Významný španělský chirurg, který v Havaně tento týden navštívil kubánského diktátora Fidela Castra, konstatoval, že Fidel nemá rakovinu a není zapotřebí dalších chirurgických zákroků.

Po návratu do Španělska konstatoval chirurg José Luis Garcia Sobredo, že se Castro zdárně uzdravuje a je v dobré náladě. Garcia cestoval do Havany na humanitární žádost od kubánské vlády. Castro, 80, se uzdravuje po chirurgickém zákroku z letošního července, jehož účelem bylo zastavit krvácení do střev. Garcia je odborníkem na nemoci střev, především na rakovinu.

O Castrovi se vyjádřil: "Jeho fyzická aktivita je výborná, jeho intelektuální aktivita je nedotčena, řekl bych, že je fantastická. Uzdravuje se z předchozí operace."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ve svém tradičním vánočním projevu před poutníky na náměstí sv. Petra v Římě požadoval papež Benedikt XVI. nové úsilí za mír na Blízkém východě a v Africe, v Darfuru i jinde. Litoval toho, že v dnešní době "divokého konzumerismu" umírá tolik lidí hladem a nemocemi. Uznal, že člověk v moderní době dokázal mnoho v oblasti technologie, avšak dodal, že člověk v jednadvacátém století "zřejmě potřebuje Spasitele ještě víc než jindy, protože tak velká část lidstva stále ještě trpí."

Papež dal do kontrastu vědecký pokrok, internet a analýzu lidského genomu se "srdcervoucím voláním o pomoc" od těch, kteří umírají hladem, žízní, nemocemi a chudobou. Někteří lidé jsou i nadále zotročeni, jiní jsou obětí náboženské či rasové nenávisti, dodal. Hrozba osobní a morální integritě člověka je v moderní době plíživější než kdy předtím.

O půlnoční mši se předtím papež Benedikt zaměřil na osud trpících dětí. Hovořil o těch, kdo jsou nuceni bojovat jako dětští vojáci, o těch, kteří musejí žebrat, a o těch, kteří "trpí útrapami a hladem" a o těch, "které nikdo nemiluje".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Copak to není jasné? Ježíš Kristus se narodil v Betlémě jako v plném smyslu Bůh i člověk, aby spasil svět. Copak to není jasné? Vánoční příběh je pouhou zkazkou, kterou si vymysleli lidé, aby sami sobě nalhali východisko z bezútěšné lidské existence.

Narodil se Kristus Pán, veselte se. To je ta nejlepší rada, pokud v něj věříte. Anebo se na Krista Pána vybodněte, protože jeho kult není pro Vánoce - dva tisíce let po jeho obecně uvažovaném narození - nijak významný. K tomu, abyste o Vánocích povýšili svou vlastní existenci na duchovnější úroveň než obvykle, Ježíše nepotřebujete. Vyjádřit náklonnost blízkým lidem, takzvaně se "zastavit" nebo se vymanit z každodenního ubíjejícího stereotypu můžete za naprosté neúčasti Ježíše. Ježíš je možnost, ale pouze tolik, tak proč stavět leninské mausoleum jeho (ne)smrtelnosti.

Vánoční svátky, jak je v posledních desetiletích v Evropě prožíváme, stojí sice na biblické legendě o narození Krista, jsou také plné všelijakých náboženských symbolů a slov a jmen, ale popravdě řečeno, s křesťanskou vírou toho mnoho společného nemají. Jsou více výronem obecné lidské náboženskosti, než výrazem křesťanské víry. Křesťanská víra a náboženství totiž nejsou ani zdaleka totéž, jak si mnoho lidí myslí. Obojí spolu souvisí -- a přeci jsou to často doslova protipóly.

Inteligentní rozhovor s nějkdejším českým disidentem, nyní biskupem katolické církve Václavem Malým, publikoval Viliam Buchert v MFD ZDE

České předvánoční týdny byly cukrářsky sladké, čichově dráždivé, skoro jarně teplé, kytičkově půvabné, i když ještě pořádně nezačaly. Třítýdenní advent se nezamlouval ani církvím, ani komunálním politikům. Proto leckde se slavil i předčasným vztyčováním vánočního stromu.

Adventní věnec, týden napřed, jsem viděl izolepou přilepený na dveřích do ordinace oblíbené kardioložky, které pacienti říkají "americká doktorka". I kvůli jejímu křeslu v kanceláři za desetitisíce korun .

O předzahrádkách, zahradách, oknech ve vilkách, v bytech nájemníků - darmo mluvit. Naši mužští byli vždycky hračičkové a paní mámy a naše české ženské obecně jsou teď před Vánocemi ještě uštvanější, mají hned pláč na krajíčku, bývají sentimentálnější než obvykle, ale tak na nás- i staré chlapy - tolik neštěkají.

Kouzelný čas vánoční je plný shonu a radostného očekávání. Srdce dětí, ale i dospělých jihnou. Slavnostní atmosféra dosahuje vrcholu. Blíží se štědrý den. V supermarketech již od října prodávají nezbytné propriety pro vánoční výzdobu a vyhrávají zde vánoční koledy. Znějí sladce. Ale uchu jen zcela hluchému a mozku zcela tupému.

Vánoce jsou bezesporu nejkrásnějším svátkem v roce. Kdo by se netěšil na pichlavý vánoční stromeček obsypaný dárky. Nejvíce vítají Vánoce obchodníci a děti. Rozumní dospělí lidé se sice snaží držet zpátky, ale nakonec obvykle také zjihnou a podají se všeobecné vánoční mánii.

Americké ministerstvo obrany zaplatilo za dvě operace získávání dodávek, které pro ně zorganizovalo ministrstvo vnitra, částku 1,7 miliardy dolarů. Protože nedodrželo interní předpisy, vyplýtvalo při desítky milionů dolarů. Vyplývá to z interních dokumentů, které zveřejnil americký list Washington Post. Dohoda o spolupráci mezi "ministerstvy vnitra a obrany systematicky porušovala předpisy, jejichž účelem je hájit zájmy americké vlády," konstatují auditorské dokumenty, které získal deník Washington Post. Více než polovina kontraktů byla udělena bez konkursu a bez kontroly, zda jsou navrhované ceny rozumné. 95 procent kontraktů bylo uděleno bez ověřování, zda jsou odhady nákladů rozumné a 96 procent kontraktů nebylo při jejich provádění řádně monitorováno.

