi. To je termín, označující dobu uprostřed šedesátých let minulého století, kdy padlo tabu sexuální i kulturní zdrženlivosti mladé generace, vynucované maloměšťáckou, na povrchním křesťanství založenou přetvářkou. To byla vzpoura mládeže proti ideálům, pošlapaným vietnamskou a indočínskou válkou. Sexuální revoluce nešla ruku v ruce jen s kyselinou lysergovou – LSD, ale i s marihuanou a hašišem (tetrahydrocannabiolem THC). Sexuální revoluce šedesátých let znamenala v mnoha oblastech i dobu, která znamenala osvobození sexuality, osamostatnění žen, a vedla nakonec k přehodnocení všech evropských a amerických kulturních vzorců. V této době se poprvé mluví o ukončení apartheidu, o nepřijatelnosti rasové či náboženské segregace, o míru a o lidských právech i ochraně přírody. Mluví se o alternativní kultuře i o feminismu. Neříkají vám tato témata opravdu nic? Pro mnohé z vás je to vaše mládí. A pro některé jsou části tohoto programu i programem politických stran, které volíte nebo které jsou vám sympatické.

Pro mnohé dnešní studenty jsou vaše ideály z mládí vodítkem, na které navazují, aby si našli svou vlastní cestu. Svou vlastní cestu. Slyšíte dobře. Pro mnohé z nich je stress této společnosti a její odcizení na hranici či za hranicí snesitelnosti. Ano, společnost se odcizuje stále více mladé generaci. Jsou zbyteční, tak to alespoň cítí. O tom zpívají. O tom pláčí. A vzkazy, kterým říkáte graffiti, jsou převážně také o tom, že městech není pro mladé místo. Grafiiti jsou vzpourou proti šedi a neosobním chladu měst. Jsou vzpourou proti citové vyprázdněnosti.

Je lhostejné, zda je tento názor oprávněný. Prostě u mladé generace existuje. Nezbavíme se ho, když o něm nebudeme mluvit.

Tato vláda se odmítá zavazovat, že bude hradit jejich vzdělání, tato vláda dělá vše pro to, aby nemohli najít snadno uplatnění. Tato vláda ruší mnohé programy pro podporu handicapovaných skupin. Život nezaměstnaných ji nezajímá. Mnozí nejsou ani voliči, nenašli si ani své místo ve společnosti a nevědí, proč by měli volit Frantu, Mirka nebo Standu. Pro ně je Šavel stejný jako Pavel. Technaře, kteří nelegálně obsadili a zdupali v pravidelném rytmu nějakou louku u dálnice, zmlátili policisté stejně za ministra Bublana jako za ministra Langra.

Nerozumíme mládí a nerozumíme jeho kultuře. A to je základní problém. Vidět ho je první krok k nápravě.

Podle studie Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ČR, 2007) je spotřeba konopných látek v ČR mizivá - Konopné látky užilo v posledních 30 dnech 4,8 % respondentů průzkumu (7,1 % mužů a 2,6 % žen), z toho 54,1 % žen ve věku 18-34 let a 39% mužů 18-34 let konzumovalo konopí méně než jednou týdně; 35,1% žen a 30% mužů nejméně 1krát týdně, 19% mužů a 10% žen několikrát týdně, 12% mužů denně nebo téměř denně. U žen v rozpětí od školy do důchodu (18-64 let) je konzumace konopí méně než jednou týdně v posledních 30 dnech 53,5 %, u mužů 18-64 let 39,8 %. V tomto věkovém rozpětí z oněch 4,8 % respondentů průzkumu nejméně 1krát týdně konzumuje konopí 37,2% žen a 28,5 % mužů, několikrát týdně 22% mužů a 9,3% žen, denně nebo téměř denně je to 9,3% mužů.

Podle optimistických vládních údajů je v celé dospělé populaci ČR přibližně 2,6 % pravidelných konzumentů konopných látek (tj. cca 190 tis. osob užívajících konopné látky nejméně jednou týdně).

