Stačí malá krize systému provázená vysokou nezaměstnaností a tito lidé přijdou o všechno - o dům, o byt, o auto. Potom teprve nastanou ty pravé problémy. Tato slova ve spojení s Německem musí v každém evokovat vzpomínky na nástup Hitlera k moci, který také využil chudoby a inflace k tomu, aby se zmocnil vlády. Rozrůstající se chudoba je živnou půdou pro nové führery.

Jenže celá anketa je plácáním do vody. Blíží se okurková sezóna, není o čem psát, tak i takové zprávy jsou dobré. Přitom je to jen další případ demagogie, kterou nás krmí po celý rok. Již základní otázka výzkumu je scestná. Nevypovídá nic o názorech Němců na demokracii, ale jenom na systém, který v Německu vládne a který si říká demokracie. Ano, Němci odmítají politický systém v zemi. Ale tento systém nemá s demokracií nic společného. Demokracii využívá jen jako mimikry.

Byl to prezident Lincoln, který řekl, že demokracie je "VLÁDA LIDU A PRO LID". Jenže prezident Lincoln byl celý život otrokář. Demokracie je vějičkou pro plebs, aby mu zalepila hubu. O tom, že tento systém je demokratický, nás denně přesvědčují média. Ta mají plnou hubu demokracie, ale nikdy neřeknou, co to vlastně je.

Pavel Janíčko ve svém článku "Tisk je zosobněním spiknutí mezinárodního kapitálu" to napsal velmi dobře. "média (včetně tzv.veřejnoprávních) jsou jen součástí velmi dobře zkoordinované celosvětové mašinérie vymývání mozků ve prospěch strategických cílů globalizovaného kapitalismu, a podle toho se také chovají. Jejich orientace je dobře pojištěna jejich vlastnictvím (vesměs jsou vlastněna mezinárodním velkokapitálem) a jejich redaktoři dobře vědí, komu slouží. Není to tedy otázka jejich osobní nedokonalosti a neznalosti (pofidérních) norem té skvělé mezinárodní žurnalistiky, ale naopak jejich bezchybné orientace v pravidlech, která nám sem prosadili tzv.bojovníci za svobodu tisku, v jejichž předních řadách stáli právě redaktoři propagandistické stanice americké vlády Hlas Ameriky". Proto si média u nás mohou dovolit větší míru arogance a lživosti. Ale jen proto, že jim to my sami svou pasivitou dovolujeme.

Poslední hřebík do rakve toho, co se vydávalo za demokracii, zarazil prezident Bush po jeho 11. září. Atentát na WTO přišel jako na zavolanou. Ihned po atentátu se uvedla do chodu dlouho připravovaná mašinérie omezování svobod, která se jako jed rozlévá do celého západního světa. Začalo to zákonem Patriot Act, který omezil základní svobody Američanů. A další zákony se rojily jako houby po dešti. Odposlouchávání telefonů bez soudu, kontrola veškeré elektronické korespondence, věznění lidí bez soudu, bez pomoci advokáta, mučení zatčených, to jsou jen vrcholy ledovce nové Bushovy demokracie. Ve spojení s miliony televizních kamer na ulicích, na pracovištích, z informací získaných z platebních karet, se kruh uzavírá. Orwelův stát Velkého bratra je tady. Velký bratr nás kontroluje na každém kroku. Ať žije demokracie.

A tomu všemu se říká demokracie. Divíte se, že třetina Němců se staví proti? To je ta inteligentnější část národa. Zbytek jsou ovce, spásající poslední trávu a nepřipouštějí si to, že i na ně jednou dojde.

Jenže demokracie je o něčem jiném. "Demokracii si musíme teprve vybojovat" napsal Milan Valach. Situace v naší republice přesně popisuje všechna negativa současné pseudodemokracie. Vládne nám strana, která má podporu sotva 15% obyvatel. Totiž jejích 30% hlasů při poloviční účasti voličů nic víc není. Tato vláda se spojila se dvěma trpaslíky, jejichž vůdci vyměnili program strany za koryta. Ale i to bylo málo. Proto nastoupily další "demokratické" metody a prostředky. Najednou z ničeho nic dva poslanci z opozičního tábora poznali, že jejich strana, za kterou byli zvoleni, není to pravé ořechové a přestoupili do vládního tábora. Když řady vládního tábora prořídly neposlušností vlastních lidí, prozřeli další dva poslanci opozice a také přestoupili. Takovým způsobem si vláda zajišťuje přesilu jednoho hlasu ve sněmovně, potřebnou k zavádění svých zákonů. A vláda se činí a koná, jakoby měla za sebou většinu národa. Zavede daňovou reformu, která snižuje daně bohatým a přenáší platbu chybějících peněz na chudé ve formě DPH. Zavádí zdravotní reformu, která po privatizaci omezí přístup ke zdravotní péči pro nemajetné. Připravuje důchodovou reformu, ve které se chystá vložit důchody lidí rukou tunelářů. Soukromé firmy totiž nic jiného nejsou. A to, že se chystá postavením radaru rozpoutat nové světové kolo zbrojení, je jen třešnička na nechutném dortu její vlády.

