29. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 10. 2004

Projev prezidenta republiky Václava Klause 28. října 2004

Vážení vysocí ústavní činitelé, vážení hosté, vážení rozhlasoví posluchači a televizní diváci, dámy a pánové, v dnešní den oslavujeme - a já věřím, že to jako důvod k oslavě celá naše země vnímá - již 86. výročí vzniku našeho novodobého státu. Je to oslava zcela mimořádné události, o jejíž dosažení naši předkové usilovali po dlouhá staletí naší národní nesamostatnosti. V letošním roce se sice nejedná o výročí kulaté, ale to mu na významu nijak neubírá. Jako každoročně nás vybízí ohlédnout se zpět a zkusit se poučit z minulé zkušenosti.

Výročí kulatější si připomeneme za několik dní. Bude jím patnácté výročí konce komunistického režimu, patnácté výročí nového zrodu svobody a demokracie v naší zemi. Za sebou máme již 15 let ničím a nikým neomezované plnohodnotné občanské svobody, široce založeného politického pluralismu a opravdové politické soutěže. Již 15 let nás neovládá brutální moc stranických tajemníků, tajných policií, kádrováků a domovních důvěrníků. Již 15 let uplynulo od chvíle, kdy nás přestal ochuzovat svévolný, neefektivní, nikoho nemotivující a prosperitu nepřinášející systém byrokratického plánování a postátněné ekonomiky. Před 15 lety byl zahájen proces odstraňování zákazů a příkazů komunistické éry, které tolik svazovaly naše životy. Naše země skoncovala i s podporováním různých, nejméně svobodných režimů ve světě, což nás tehdy diskreditovalo a uráželo.

Nemám v úmyslu použít dnešní sváteční večer k předložení nějaké originální interpretace toho, co se u nás před 15 lety stalo, a už vůbec nemám v úmyslu poměřovat, jakou relativní zásluhu o to měli ti či oni jednotlivci, skupiny, instituce či země, ani jaká byla role sebedestrukčního charakteru bývalého režimu samotného v tom, že u nás komunismus skončil právě tehdy a právě tak. Na to nemůže existovat žádný autoritativní prezidentský názor. Tolik potřebnou interpretaci těchto událostí ponechme historikům, ale přejme si, abychom jejich zásadní díla o této době už konečně měli k dispozici.

Nechci hodnotit ani uplynulých patnáct v mnohém unikátních a přelomových polistopadových let, protože na takové hodnocení máme příliš krátký časový odstup. Tato léta, tento náš bezprostřední včerejšek, stále ještě zůstávají neoddělitelnou součástí našeho dneška. Každý z nás jsme je prožili jinak, a i proto mezi námi existuje mnoho různých, v mnohém soupeřících, v mnohém se ale doplňujících pravd o této mimořádné chvíli českých dějin. Na tyto své subjektivní pravdy máme každý z nás nárok. Neměly by ale být - zcela disproporčním způsobem - založeny na frustraci těch z nás, kteří si mysleli, že stačí zrušit nejviditelnější instituce minulého režimu a pak všechno půjde jako po másle. Neměly by také být založeny převážně na pocitech osobních selhání či neúspěchů těch, kterým se v tomto období dařilo méně, než očekávali. Neměly by se příliš opírat o závist, že někdo uspěl více než někdo jiný. Neměly by zapomínat na dědictví, které jsme půl stoletím nesvobody a neefektivního hospodaření dostali do vínku. Pokud by v našem ohlédnutí se zpět převážily argumenty tohoto typu, uplynulých 15 let bychom nepochopili.

Vůči éře předvčerejší, vůči éře komunismu, už ale určitý odstup máme nebo bychom mít měli. Proto se mnozí z nás zamýšlejí nad tím, proč se s touto, dnes již - mimo veškerou pochybnost - definitivně ukončenou kapitolou našich dějin neumíme dostatečně vyrovnat či vypořádat. Ptáme se, proč u řady našich spoluobčanů přetrvává pocit, že jsme se s komunismem nevyrovnali? Proč se neumíme shodnout ani na tom, co onen často používaný obrat "vyrovnat se s minulostí" vlastně znamená?

V této době se děly mnohé strašné věci a navíc se - kromě těch "strašných" věcí s velkým S - dělo i to, že byl každodenně, a vlastně po celý svůj život, nesmírně ponižován a degradován i ten, kterému se žádné na první pohled strašné věci nedály. Týkalo se to všech, i když byly osudy jednotlivců i míra jejich podílení se na vzniku a přetrvávání tohoto režimu diametrálně rozdílné. Ti, kteří komunistickému režimu za cenu nesmírných osobních obětí otevřeně vzdorovali, požívají dnes v naší zemi skutečnou a zaslouženou úctu a je naší povinností nedopustit jakékoli znevažování jejich činů a postojů. Ani teď, ani kdykoli v budoucnu. Právě tito lidé jsou nejvíce ze všech citliví na jakékoli zlehčování či omlouvání toho, co se u nás téměř půl století dělo.

