27. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 10. 2004

Virtuální bohoslužba ke státnímu svátku 28. října 2004

Nasrat! Jo, nasrat!

Čtení: Jeremiáš 7, 1-14; Text: Matouš 23, 29-32

Nad shora uvedeným Ježíšovým emotivním výrokem: "Běda vám, pokrytci, zdobíte náhrobky spravedlivých..." z 23. kapitoly Matoušova evangelia, adresovaném autoritám židovského národa nelze nevzpomenout Píseň neznámého vojína Karla Kryla.

Zpráva z tisku: "Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína." A co na to Neznámý vojín?.

V čele klaka 
pak ctnostné rodiny 
a náruč chryzantém 
černá saka 
a žena hrdiny 
pod paží s amantem 
Kytky v dlaních 
a pásky smuteční 
civí tu před branou 
Ulpěl na nich 
pach síně taneční 
s bolestí sehranou ...

... Co tady čumíte? 
Vlezte mi někam! 
Copak si myslíte 
že na to čekám? 
Co tady civíte? 
Táhněte domů! 
Pomníky stavíte 
Prosím vás komu? ...

... Co tady civíte? 
Zkoušíte vzdechnout 
Copak si myslíte 
že jsem chtěl zdechnout? 
Z lampasů je nám zle 
proč nám sem leze? 
Kašlu vám na fángle! 
Já jsem chtěl kněze! ...

... Odpověď čekáte? Nasrat! 
Jo nasrat!

Zdroj ZDE

Krylovu Píseň neznámého vojína lze považovat nejen za geniální exegezi sui generis Ježíšových slov z Matoušova evangelia, ale i za umělecký výklad Jeremiášovy sedmé kapitoly dnešního čtení "Nespoléhejte na klamná slova: Je to chrám Hospodinův". Kryl totiž přesně v duchu Písma svatého boří falešné mýty, které si lidské skupiny s oblibou o sobě vytvářejí. Člověk si rád vytváří báje a mýty o sobě i o svém společenství. Do jisté míry je to legitimní -- člověk potřebuje nějakou zkratku, příběh či legendu, která mu umožňuje identifikaci se sebou samým i se svou skupinou. Před měsícem jsme si při svátku Svatého Václava připomínali právě takovou identifikační legendu pozitivně utvářející náš český ideál politické moci. Příběh 28. října 1918 patří také do tohoto ranku. Již v Masarykově, Štefánikově a Benešově "Washingtonské deklaraci" z 18. října 1918 se proklamuje mimo jiné:

"Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových a v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá náš národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.... Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím: ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady šlechtické budou zrušeny".

Zdroj ZDE

Alois Rašín zase v Provolání Národního výboru ze dne 28.října 1918 mj. říká:

"Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Bud' si stále vědom, že jsi občanem československého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi".

Zdroj ZDE

Již jazyk obou dokumentů, zejména ten Rašínův, ukazuje na vědomou ambici vytvořit nový pozitivní národní mýtus. Jak se však tento mýtus dařilo v dalších epochách naší země naplňovat, do jaké míry byl jen proklamací a do jaké míry byl kdy realizován, to nechť posoudí každý sám za sebe.

Jak již bylo řečeno, Bible je však ke všem lidským mýtům značně kritická. Žádný mýtus, ani ten nejzbožnější, pokud neplní funkci vést lidi k právu, spravedlnosti a míru, není podle Písma apriori nedotknutelný.

Jeremiáš například v době celonárodního nadšení z reformy krále Joziáše roku 622 před Kristem a v době nově budované ideologie sjednocující Židy kolem chrámového kultu se postaví do brány Jeruzalémského chrámu a káže všem k podzimním svátkům přicházejícím spoluobčanům, že chrámový kult nemůže být centrem státnosti a že sám Hospodin tento chrám nechá zničit! Byl samozřejmě považován za zrádce národa, ale on chtěl říct -- a Bible to zdůrazňuje -- že nelze budovat národní identitu jen na kultu ani jen na vnějších znacích monarchické moci. Státní doktrínu je třeba postavit na právu, sociální spravedlnosti, bezpečí pro všechny, odmítnutí všech hnutí potlačujících lidská práva. To čteme ve verších pátém a šestém, i když je to pověděno starověkými pojmy. Ve verši osmém se vymezuje Jeremiáš proti falešné ideologii, proti "klamným slovům", a dále vypočítává, v čem všem je nově se rodící národní mýtus scestný.