V jednom případě zakoupili činitelé ministerstva vnitra obrněné plechy na posílení armádních vozidel od firmy, která vyrábí software. V jiném případě zakoupili nábytek pro ministerstvo obrany od firmy, která se nazabývá prodejem nábytku. Jeden kontrakt v hodnotě 100 milionů dolarů na pronájem kanceláří pro supertajnou výzvědnou jednotku v severní Virginii byl udělen bez konkursu. Auditoři ministerstva vnitra předali záležitosti trestním vyšetřovatelům.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jsem už z podobných nesmyslných válek o "zásady" neziskových aktivit v českém rybníčku hrozně, hrozně unavený. Doktor Valach se soustavně naváží ZDE ZDE do lidí, kteří si zvolili kariéru v neziskovém sektoru a nemají tím pádem ani polovinu sociálních jistot spojených s jeho (na české poměry) relativně prestižním místem na PedF MU; tyhle lidi obviňuje ze zkorumpovanosti penězi, které v životě ani neviděli. Kdyby to nebylo tak nekonečně trapné, dalo by se říci, že je to k popukání.

Toto pravidlo z dob prababiček jsem si připomněl, když jsem si přečetl zmatenou obranu brněnské Amnesty International vůči výtkám Milana Valacha v článku "Nevládní organizace -- směs korupce a manipulace?".

AI se připojila ke kampani Člověka v tísni, který v postsovětském prostoru a na Kubě evidentně funguje víceméně jako americká vlivová agentura.

Tato jediná věta z článku tiskového mluvčího Greenpeace a nedávného spolupracovníka AI Brno Karla Dolejšího stačí, aby byl kdokoliv velmi ostražitý, jestliže mu přijde nějaký "urgentní apel" od Greenpeace či české pobočky Amnesty International. Musí je totiž vždy analyzovat na pozadí mnohovrstevných zájmů sekce pro mezinárodní organizace či jiných útvarů amerického State Departmentu.

Milí přátelé,

nechci rozviřovat vánoční čas, který docela ctím, zbytečnými polemikami. Ale ryzně věcně a bez emocí - co je na Člověku v tísni a spolupráci s ním diksreditujícího? S touto organizací jsem několikrát jako dobrovolník spolupracoval a nic zásadně shnilého v ní nevidím, naopak jsem na své angažmá hrdý. Založili ji a rozvíjejí podnikaví a stateční lidé, kteří dokázali věci, jež maximálně respektuji. Samozřejmě za dobu, co jsem s ní spolupracoval jak v ČR, tak na zahraničních misích, jsem narazil na řadu věcí hodných kritiky, ale tak je to u každé lidské instituce.

O tom, že je tato organizace proamerická, si cvrlikají i vrabci na střeše nejen v Čechách, ale i na mezinárodních konferencích za oceánem - ale co je na tom v principu špatného? ptá se Lubor Kysučan, univerzitní učitel, a koordinátor pro záležitosti uprchlíků v Amnesty International ČR

Reakce na poznámku Lubora Kysučana z Amnesty International ČR.

Základním principem práce jakýchkoliv seriózních mezinárodních humanitárních a lidskoprávních organizací je, že musejí být nezávislé. Mimo jiné je to i otázka života a smrti. Kdyby třeba bylo známo o humanitární organizaci Oxfam, která většinou působí v Africe, že je vlivovou agenturou USA, nebo jedné strany v četných válečných konfliktech v afrických zemích, druhá válčící strana by její humanitární pracovníky vyvraždila.

Mezinárodní organizace Amnesty International se sídlem v Londýně skutečně nezávislou institucí je a velmi by se poděkovala svým středo- a východoevropským pobočkám, pokud by tuto její nezávislost zdiskreditovali afiliací k americkým či třeba ruským institucím anebo spoluprací s institucemi, které prosazují zahraniční politiku nějaké mocnosti.

To, že Člověk v tísni není nezávislá organizace, a že tedy spolupráce s ní jiné organizace diskredituje, vyplývá z lehce zjistitelné skutečnosti, že Člověk v tísni se nezasazuje o osoby, utlačované či týrané v proamerických zemích či ve Spojených státech samotných.

Čest, sláva a zdraví naší země jsou spojeny pouze s osobou K. Schwarzenberga. Nebude-li ministrem zahraničních věcí, hrozí České republice zkáza a zatracení, vzkazuje V. Havel z USA. Hezké, ale jak a pro koho. Žijeme tady a kdyby Schwarzenberga nebylo, tak se bez něj obejdeme, když tady je, tak taky. Nepřipomíná vám to F. Palackého? Nebýt Rakouska, tak si ho vymyslíme? Jako by bývalý prezident říkal, mám rád svou vlast a neměl jasno kterou. ČT tuto svoji zprávu hustí do diváctva již třetí den. Dobré načasování, když jsou svátky a nic se v politice neděje.

Liberální ekonomové a politici by si měli vzít příklad z křesťanské církve. Začínala ve chlévě, na slámě a s jedním oslíkem. A jak se ten kšeft rozjel... Po dvou tisících let to dotvrdí všichni majitelé televizí a hypermarketů na celém světě. Možná je to tím, že ten osel byl jenom jeden. | šok

Islámští extremisté chtějí během Vánoc zaútočit na železniční tunel pod kanálem La Manche, varují francouzská a americká výzvědná služba. V britském týdeníku Observer o tom píše z Paříže Jason Burke, autor knihy o al Kajdě a kritický pozorovatel amerických akcí v Afghánistánu a v Iráku.

