Uznávám samozřejmě, že používání kritéria jednoho oboru v druhém je často ukázkou rozšířeného vědomí a někdo dokonce je to spojeno s důležitým zjištěním, na které je možno přijít pouze pomocí interdisciplinárního přístupu. Používání v oboru nezvyklých slov je někdy ale jen udivující. Ten pocit jsem měl, když jsem zjistil, že slova kýč bylo použito jako kritéria pro kritiku politika. Myslel jsem při tom na parketáře, který kritizuje tesaře ne za chybnou fušeřinu, ale za to, že nepracuje s milimetrovou přesností. Taková práce by ale byla pro tesaře nerozumná a mohla by být příčinou k tomu se zeptat, proč kritik nepoužije vhodnější kritéria, nebo alespoň slova, která jasně ukáží, o co mu vlastně jde.

U Nachtmanna bylo pro mne zajímavé jeho upozornění, že na rozdíl od Havlových politických projevů jeho hry kýčem nejsou, a proto se ptá, jestli ak. soch. Štěpán Kotrba nepoužil zrovna slova kýč, jen aby nepřímo zesměšnil Havlovy literární práce. Nu, a proto dnes -- nezávisle na kritickém hodnocení Václava Havla -- několik myšlenek o kýči...

Kýč (původně německy "Kitsch") je odborný výraz z mnichovského obchodu s uměleckými předměty z 19. století, který měl vystihnout stručně a pregnantně podstatné znaky díla umělce, který při pátrání po uměleckém zobrazení toho, co je pravdivé a krásné, použil příliš prostý vyjadřovací způsob a vyvolal bezprostředně sentimentální a triviální pocity. V porovnání s tradičními díly uměleckých mistrů bylo takové umění pokládáno za méně hodnotné, podřadné a závadné a bylo pejorativně označováno za "kýčovité".

Kýč je tedy kritériem, jímž se dá odlišit údajně "pravé" umění od "falešného", a to na základě těch děl velkých mistrů, která zůstala zachována ve sbírkách sběratelů. Zajímavé ale je, že nikdo neví, jestli vedle těchto velkých děl vytvořili staří mistři nebo jiní uznávaní řemeslníci minulých časů také třeba nějaký kýč...

Do politiky. Úlohou politiků není vytvářet umělecká díla, ale možná najít a prosadit to, co je "pravdivé a krásné" v politické sféře. Přitom ale aspoň v demokracii nemohou politikové vždy mluvit a jednat jako filozofové, protože musejí být chápáni a přijímáni nejen svými kolegy, ale i svými voliči. Nemusel bych asi ani poukazovat na to, že právě ti kolegové jsou někdy míň nadaní a uvědomělí, stejně jako část voličů (ale nezapomeňme, že existuje i opak!) Když se ale jevištní technik, disident, spisovatel a dramatik Václav Havel dal jako neodborník do praktické politiky, a tím do styku s vedoucími politiky, jak by ho mohl někdo kritizovat pomocí kritéria, které existuje na základě řemeslného a uměleckého mistrovství starých mistrů?

Ak. soch. Štěpán Kotrba o tom samozřejmě ví, stejně to však udělal. A na základě jeho kritiky vznikla diskuse o významu kýče v Havlově životě. Nemyslíte ale taky, že by se nemělo kritizovat tak povrchně, že by se měla používat kritéria politických věd a nikoliv krásného umění, a to nejen proto, že se názor na umění od 19. století dost podstatně změnil. Zásadně v době, kdy se "trash" stal kultem, je alespoň podle mého v kritice politiků slovo kýč nemístné. Kritikové by měli namísto nic nebo jen málo říkajících slov používat kriterií přiměřených oboru, a to s cílem jasnosti a přímosti, anebo myslíte, že to není na místě?