Jeremiáš, jak známo, neměl díky svým buřičským názorům nijak lehký osud. A právě na Jeremiáše i na ostatní proroky - novináře a kazatele tehdejší doby - myslí Ježíš, když říká v Matoušově evangeliu 23,29-32 své "Běda". Běda národu, který hubou ctí mučedníky za spravedlnost a přitom každodenní praxí jejich odkaz popírá. Čím větší snaha o pompéznější kladení věnců, tím větší snaha se od nich distancovat, odkázat je do zapomenutí a ukončit s nimi vnitřní dialog. Dějiny jsou však nikdy nekončící příběh, vždy konfliktní, vždy diskutabilní, a vždy s otevřeným koncem. K "Souboru lístků, poslaných přes propast času" v Britských listech by zcela jistě patřilo i to, co napsal 28. října 1918 Viktor Dyk:

"Kokardy, jásot, na praporu prapor.
Srdce se v dálku rozletí.
Jak je to krásné překonati zápor
a býti, růsti, stavěti!

Leč všichni vy, jimž srdce pýchou ztvrdla,
jež opájí dne oslava,
poslyšte výkřik z básníkova hrdla
Boj teprve nám nastává!

Boj se sebou, se všemi zlými pudy,
se sobectvím, jež vede v sráz.
Nezapomeňte na svých otců bludy,
nezapomeňte běsů v nás!

Dykovi se podařilo vystihnout biblický ethos stálého, nikdy nekončícího zápasu o humanitu. Všechny pokusy o monarchie "z Boží milosti", všechny "tisícileté říše", všechna ta: "na věčné časy a nikdy jinak", všechna fangličkářství a všechny nacionalismy podléhají osvobodivému Božímu výsměchu (Žalmy 2,4n; 37,13n). Každý držitel moci je Biblí posuzován pod zorným úhlem nikoli síly této jeho moci, ani její úspěšnosti, ale vždy a jen pod zorným úhlem dodržování lidských práv, míry svobody každého jednotlivce a ochrany minorit, zejména těch slabých. Ani tak konstitutivní postavy Starého zákona jako jsou král Šalomoun či jeho otec král David nejsou ušetřeni tvrdé kritiky, když vybočí z tohoto "přirozenoprávního" požadavku Božího.

Svátek 28. října je dobré připomínat. Nikoli "zdobením pomníků spravedlivých", jak napomíná Ježíš, ale kritickou reflexí toho, jak se nám daří naplňovat jeho ideál. Vznik Československa by totiž bylo velmi dobře možno považovat za historický omyl, za slepou cestu, která znemožnila rozdrobením Evropy účinně se bránit po dvaceti letech nacismu nebýt toho, že v roce 1918 nešlo zdaleka jen o jakýsi exces českého nacionalismu, ale právě o vědomý počátek budování skutečně demokratického -- své doby ve střední Evropě nejdemokratičtějšího -- státního útvaru, založeného Masarykem právě na všeobecně platných zásadách humánní společnosti.

Masaryk ve svém projevu v Národním shromáždění k 28. říjnu 1919 mimo jiné řekl:

"Jestliže si přeju zesílení státního smyslu, nemluvím pro stát všemohoucí a absolutistický. Náš nový stát nevyžaduje pouze tento všeobecný smysl státní, nýbrž my potřebujeme pro úspěšnou administraci nové úřednictvo; chceme-li, novou byrokracii. Novou - tj. pracovitou, svědomitou, čestnou a poctivou, a při tom myslící a myslivou. Nové poměry, tvoření nového státu vyžaduje nejen od nejvyšších autorit vládních a od parlamentu, nýbrž od každého úředníka tvoření nové praxe, nestačí jen zákony a nařízení. Každý úředník je teď do jisté míry zákonodárcem. Odrakouštění administrace nesmí zůstat jen heslem! Zkrátka - v politice vnitřní i zahraniční musíme se teď postavit výše, hodně výše, musíme mít odhodlanost a odvahu být většími, být světovými.

Úspěšné vybudování našeho státu vyžaduje účinný boj všech proti demoralisaci, která válkou a hroucením Rakouska-Uherska byla způsobena. Na tu demoralisaci se žaluje ve všech státech. Ale zdá se mi, že u nás se poněkud jednostranně ukazuje jen na velké přestupky, kdežto se zapomíná na přestupky v malém. Pozoruji, že často žalují na zločince lidé, kteří sami nešetří pořádku a práva v malé. Volá se po silné ruce, po diktatuře, po přísných zákonech - já bych chtěl zdůraznit, že každý jednotlivec a jednotlivé organisace musí pracovat k očistě.