Oproti tomu výsledky dosavadních studií (dle výroční zprávy o stavu drog v ČR za rok 2006) ukazují, že v dospělé populaci (18+) má alespoň jednu zkušenost s nějakou z nelegálních drog přibližně 20 % osob (tedy 1,6 milionu osob), mezi mládeží je prevalence zkušeností s drogami vyšší (přibližně 25 % žáků základních škol a 50 % studentů středních škol - dle údajů ze studie Health Behaviour in School-aged Children). To jsou oficiální údaje, čeští odborníci, zvláště ti se zkušeností s nízkoprahovou a terénní prací, hovoří o daleko vyšších číslech zvláště v kategorii studentů . O tomtéž hovoří i ti, kteří sledují spotřebu konopí a monitorují drogovou scénu. Dle těchto údajů více než šedesát procent mládeže ve věku 14-24 let kouřilo alespoň jednou konopí s vyšším obsahem THC (což je dnes nutno mezi nelegální drogy uvádět). 25 procent z nich požilo tuto látku více než jednou, dá se o nich hovořit jako o konzumentech s přídomkem „občasní“ či dokonce „pravidelní“ (více méně pravidelná konzumace minimálně v týdením intervalu).

Není to zjevný nepoměr?

Výroční zpráva Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogovou závislost za rok 2007 zase tvrdí, že v posledním roce si podle zprávy zakouřilo konopí asi 28 procent Čechů do 24 let. Druhá nejvyšší spotřeba byla ve stejné věkové kategorii dle tohoto zdroje ve Španělsku, kde stejnou drogu užilo asi 19 procent mladých lidí.

Podle průzkumů z let 2002 a 2004 vyzkoušelo v dospělé populaci jakoukoliv nelegální drogu přibližně 20 % osob ze všech věkových kategorií 18+, čili cca 1,6 milionu osob. Většina z tohoto počtu jsou studenti (14-24, příp. 14-34), většinou rekreační konzumenti THC a tzv. tanečních drog. Nedá se o nich ale mluvit jako o feťácích. Těch je mezi dospělou populací pouze třicet tisíc, tedy necelé čtyři desetiny procenta.

Počet „problémových“ uživatelů „tvrdých“ drog je podle výroční zprávy o drogové situaci v ČR za rok 2006 stabilizován odhadem pouze na 30,2 tisících, z toho je 19,7 tis. uživatelů pervitinu a 10,5 tis. uživatelů opiátů; počet injekčních uživatelů drog je odhadován na 29 tis. Jestli neinjekční uživatelé všech drog tvoří zbytek, pak je podíl uživatelů THC mezi nimi naprosto mizivý. V letech 1998--2006 nebyl zaznamenán v ČR ANI JEDEN případ smrtelného předávkování THC.

Pro neznalé: marihuana se nepíchá...

Podle jiných údajů 20 procent populace v inkriminovaném věku užívá takzvané taneční drogy na diskotékách a v klubech, kam jejich rodiče nikdy ani nevešli. Přesto se ani tito mladí v naprosté většině nedopouštějí trestné činnosti. Nicméně těchto šedesát procent jsou potencionální pachatelé trestného činu ve stejném paragrafu, jakým je prodej a držení heroinu. Nicméně těchto šedesát a více procent populace připravující se na povolání spadá do statistik o konzumu drog, které si vede policie. A policie je ta, která si mezi náhodně nalezenými konzumenty hledá ustrašené donašeče.

Ať se nám to líbí nebo ne, látky měnící vědomí patří k současné kultuře a stát není schopen jejich konzumaci nejen zabránit, ale není schopen ani odhadnout řádově množství konzumentů „měkkých“ drog. Můžeme nad tím lamentovat, zavřít ale všechny učně, středoškoláky a vysokoškoláky nemůžeme. Udělat z internátů a kolejí kriminály tak nejde. Dělat v nich každý večer razie s drogovými psy je nemožné. Chtě nechtě tak zavíráme oči nad vzniklým problémem - sociálním fenoménem. Jsme pokrytci a falešní moralisté. I ve sněmovně jsou možná mezi poslanci někteří, kteří marihuanu kouřili či občas ještě kouří. Nikdo z nich se nedopustil pod jejím vlivem zločinu. Nechci po nich přiznání. Chci po nich zamyšlení, diskuzi a moudré rozhodnutí. Poslanecká sněmovna hlasovala v roce 2006 o dvou návrzích zákona vrácených Senátem – o novele zákona o návykových látkách a o trestním zákoníku. V obou případech se diskuse týkala jiných otázek než problematiky drog.

