Stačí si v kterékoli pokladně ČD kartu nabít částkou minimálně 100 Kč, nacvakat do stroje svou volbu, z něho vyjede zlevněná jízdenka, a vy můžete při cestách mezi krajskými městy vesele šetřit. Ovšem pouze v některých případech.

Poprvé jsem kartu vyzkoušel, když jsem cestoval za svými přáteli z Prahy-Holešovic do Brna. Užíval jsem si cestu v komfortním Eurocity z Hamburku do Budapešti za 105 Kč. Když jsem se s tím pochlubil svému příteli, dlouholetému zaměstnanci Českých drah, rozohnil se na mě, že podporuji vnitřní zloděje, kteří chtějí položit České dráhy na lopatky pomocí, jak uvedl, "tunelářského projektu" ČD Cargo a navíc ještě pomocí "nesmyslných slev".

Pak se uklidnil a řekl, že je to stejně jedno, protože až se to konečně povede a České dráhy konečně koupí Deutsche Bundesbahn, bude alespoň pořádek.

Z Brna, kde jsem odbavovací stroj bez problémů našel, jsem se opět vracel na eLišku. Když jsem se ale po odbavovacím stroji pídil před cestou ze svého domovského Hradce Králové, hledal jsem marně. V pokladně mi kartu ochotně nabili, ale stroj na nádraží nebyl.

V honosném hradeckém informačním centru ČD (mnohem honosnějším než v Holešovicích, kde jsem ještě "neměl problém") mi smutně (kdo by se taky ochotně šířil o službě, která "tuneluje" jeho chlebodárcovskou firmu) sdělili, že terminál je zatím jen na dvou nádražích, do kterých jsem se předtím shodou okolností trefil.

Jízdenku si prý můžu objednat přes internet a fyzicky vyzvednout na všech pokladnách, vybavených čtečkami In-karet. Pak mi vydali heslo mé In-karty.

Když jsem si ale jízdenku zkoušel objednat přes internet, zjistil jsem, že mi on-line služby Českých drah sice nabízejí eLiškovskou slevu, ale nenabízejí mi možnost zaplatit ji z mé nabité In-karty, nýbrž pouze z mé "vybité" karty kreditní. Nejdřív jsem si myslel, že jsem se zmýlil, protože jsem ve "věcech elektronických" značně neobratný. Požádal jsem proto o instruktáž, jak to dělávám u svého nadnárodního mobilního operátora, který nejenže má svůj služební počítač vybavený internetem, ale také demo-ukázkou internetového a bankomatového ovládání všech služeb, které nabízí - a na tom mi vždycky službu konající pracovník všechno polopatě vysvětlí.

Paní z ČD Centra mi tentokrát sdělila, že si není jistá, zda to jde či ne, a nemůže to ani ověřit, protože České dráhy ve svých informačních centrech internet nemají (natožpak nějaký demo-program, že?).

Zavolala tedy kamsi výš, kde jí sdělili, že si přes intenet eLišku ze své karty opravdu objednat nemůžu. Když mi pak zdvořile chtěla vyhovět v mém atavistickém českém reflexu "hnát to vejš" a vzala za kliku paní přednostky, nedovolali jsme se ani tam. Paní přednostka si nejspíš někam odskočila.

A to už je všechno.

Jen jsem v informačním centru nechal papírek, na který jsem napsal adresu Britských listů.

Aby si paní přednostka přečetla, co si myslím o organizaci, kde se na jednu slevu lze dostat z Prahy do Hradce Králové, ale zpátky už ne, a jejíž zaměstnanci nemají dost technických prostředků, aby to zjistili ani oni sami. O organizaci, která radostně inzeruje, že se její služba týká čtrnácti krajů, a ona se zatím týká pouhých dvou. Teď už si shodně se svým brněnským přítelem říkám: Už aby se to vytunelovalo. Oni v tom pak už Němci udělají pořádek.