2. 7. 2008
letní fejetonKdyž už konečně přiletí slovenské kavky?Minulý týden jsem byl na obědě s kamarádkou Blankou. Ta mne pravidelně zásobuje analýzami všeho druhu: od české politiky přes tu evropskou, od vztahů mezinárodních, až po ty intimní, a místy nevynechá ani ty nejintimnější. Tentokrát jsme si dali speciál: hlavním tématem byly Slovenky. Pronesl jsem totiž hned na úvod několik nešikovných vět o půvabu Slovenek v Praze. "Ty už v tom jedeš taky?" vytřeštila na mne Blanka oči a začala se smát nahlas na celou zahradní restauraci. |
Chvíli jsem tomu nerozuměl. Co je tady proboha k smíchu? A protože si myslím, že jde vždy dobré dozvědět se, čemu se ten druhý směje na váš účet, nechal jsem si to vysvětlit. Slovenky podle Blančina vyjádření jsou totiž ženy chytré až vychytralé (po slovensku by se řeklo "prefíkané"), což se projevuje zejména tím, že vědí, čeho chtějí dosáhnout. To je sice přímým popřením slavného Wildeova aforismu o ženách, ale to byl u Blanky jenom začátek. Slovenky totiž podle ní představují velké ohrožení -- samotných Češek. Dokážou totiž Čechy obalamutit vším, co mají k dispozici: půvabem, úsměvem, laskavostí a zdvořilostí. "Jestli to takto půjde dál, ovládnou Slovenky všechny české muže!" uzavřela Blanka hrozivě. Tuto větu doprovodila hrozivou gestikulací a jakousi slovní karikaturou slovenské ženy, na níž bylo komické pouze to, že byla jakousi "českoslovenštinou". V tu chvíli jsem si řekl, že má Blanka asi pravdu. Ne že bych chtěl za každou cenu argumentovat v takových obecnostech, ale zalíbilo se mi to. Z jejího popisu totiž vyplývá přesně to, co chybí i mně -- a nejen na ženách. Většina tzv. českých žen se totiž velmi ráda spokojí s tím, že už své teritorium výskytu ovládají a na ty nebezpečné slovenské zbraně půvabu, úsměvu, laskavosti a zdvořilosti, už jaksi pozapomněly. Řekl bych, že tím Slovenky zajímavým způsobem připomněly, že Češkám jaksi něco chybí. Tím, že nabízejí kulturnější variantu projevu, spojenou s usilovností a snahou něčeho dosáhnout, stávají se nositelkami evropských hodnot, na něž už dávno zapomněli i čeští muži. "A co s tím budeš dělat, Blanko?" zeptal jsem se poťouchle. "Co bych s tím dělala? Mám přece svoji hrdost," řekla. V jedné mé oblíbené kavárně na Vinohradech se již několik hostů nepokrytě těší na okamžik, až přiletí do Prahy na léto Slovenky. "Uvidíš, to tady hned rozkvete," řekl mi jeden z pravidelných hostů. On sám je totiž přímo dokladem, jak se může v létě z Čecha (a nadutého Pražáka) stát okouzlující Evropan. Slovenky totiž hned první den vnesou do kavárny... nejprve rychlost, ale zároveň i zdvořilost, půvab a samozřejmý úsměv. Jejich lahodná slovenština jako mávnutím čarovného proutku proměňuje i dosud mrzuté kavárenské hosty. Ze zakaboněných a závistivých Čechů se mávnutím slovenského proutku stávají lidé galantní, vtipní a doslova sebevědomě okouzlující. Začali jsme tomu říkat "přílet slovenských kavek". Jedna ze servírek se nepokrytě zamračila, když jsem se naoko zeptal, kdy už konečně dorazí Slovenky. "Abyste se z nich..." opáčila nesmlouvavě česky a zmizela demonstativně v kuchyni. Ano, z toho by se i jeden přinutil k nějakému ostřejšímu výrazu.V Česku, obávám se, panoval hodně dlouho dojem, že Slováci jsou příliš zaostalí na to, aby Čechy (a v tomto případě české ženy) nějakým způsobem ohrozili. V myslích neodolatelně královských Čechů bez koruny byli Slováci prostě nedomrlí bratři, takoví ti "drotári". České stereotypy, přenášené z generace na generaci, měly svůj původ ve způsobech, v nichž se Slováci nikdy nemohli cítit dobře. Zejména v hlavním městě nalezly tyto manýry živnou půdu v podobě nevykořenitelného sebezahledění nad vlastní dějinnou bez-významností. Po rozdělení Československa se stalo to, že Češi přestali o Slovensko jevit naprostý zájem. To ovšem nelze říct o Slovácích -- a Slovenkách zvláště. Stačí se podívat na českou scénu populární hudby, herecké úspěchy slovenských herců nebo do světa tolik protežovaného modelingu (koneckonců i první československá Miss byla Slovenka). Pokud patříte k lidem, kteří občas na Slovensko přijedou, uvědomíte si i v té nejzapadlejší dědině, že tu na stánku běžně koupíte české noviny a časopisy, a obyčejní lidé vám projevují spontánní nadšení, když s vámi mohou mluvit. Ale aby nebylo mýlky: Slovensko už dávno není zemí, která se musí někoho doprošovat, jak si stále mnoho Čechů - a Češek myslí. Ta mentální bariéra, jež není způsobena jazykem -- protože se všichni opravdu vzájemně domluvíme bez problémů - je dána nejen minulostí, ale i politickými perspektivami obou národů. Zatímco Česko se vybíjí v podivně masochistickém euroskepticismu, Slovensko už dávno ratifikovalo Lisabonskou smlouvu a od ledna dokonce zavádí euro. A proč vlastně Slovenky přijíždějí do Prahy a okolí? Udělal jsem si o tom soukromou anketu, z níž vyjímám. Je to pro ně první destinace na Západě, kde nemají jazykové problémy, něco málo si tu i vydělají, a navíc jsou v roli obletovaných princezen. Například ze Žiliny do Prahy se dá téměř dohodit kamenem, a "Praha je přece krásná". Tak co? Českým mužům se jistě líbí, když je na ně konečně někdo příjemný, laskavý a svým půvabem jim dokáže nabídnout sny, o které už dávno sami svou neschopností přišli. V jednom ale nemohu s Blankou souhlasit: Slovenky tím jistě nekolonizují Česko. Říkám si, že toliko využívají svých civilizačních práv... A co dělají české ženy? Blanka míní, že už dávno rezignovaly. Některé z nich podlehly sexuálně výbojným Irům, kteří se v 90. letech houfně přemísťovali do střední Evropy za byznysem. Několik důkazů v mém nejbližším okolí bychom o tom mohli společně podat. Ale to už je o jiném, i když blízkém tématu. |