„Vůbec ne. Ten si ten svůj hnusnej život moh zachránit tím způsobem, že moh předat ty peníze a bylo by všechno v pořádku. Ten, jedinej, kterej v tom autě byl, měl zbraň. A on ji vytáhnul a chtěl, ohrožoval s tou zbraní, ohrožoval Pepu (Josefa Mašína – pozn. red.), s kterým zápasil o tu zbraň. No a pak vyšla rána a on se sám odstřelil,“ řekl Paumer. „Bohužel, na tuto děsivou odpověď, která dokládá, že Paumer pohrdá životy druhých a flagrantním způsobem otáčí vztah vrah (lupič) a jeho oběť, rozhlasový moderátor nezareagoval. Pokladník Rošický, který se stal nevinnou obětí, byl Paumerem v této rozhlasové odpovědi vylíčen jako původce vlastní smrti. V Paumerově neuvěřitelně drzé dikci právě tato oběť 'ohrožovala' lupiče a vrahy a sama se 'odstřelila',“  reagovala na Paumerova slova pro gitU tisková mluvčí KSČM Monika Hoření.

Neprojevení lítosti ze strany Paumera ani Mašínů ale nevadí premiéru Topolánkovi, který uděloval čestné plakety.  „Milan Paumer patří ke skupině, která se po nástupu komunismu, kdy komunismus vyhlásil válku vlastním občanům, postavila proti režimu a chtěla bojovat za osvobození Československa od totalitního režimu. Často se diskutuje o obětech. Myslím si, že bychom měli uvést celou řadu srovnání, kolik lidí například zemřelo na drátech vysokého napětí při pokusu opustit totalitní zemi, kolik lidí zemřelo v komunistických lágrech a podobně,“ řekl Topolánek v úterý v pražské Kramářově vile, při slavnostním předání čestné plakety Paumerovi. Nikoli ale všichni, kteří Mašíny a Paumera jinak uctívají, na celou záležitost hledí tak přímočaře jako premiér. „Byly doby, kdy války měly svá pravidla,“ uvedl kupříkladu publicista a bývalý kancléř Pražského hradu Ivan Medek v sobotních Lidových novinách. V případě Mašínů, kteří jednu z obětí omámili chloroformem a následně jí ve spánku podřízli hrdlo, však podle Medka tato pravidla neplatila. „To, že se jich bratři Mašínové nedokázali vždy držet, může být pochopitelné, ale v žádném případě to neznamená, že na jednání, které připomíná spíše popravu než boj, měli tak říkajíc právo. Soudit nemohu a nechci. Možná že se mýlím, ale myslím si, že sebenepatrnější projev lítosti, vycházející ze svědomí mužů tehdy mladých, by velikost jejich odvahy nezmenšil. Právě naopak,“ dodal Medek.

Ztráty lidských životů byly a jsou překážkou i pro bývalého a stávajícího prezidenta Václava Havla a Václava Klause, kteří Mašínům ani Paumerovi nikdy neudělili státní vyznamenání, ač to Senát opakovaně navrhoval. Veřejnost se dělí na ty, kteří právo na svobodu nestaví nad právo na život jiného člověka, a na ty, kteří to vnímají opačně. Někteří si v tomto pomáhají i takzvaným černým humorem. Na serveru Aktualne.cz kupříkladu jeden z tázajících se lidí položil, pod přezdívkou Gecko, Paumerovi následující dotaz: „Dobrý den, budete se snažit i o ocenění dalších neprávem opomíjených bojovníků proti komunismu? Mám na mysli například. ikonu protikomunistického odboje Olgu Hepnarovou, která v 70. letech zlikvidovala 8 komunistů nebo Ladislava Hojera, který zlikvidoval 5 komunistek? Dodnes nemají úctu národa...“ Hepnarová najela za minulého režimu náklaďákem do skupiny lidí stojících na tramvajové refýži, dostala trest smrti. Hojer znásilňoval a vraždil ženy, dostal taktéž trest smrti. Paumer na dotaz odpověděl svérázně: „V současné době se snažíme prosadit zákon o třetím odboji, který by anuloval zbytkové tresty. A na jeho základě bychom poté prosazovali ocenění dalších bojovníků proti komunismu.“ Podle návrhu zákona o protikomunistickém odboji, který právě projednává Senát, by mohli být účastníci třetího odboje postaveni na roveň válečných veteránů. Osvědčení by měl vydávat Ústav pro studium totalitních režimů. Za protikomunistického odbojáře má být podle návrhu považován ten, kdo vedl ozbrojený boj, sabotáže, spolupracoval se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, věnoval se převaděčství nebo například fungoval jako agent-chodec. Hepnarové a Hojera by se zákon pravděpodobně netýkal, Mašínů a Paumera ale ano.

Autorka je interní redaktorkou gitY.