Trochu osobně. Můj dědeček byl předválečný důstojník. Za války byl členem stejné organizace jako plukovník Mašín starší. Němci to také náležitě ocenili. Děda byl kus chlapa a měl štěstí, takže to ocenění přežil. Po válce se vrátil do armády a zůstal v ní, navzdory maloburžoaznímu původu, i po Únoru. Jako stavební odborník byl dočasně nepostradatelný (tak mu to řekli, když žádal o propuštění do zálohy). Vyhodili ho až po maďarské (kontra)revoluci v roce 1956.

V zájmu spravedlnosti musím napsat, že žádný velký odpor ke komunismu neměl (na rozdíl od svého tatínka) a členem strany se nestal jen díky odmítnutí nereálného kandidátského úkolu. Pokud by se rozkazy, které dostal od svých nadřízených zkřížily s aktivitou bratrů Mašínů, neměl by patrně žádný morální problém tyto rozkazy splnit.

Takže za jistých okolností by se obětí mohl stát docela dobře i on. Pokud by se tak stalo, rozhodně bych za to nebyl Mašínovic skupině ani jejím členům vděčný. Nicméně hlavního pachatele bych neviděl v nich, ale v Komunistické straně Československa. Byla to totiž ona, kdo vyhlásil válku, do které bratři Mašínové i jejich kamarádi vstoupili na straně napadených.

Nevěříte ? Tak si prolistujte noviny z oné doby. Militaristický slovník jak z protektorátního tisku, jen ještě primitivnější, agresivnější a všudypřítomnější. Nešlo přitom jen o slova, tahle válka měla desetitisíce konkrétních obětí. Většina těchto obětí přitom nepatřila ke třetímu odboji a ani patřit nechtěla. Mnozí prostě jen překáželi budování socialismu a tím i zmiňované válce za vítězství komunismu.

Stalin instaloval komunisty do Polska, Maďarska, Východního Německa, Rumunska i Bulharska. Českoslovenští komunisté nemají ani tuhle omluvu. Únorový převrat provedli na Stalinův příkaz, ale zcela ve vlastní režii. Stalin jim posléze nadiktoval militarizaci průmyslu a likvidaci "trockistů". Jinak do toho ale Gottwaldovi, pokud je mi známo, příliš nemluvil.

Nevím, zda bylo od bratrů Mašínů správné do oné války vstoupit. Ale také nevím, jestli mám právo tohle posuzovat. Jedním jsem si jistý. Pokud KSČM neodsoudila své vlastní zločince, pokud dnes nemá odvahu se k této válce veřejně hlásit, pak by její členové měli aspoň mlčet. (Pozn. red.: Česká komunistická strana je však odsoudila a za zločiny KSČ se omluvila, ZDE) Anebo přiznat skupině právo na "nedostatky a tragické deformace."

Nu což, časy se mění. Jednou se možná dozvíme, že holocaust byl možná zločin, ale rozpoutání druhé světové války pouze "tragickou deformací" doprovázející nesporně sociální nacistický stát.

Ale spíš nedozvíme. Hitler svou válku prohrál a na jeho porážku tvrdě doplatila i velká část přeživších Němců. Naprostá většina Čechů naproti tomu přežila komunistickou válku ve zdraví. Těch pár desítek či stovek tisíc -- včetně rodinných příslušníků - mělo prostě smůlu. A smolaře nemá nikdo rád. Zvlášť pokud by sama jejich existence mohla být výčitkou naši bezproblémové nebo třeba i problematické minulosti.