V neobvyklé situaci patového výsledku voleb obnažuje povolební politický vývoj hranice možností našeho politického systému zvládat úkoly správy země. Po vyhlášení výsledků voleb vliv voličů rychle vyhasíná a moc přechází do rukou oligarchie vrcholových představitelů parlamentních stran. Omezená je i moc volených zástupců voličů, šikovaných vedením stran do bloků hlasovací mašinérie, v které jednají na příkaz oligarchů, zatímco pro jejich individuální názory a svědomí není místo. Všichni společně -- oligarchové i volení zástupci lidu - nenesou žádnou odpovědnost kromě rizika nezvolení v příštích volbách a chovají se podle toho. Sledujíce vlastní sobecké zájmy bossové parlamentních stran postupně zapomínají, že voliči mají paměť a mohou jim v příštích volbách odejmout důvěru za způsob, jakým naložili s propůjčenou mocí.

Tři příslušníci jedné egyptské rodiny byli nakaženi agresivním virem H5N1 ptačí chřipky, potvrdila Světová zdravotnická organizace.

Třicetiletá žena se podrobila poprvé léčení dne 17. prosince, pak onemocněli její bratr a sestra ve věku 26 a 15 let. Všichni jsou to příslušníci třicetičlenné rodiny, která ve městě severně od Káhiry chová drůbež. Celkem tedy bylo diagnostikováno s ptačí chřipkou v Egyptě 18 osob. Některé z nich zemřely.

Světová zdravotnická organizace uvedla, že bratr a sestra se nakazili když usmrcovali kachny, které pěstuji, ve snaze zabránit rozšíření viru N5N1. Třicetiletá žena se uzdravuje v jedné káhirské nemocnici.

Egypt je na hlavní cestě tažných ptáků a je jednou z nejvíce postiženým zemí ptačí chřipkou mimo Asii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Rada bezpečnosti OSN jednohlasně rozhodla, že uvalí sankce na Írán za to, že odmítl zastavit svůj program obohacování uranu.

V rámci těchto sankcí bude zakázán dovoz jaderné technologie a jaderného materiálu do Íránu, budou zmrazena určitá aktiva a některým osobám bude omezeno právo cestovat.

Írán uvedl, že jeho jaderný program má mírové využití a že bude pokračovat.

Proč žádný novinář nepíše, že prezident Klaus jedná v rozporu s Ústavou? ptá se Karel Stehlík.

Většina novinářů naopak píše, že Topolánek na Hradě neuspěl, že dostal od Klause pohlavek, atd.

Přečtěte si prosím tento rozhovor s tvůrcem ústavy a bývalým soudcem ÚS Vojtěchem Ceplem. (Je tam kritika i na novináře.) ZDE

Média ve většině zase absolutně selhala. Je to překvapující, ale tentokrát v této věci nejlépe informovaly Lidové noviny.

82 procent Britů zastává názor, že náboženství vytváří ve společnosti napětí. Šedesát procent Britů jsou ateisty.

Většina lidí v Británii si myslí, že náboženství páchá víc škody než užitku, podle průzkumu veřejného mínění deníku Guardian a společnosti ICM. Z průzkumu vyplývá, že je Británie národ skeptiků s obrovskými pochybnostmi ohledně toho, jaký vliv má náboženství na společnost. 82 dotazovaných osob konstatovalo, že je podle jejich názoru náboženství zdrojem konfliktů a napětí mezi lidmi. S tím nesouhlasí jen 16 procent občanů. Tato zjištění jsou v rozporu s pokusy vedoucích představitelů některých církví, kteří se snaží definovat Británi jako zemi, v níž je tolerantně pěstováno mnoho různých náboženství.

Článek pana Marka o skutečných příčinách domácího násilí jsme u nás doma pochopili spíše jako recesi, alespoň jistá dávka škodolibé jízlivosti ze stavby vět vykukuje. Možná to byl záměr pana Marka (možná nám to jenom tak připadalo), v každém případě je to nádherně popsaný naprosto pravdivý obraz některých domácností. Bohužel. Říkám-li některých, tak to také tak myslím. Stejně jako paní Martykánovou i mne napadlo, že to ostatní muže musí pěkně urážet, ale žádný muž se na svou obranu neozval, což mě překvapuje. Co by mohlo být příčinou?

Pokusil jsem se text Vlastimila Marka překlopit do ještě jednoznačnější a pro každého srozumitelné roviny. Pokud myslel svůj původní text jakou zenový koán, který má pomoci ostatním otevřít oči navzdory (či ještě spíše díky) své zjevné nelogičnosti či absurditě, nechť tak, prosím, bere i následující travestii:)

Vážení černošští čtenáři, běloši jsou geneticky takoví nepovedení černoši, a jsou křehčí. Alespoň co se týče emocí. (Běloši v necivilizovaných podmínkách po porodu častěji umírají. Mimochodem, odborníci žasnou, ale faktem je, že čím víc je prostředí nezdravé a nehygienické, tím více se rodí černochů. Matka příroda zase jednou dokazuje, jak je moudrá). Běloši tak potřebují, jako talíř po prababičce, velmi jemné zacházení.

Co kdybyste se tedy pokusili "spatřit" vše z bělošské perspektivy? ptá se běloch Jan Rovenský.

Ač nepatřím k pravidelným přispěvatelům BL, rozhodl jsem se zapojit do utěšeně se rozvíjející diskuse o domácím násilí. Necítím se být odborníkem na danou problematiku a ani nechci komentovat názory pana Víta či Dariny Martykánové. Chtěl bych se tentokrát pouze podělit o příhodu která se mi stala včerejší noci, když jsem se krátce před půlnocí vracel z kamarádského posezení v restauraci. Pro zpestření předkládám namísto kultivovaného vyprávění poněkud neuhlazený přepis své komunikace s kamarádem, kterému jsem příhodu líčil dnes dopoledne přes chat na Skype.

K incidentu došlo v Praze - Nuslích.

Honzo, píšu ti hlavně kvůli tomuto blogu, který jsem našel na stránkách deníku Guardian. Vím, jak sportu přílíš nefandíš, tak je možné, že jsi tenhle blog přehlédl. Jde o to, jak se diskuse o jednom průměrném týmu z anglické první ligy stává jakousi diskusí české disidentské literatury. Poznámky o Hrabalovi a Lustigovi mě nejvíc překvapily...píše Iain Thompson, absolvent bohemistiky na Glasgow University, který nyní pracuje v Praze u jedné mezinárodní firmy. Co píší o české literatuře anglosaští fotbaloví fanoušci?

