Nemohl by to být spravedlivější rozsudek -- a také by nemohl být pokrytečtější. Je obtížné si představit vhodnější monstrum, které by mělo skončit na šibenici, snad možná stejně děsivého kata z vězení Abu Ghraib, Abu Widada, který sekal své oběti sekyrou do hlavy, když se odvážily odsoudit Saddáma Husajna, než je popravil. Avšak Abu Widad byl sám oběšen ve vězení Abu Ghraib v roce 1985, poté, co přijal úplatek a namísto jednoho odsouzeného muže popravil muže osvobozeného.

Jenže život v Iráku dnes není lepší než za Saddáma. Vytvořili jsme tam skutečné peklo. Život je tam nyní horší. Umírá více Iráčanů, než kolik jich stačil usmrtit Saddám Husajn. Pokud by Saddámovy zločiny a zvěrstva měly být měřítkem, podle něhož by byly posuzovány naše zločiny, co to o nás vypovídá? My jsme jen vězně sexuálně zneužívali, určité množství jsme jich pozabíjeli, něco žen jsme znásilnili a protizákonně jsme provedli invazi do země, která ji stála 600 000 životů ("více méně", jak říká George Bush junior, který tvrdí, že mrtvých bylo jen 30 000.) Saddám byl daleko horší. My nemůžeme být postaveni před soud. My nemůžeme být oběšeni.

Bývalému iráckému diktátoru bylo u soudu oficiálně zakázáno, aby vylíčil své přátelství s Donaldem Rumsfeldem, který je nyní Bushovým ministrem obrany. Vzpomínáte na to, jak si Rumsfeld se Saddámem potřásali rukou? A samozřejmě mu také nebylo dovoleno, aby hovořil o podpoře, kterou mu poskytoval George Bush senior. Není divu, že svědčili iráčtí činitelé minulý týden, že na ně Američané naléhali, aby odsoudili Saddáma před americkými kongresovými volbami.

Saddámovi nebylo dovoleno hovořit ani o tom, jak jeho režimu, tak podobnému nacismu, prodával Západ chemikálie. Je to tak jasné -- tak šokující, že Saddám nebyl odsouzen za rozsáhlé vyvražďování Kurdů tímto jedovatým plynem, ale za pouhý lokalizovaný masakr šiitů. Některé Saddámovy pesticidy pocházely samozřejmě z Německa. Avšak 25. května 1994 vydal americký senátní výbor pro bankovnictví, bytový fond a městské záležitosti zprávu s názvem "Vývozy dvojího použití, použitelné pro výrobu chemických a biologických zbraní ze Spojených států do Iráku a jejich možný dopad na zdravotní důsledky (sic!) války v Perském zálivu."

Zpráva hovořila o válce z roku 1991, která vedla k našemu osvobození Kuvajtu, a informovala americký Kongres o americkou vládou schválených dodávkách biologických komponentů, které do Iráku dovážely americké firmy od roku 1985 či ještě dříve. Mezi nimi byly tyto biologické látky: Bacillus anthracis, z něhož vzniká antrax, clostridium botulinum; histoplasma capsulatum; brucella melitensis; clostridium perfringens a escherichia coli.

V téže zprávě se konstatuje, že Spojené státy poskytovaly Saddámovi licencovaný materiál "pro dvojí použití", který napomáhal při vývoji chemických, biologických a raketových zbraní, včetně výstavby továrny na chemické zbraně a včetně technických výkresů.

Ano, o tom Saddám nesměl mluvit. Ještě dobře, že britský ministr vnitra John Reid hovořil o tom, že rozhodnutí pověsit Saddáma Husajna bylo "suverénní rozhodnutí suverénního národa". Naštěstí se Saddám u soudu nezmínil, že Británie vyvezla do Iráku v roce 1988 thiodiglykol v hodnotě 200 000 liber; je to jedna ze dvou součástí jedovatého plynu yperitu, a další dávku thiodiglykolu za 50 000 liber v roce 1989.

Británie také prodala v roce 1988 do Iráku thionyl chloridu za pouhých 26 000 liber. Ano, té látky se dá také využívat na výrobu inkoustu do propisovaček a na výrobu průmyslových barev. Avšak tatáž země, Británie, o osm let později zakázala vývoz vakcíny proti záškrtu do Iráku pod záminkou, že by se z toho mohly vyrábět "zbraně hromadného ničení".

Teoreticky vím, že Kurdové by mohli mít možnost soudit Saddáma ve vlastním procesu za usmrcení tisíců Kurdů jedovatým plynem v Halabže. Dovolí však Britové a Američané takovýto proces, v němž bychom museli svědčit nejen o tom, jak Saddám získal ten jedovatý plyn, ale také že CIA nařídila americkým diplomatům na Blízkém východě, aby tvrdili, že Kurdy plynem usmrtil Írán a nikoliv Irák (tehdy byl Saddám Husajn ještě naším oblíbeným spojencem, nikoliv naším oblíbeným válečným zločincem). Stejně tak Západ mlčel, když Saddám v letech 1987 a 1988 zmasakroval 180 000 Kurdů.

A odvážili bychom se zabývat se tak obrovskou zradou Iráčanů, že bychom postavili Saddáma Husajna před soud za vyvraždění bezpočtu šiitských muslimů poté, co na naši výzvu zorganizovali proti Saddámovu režimu povstání. Ty jsme pak zradili a nechali jsme je bojovat proti Saddámovým brutálním hordám bez pomoci. Lživá zpráva Tonyho Blaira o Iráku z roku 2002 hovoří o těchto zvěrstvech jako o "nepokojích" -- protože, samozřejmě, kdybychom je nazvali "povstáním" -- a bylo to povstání -- museli bychom se sami sebe zeptat, kdo vyvolal tuto krvavou lázeň. My.

Já a mí kolegové jsme byli svědky této tragédie. Jezdil jsem nemocničními vlaky, které vozily v letech 1980-1988 Íránce z válečné fronty. Jejich rány, způsobené jedovatým plynem, bublaly v obrovských puchýřích na rukou a na tvářích Z toho vznikaly na vrcholu těch ran malé puchýřky. Britové a Američané o tom nechtěli vědět. Hovořil jsem s obětmi z Halabže. Američané o tom nechtěli vědět. Můj kolega z tiskové kanceláře Associated Press Mohamed Salaam viděl tisíce mrtvých Íránců, usmrcených jedovatým plynem na bojištích na východ od Basry. Američanům a Britům to bylo jedno.

Zvláštní věc je, že v Iráku je nyní množství masových vrahů, vinných znásilněním a masakrováním a podřezáváním hrdel -- vraždí v letech od našeho "osvobození" Iráku. Mnoho z nich pracuje pro iráckou vládu, kterou nyní podporujeme, je samozřejmě demokraticky zvolena. A tito váleční zločinci jsou v některých případech placeni námi, prostřednictvím ministerstev, která jsme vytvořili za této demokratické vlády. A ti souzeni nebudou. Ani oběšeni. To je rozsah našeho cynismu. A naše hanba. Byly kdy v historii tak obscénně spojeny spravedlnost a pokrytectví?

Podrobnosti v angličtině ZDE