Legislativní rozdělení drog podle zdravotní a společenské nebezpečnosti dle vládou schváleného záměru z r. 2001, které bylo součástí rekodifikace trestního zákoníku (sněmovní tisk č. 265/2003), bylo sice schváleno Poslaneckou sněmovnou, ale poté byl návrh zákona zamítnut v Senátu; Poslanecká sněmovna v r. 2006 tzv. veto Senátu nepřehlasovala, takže zákon nebyl přijat.

Ať už se legislativní systémy jednotlivých členských států staví k problematice konopných drog jakkoli , v Evropě je možné sledovat trend rozvoje alternativ k trestnímu odsouzení v případech užívání a držení menšího množství konopí pro vlastní potřebu bez přitěžujících okolností. Konopí se v současnosti často odděluje od jiných nelegálních látek, ať už ze zákona, na základě metodických pokynů pro orgány obžaloby nebo v soudní praxi. Ve většině evropských zemí dochází k odklonu od trestů odnětí svobody ve prospěch peněžitých trestů, napomenutí, probačního dohledu, upuštění od potrestání a poradenství. Příklady tohoto trendu lze najít v řadě opatření z poslední doby, např. zrušení trestů odnětí svobody v Lucembursku v roce 2001 a v Belgii v roce 2003, snížení trestů odnětí svobody v Řecku v roce 2003 a ve Spojeném království v roce 2004. Příslušné metodické pokyny byly pro policii a orgány obžaloby vydány v roce 2003 a 2005 v Belgii, v roce 2005 ve Francii a v roce 2004 a 2006 ve Spojeném království. Zhruba 3 miliony lidí v Evropě jsou každodenními či téměř každodenními uživateli konopí.

citace STAV DROGOVÉ PROBLEMATIKY V EVROPĚ - výroční zpráva Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost ZDE

V roce 2006 probíhal již 4. ročník projektu scientologické církve Řekni NE drogám – řekni ANO životu. Pod heslem kampaně Město bez drog a Den bez drog pořádají scientologové „cykloběh“ po různých městech ČR (s názvem Cykloběh za Českou republiku bez drog), kde žádají podporu představitelů obcí pro svou kampaň; v ulicích měst pořádají informační kampaně a přednášky pro děti a mládež. Náborové roadshow. Podle odborníků jsou však v kampani prezentovány zkreslené informace, kampaň neodpovídá standardům kvality primární prevence a není ani v souladu s Národní strategií protidrogové politiky.

Křesťanské či scientologické nikdy či apage satanas není totiž řešením. Tak dlouho křesťané řečnili o zhoubnosti prostituce, aniž by proti ní něco udělali, až zde máme masovou sexuální turistiku v příhraničních oblastech a rozvinutý trh s bílým masem. Tak dlouho hovořili o zhoubnosti všech drog, až tu máme rozvinuté velkopěstírny marihuany jako finanční základnu organizovaného zločinu a tvrdě organizovaný trh s kokainem a heroinem, který se za patnáct let policii nepodařilo zničit.

V konzumaci alkoholu paříme k největším spotřebitelům na hlavu, aniž by se tím ministři vnitra průmyslu či zdravotnictví jakkoliv zabývali a konumaci piva podporují a propagují mnohé obce a města formou Pivních slavností či Vinobraní. Podle publikace Fakta o českém zdravotnictví 2007 stoupá v Česku trvale spotřeba alkoholu, je jedna z nejvyšších mezi zeměmi OECD. Vyšší je jen v Maďarsku, Francii a Lucembursku. Alkohol (etanol) byl u zemřelých aktivních účastníků nehod nejčastěji zjištěnou psychoaktivní látkou; v letech 2003–2005 byl zaznamenán klesající trend podílu pozitivních nálezů alkoholu z 40,1 % na 30,4 %, v r. 2006 tento podíl opět vzrostl na 37,5 %. Pozitivní nález jakýchkoliv drog mimo etanol byl zaznamenán v r. 2006 u 11 % vyšetřených zemřelých aktivních účastníků nehod. K nárůstu došlo v r. 2006 u podílu pozitivních nálezů pervitinu (4,6 % vyšetřených) a THC (7,2 %), které poprvé přesáhly hodnoty nalezené u benzodiazepinů (3,1 %).