Zdroj ZDE

K Vánocům přinášíme několik ukázek z cestopisu Islandia od prvního českého spisovatele, který se roku 1613 dostal na Island.

Byl jím Daniel Strejc - psal se také Vetterus nebo Vetter - , který se narodil někdy na podzim roku 1592, nejspíše v Hranicích na Moravě, kde žil jeho otec Jiří Strejc, spisovatel a překladatel náboženských knih a později správce bratrského sboru v Židlochovicích. Tam Daniel strávil své dětství. Daniela Strejce vyslala na Island jednota českých bratří spolu s knězem Janem Salmonem, který pocházel z Podhoří u Hranic na Moravě a se Strejcem studoval v Brémách. Účel této cesty zůstává nejasný, ačkoli Strejc o ní napsal dosti podrobný cestopis.

Upřímnému a křesťanskému čtenáři pozdravení.

Maje vypsání toto krátké o ostrovu Islandu na žádost některých urozených lidí, pánů a přátel vzácně milých, na světlo vydati, soudil jsem za hodné, abych především zmínku nějakou učinil o našem se na tuto cestu do ostrovu Islandu vypravení, v něm se zdržování a z něho se zase navrácení. O čemž krátce něco oznámíc, potom dále k věci přistoupím.

Ostrov tento od skutku jméno své má, z jazyku německého, od toho slovíčka Eiss, to jest od ledu, jehož tam veliká hojnost bývá z příčiny zimy náramně veliké, kteráž moc svou netoliko na čas ten jako u nás provozuje, ale i tehdáž, když od nás odchází, u nich zůstává a nikdy jí dokonale nepozbývají z příčiny té, že ostrov ten k studené straně, totiž půlnoční leží. Netoliko pak příčinou zim ukrutných ledové se jim tam dělají, ale často i odjmud, zvláště z Grunlandu množství ledu silní větrové po moři k nim přihánějí, a to s hrozným hlukem a hromotem, a při tom s tím ledem často i jiné věci se tam dostávají jako dříví veliké i s kořením, jenž v Grunlandu jako i v Norvegi na vysokých horách vyvrací se větry silnými a když silní odjihové, jako přivalové přicházejí, tedy voda to bere a do moře vnáší, což potom v čas povětří velikého až do Islandu přichází. Dostávají se někdy s tím ledem také i bílí medvědi, kteříž v Grunlandu za zvěří shon činíce, daleko i na moře se pouštějí, a když led u břehu pustí, tehdy oni s ledem (nemohouce zpátkem), až do Islandu kdy i živí se dostávají a od lidu zbiti bývají anebo sami pomrou. Nazýván byl také někdy ostrov tento Schneeland "vom sne", totiž od sněhu, jehož tam převelice mnoho mívají, takže v čas zimy z domův svých ani vycházeti nemohou, ba i v létě v hojnosti se spatřuje, zvlášť na horách a vrších, nebo z nich nich dokonale neschází, než často i uprostřed léta ještě ho přibývá. Jakožto i léta 1613 od nás spatříno, že na svatého Jana, když u nás nejtepleji bývá, tam tak hrubě sníh pršel, že ho za hodinu neb dvě dobře na půl lokte napadlo.

Zdroj ZDE

Živností tak mnohých a rozličných jako u nás a jinde na ostrově tomto nemají. Nebo rolí, nadto vinic a zahrad žádných není, aniž mohou býti, ačkoliv němečtí kupci nejednou jim některé věci zahradní s sebou přivezli, zdali by tam růsti chtěly, ale vše bylo nadarmo. Řemeslníků tolikéž žádných není, kteříž by něco uměli a, jakž by náleželo, udělali. Přední jejich živnost jest rybářství, k němuž mají znamenité příležitosti, nebo všudy okolo Islandu i v zátokách a v řekách zemí procházejících velmi mnoho ryb dostávají, a to vše bez nějaké těžké práce. Neužívají k tomu žádných nevodů, než na udice hojnost ryb dostávají, a to velikých, štokfišů, lososů i jiných rozličných.

Mimo jiná místa na půlnočním moři mnoho ryb divných a velikých okolo Islandu spatřiti se může, nepochybné jest, že z té příčiny, poněvadž ryb obecných velmi mnoho v těch místech se zdržuje, tedy i veliké tam přicházejí a tu vyživení své jedny z druhých, zvlášť větší z těch menších mají. Obzvláštně pak mimo jiné velrybové jsou hodní k spatření, jichž tam množství jest, velikých k tomu a náramně hrozných, kteříž se s silným zvukem a hromotem po moři procházejí a na větším díle dva a dva, někdy také tři pospolu jdou, a často až k samým šífům přicházejí a podlé nich plovou, a vystrčíc hřbet svůj a půl oka z vody, pílně na šíf i na lidi hledí.

Islandeři za vrchnost svou mají krále dennemarského, kterýž je již od dávných časů v své poddanosti má a pánem jejich dědičným zůstává. Od nich však malého užitku dostává z té příčiny, že tam stříbra ani zlata nemají; sama téměř sláva užitkem jemu býti může, že ostrov ten, tak daleko od něho vzdálený a mnohých divných věcí plný, pod mocí a v panství jeho zůstává. Jakž pak koli ostrov tento daleko od residencí jeho jest vzdálený, vždy však k nim péče své každoročně dokazuje, a to v tom, že k nim od dvoru svého jednoho z stavu rytířského posílá k tomu času, když soud veřejný u nich držán býti má, aby on jsa přítomen vůli královskou jim oznamoval a aby podlé potřeby soudce zemské jedny místo druhých v zemi zřídil, a maje povědomost všech věcí, mohl také králi po navrácení svém zprávu místnou dáti. K tomu pak soudu, jemuž vyslaný královský přítomen bývá, veliké množství (zvlášť ti, kteříž nějaké nevole a nesnáze mezi sebou mají) lidu se shromažďuje.

