Počkejme si ale také, zdali někdo dobu těsně předlistopadovou pochválí. Měl by? Copak ono na ní bylo něco hezkého? Jistě, ale jak pro koho. Onen paralelní svět, neviditelný obyčejnýma očima upnutýma jen na každodenní shon, Matrix, do něhož se vstupovalo rádiem naladěným na krátké vlny a vylepšeným drátem připojeným na blok ústředního topení, se v létě a hlavně na podzim 1989 pořádně rozrostl a nabyl barev lesa se smíšeným porostem: Jste mladší, nevoní vám vojenský mundůr, nejste proti srandě a rádi se proběhnete? Prosím, tak tu máme Nezávislé mírové sdružení, Mírový klub Johna Lennona, a čerstvě Hnutí za nenásilí, pro odvázanější omladinu Československé anarchistické sdružení, pro stoupence kuriozit ekomonarchistické České děti.

Stále opatrujete doma Rudé právo s fotkou Dubčeka z toho jediného roku, kdy se dalo číst, stále má pro vaše uši slovo socialismus pozitivní zvuk? Pak je zde Klub za socialistickou přestavbu Obroda či Společnost pro studiu demokratického socialismu. Nebo máte socialismu ve všech jeho mutacích až nad hlavu? Možná se najdete v programu Hnutí za občanskou svobodu, rozkročeném od umírněných sociálních demokratů po konzervativce, nebo v Demokratické iniciativě.

Pestrá byla i paleta zelených. K tomu desítky dalších skupin, jejich prohlášení, manifesty, časopisy, letáky, stačilo přijít nebo jen podepsat. A hlavně akce, na kterých si tehdy lidé mj. se zájmem předávali sovětské přestavbové noviny, Svobodná Evropa a Hlas Ameriky už dovedly zájemce na patřičná místa. Jistě, i pro řadu dalších mladších lidí v tom byla kromě snahy zapojit se do něčeho užitečného i tehdy nepřiznaná touha po dobrodružství a karbonářská příchuť zakázaného ovoce. Ale i tyto motivy pomáhaly akcelerovat vývoj a přímo geometrickou řadou rozmnožit zárodky politického pluralismu.

I když realita 90. let vyléčila řadu očekávání, přece jen není na místě vzpomínat na barvy podzimu 1989 s pocitem promarněné energie. Nepřišel režim dobrý, ale přišel méně špatný, otevřený dalším korekcím a změnám.