Google o vás ví všechno

28. 8. 2006

Skutečnou mocí pro totalitní vládu už není jen cenzura. Je to schopnost dovolit svým občanům, aby si hledali, co chtějí -- a pak si to zapamatovat.

Pokaždé, když používáte internetový vyhledávač, vaše hledání je uloženo v obří databázi. Chtěli byste, aby byly informace o tom, co zrovna vy, jmenovitě, vyhledáváte, zveřejněny? Pro tisíce zákazníků americké firmy AOL se toto právě stalo realitou.

V březnu letošního roku použil muž, žijící na Floridě, který rád sleduje portugalský fotbal, vyhledávač k řešení svých problémů. Hledal útěchu v alkoholismu, protože mu manželka byla nevěrná. Do vyhledávače vepsal dotazy (s gramatickými chybami) "manželka mě už nemiluje" "jak zabránit rozvodu" "jak se bránit alkoholismu" a "poruchy erekce".

Je to jeden z příběhů desetitisíců uživatelů internetu, které byly nyní zveřejněny, když firma AOL nyní omylem publikovala údaje o tom, co během předchozího čtvrt roku vyhledávalo na internetu prostřednictvím Googlu jejích 650 000 zákazníků (jde o 23 milionů hledání).

AOL se omluvila za svou chybu a pracovník, který tyto informace zveřejnil, byl propuštěn. Jenže přítomnost dat na webu jen na několik hodin znamenala, že databáze byla zkopírována na mnoho míst na webu a nyní existuje čtyři nebo pět míst, kde je možno tuto bázi prostřednictvím specializovaného softwaru prohledávat.

Firma AOL zveřejnila jen zlomek sbíraných informací, přesto nám to všem poskytlo znepokojující pohled na to, kolik intimních podrobností o nás všech mají velké vyhledávače.

Jen američtí uživatelé použili firmy Google během letošního července k 2,7 miliardám vyhledávání. Všechny informace o tom, co vyhledáváte, se ukládají. Google identifikuje každý počítač, který se s ním spojí, svým cookie. Ten zůstane aktivní do roku 2038. Pokud používáte Gmail, Google také zná vaši emailovou adresu -- a samozřejmě, umožňuje prohledávání veškeré vaší pošty. Pokud přijmete na své stránky reklamy firmy Google, pak Google zná podrobnosti vašeho bankovního konta a vaši domácí adresu. Google také zná, jaké trasy jste si vyhledali na Google maps.

Všechny tyto informace předáváme vyhledávačům, jako je Google, zcela dobrovolně. Je to základem bohatství firmy Google, protože dokáže velmi přesně specifikovat reklamu, kterou posílá naším směrem.

Jedním z prvních výzkumníků, který zjistil, že počítači sdělíme cokoliv, ať je to jakkoliv intimní, byl Joseph Weizenbaum z MIT, který v roce 1966 napsal program "Eliza", který parodoval nesměrovou psychoterapii. Pokud uživatel počítače něco napsal na klávesnici, počítač se na to zeptal. Nešťastní studenti se okamžitě počítačí začali svěřovat se svými potížemi. Anekdoty o tom kolovaly celá desetiletí, ale od té doby se objevili muži, zakladatelé internetových vyhledávačů, kteří na tom založili své bohatství. Ptáme se vyhledávače Google na věci, na které bychom se nikdy neptali živoucí osoby. Cenou za odpovědi je to, že Google si to všechno pamatuje.

Viz například uživatelka 11110859 z New York City, která se zamilovala a pak toho litovala. Dne 7. března vstala brzo ráno, aby si koupila na G-Unit nějaké hip-hop šaty, 26. března byl její život víc vzrušující. Začala na googlu hledat "ztráta panenství" a pak měla tři týdny obrovské starosti, jestli není těhotná. Koncem dubna se už bát nemusela, ale její milostný vztah skončil. I když se přestala ptát "Může člověk být těhotný, i když už měsíčky dostal?" ptala se vyhledávače "Proč lidi zraňují druhé lidi" a 19. května to kulminovalo otázkou "Jak milovat někoho, kdo se k vám zachoval špatně?" "Co říká Ježíš o tom, že máte milovat své nepřátele?" Pak kupovala známky a hledala informace, jak se dostat do newyorského vězení na Rikers Island , pak se ptala "Co je dovoleno přinést jako dárek na Rikers Island" a nakonec hledala na webu "hrací karty".

Takovéto příběhy není vždycky možné propojit s konkrétní osobou, ale často ano. Americké "rodné číslo" je založeno na známých principech a je lehké ho vyhledávat v datech, které zveřejnila firma AOL. Totéž platí o telefonních číslech Na internetu lze nakupovat cokoliv odkudkoliv, ale některé věci lidé stále ještě kupují v místě svého bydliště, takže je lehké lokalizovat, kde žijí. Lidé často hledají na webu své vlastní jméno, což se pak dá propojit s údaji v telefonním seznamu.

Jednu babičku v Alabamě identifikoval list New York Times ze zveřejněných dat během několika dní. A jednu nábožnou paní ze Středozápadu, jejíž hledání výšivek s náboženskými motivy se střídalo s dotazy o vibrátorech a o tom, jak vzrušit frigidní manželky, dokáže asi identifikovat každý v její kongregaci.

Tyto informace jsou něčím, o čem se žádné tajné policii v historii nikdy ani nesnilo. Letos firma Google vedla soudní spor s americkou vládou, která na ní chtěla, aby jí předala data za jeden týden vyhledávání, ale ostatní vyhledávací firmy předávají vládě svá data bez protestů a nikdo dosud nezjistil, jaké dohody byly uzavřeny mezi vyhledávači a čínskou vládou.

Skutečnou mocí pro totalitní vládu už není jen cenzura. Je to schopnost dovolit svým občanům, aby si hledali, co chtějí -- a pak si to zapamatovat.

Pokud víme, žádná západní vláda ještě tak daleko nezašla. Ale až zajde, bude mít k dispozici všechny informace. Dnes dopoledne, když jsem se nalogoval na Googletalk k rozhovoru se svou sestrou, program se tiše zaktualizoval: "Chtěl byste ukázat svým přátelům, jakou hudbu si teď hrajete?" zeptal se mě, píše britský reportér.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Zaznamenávání osobních dat občanů
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.8. 2006