Náboženství již od mnoha let Islandeři jsou křesťanského a nyní lutheránského, k čemuž jim napomoženo od krále dennemarského, kterýž, dostav ostrovu tohoto, o vzdělání v něm pravého náboženství křesťanského pečoval a některé z nich mladé k učení způsobné sobě přivézti dal, jež k učení se řeči latinské obrátil, aby potom mohli v dalších věcech k pravému křesťanství přináležejících prospívati a od jiných, rozumějíc řeči latinské, se učiti, poněvadž jejich řeč přirozená jest od jiných hrubě rozdílná. Má sic původ svůj z německé, k ní však není podobná.

Všemohoucí, věčný Bože, radostně oslavujeme narození našeho Vykupitele a prosíme tě: dej, ať nás svátost jeho těla a krve posiluje, abychom byli jeho věrnými učedníky a dosáhli věčného společenství s ním, Neboť on s tebou žije a kraluje...

Dárce je mnohem cennější než udělovaný dar.

Starozákonní prorok Micheáš předpověděl, že budoucí vládce a zachránce Izraele bude pocházet z rodiště rodu Davidova. Bazilika nad rodnou jeskyní, kterou zbudoval r. 326 císař Konstantin Veliký a přestavěl císař Justinián r. 540, je až do dnešní doby cílem četných poutníků.

Jinou věcí je datum, kdy se vánoce dnes slaví.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi proti novému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi. Jak nepřesvědčivá komedie to byla, se můžete ze zpětného pohledu přesvědčit    ZDE ZDE

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Stalo se to v předvánoční době. Bylo to tento týden v pondělí. V přednášce na hamburské universitě profesor poděkoval Bohu za něco, co bylo nějak spojeno s jeho osobou. Potěšilo mě to, protože se taková věc nestává tak často. Na cestě domů jsem se nad tím zamyslel. Rozhodl jsem se mu napsat. Později jsem si uvědomil, že to asi není vůbec okrajová věc, ale něco pro nějakou předvánoční poznámku. A tak je to tady.

Pred nejakým časom mi kamarát položil otázku, či by mali ateisti oslavovať Vianoce. Priznám sa, vtedy som to nijako hlbšie neriešil. Spomenul som si na to, keď som prechádzal popri vývesnej tabuli pred rímskokatolíckym kostolom v Seredi, na ktorej svietilo heslo: "Márna by bola naša viera, keby nebolo zmŕtvychvstanie!" Krátko nato som s údivom sledoval jedného teológa v televízii, ktorý povedal, že pre kresťanov nie je dôležité ani tak to, čo Kristus učil, ako to, že vstal z mŕtvych...

Uvedomil som si, že títo ľudia vlastne neberú učenie Ježiša vážne.

Návrh ODS na Sedm statečných reforem... přirozeně vyvolal poměrně velký zájem o konkrétní náplň těchto "reformních" kroků. Na počátku období konce reálného socialismu, poznamenaného gorbačovovským slovem perestrojka, existovala cynická logická řada, vycházející z jazykového posunu mezi ruštinou a češtinou: perestrojka > přestavba; přestavba > rekonstrukce; rekonstrukce > návrat do původního stavu. Vystihovala budoucnost lépe, než Havlova hra Moc bezmocných. První myšlenka, se kterou nynější návrh ODS přichází, je "snížení složené daňové kvóty do roku 2009 pod 34 % HDP". Ukažme si, co to konkrétně bude znamenat.

Svátek svatého Štěpána je v liturgii svátkem, který připomíná prvomučedníka Štěpána a který se slaví 26. prosince; v sekulárním Česku je znám též pod nenáboženským názvem "2. svátek vánoční".

Svatý Štěpán byl jeden z prvních sedmi jáhnů první křesťanské komunity v Jeruzalémě, který podle Skutků apoštolů neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. Byl ukamenován za tvrzení před synedriem, že jsou židé vinni Ježíšovou smrtí a že Ježíš je roven Bohu.

7.

Malvína ležela na posteli, zkoumala, zda se jí ňadra svezou stranou, když leží na zádech -- bylo tomu pořád stejně, jak se obávala, ačkoliv cvičila soupravu speciálních cviků - přitom kouřila cigaretu, vypouštěla obratně kroužky a pokoušela se navléci si je na prst volné ruky. Laška s ručníkem kolem pasu vyšel z vedlejší kuchyňky a přinesl dva šálky s čajem. Zeptal se nahé herečky, zda si vezme cukr, a připadal si také jako filmový herec. Všechno to bylo jakési neupřímné a zároveň intenzivní.

"Dej mi tři kostky," řekla Malvína, "čert vzal linii, už je mi to jedno. Neprohlížej si mě tak, sakra. Už to zvenčí není ono."

Laška si lehl vedle ní.

"Vlastně to bylo tenkrát skvělé...," řekla. "Byli jsme spolu, za vysokým plotem, jako v pohádce, svět neexistoval, jenom láska a víno..."

"Bordeaux, vzpomínám si," řekl Laška. "Kterej Němec ti ho vozil?"

Milý Santa Claus, určite si na mňa spomínaš, lebo Ti z času na čas zvyknem písať už pätnásť rokov. Približne takto dlho už otravuješ na Slovensku a znechucuješ mi každé Vianoce. Určite si spomínaš prečo.

Vieš, pred Tvojím príchodom k nám bolo všetko jasné. Vianoce mali svoje neopakovateľné čaro, pretože boli krátkym a preto jedinečným obdobím roka. Vždy sa začínali Štedrým dňom, pokračovali Štedrým večerom, potom Prvým a končili sa Druhým sviatkom vianočným. Od 24. do 26. decembra. Príjemnou predvianočnou "predohrou", určenou najmä deťom, bol sviatok Mikuláša, kedysi svätého, potom štyridsať rokov nie. Vianoce boli obdobím, v ktorom sme ako deti pripravovali darčeky pre našich rodičov a starých rodičov, a oni sa z nich potom tešili práve preto, lebo sme ich pripravovali sami.

S vánočním přáním zaslal Jan Schneider.

