Kouzlo vánoc je nepřekonatelné. Vánoce tvoří stěžejní bod naší kultury, která je cele založena na narození Ježíše, spasitele naší vypočítavé duše, a hlavně vítaného zachránce naší ekonomiky. Ježíš vyznával materiální a duchovní chudobu, neboť blahoslavení jsou ti, kteří jsou prostého a chudého ducha (prosté a prázdné mysli). Jeho učení bylo zákoníky a farizeji (legislativci, politiky, ekonomy aj.) ukradeno a následujících téměř 2000 let bylo chytře použito k razantnímu nástupu konzumní materialistické agrese, skromně vydávané za misii nejlepšího duchovního učení lidstva.

V protikladu k Ježíšově vyznání, naše veskrze křesťanská civilizace není ovšem založena na prostotě, jednoduchosti a duševní nepřítomnosti ničeho. Naopak spočívá v honbě za bohatstvím, složitostí a hlavně za využitelnými či pikantními informacemi. A především kotví v neustálém duševním spekulování a migrování. Jedině Vánoce pak mají být svátky klidu a pokoje. Ovšem ve stavu tupého a přesyceného zvířete.

Prvotní Ježíšovo sdělení bylo posléze písemně zaznamenáno jinými osobami do tzv. evangelií (radostných zvěstí), ze kterých byla později sestavena tzv. Nová závěť (testament), která je dnes pojímána jako tzv. Nový zákon. Původní sdělení nebylo vůbec určeno k násilnému šíření a k vnucování druhým lidem, jako se tomu dnes děje se všemi ostatními zákony, které se produkují přes státní systémy.

Ježíšovo proti-legislativní učení bylo legislativně zneužito. Bylo s ním naloženo jako se všemi společenskými problémy a zákony. Ve společnosti se vyskytne přirozený nebo uměle vytvořený problém. Tento je ošetřen legislativními normami (zákony). Normy jsou ošetřovány a hlídány zvláštními skupinami lidí (lobby), které žijí z jejich instalování ve společnosti. Ovšemže žijí mnohem lépe, než ostatní občané, které nutí ony normy dodržovat. Ježíš je nazývá zákoníky, farizeji, pokrytci a kritizuje je jako plémě ještěrčí.

Někdo třeba přijde na to, že okrádáním druhých vlastně okrádá sám sebe. Jinému člověku sdělí toto poznání konstatováním, že nepokrade. Druhý člověk měl pomocí tohoto konstatování dospět ke stejnému poznání (výsledku) - totiž tomu, že člověk kradením okrádá sebe sama. Jestliže toto však druhý člověk nepochopí a vezme ono sdělení jako zákonnou normu, kterou vnucuje druhým, je neštěstí na světě. Začne se krást o sto šest. A nejvíce tím, že uzákoněné nekradení vnucují zlodějové okrádaným. Vše se tak obrátilo v pravý opak. Lidé určitého druhu (či stupně vývoje) jsou v takovém převracení dobře míněného poznání naruby pravými mistry. Pomocí Ježíše vnucují všem Adolfa.

Podstatou naších vánoc je bezesporu nakupování (obchodování). Dnes si kupujeme prakticky všechno -- počínaje možností žít, pokračujíc živobytím, bydlením, myšlenkami, zábavou, úlevou, zdravím, vzduchem.......a pohřbem konče. Během roku si lidé obvykle kupují věci, které chtějí nebo potřebují sami. Na Vánoce pak nakupují navíc ještě zboží pro druhé lidi. Je to dobrý trik, jak znásobit prodej. Když je zákazník unaven jednou motivací nakupování, odpočine si nakupováním při motivaci jiné.

Někteří z nás se ještě před štědrovečerní nadílkou již těší na povánoční slevy, vynucené daňovým systémem. Nakupování se stalo sportem, kterým se vybouří a uvolní napětí z mediálně vyhrocené nákupní horečky. Přece byste nebyli tací lakomí sobci, abyste alespoň jednou za rok nějak neobdarovali své bližní? Oni zase obdarují vás. Je to vlastně obchod.

