Spojení s tím je, že v cizím jazyce člověk sprostotu těch slov necítí tak, jako to je s ekvivalentem v mateřské řeči. Často ale existují také normální slova, která jsou ve druhém jazyce velice sprostá. Znám dokonce jména politiků, která se v cizině píší jinak, aby zazněly přívětivěji než v originále.

Proč to všechno píšu? Jde o příkladné slovo, které má více než jen jeden význam. Jde o bordel, tady ale o politický bordel, ne o ten, který v Německu známe pod německým jménem mezi Flensburkem a Mnichovem jen jako zařízení neveřejného života, ve kterém hrají hlavní roli holky, ale o ten druhý, který jsem poznal kdysi v Čechách. Ten o němž jsem tehdy alespoň slyšel a později také pochopil, že to je něco jiného, něco, co nastane jednou i v Německu, a to opět v politice, když se myšlenky našich šestnácti ministerských předsedů stanou právem celého státu.

Vypadá to, že v některých německých zemích bude zakázáno kouření i v malých hospůdkách. V jiných zemích ne, pokud bude existovat uzavřená místnost, ve které bude povoleno kuřákům kouřit, co jen chtějí, ale samozřejmě ne marihuanu nebo ještě něco horšího.

V některých z těch šestnácti zemí bude ale taky ještě třetí možnost, že kouření bude v hostinci povoleno, když bude hosty obsluhovat sám hostinský bez pomocníka. (U toho asi pak už bude problém tam, kde manželka hospodského není vedená jako spolumajitelka, ale jako zaměstnankyně.)

Těch šestnáct ministrů zdravotnictví vlastně chtělo zabránit tomuto politickému bordelu, ačkoli asi ani neznali ten výraz. Co se potom těm šestnácti ministerským předsedům vrazilo do hlavy, když se rozhodli, se nerozhodnout úplně, ale jen částečně, to se zatím neví. Ale asi to nebylo vždy to stejné, jinak by se z Německa zase jednou nestal tak velký politický bordel.