Že Vianoce sa stávajú komerčnou záležitosťou, je známe. Ako by však vyzeral svet, v ktorom si korporácie neprivlastnili len možnosť využiť tieto sviatky na zvýšený predaj, ale sprivatizovali aj Vianoce samotné? Britský spisovateľ sci-fi China Miéville si túto situáciu predstavil v nasledujúcej poviedke. Pri tej príležitosti si zároveň troška vystrelil aj z rôznych skupín a skupiniek, ktoré sa zúčastňujú na demonštráciách proti podobným trendom. Ich atmosféru sa mu podarilo zachytiť dosť verne, až na miernu zaujatosť v prospech jeho vlastných predstáv... Ak by ste však radi vedeli, čo sú naozaj zač napríklad tí hrôzostrašní "antiglobalisti", čítajte ďalej...

V záujme priblíženia slovenskému čitateľovi sme prispôsobili niektoré cudzie reálie našim. Vznikol tak neskutočný slovensko-britský svet -- súčasťou Vianoc v Británii je moriak a ružičkový kel, nie kapor a oplátky -- ktorý je ešte neskutočnejší, ako v pôvodnej poviedke. Hádam to nie je príliš na škodu veci.

S vánočním přáním zaslal Jan Schneider.

Průběžně publikujeme výběr ze série ironických, často sžíravě sarkastických komentovaných obrázků od Milana Kozelky WORLD PRESS PHOTOS. Je jednou ze tří komponent stejnojmenné performance, s níž Kozelka a Andrea Lexová vystoupili na Mobius International festival of Performance Art v Bostonu (1.-5. 11. 2006) a Kesher III v New Yorku (10. 11. 2006), v anglické verzi.

Rozšířenou a formálně pozměněnou verzi předvedou oba umělci na Howlfestu v NYC v roce 2007. Po návratu do Prahy začaly vznikat obrázky, týkající se domácí politické a kulturní scény. V budoucnu je chtějí prezentovat i samostatně formou velkých fotopanelů.

(V Bostonu oba umělci prezentovali své fotografie oblečeni do muslimské burky.)

1. Konečně ženy v politice?

2. Peníze až na prvním místě?

3. Mrknutí do světa že by "čisté" politiky?

4. Na okraji vědy a jejích problémů?

5. Aneb co nás čeká a nemine?!

Britský historik a popírač holocaustu David Irving se ve čtvrtek večer navrátil do Británie, poté, co byl předčasně propuštěn z vězení v Rakousku,. kde strávil 13 měsíců, a poté, co byl z Rakouska vyhoštěn.

Irvingův případ vyvolal mezinárodní debatu o hranicích svobody projevu.

Osmašedesátiletý Irving řekl, že nemá zájem o to, že by se kdy chtěl do Rakouska vrátit. Zdůraznil, že bude požadovat, aby univerzitní učitelé bojkotovali historiky z Německa a z Rakouska, dokud tyto země nepřestanou věznit historiky.

"Odsoudili mě na tři roky do vězení za to, že jsem před 17 lety vyjádřil určitý názor," uvedl Irving.

Rakouský zákon z roku 1992 je zaměřen proti osobám, které "popírají, hrubě bagatelizují, schvalují anebo se snaží omlouvat nacistickou genocidu".

Irvingovo uvěznění vyvolalo ostrou debatu. Někteří, zejména židé, uvěznění schvalovali, jiní argumentovali, že to ochromuje svobodu projevu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Motto: Ne, ne, ani borovičku, smrček nebo jedličku nezdobíme.

Vezměme to od konce. Do vlády při trochu unavené dobré vůli může už každý.

Džamila, Simeona, také jste o nich nikdy neslyšeli, kníže recepice, Svoboda na kulturu. Vlk se nakrmí, ale co kozy? Čekáme štědrovečerní nadělování, které se též vymyká kontrole a z duchovního svátku se stalo globální komerční štvaní za kořistí.

Když jsem si před nedávnem přečetl, že ve sporu o pana Bureše jde o spor mezi pilíři soudní a výkonné moci, napadlo mne, co že asi to vlastně znamená, že je něco pilířem.

Šéf sociální demokracie pan Paroubek se podělil se čtenáři Práva o svoje názory na politiku v zemi. Nekomentoval sestavování nové vlády ani účast či neúčast sociální demokracie v ní. Bylo to něco jako malé vánoční rozjímání.

Reakce na článek "Amnesty International Brno nehájí jen 'módní' politické vězně"

Můj článek o skryté korupci i otevřené manipulaci v prostředí českých (!) nevládních organizací vyvolal odmítavou reakci mluvčí AI v ČR. Jednak nečetla můj text pozorně, jednak musím konstatovat, že žádnou kampaň vůči brutálnímu porušování lidských práv ze strany USA jsem na mailingu listu brněnské AI nezaznamenal. Možná, že mi jen nepřišly příslušné e-maily, možná že došlo k jiné technické či organizační chybě. Ale v atmosféře všeobecné kampaně vůči státům nepřátelským vůči mocenských a ekonomickým zájmům USA mi došel právě jen další mail vyzývající mne k připojení k tomuto všeobecnému pokrytectví.

Když už se specializuji na studium filosofických traktátů z konce čtrnáctého a počátku patnáctého století, měl bych příspěvek pojmout jako středověkou universitní kvestii, jež by zprvu obsahovala argumenty pro a argumenty kontra, načež by následovala magistrální determinace zakončená vyvrácením úvodních, s magisterskou koncepcí nesouhlasných, argumentů.

Svoboda sdělovacích prostředků, médií, je obecně považována jimi samotnými, politology a i -- v jejich "nedělních" proslovech -- politiky za záruku společenské svobody a svobodné společnosti jako takové...

Na rozdíl od "naší" celkové a zvláště mediální tendence i stanovisek některých politikářů, kteří stále zůstávají v zajetí jakési pseudoidelogie a snaží se o narušení atmosféry spolupráce za použití studenoválečnické rétoriky, dochází k výraznému oživení americko-ruských vztahů a to dokonce ve své komplexnosti. Podívejme se na tento vývoj podrobněji na základě faktů, které se opírají o americké prameny.

Vážení přátelé, hlásím se vám z míst, kde jde o hodně, za pár minut začne dlouho očekávaný turnaj -- mistrovství republiky v pokeru - ne nepodobný bitvě na Bílé Hoře s prvky klání Matrixu. Ve hře je nejen konfese, ale i léno - to obé pak se nazývá dobrodiní. Ale obraťme pohled do sálu.