Každý čtvrtý dospělý Čech pravidelně kouří, spotřeba cigaret a od ní se odvíjející daň z tabáku se podílí nemalou částkou na státních příjmech.

V rámci pravidelného Výzkumu názorů a postojů občanů ČR k problematice zdravotnictví a zdravého způsobu života byly koncem roku 2006 hodnoceny názory občanů ČR na rizikovost užívání návykových látek. Celkem 49,3 % respondentů nemá nic proti tomu, aby 15leté dítě ochutnalo alkohol při rodinné oslavě, z toho 12,4% rozhodně souhlasí. Celkem 61,4 % dotázaných to nepovažuje za žádné riziko, nebo považuje za malé riziko. 81,8 % dotázaných nesouhlasí s tím, aby jejich dítě zkusilo kouřit cigarety, 93,7 % nesouhlasí s tím, aby dítě ochutnalo marihuanu. Kolik 15letých dětí přitom ve skutečnosti pije a kouří? A kolik kouří i marihuanu?

No není právě tohle pokrytectví? Naše pokrytectví? Je.

Tolik potřebnou společenskou diskusi vyvolalo alespoň rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.06.2006 (spisová značka 3 Tdo 687/2006, ve sbírce rozhodnutí pod č. 550/2006). Zde se konstatuje, ež samotné pěstování rostlin konopí (rod Cannabis) ... nelze zároveň ztotožňovat s pojmem výroby omamné a psychotropní látky podle § 187 trestního zákona. To je jen začátek.

Diskutujme odpovědně s drogovými odborníky a lékaři o klasifikaci drog v závislosti na zdravotních důsledcích i reálním sociálním dopadu a nápadu negativních jevů a trestných činů.

Klasifikujme drogy. Rozlišujme tvrdé drogy od látek, jejichž držení budeme i nadále posuzováno jako přestupek či tolerováno stejně, jako alkohol, nikotin, kofein, taurin či guarana.

Trestejme nekompromisně dealery - zejména na základních, ale i středních školách. Tvrdě, nekompromisně a bez slitování. Deset let za prodej heroinu není mnoho.

Trpělivě vysvětlujme mladistvým konzumentům, že život se dá trávit i jinak, než v oparu hašišové dýmky. Nefrustrujeme ale skorodospělou mládež na středních školách , u které policie najde jednoho jointa a která se tak seznámí s policejním antonem, s vyšetřovatelem, soudcem, někdy i s vězením. Převychovávat v pasťácích či ve vězení neumíme, jen vyrábět profesionální agresory a zločince. Je na čase si to přiznat.

Dekriminalizujeme pěstování konopí s vyšším obsahem THC pro vlastní potřebu, určeme exaktně „množství účinné látky větší než malé“ u těch drog, odborníky označených za „měkké“ tak, abychom postihovali ty, kteří se budou chtít nelegálně obohacovat na prodeji těchto látek. Kteří je budou vyrábět nelegálně stejně, jako trestáme nelegální palírny alkoholu. Protože zde je hranice mezi prostředím zločinu a realitou všedního dne. Zde je nabídka THC vedle tvrdých drog i závadové prostředí. Zde je pašování ve velkém a zločin. Ten nehledejme na něčí zahrádce mezi pelargóniemi.

Úplně legalizujeme používání domácích i firemních léčivých přípravků pro jiné než perorální použití s obsahem THC u osob s diagnostikovanou artritidou, roztroušenou sklerózou či rakovinou, případně s dalšími chorobami, u nichž je možná pouze paliativní léčba. Upozorněme tyto osoby na důsledky konzumace a vyžádejme si kvalifikovaný souhlas, že byly poučeny. Pak jim podávejme masti a přípravky s THC, které prokazatelně pomáhají zmírňovat nesnesitelné bolesti. Lepší je určitě lokálně účinná mast „z trávy“, než brufen či opiáty per os.

