27. 10. 2004
Virtuální bohoslužba ke státnímu svátku 28. října 2004Nasrat! Jo, nasrat!Čtení: Jeremiáš 7, 1-14; Text: Matouš 23, 29-32
Nad shora uvedeným Ježíšovým emotivním výrokem: "Běda vám, pokrytci, zdobíte náhrobky spravedlivých..." z 23. kapitoly Matoušova evangelia, adresovaném autoritám židovského národa nelze nevzpomenout Píseň neznámého vojína Karla Kryla. Zpráva z tisku: "Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína." A co na to Neznámý vojín?. |
V čele klaka ... Co tady čumíte? ... Co tady civíte? ... Odpověď čekáte? Nasrat! Zdroj ZDE Krylovu Píseň neznámého vojína lze považovat nejen za geniální exegezi sui generis Ježíšových slov z Matoušova evangelia, ale i za umělecký výklad Jeremiášovy sedmé kapitoly dnešního čtení "Nespoléhejte na klamná slova: Je to chrám Hospodinův". Kryl totiž přesně v duchu Písma svatého boří falešné mýty, které si lidské skupiny s oblibou o sobě vytvářejí. Člověk si rád vytváří báje a mýty o sobě i o svém společenství. Do jisté míry je to legitimní -- člověk potřebuje nějakou zkratku, příběh či legendu, která mu umožňuje identifikaci se sebou samým i se svou skupinou. Před měsícem jsme si při svátku Svatého Václava připomínali právě takovou identifikační legendu pozitivně utvářející náš český ideál politické moci. Příběh 28. října 1918 patří také do tohoto ranku. Již v Masarykově, Štefánikově a Benešově "Washingtonské deklaraci" z 18. října 1918 se proklamuje mimo jiné: "Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových a v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá náš národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.... Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím: ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady šlechtické budou zrušeny". Zdroj ZDE Alois Rašín zase v Provolání Národního výboru ze dne 28.října 1918 mj. říká: "Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Bud' si stále vědom, že jsi občanem československého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi". Zdroj ZDE Již jazyk obou dokumentů, zejména ten Rašínův, ukazuje na vědomou ambici vytvořit nový pozitivní národní mýtus. Jak se však tento mýtus dařilo v dalších epochách naší země naplňovat, do jaké míry byl jen proklamací a do jaké míry byl kdy realizován, to nechť posoudí každý sám za sebe. Jak již bylo řečeno, Bible je však ke všem lidským mýtům značně kritická. Žádný mýtus, ani ten nejzbožnější, pokud neplní funkci vést lidi k právu, spravedlnosti a míru, není podle Písma apriori nedotknutelný. Jeremiáš například v době celonárodního nadšení z reformy krále Joziáše roku 622 před Kristem a v době nově budované ideologie sjednocující Židy kolem chrámového kultu se postaví do brány Jeruzalémského chrámu a káže všem k podzimním svátkům přicházejícím spoluobčanům, že chrámový kult nemůže být centrem státnosti a že sám Hospodin tento chrám nechá zničit! Byl samozřejmě považován za zrádce národa, ale on chtěl říct -- a Bible to zdůrazňuje -- že nelze budovat národní identitu jen na kultu ani jen na vnějších znacích monarchické moci. Státní doktrínu je třeba postavit na právu, sociální spravedlnosti, bezpečí pro všechny, odmítnutí všech hnutí potlačujících lidská práva. To čteme ve verších pátém a šestém, i když je to pověděno starověkými pojmy. Ve verši osmém se vymezuje Jeremiáš proti falešné ideologii, proti "klamným slovům", a dále vypočítává, v čem všem je nově se rodící národní mýtus scestný. Jeremiáš, jak známo, neměl díky svým buřičským názorům nijak lehký osud. A právě na Jeremiáše i na ostatní proroky - novináře a kazatele tehdejší doby - myslí Ježíš, když říká v Matoušově evangeliu 23,29-32 své "Běda". Běda národu, který hubou ctí mučedníky za spravedlnost a přitom každodenní praxí jejich odkaz popírá. Čím větší snaha o pompéznější kladení věnců, tím větší snaha se od nich distancovat, odkázat je do zapomenutí a ukončit s nimi vnitřní dialog. Dějiny jsou však nikdy nekončící příběh, vždy konfliktní, vždy diskutabilní, a vždy s otevřeným koncem. K "Souboru lístků, poslaných přes propast času" v Britských listech by zcela jistě patřilo i to, co napsal 28. října 1918 Viktor Dyk:
"Kokardy, jásot, na praporu prapor.