Ježíš odsoudil obchodování, obchodníky a jejich pokryteckou morálku. Vzdor tomu se však byznysmenům podařilo pomocí mediální představy Ježíše rozjet kšeft, který trvá již 2000 let. Ježíš byl při ukřižování terčem posměchu, protože chtěl změnit svět k lepšímu. Posmívalo se mu stádo, které chtělo v tupé pohodlnosti libě prožívat světský život. A potom hlavně vlci v rouše beránčím, kteří pomocí libých příslibů stádo svádějí a pragmaticky využívají. Těmto dvěma skupinám se však nikdo neposmívá, ačkoliv ony přece náš svět velmi mění a stále k horšímu. Ostatně moudrý Ježíš nic jiného, než smutné konce zarputilého lidského jednání, nepředpověděl.

Zapomněli jsme na pravý původ našich vánoc. Na onu nelíčenou radost nad tím, že se narodila nevinná oběť naší příští vraždy. Vánoční strom je praktický. Po použití jej lze přitesat a vyrobit z něj kříž - pro tesaře z Nazaretu. Krutý vtip osudu (či ďábla) tomu navíc chtěl, že většina vánočních maniaků nemůže nikdy pochopit svoji roli ve stále opakovaném golgotském dramatu. Četl někdo z nich vůbec někdy evangelium?

Ježíš byl ve své době teroristou a jako s takovým s ním bylo naloženo. Se všemi ostatními teroristy, ať jsou dobří nebo zlí, je obvykle nakládáno podobně. Nějakou dobu se po jejich exekuci počká a pak se o nich začne populárně psát a mluvit - podobně jako o podvodech ve fotbale. Potom se rozjede obrovský byznys. Zakrátko má téměř každý kluk na sobě fotbalový dres a téměř každá holka módní kříž teroristy na krku. Ekonomika (z-boží) se totiž bez falešné představy boha, spasitelů, svatých, prokletých, teroristů a fotbalistů a jiných neobejde. Nejsou--li žádní manekýni sami od sebe po ruce, musí se uměle vytvořit. Nepřátelé režimu se musí orwellovsky hýčkat. Budou se jednou hodit. Třeba pro teatrální převrat nebo pro tržní ekonomiku.

Vezměme tedy do ruky paličku. Projevme svoji mužnost a zabijme bezbranného kapra. Během celého roku nás, bezbranné občany, přece také stále někdo zabíjí. Na satana a skutečné vrahy Ježíše, který je v nás skryt, se nedostaneme a jako zástupná oběť naší utlačené zloby skvěle postačí nebohá a předem zmučená ryba. Pokud jsme se celý rok přejídali, zatímco jedna třetina lidstva chcípá hlady, tak na Vánoce se můžeme bez výčitek svědomí úplně přežrat. Narodil se přece Ježíš, který vzal všechny naše hříchy na sebe a jako soucit a milosrdenství odešel z našeho světa pryč. Tak, co bychom nejásali?

Pohádka o Ježíškovi, nadělujícím všem lidem krásné a vytoužené dárky, se brzy spolu s dospíváním rozplyne. Na její místo často nastoupí hořké zklamání a zjištění, že takový infantilní Ježíšek neexistuje. Je to subjektivně naprosto pravdivé poznání utilitaristicky, racionálně a ekonomicky myslícího člověka. Ano, Ježíš, soucit, milosrdenství, nezištnost a obětavost, pro takového člověka neexistují a byly v něm dokonale ukřižovány. Očekával od druhých to, co druzí očekávali od něj a nikdo z nich z mrtvých nevstal. Iracionální zázrak se nestal a tak za trest v sobě zavraždil Ježíše, soucit a milosrdenství. Čistě z tržně ekonomických důvodů. Jen proto, že zrovna jemu Ježíš nedal nezištně to, co si tak naivně přál. Nedal mu to ovšem stejným způsobem, jako on sám nikdy nikomu nezištně nic nedal. Aleluja!