I když chci právě toto zdůraznit velmi silně, nemyslím si, že naši dnešní i zítřejší svobodu ochrání zrcadlový opak tohoto zlehčování, této bagatelizace, kterým jsou silácká slova či levná gesta vůči minulosti. Před jejím opakováním nás ochrání jedině důsledné pochopení toho, co se tehdy stalo, a zejména toho, jak k tomu - navzdory veškeré politické a civilizační kultivovanosti naší země - mohlo dojít. Měli bychom se umět vyvarovat těch chyb, těch podcenění, těch nedůsledností, toho sebeuspokojení, že se nic nemůže stát, které ve svém souhrnu vznik takového režimu umožnily. Měli bychom se soustředit na budování demokratického, ale současně fungujícího, stabilního a prosperujícího státu. Takového, ve kterém obnovení jakékoli formy totality a pošlapávání práv člověka nemůže mít sebemenší šanci.

Míra naší dnešní oddanosti svobodě a demokracii se nedá měřit podle síly hlasu a podle míry emocí, s jakými někteří z nás dnes, kdy už nic neriskují, umí odsuzovat minulé bezpráví. Nedělejme dnes hrdiny a nebuďme dnes nepřiměřeně absolutističtí a fundamentalističtí. Nevypadá to věrohodně. Přestaňme se tvářit tak, že by člověk měl za všechny své názory či postoje nést černé znamení po celý zbytek svého života.

Říkám-li toto, není to z mé strany výzvou k ospravedlňování toho, co se stalo, protože mnohé omluvitelné není a nikdy nebude. Není to také výzvou k omlouvání lidských selhání nebo ke smiřování se se zlem a s jeho původci a vykonavateli. Není to výzvou k pasivní smířlivosti. Je to výzvou ke smíření se s námi samými, ke smíření se s naší vlastní minulostí. Potřebujeme to ne kvůli minulosti, ale kvůli naší přítomnosti a hlavně budoucnosti. Nebudeme-li schopni smířit se se svou vlastní minulostí, nesmíříme se ani s dneškem, ani se zítřkem. Nesmíříme se tak ani se sebou samými. Naše dnešní neuróza bude přetrvávat. Bude nás brzdit, bude nás oslabovat. A právě to je hrozba, které v dnešním, mimořádně náročném - a mnohé pevné body minulosti popírajícím - světě musíme čelit.

Přemýšlejme o tom. Přemýšlejme o tom všichni. Nechť o tom přemýšlejí i ti, kteří dlouhá léta ke všemu jen pasivně mlčeli. Nechť o tom přemýšlejí i ti, kteří si v těchto letech naivně mysleli, že spoluvytvářejí nejlepší z možných světů. Nechť o tom takto přemýšlejí i ti, kteří na své postoje v minulosti nejvíce dopláceli. Nechť o tom přemýšlejí i mladí lidé, kteří minulou dobu nezažili a kterých mezi námi stále přibývá. Letošní patnácté výročí zrodu svobodné éry naší země je pro takové přemýšlení mimořádně vhodnou příležitostí.