Leč všichni vy, jimž srdce pýchou ztvrdla,
Boj se sebou, se všemi zlými pudy, Dykovi se podařilo vystihnout biblický ethos stálého, nikdy nekončícího zápasu o humanitu. Všechny pokusy o monarchie "z Boží milosti", všechny "tisícileté říše", všechna ta: "na věčné časy a nikdy jinak", všechna fangličkářství a všechny nacionalismy podléhají osvobodivému Božímu výsměchu (Žalmy 2,4n; 37,13n). Každý držitel moci je Biblí posuzován pod zorným úhlem nikoli síly této jeho moci, ani její úspěšnosti, ale vždy a jen pod zorným úhlem dodržování lidských práv, míry svobody každého jednotlivce a ochrany minorit, zejména těch slabých. Ani tak konstitutivní postavy Starého zákona jako jsou král Šalomoun či jeho otec král David nejsou ušetřeni tvrdé kritiky, když vybočí z tohoto "přirozenoprávního" požadavku Božího. Svátek 28. října je dobré připomínat. Nikoli "zdobením pomníků spravedlivých", jak napomíná Ježíš, ale kritickou reflexí toho, jak se nám daří naplňovat jeho ideál. Vznik Československa by totiž bylo velmi dobře možno považovat za historický omyl, za slepou cestu, která znemožnila rozdrobením Evropy účinně se bránit po dvaceti letech nacismu nebýt toho, že v roce 1918 nešlo zdaleka jen o jakýsi exces českého nacionalismu, ale právě o vědomý počátek budování skutečně demokratického -- své doby ve střední Evropě nejdemokratičtějšího -- státního útvaru, založeného Masarykem právě na všeobecně platných zásadách humánní společnosti. Masaryk ve svém projevu v Národním shromáždění k 28. říjnu 1919 mimo jiné řekl:
"Jestliže si přeju zesílení státního smyslu, nemluvím pro stát všemohoucí a absolutistický. Náš nový stát nevyžaduje pouze tento všeobecný smysl státní, nýbrž my potřebujeme pro úspěšnou administraci nové úřednictvo; chceme-li, novou byrokracii. Novou - tj. pracovitou, svědomitou, čestnou a poctivou, a při tom myslící a myslivou. Nové poměry, tvoření nového státu vyžaduje nejen od nejvyšších autorit vládních a od parlamentu, nýbrž od každého úředníka tvoření nové praxe, nestačí jen zákony a nařízení. Každý úředník je teď do jisté míry zákonodárcem. Odrakouštění administrace nesmí zůstat jen heslem! Zkrátka - v politice vnitřní i zahraniční musíme se teď postavit výše, hodně výše, musíme mít odhodlanost a odvahu být většími, být světovými.