Tohle všechno dělá vláda, jejíž moc je založená na zradě a podvodu. A tak vypadá jejich demokracie. To se potom nikdo nemůže divit, že lidé nevěří demokracii.

Takovou "demokracii" je nutno odmítnout. "Nesmíme vkládat veškeré naděje do rukou zkorumpovaných a kariéristických politiků té či oné strany.. Pokud jsme schopni uvažovat jen v hranicích politických handlů, kdo s kým a proti komu, pak nám nezbývá, než se smířit se vší tou ubohostí, kterou nám dnes politikové předvádějí" napsal Milan Valach.

Musíme věřit jen sami sobě. Lidé musí sami rozhodovat o důležitých otázkách, které ovlivňují jejich život. A to všechno může zajistit jen institut referenda. Referendum se musí stát nedílnou součástí naší politické praxe. Nikoli zkorumpovaní a kariérističtí politici, nikoli politické handly co za co, ale skutečná vůle lidu musí rozhodovat.

Není náhodou, že největším odpůrcem změny je právě ODS. Všichni známe jejich rétoriku, se kterou odmítají institut referenda. "lidé tomu nerozumějí" nebo "byli jsme zvoleni, abychom vládli, jen my víme, co tato společnost potřebuje". Vrchol tomu nasadil prezident Klaus, který řekl : "není možné aby rozhodovala ulice". Už zapomněl, že to byla ulice, která ho vynesla k moci v listopadu 89. Podle nich stačí, když ta ulice je jednou za 4 roky zvolí do parlamentu a tím získají mandát dělat si co chtějí.

Volby jsou nákladná záležitost. Ale nemusely by být. V dnešní době rozvoj internetu, který stoupající měrou umožňuje bleskové dorozumění mezi jednotlivými občany na celém světě. Tento vývoj vyvolal ve všech západních a i v některých rozvojových zemích hnutí, požadující přímou účast občanů v politických procesech. V této oblasti zaujímá Česká republika jedno z předních míst. Etablované strany se křečovitě snaží zachovat si svůj mocenský monopol a jsou v tom podporovány mlčením velkých médií. Volby jsou nákladná záležitost. Ale nemusely by být. Vývoj se však nedá zastavit. EU vydala pokyny, aby se volby do Evropského parlamentu v roce 2009 konaly elektronicky. ODS celou akci sabotuje a výběrové řízení vypsala až na rok 2014. Každý rok odkladu a každý rok monopolu stávající moci dobrý.

V nejbližší budoucnosti nebude problém řešit referendum a volby pomocí mobilních telefonů. Stačí autorizační scannner biometrických údajů jako součást všech telefonů. U toho systému s pořizovací cenou poloviny platu pomocného dělníka či ještě menším v případě vázaných smluv je možno garantovat po autorizaci držitele mobilu u operátora 1 SIM karta = 1 odpověď na každou z otázek, tedy eliminovat duplicitní hlasy. Vedlejším efektem bude nemožnost mobilní telefon krást či používat k páchání zločinu. Při spolupráci s mobilním operátorem je možné systém upravit tak, že by zachytil i případy, kdy jeden uživatel má více SIM karet - prostou autorizací pouze jedné z nich nebo sdružením SIM pod jednoho uživatele. Z toho je vidět, že elektronické volby jsou perspektivní, bezpečné a spolehlivé.

Je to příležitost velké účasti voličů při rozhodování o budoucnosti. Je to o skutečné demokracii. Vláda už nebude moci rozhodovat o všem sama, ale bude se muset ptát občanů na všechny důležité věci, které se jich týkají. V takovém systému by Julínkovy reformy neměly šanci. A neměla by šanci ani politická strana, která by voliče ignorovala.

Není možné se lidí hloupě ptát, zda mají důvěru v demokracii. Musí se ptát, zda mají důvěru v současný politický systém. A z výsledků nelze usuzovat postoj lidí k demokracii. Demokracie by se líbila absolutní většině obyvatelstva. Současný systém "diktatury kapitalismu" demokracie není a nemá s ní nic společného. Proto ho lidé nechtějí.