U kulatého stolku potaženému sametem (cca dva metry čtverečné látky zbyly ve skladu z roku 1989), stojí přistaveno pět židlí, sál je v přítmí, stolek nasvícen tak, aby bylo vidět jen na to, co souvisí se hrou samotnou a to, co by mohlo publikum rozptylovat, je v decentním příšeří.

Počet civilních obyvatel, zabitých a zraněných nevybuchlou kazetovou municí v jižním Libanonu, kde ji shodily izraelské ozbrojené síly v průběhu nedávného konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem, neustále vzrůstá. Podle dostupných informací přišlo o život 26 lidí a okolo 186 osob bylo zraněno.

Dovolím si jednu pohádku na motivy V. Marka, píše Pavla Cholevová.

Jeden nenápadný, nejistý muž seděl v obýváku na židli, v koutě, logicky se radoval, že ho momentálně jeho iracionálně se chovající žena neponižuje jedovatými poznámkami, když tu ona královna domácnosti se přiblížila s vysavačem a začala šmejdit i pod tou židlí, posledním útočištěm mužova sebevědomí. Tentokrát nestačil před nebezpečnou ženou uprchnout do azylu, na zahradu, na fotbal nebo do hospody, tentokrát ho, milé děti, dostihla.

Důmyslný inženýr Mirek Topolánek sestavuje vládu. Sestavuje ji už potolikáté, že se v tomto směru bezpochyby stal nejzkušenějším českým politikem. Radost z jeho tvůrčí činnosti kalí jen smutná skutečnost, že dosud nikdy nebyl úspěšný. Nepochybně si vzal příklad z klasika české vědy a politiky Járy Cimrmana, který nadšeně hledal ty cesty, po jejichž perném absolvování mohl učené společnosti upřímně sdělit: "Tudy ne, přátelé!"

V Jihočeském kraji je jediná škola s právem vykonávat státní jazykové zkoušky. Jde o státní jazykovou školu v Baarově ulici. Škola má hned dvakrát smůlu. Sice má v názvu slovo "státní", ale jejím zřizovatelem je Jihočeský kraj. A někomu se asi zalíbila budova, v níž škola sídlí. Budova se totiž nachází v centru krajského města. Což je zřejmě důvod, proč výuku utlumit, budovu neopravovat a následně uzavřít pro havarijní stav.

Budovu s pozemkem na lukrativním místě tak může od "chudého" kraje převzít někdo, kdo peníze má. Například soukromé Česko-anglické gymnázium, jež shodou okolností vlastní manželka hejtmana kraje Jana Zahradníka.

"Nemohu si odpustit jednu větu k jedné osobě v tom návrhu vlády. Já musím říci, že i z důvodu velmi křehkých vztahů s Rakouskem nemohu pochopit, že by předseda vlády mohl považovat za vhodné, aby funkci ministra zahraničí vykonával jím navržený Karel Schwarzenberg," oznámil Václav Klaus, když mu předseda vlády chtěl předat jména nové vlády.

Postmoderní rizika a nedostatečnost mandátu reprezentace jsou novodobým projevem postupného selhávání dosavadního systému politiky. Zatímco mandát je jaksi apriori považován za kompetenci, řekněme jakýsi přenos oprávnění k rozhodování, samotné zastupování tohoto mandátu (přenos tzv. vůle voličů zastupitelem na jedinečné rozhodnutí) pak nutně nabývá podoby přepsání "obecné vůle" do praktik výkonu moci.

Zdánlivě jednoduchý postup je ovšem nejen složitější, ale především problematický. O co se vlastně jedná ? Mandát voličů je převážně využíván k tomu, aby legitimizoval kroky mocenské elity bez ohledu na to, zda existuje nějaké další oprávnění, které by posvětilo správnost jedinečných rozhodnutí.

Je možné zmiňovat vojensko-politické konflikty z různých úhlů pohledu. Zvolila jsem filosofický přístup a zcela zásadní otázky, které si ve svém nitru klade každý člověk, a které zní: Jsou válečné konflikty dobré anebo zlé? Jestliže jsou zlé - je možné jim zabránit? A jestliže jim nelze zabránit - má vůbec smysl snaha o mír, o trvale udržitelný mír?

Britské listy uveřejnily rozhovor s poslankyní Annou Čurdovou o domácím násilí, pak následovala reakce pana Víta, který se vyjádřil v tom smyslu, že se žena nemá nechat bít - z jeho článku mám ale pocit, že kdo si nechá ubližovat, může si za to sám a nemá si co stěžovat. Na to reagovala paní Martykánová alespoň stručným vysvětlením mechanismu vzniku a vývoje domácího násilí i jak obtížné může být dostat se z kruhu ven.

Následovala reakce pana Marka na téma "ubohý vrah", kde nám autor "odhalil" skutečné příčiny domácího násilí.

Nikde jinde na světě nebyla zatím vydána kniha, na jejíž obálce se skví název pro fobii dosud nepopsaného typu -- pro CHOROBNÝ STRACH Z KATASTRU NEMOVITOSTÍ!

Kolik lidí se už nechalo napálit při transakcích s nemovitostmi! Před časem proběhla tiskem zpráva, že jakémusi filutovi s realitami naletěl dokonce i bývalý ředitel Bezpečnostní informační služby (takto právník). A kolik asi lidí v Česku nemá čisté svědomí, jenom pokud jde o přiznání daně z převodu nemovitostí?

Seržant Frank Wuterich byl ve čtvrtek obžalován za 13 vražd, k nimž došlo v incidentu, kdy loni bylo v iráckém městě Haditha usmrceno 24 civilistů.

Proti Wuterichovi bylo zahájeno trestní stíhání za to, že zavraždil 12 civilistů a za jeden další případ usmrcení šesti civilistů, kdy nařídil vojákům, jimž velel, aby "nejprve stříleli a až později se ptali", když vstoupili do jednoho iráckého domu.

Je to dosud nejzávažnější trestní stíhání, zahájené proti nějakému koaličnímu vojákovi od začátku irácké války.