Úspěšné vybudování našeho státu vyžaduje účinný boj všech proti demoralisaci, která válkou a hroucením Rakouska-Uherska byla způsobena. Na tu demoralisaci se žaluje ve všech státech. Ale zdá se mi, že u nás se poněkud jednostranně ukazuje jen na velké přestupky, kdežto se zapomíná na přestupky v malém. Pozoruji, že často žalují na zločince lidé, kteří sami nešetří pořádku a práva v malé. Volá se po silné ruce, po diktatuře, po přísných zákonech - já bych chtěl zdůraznit, že každý jednotlivec a jednotlivé organisace musí pracovat k očistě. Máme tisíce a tisíce spolků, máme různé organisace a jednoty učitelské, úřednické a jiné, máme Sokol, máme obecní správy, máme svůj parlament, máme svůj tisk, ať každý ve svém působišti a okolí se zasadí o mravní ozdravění. Neomlouvám naše poměry, pravím-li, že se mi naše nervosní netrpělivost zdá být do jisté míry neoprávněnou. Cizinci, kteří mě navštěvují, velmi často srovnávají naše poměry v okolních státech a pochvalují si náš celkový stav. Mně samému by nestačilo, že je u nás lépe než u některých sousedů. Přece musím uznat, že se poměry povlovně lepší; na každý způsob nestačí očekávat mravní pomoc a spásu jen od státu, in concreto od byrokracie. Na jedné straně se na tu byrokracii stále žaluje, ale na druhé straně jí odevzdáváme svá pole a luka, své dílny a továrny, a konečně jí chceme přenechat i svou duši, vychování našeho charakteru. Budiž zdůrazněno se vší rozhodností, že náš nový stát, že republika a demokracie potřebují vedle svého administračního aparátu a armády také pevného mravního základu; bez mravních, bez charakterních jedinců, bez zdravých rodin, bez věrného přátelství, bez loyálnosti k různým společenským organisacím, jejichž jsme členy, bez solidnosti ve vší naší činnosti nemůže být silné republiky. Demokracie bez uznání mravní autority, autority zásad a povolaných osob, je nemožná. Dosáhli jsme samostatné republiky, protože jsme horoucně věřili ve své národní ideály, že jsme ve svém nitru uznávali a ctili něco svatého a že jsme měli důvěru v lidi a lid; a stejně si udržíme svou republiku a demokracii, když budeme věřit ve své ideály, když uznáme to svaté a když budeme důvěřovat jeden v druhého. Dobří političtí spisovatelé, jmenuji se starších Tocquevilla, ze živoucích Brycea, upozornili na Ameriku a její republiku, že je umožněna velkou úctou k náboženství a k mravnosti. Naše republika demokratická, která se vzdala starých politických autorit, která se vzdala monarchismu, militarismu, bude pevně spočívat jen na všeobecné mravnosti; podle vzoru demokratických republik, zejména Ameriky, usilujeme také o rozluku státu a církve a uvolňujeme se takto od církevní autority, jak ji Rakousko vybudovalo. Avšak to neznamená uvolnění mravnosti, nýbrž musí naopak znamenat zesílení všeobecné mravnosti. Protože Habsburkové zneužívali církve ke své politice, proto se u nás církev dostala do nevážnosti, a lidé neradi slyší mravní napomenutí; nám však nesmí stačit negace církví, a nesmíme se stydět, positivně usilovat o zvýšení veřejné a všeobecné mravnosti, o tu vnitřní sílu, kterou Havlíček tak neohroženě požadoval. A nerozpakuji se opakovat, že v rozluce státu a církve vidím také prostředek pro zesílení autority náboženské". Zdroj ZDE A označil-li jsem na počátku kázání Kryla za dobrého bilického exegeta, platí to pro Masaryka dvojnásob. Lepší výklad našich obou dnešních biblických textů z Jeremiáše i Matouše -- i s tou stále neuskutečněnou odlukou církve od státu - těžko napsat. Amen |
T. G. Masaryk a odkaz Republiky československé | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
27. 10. 2004 | Washingtonská deklarace z 18. října 1918 | ||
27. 10. 2004 | Provolání Národního výboru ke vzniku Československa | ||
27. 10. 2004 | Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918 | ||
27. 10. 2004 | První zákon Československé republiky | ||
27. 10. 2004 | Projev T. G. Masaryka k 28. říjnu 1919 | ||
27. 10. 2004 | Zahajovací řeč prvního dne Národního shromáždění československého | ||
27. 10. 2004 | Martinská deklarácia | ||
27. 10. 2004 | Nasrat! Jo, nasrat! | Zdeněk Bárta | |
27. 10. 2004 | Události října 1918 | ||
27. 10. 2004 | Československá Amerika ve zbrani | ||
6. 10. 2004 | Evropa směřuje k velmoci, ale s jakými hodnotami? | Radek Vogl | |
13. 9. 2004 | Masaryk: "První světová válka zdemokratizovala Evropu" | Alois Paul | |
8. 9. 2004 | Jak využít Tomáše Garrigue Masaryka v postmoderní společnosti | Štefan Švec | |
24. 8. 2004 | Štrbský protokol - "polozabudnutý" dokument | Vladimír Draxler | |
20. 8. 2004 | Benešovy dekrety potvrzuje Charta OSN | Jiří Šoler |