Máme tisíce a tisíce spolků, máme různé organisace a jednoty učitelské, úřednické a jiné, máme Sokol, máme obecní správy, máme svůj parlament, máme svůj tisk, ať každý ve svém působišti a okolí se zasadí o mravní ozdravění. Neomlouvám naše poměry, pravím-li, že se mi naše nervosní netrpělivost zdá být do jisté míry neoprávněnou. Cizinci, kteří mě navštěvují, velmi často srovnávají naše poměry v okolních státech a pochvalují si náš celkový stav. Mně samému by nestačilo, že je u nás lépe než u některých sousedů. Přece musím uznat, že se poměry povlovně lepší; na každý způsob nestačí očekávat mravní pomoc a spásu jen od státu, in concreto od byrokracie. Na jedné straně se na tu byrokracii stále žaluje, ale na druhé straně jí odevzdáváme svá pole a luka, své dílny a továrny, a konečně jí chceme přenechat i svou duši, vychování našeho charakteru. Budiž zdůrazněno se vší rozhodností, že náš nový stát, že republika a demokracie potřebují vedle svého administračního aparátu a armády také pevného mravního základu; bez mravních, bez charakterních jedinců, bez zdravých rodin, bez věrného přátelství, bez loyálnosti k různým společenským organisacím, jejichž jsme členy, bez solidnosti ve vší naší činnosti nemůže být silné republiky.

Demokracie bez uznání mravní autority, autority zásad a povolaných osob, je nemožná.

Dosáhli jsme samostatné republiky, protože jsme horoucně věřili ve své národní ideály, že jsme ve svém nitru uznávali a ctili něco svatého a že jsme měli důvěru v lidi a lid; a stejně si udržíme svou republiku a demokracii, když budeme věřit ve své ideály, když uznáme to svaté a když budeme důvěřovat jeden v druhého. Dobří političtí spisovatelé, jmenuji se starších Tocquevilla, ze živoucích Brycea, upozornili na Ameriku a její republiku, že je umožněna velkou úctou k náboženství a k mravnosti. Naše republika demokratická, která se vzdala starých politických autorit, která se vzdala monarchismu, militarismu, bude pevně spočívat jen na všeobecné mravnosti; podle vzoru demokratických republik, zejména Ameriky, usilujeme také o rozluku státu a církve a uvolňujeme se takto od církevní autority, jak ji Rakousko vybudovalo. Avšak to neznamená uvolnění mravnosti, nýbrž musí naopak znamenat zesílení všeobecné mravnosti.

Protože Habsburkové zneužívali církve ke své politice, proto se u nás církev dostala do nevážnosti, a lidé neradi slyší mravní napomenutí; nám však nesmí stačit negace církví, a nesmíme se stydět, positivně usilovat o zvýšení veřejné a všeobecné mravnosti, o tu vnitřní sílu, kterou Havlíček tak neohroženě požadoval.

A nerozpakuji se opakovat, že v rozluce státu a církve vidím také prostředek pro zesílení autority náboženské".

Zdroj ZDE

A označil-li jsem na počátku kázání Kryla za dobrého bilického exegeta, platí to pro Masaryka dvojnásob. Lepší výklad našich obou dnešních biblických textů z Jeremiáše i Matouše -- i s tou stále neuskutečněnou odlukou církve od státu - těžko napsat.