S pravděpodobností hraničí téměř s jistotou můžeme tvrdit, že v nejbližších letech, možná měsících, uvedou výrobci mikroelektronických komunikačních přístrojů na trh nové typy mobilních jednotek, jež budou už jen vzdáleně připomínat současné telefony.

Telekomunikační společnosti, stejně tak jako prodejci mikroelektronických přístrojů, televizních her, softwarových programů a DVD systémů, se aplikovaných výsledků práce tisíců vědců celého vyspělého světa zmocní a s agresivitou jim vlastní zaútočí na mozky spotřebitelů. Telefon s funkcemi PC, GMS a GPS a videokamerou se po úspěšné reklamní kampani stane nutností i pro desetileté uživatele.

Prostě je budou muset mít, aby rodiče bezpečně určili jejich polohu v době hovoru. Jsme zavaleni informacemi o dalších a dalších výrobcích z vývojových laboratoří velkých společností.

Má-li mít v situaci, která takto oslabuje důvěru občanů v cokoli, jakákoli vláda důvěru - musí předložit realistický program přijatelných reforem. Reformy mohou být přijatelné, sociálně citlivé, dokonce i přínosné jen tehdy, pokud se budou opírat o zvýšení kvality vzdělání, zejména vysokoškolského, a to z hlediska uplatnitelnosti absolventů.

Martin Kunštek mne obviňuje z dezerce od volebního programu ČSSD účastí nad kompromisním námětem velké koalice Agenda 2010. Je to velice zábavné, protože jsem spoluautorem obojího. Ostatně Agendu také neformuloval Jiří Paroubek, jak "nevinně" v názvu podsouvá Kunštek, ale schválilo ji stranické grémium. Ve skutečnosti ale pod barnumským názvem autor vlastně polemizuje jen s jedním jediným faktem a tedy s pojmy oscilace (úroveň) složené daňové kvóty a hledání prostoru pro její snižování.

Za války je trestem za dezerci zastřelení za úsvitu. Tvůrci Agendy 2010 proto mají hned třikrát štěstí. Předně proto, že Češi na rozdíl od Maďarů, kteří letos na podzim naházeli do oken Parlamentu dlažební kostky, neprožívají politiku tak temperamentně. I když česká předvolební kampaň připomínala převrácení Taleyrandova pořekadla, kdy politika se jevila jako pokračování občanské války jinými prostředky. Čeští občané na rozdíl od Rumunů politiky nestřílí a na rozdíl od Maďarů nemají ve zvyku házet kamení na budovy zákonodárných sborů.

Ani když politici, které zvolili, je následně hodí přes palubu.

Pojem či obor public relations (PR) je laickou veřejností -- a leckdy i částí odborné veřejnosti -- chápán podle doslovného překladu z angličtiny jako vztahy s veřejností. Takové pojetí ovšem nevystihuje plnou šíři a podstatu public relations a souvisejících činností. Public relations totiž současně představuje soubor technik a aktivit k ovlivňování mínění. PR také do značné míry určuje, jak je firma, úřad, instituce nebo veřejně činná a známá osoba vnímána veřejností nebo některou zájmovou skupinou, jednoduše -- jakou má pověst. Pokud ale public relations chápeme a definujeme v širším pojetí jako aktivity směřující k ovlivňování mínění, spadají sem téměř veškeré kulturní výstupy, v současnosti zejména masmediální produkce: film, zpravodajství, publicistika, reklama, propaganda (v tradičním vnímání jako manipulace médii za účelem dosažení společenské kontroly) a její původně vojenská odnož -- psychologické operace.

Až dva mesiace po prezidentských voľbách v krajine, ktoré sa konali 2. júla 2006, vyhlásil volebný súd nového prezidenta. Lenže kríza tým neskončila -- opozičný kandidát porážku neuznal a na základe tvrdení o zmanipulovaní volieb sa vyhlásil za "protiprezidenta".

Oficiálnym prezidentom je kandidát súčasnej vládnej pravicovej strany PAN Felipe Calderón. Vo voľbách porazil s rozdielom 0,56 percenta kandidáta ľavicovej strany PRD a bývalého starostu metropoly Mexico City Andresa Manuela Lópeza Obradora. Išlo o najtesnejší volebný rozdiel v mexickej histórii, možno aj preto, že tieto voľby boli len druhé demokratické po páde diktatúry strany PRI pred šiestimi rokmi.

Mexiko po volbách - Obrador a Calderon TÉMA BL

"Chtěla bys ještě čaj, drahoušku?" Kývám hlavou, ano, prosím. Něco k pití, potřebuju něco k pití. Jsem celá vysušená z toho alkoholu, který jsem zkonzumovala včera večer. Přichází Céline a vrhne se na pytel s fazolemi vedle mě. Usadila jsem se tady na podlaze v bytě kamarádky a rozhodla jsem se tu zůstat, dokud mě bolest hlavy z kocoviny nenechá na pokoji.

"Would you like another tea, darling?" I nod my head, yes please. Liquid, I need more liquid. My body is dehydrated from all the drinking done last night. Celine walks in and throws herself on the beanbag next to me. I have settled myself here on the floor of my friend's apartment, ready to stay here until the pain of the hangover has decided to leave me alone.

Kdyby někdo 2. září 2000 řekl emigrantovi Rostislavovi Roztočilovi před jeho odjezdem na další z řady výletů do staré vlasti, že se do svého náhradního domova v Bietigheim-Bissingenu vrátí až za více než pět let, asi by se mu vysmál. Emigroval v r.1980 do Rakouska, odtud se přestěhoval do Německa, aby byl nablízku ovdovělé sestře. Za tu dobu proběhla na žádost čsl., resp. českých orgánů dvě vydávací řízení proti němu kvůli trestnímu stíhání Krajským soudem v Praze pro podezření z trestného činu vraždy.

Autor je člen spolku Šalamoun

V listopadu 2006 přispělo celkem 108 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 16 431,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2006 částku 137 877.92 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD. Nakladatelství Doplněk v Brně jsme v listopadu 2006 poskytli z finanční sbírky BL mimořádnou kulturní dotaci na knižní vydání experimentální prózy Jindřicha Zogaty Liduprázdno.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.