Vyžadujme při prodeji těchto látek na lékařský předpis kvalifikované poučení o rizicích jejich konzumace s vlastnoručním podpisem pacienta.

Tvrdě postihujme konzumaci látek měnících vědomí při jízdě nebo jízdu pod jejich vlivem, kdy je reakční doba prodloužena a vnímání reality změněno. A je jedno, zda je to alkohol, THC, nebo nadměrné množství taurinu či guarany v některém z energy drinků. Unavený, nevyspaný ale přebuzený řidič působí stejné dopravní nehody jako řidič opilý nebo „zhulený“. Tvrdě proto trestejme všechny účastníky dopravních nehod „pod vlivem“. Zákaz řízení a podmínečné odsouzení budiž minimem.

Trestejme veškeré trestné činy spáchané „pod vlivem“ zvýšenou trestní sazbou na horní hranici. Zpřísněme tresty za násilné trestné činy, u nichž bude zjištěn vliv látek měnících vědomí. Zde není na místě výchova, ale tvrdě abstinenční program. Vytvořme samostatný trestný čin konzumace drogy v nápravně výchovném zařízení nebo při ústavní léčbě. Trestejme i nedbalost personálu ve věznicích jako napomáhání a trestejme i odpovědnost jejich velitelů. Testujme namátkově vězně a pokud u nich bude zjištěna konzumace drog, zpřísňujme jejich režim a postihujme je. A postihujme i ty, kteří jim nedbalým výkonem své práce umožnili do věznice drogy pronést či přechovávat.

Omezme platbu za léčení ze solidárního zdravotního a sociálního pojištění osobám, které dlouhodobě a vědomě konzumovaly jakékoliv látky měnící vědomí, pokud jim nebyly předepsány lékařem a není o tom zdravotní záznam.

Začleňme diskuzi o rizicích látek měnících vědomí do výuky. Učme své děti odpovědnosti při rozhodování, učme je znát rizika, stejně jako je učíme obezřetnosti při zacházení se zbraněmi,  jedy, hořlavinami či výbušninami.

Preferujme a podporujme aktivní trávení volného času, které vylučuje látky měnící vědomí. Finsko a Švédsko patří mezi země, v nichž je zaznamenávána nejnižší úroveň užívání konopí v Evropě. A jsou to země, kde je sociální péče i vzdělání na vysoké úrovni, kde se stát zajímá o mládež a podporuje aktivní trávení volného času. Jsou to země, kde frustrace mladé generace z nezájmu společnosti nejmenší... Zatímco Česká republika, ultraliberální Irsko, donedávna konzervativní Španělsko, konzumně orientovaná Francie a liberální Spojené království -- u těchto zemí se jedná o najevyšší hodnoty mezi studenty - 30 % až 44 %. Hodnoty přesahující 25 % jsou hlášeny z frustrovaného Německa i katolické a donedávna konzervativní Itálie. Ve Švédsku, Finsku a Norsku jsou hlášeny dle evropské analýzy ESPAD hodnoty okolo či pod 10 %.

Ukazujme svým dětem, že jim nejen rozumíme, ale že s nimi počítáme. V rodině i ve společnosti. Stejně jako neškodí jedna sklenka kvalitního stolního vína z moravských strání při nedělním obědu či hlt při mši, ale dvě láhve laciného patoku z člověka udělají spolehlivě a legálně fyzickou i psychickou trosku, možná ani joint neuškodí tolik, jako flákání se po nocích bůhví kde a bůhví s kým za lhostejnosti rodičů.

To co je nebezpečím pro společnost, je rezignace rodin na společně strávený čas, na city. Rezignovali jsme na porozumění a lásku. Citové deprivaci ale žádná náhražka nepomůže. Změnit musíme sebe.

Buďme poučení sebekritičtí a moudří. Nebuďme lhostejní, nebuďme ale ani fanatici. Pokud to takto myslel nový ministr školství ze strany Zelených, kolega Liška, může mít moji podporu. Uvidíme, jak co myslel.

Autorka je poslankyní ČSSD, členkou sociálního výboru Parlamentu, výboru pro evropskou integraci a stínovou ministryní pro ženu a rodinu. Původní profesí je učitelka, v minulém období se věnovala i problematice školství, zejména učňovského.