Amen

                 
Obsah vydání       27. 10. 2004
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
27. 10. 2004 Jak najít bez rizika v Británii zaměstnání Jan  Čulík
28. 10. 2004 Jásir Arafat vážně nemocen
27. 10. 2004 Al Jazeera odvysílala další video s unesenou Margaret Hassanovou
27. 10. 2004 Evropský parlament donutil předsedu EK k ústupu
27. 10. 2004 Za nich bude líp? Ondřej  Hausenblas
27. 10. 2004 S jakou vizí půjdeme do blížících se voleb? Miloš  Dokulil
28. 10. 2004 Michael  Marčák
27. 10. 2004 Generálové a frajtři Václav  Dušek
27. 10. 2004 Kolik bude hlavních nádraží v Brně? Antonín  Žiška
27. 10. 2004 Švehla a Gross: Teprve politika je ta pravá krása Jan  Bohata
27. 10. 2004 Připravují se Republikáni bránit černochům na Floridě v hlasování?
27. 10. 2004 Nejvyší státní zástupkyně dělá zároveň dvě protikladné věci
27. 10. 2004 Michael  Marčák
27. 10. 2004 Ariel Šaron zvítězil při historickém hlasování v Izraeli
27. 10. 2004 Zemřel John Peel, britská rozhlasová legenda pop music Jan  Čulík
27. 10. 2004 Chcete studovat na Tchajwanu? Petr  Fiala
26. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. - 15. října 2004
27. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. - 18. října 2004
27. 10. 2004 Je myslivectví citlivý způsob hospodaření?
27. 10. 2004 Ještě jednou: jsou tedy myslivci zabijáci? Luděk  Králíček
27. 10. 2004 Češi přispějí finančně na sbírku na pomník bitvy o Británii
27. 10. 2004 Poprava květinky Jaroslav  Hutka
27. 10. 2004 Cesta do noci Jaroslav  Hutka
27. 10. 2004 O Hutkově knize Požár v bazaru Jan  Čulík
27. 10. 2004 Komunisté proti "fašismu"
27. 10. 2004 "Národní strana" zve na "pietní akt"
26. 10. 2004 Bílý dům na prodej
26. 10. 2004 Spojené státy nabídly vrátit Brity v Guantánamu domů; Británie to však odmítla
25. 10. 2004 Poslanci jako prostitutky u E 55 Václav  Žák
25. 10. 2004 S kýmpak se to pan prezident kamarádí? Jan  Čulík
25. 10. 2004 Prezidenti v ČR a totalitní myšlení Bohumil  Kartous
23. 10. 2004 Telefonujte zdarma přes internet a zlikvidujte Český Telecom
27. 10. 2004 Provolání Národního výboru ke vzniku Československa
27. 10. 2004 Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918
27. 10. 2004 Zahajovací řeč prvního dne Národního shromáždění československého
27. 10. 2004 Události října 1918
27. 10. 2004 Washingtonská deklarace z 18. října 1918
27. 10. 2004 První zákon Československé republiky
27. 10. 2004 Projev T. G. Masaryka k 28. říjnu 1919
27. 10. 2004 Martinská deklarácia
27. 10. 2004 Československá Amerika ve zbrani
27. 10. 2004 Švabinský: umělec musí býti neúnavným dělníkem
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
27. 10. 2004 Mládež na křižovatce
23. 10. 2004 Kdo je dokumentarista Adam Curtis?
21. 10. 2004 Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"
10. 10. 2004 Hospodaření OSBL za září 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
24. 10. 2004 Nárok na milost mají i darebáci. Jsme pro? Jsme proti? Daniel  Ženatý
17. 10. 2004 Pane, Pane, podívej, co jsme v tvém jménu všechno vykonali... Štěpán  Hájek
9. 10. 2004 Když je tato doba nakloněná tej blbší polovině člověka, tož ja, ale bezo mňa... Olga  Tydlitátová
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
19. 9. 2004 "Tím jediným potřebným" je praktická pomoc a čin Zdeněk  Bárta
16. 9. 2004 Semeno, které spadlo do trní Rut  Brodská
5. 9. 2004 Libido dominandi Zdeněk  Bárta
1. 8. 2004 Bůh je mezi potřebnými, Bůh miluje tento svět, Bůh je solidární s menšinami, chudými, opovrhuje zbožnou pýchou farizeů, kárá bohaté a mocné, Bůh se za lidi obětuje, Bůh nepotřebuje chrám Zdeněk  Bárta
25. 7. 2004 Český sen o českém snu Zdeněk  Bárta
13. 7. 2004 Svatební kázání - i pro Evropu Zdeněk  Bárta
11. 7. 2004 Blbá nálada se změnila v Nové Veselí... Zdeněk  Bárta
2. 7. 2004 Mistr Jan Hus, kurvy, a ti, kteříž držie úřady Zdeněk  Bárta
20. 6. 2004 Homeworking, podpantofelizace a Den otců Zdeněk  Bárta

T. G. Masaryk a odkaz Republiky československé RSS 2.0      Historie >
27. 10. 2004 Washingtonská deklarace z 18. října 1918   
27. 10. 2004 Provolání Národního výboru ke vzniku Československa   
27. 10. 2004 Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918   
27. 10. 2004 První zákon Československé republiky   
27. 10. 2004 Projev T. G. Masaryka k 28. říjnu 1919   
27. 10. 2004 Zahajovací řeč prvního dne Národního shromáždění československého   
27. 10. 2004 Martinská deklarácia   
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
27. 10. 2004 Události října 1918   
27. 10. 2004 Československá Amerika ve zbrani   
6. 10. 2004 Evropa směřuje k velmoci, ale s jakými hodnotami? Radek  Vogl
13. 9. 2004 Masaryk: "První světová válka zdemokratizovala Evropu" Alois  Paul
8. 9. 2004 Jak využít Tomáše Garrigue Masaryka v postmoderní společnosti Štefan  Švec
24. 8. 2004 Štrbský protokol - "polozabudnutý" dokument Vladimír  Draxler
20. 8. 2004 Benešovy dekrety potvrzuje Charta OSN Jiří  Šoler