Zdroj ČTK

                 
Obsah vydání       29. 10. 2004
31. 10. 2004 Bin Ladin pomohl Bushovi
31. 10. 2004 Washington Post: "Americké volby se nedají předpovědět, bin Ladinův projev neměl žádný vliv"
30. 10. 2004 Usáma bin Ladin: "Naše útoky na USA byly odplatou za nesnesitelné zlo"
30. 10. 2004 Co znamená bin Ladinův pokus ovlivnit americké volby?
30. 10. 2004 V Iráku bylo usmrceno 100 000 civilistů, konstatuje studie
30. 10. 2004 Úřad Tonyho Blaira zpochybňuje studii o iráckých mrtvých
30. 10. 2004 Propálená obrazovka
30. 10. 2004 Rocco Buttiglione odstoupil
30. 10. 2004 Euroústava byla podepsána, občan však stále tápe v nevědomosti Radek  Vogl
30. 10. 2004 Evropská ústava - největší změna od zavedení EURA Radek  Vogl
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
30. 10. 2004 Britské úřady vyšetřují Cheneyho firmu z podezření z úplatkářství
29. 10. 2004 Al Jazeera odvysílala nové video "Usámy bin Ladina"
27. 10. 2004 Jak najít bez rizika v Británii zaměstnání Jan  Čulík
29. 10. 2004 Pane generálmajore, promiňte Bohumil  Kartous
30. 10. 2004 A co Čalfa u Havla?
29. 10. 2004 Kulturní politika a politizace kultury Štěpán  Kotrba
29. 10. 2004 Vávra nebyl apolitický umělec Bohumil  Kartous
29. 10. 2004 O generálu Fajtlovi
29. 10. 2004 Je Vávrovo vyznamenání absurdní?
29. 10. 2004 Projev prezidenta republiky Václava Klause 28. října 2004
29. 10. 2004 Zítra je poslední den výstavy politicky nekorektních karikatur Michael  Marčák
29. 10. 2004 Národně stmelující gesto? Jan  Čulík
29. 10. 2004 Trudný karneval Bohumil  Kartous
29. 10. 2004 Nebezpečí Zprávy o stavu země - v oblasti bezpečnosti Miroslav  Polreich
29. 10. 2004 Americké stránky pro znovuzvolení George Bushe jsou blokovány před zahraničními uživateli
29. 10. 2004 Český sen: Podstatný film aneb Zklamání z kritiky Jana Čulíka Petr  Šafařík
29. 10. 2004 Ukončí Evropská unie "chemický socialismus"? Miroslav  Šuta
29. 10. 2004 Předehra a doznívání 11. září 2001 Miloš  Kužvart st.
29. 10. 2004 Cimrmanovská kritika příručky EuroEnglish Markéta  Kocmanová, Zuzana  Pokorná
29. 10. 2004 Smutná Francie Simone  Radačičová
29. 10. 2004 Krajské volby: rozhodněte o nádraží volbou politiků
29. 10. 2004 Večer Viktora Dyka
29. 10. 2004 Michael  Marčák
29. 10. 2004 Senátor Bárta: Na vlastní oči jsem se přesvědčil, kudy pro porozumění cesta nepovede Zdeněk  Bárta
29. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za den 19. října 2004
29. 10. 2004 Británie: Soud anuloval dluh jedné manželské dvojice
29. 10. 2004 Tvorba humoru je ťažká diagnóza Miroslav  Brada
29. 10. 2004 Pátranie po nemom svedkovi - jesenné padanie hláv Peter  Takáč
29. 10. 2004 Maďarsko: Výmena stráží Judita  Takáčová
29. 10. 2004 Stredná trieda na daňovú reformu dopláca Jakub  Topol
29. 10. 2004 Politický systém a ekonomické reformy v Číne I. Wei  Xiaoping
29. 10. 2004 Kecy, kecy, kecy
29. 10. 2004 Jiná Evropa je možná: NE ústavní smlouvě
29. 10. 2004 Stanovisko Strany evropské levice k ústavní smlouvě bude negativní
27. 10. 2004 Za nich bude líp? Ondřej  Hausenblas
10. 10. 2004 Hospodaření OSBL za září 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Umělci, kultura a kolaborace? Za komunismu... RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2004 A co Čalfa u Havla?   
29. 10. 2004 Pane generálmajore, promiňte Bohumil  Kartous
29. 10. 2004 Národně stmelující gesto? Jan  Čulík
29. 10. 2004 Kulturní politika a politizace kultury Štěpán  Kotrba
29. 10. 2004 Projev prezidenta republiky Václava Klause 28. října 2004   
29. 10. 2004 Vávra nebyl apolitický umělec Bohumil  Kartous
29. 10. 2004 Je Vávrovo vyznamenání absurdní?   
29. 10. 2004 O generálu Fajtlovi   
31. 8. 2004 Sloboda, demokracia, právny štát a iné opojné slova Andrej  Sablič
12. 8. 2004 Čulíkovy pohlady nie sú precítené Andrej  Sablič
9. 8. 2004 Co dluží česká kultura komunismu Milan  Černý
3. 8. 2004 Otakar Vávra: Umělec s malým u Milan  Černý
3. 8. 2004 O tvůrčí integritě v dobách útlaku Jan  Čulík
3. 8. 2004 Morální integrita patnácti milionů lidí, kteří jen žili své životy Štěpán  Kotrba
30. 7. 2004 "Ideologická klišé exilového literárního encyklopedisty" Jakub  Žytek

T. G. Masaryk a odkaz Republiky československé RSS 2.0      Historie >
29. 10. 2004 Projev prezidenta republiky Václava Klause 28. října 2004   
27. 10. 2004 Washingtonská deklarace z 18. října 1918   
27. 10. 2004 Provolání Národního výboru ke vzniku Československa   
27. 10. 2004 Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918   
27. 10. 2004 První zákon Československé republiky   
27. 10. 2004 Projev T. G. Masaryka k 28. říjnu 1919   
27. 10. 2004 Zahajovací řeč prvního dne Národního shromáždění československého   
27. 10. 2004 Martinská deklarácia   
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
27. 10. 2004 Události října 1918   
27. 10. 2004 Československá Amerika ve zbrani   
6. 10. 2004 Evropa směřuje k velmoci, ale s jakými hodnotami? Radek  Vogl
13. 9. 2004 Masaryk: "První světová válka zdemokratizovala Evropu" Alois  Paul
8. 9. 2004 Jak využít Tomáše Garrigue Masaryka v postmoderní společnosti Štefan  Švec
24. 8. 2004 Štrbský protokol - "polozabudnutý" dokument Vladimír  Draxler