|
5. 12. 2006
ANALÝZA BEZPEČNOSTNÍHO PROSTŘEDÍ IRÁKUProč by v českém Parlamentu nemohla znít obhajoba i kritika USA?Paranoidní a ideologicky zaslepené je stanovisko v článku Radka Bartoníčka "Zaorálek zrušil konferenci o Iráku ve Sněmovně" z MfD z 4. 12. 2006. Bartoničkovi připadá nemožné, aby si někdo dovolil kritizovat Spojené státy americké za průběh a výsledek jejich "války o iráckou ropu". Připadá mu nemožné, aby někdo zpochybnil "soud" nad Saddámem Husseinem, jak tak učinil předseda Česko-iráckého sdružení Faisal Ismail nedávno v České televizi.
Toto vyjádření Faisala Ismaila cituje Bartoníček jako argument pro ospravedlnění názoru redaktora ČT, který tvrdil vytrvale ve svých reportážích, že konference může znamenat pro Česko bezpečnostní riziko, protože se ho prý účastní i příznivci bývalého diktátora Saddáma Husajna. Je opravdu bezpečnostním rizikem v této "demokratické" zemi kritizovat Spojené státy? |
Politická scéna: bez autority, bez společenské smlouvy, bez vzájemného respektuNázor o nutnosti odchodu amerických vojáků z Iráku a započetí spolupráce Američanů a irácké vlády s prostými členy nyní zakázané strany Baas i dalších opozičních skupin, které budou ochotny neúčastnit se ozborojeného odboje, nevyslovil jen sám irácký prezident či irácká vláda v rámci pokusů o příměří, ale i přední američtí generálové a političtí analytici. Zdá se, že útoky se vymkly jakékoliv kontrole. ... Jak uvedl zpravodaj televize AlArabíja, irácká vláda chce vést od zítřka jednání s ozbrojenci, mimo jiné i z bývalé vládnoucí strany Baas, o ukončení bojů a útoků. Jaromír Janev pro ČRo1 24. listopadu 2006 ZDE Strana BAAS měla v Iráku poměrně početnou členskou základnu čítající 1,5 milionu osob. Podle hodnověrných zpráv ale jen nepoměrná menšina, 50 000 členů, byla opravdu aktivní. Politické poměry v Iráku byly a dodnes jsou složité. Nechme mluvit například ministra kultury současné irácké vlády Mufída Al Jazairiho. Studoval žurnalistiku v Praze, vzal si Češku a polovinu svého života strávil v Československu. Můj otec byl muslim, hadždž, který putoval do Mekky a snažil se mě přesvědčit, abych se modlil a držel půst. Já to ale nedodržoval. Otec nebyl rád, ale byl tolerantní a nezlobil se na mě. Irák není země fanatického islámu, tolerance je u nás tradiční. .... Celých šest let jsem pracoval v partyzánských jednotkách Komunistické strany Iráku. To byla jediná strana, která zahrnovala muslimy i křesťany, šíity i sunnity, Araby, Kurdy či Turkmeny, lidi z jihu i severu. Strana, která působí všude, byla a do dnešního dne je jen komunistická strana. Tak jsme bojovali na severu země v iráckém Kurdistánu spolu s kurdskými stranami a jejich pešmarga, to jsou oddíly partyzánů, nejen za národní práva Kurdů, ale také za demokracii pro celý Irák, za svržení diktatury. .... Saddám zmizel, armáda, policie, jejich stranické organizace, všechno zmizelo. Bylo tu najednou politické vakuum a mnoho obyčejných, dlouho ponižovaných lidí a sebranka, začali na všechno útočit a devastovat. Lidi byli tak plní nenávisti k režimu, že když už nechytili Saddáma, hodlali aspoň zbourat vše, co nějak souviselo s bývalým režimem. Když zjistili, že tím jen ublížili sami sobě, bylo už pozdě. .... Baasisti se rozdělili. Ne všichni, co byli v Baasu, byli skutečně přesvědčení baasisti. Tahle část se snaží vytvořit novou stranu, která by nebyla extrémní, s jiným názvem. Od nich se oddělilo diktátorské jádro Baasu, takzvaní saddámovci. To jsou ti, kteří dnes bojujou se zbraněmi pod rouškou boje proti okupantům. Ve skutečnosti usilují o obnovení saddámovské diktatury bez Saddáma, to je podstata jejich programu. Jak se žije obyčejným lidem v Iráku dnes? Hodně problematicky. Statisíce lidí nemají práci. Dříve pracovali za žebráckou mzdu, ale aspoň něco měli. Dneska nemají nic. Třeba úředníkům nebo učitelům se plat zvýšil, ale většina lidí ztratila i to málo, co za Husajna měla. Jazairi: Tak trochu jiný komunista ZDE Jak je vidět, politická situace v klanově uspořádaném Iráku není jednoduchá... Ale už kdysi Fidel Castro řekl, že jen dobrý křesťan může být dobrým komunistou. Jazairiho v České republice přivítali téměř jako slavného rodáka. Dokonce jeho milicím, chránícím muzea a památky prodali výstroj, samopaly a další zbraně. Jazairiho vnímání demokracie a svobody je irácké vnímání svobody. Svobody osvobozené i od britského či amerického dozoru. Představa, že člověk, navíc novinář, hovořící velmi objektivně a pragmaticky o realitě předsaddámovského, saddámovského i posaddámovského Iráku a o "tyranovi" Husseinovi dostal takovýto důkaz bezpečnostní spolehlivosti a přitom by nemohl být hostem konference jen proto, že kdysi bojoval za svobodu své země s lidmi, kteří ji okupovali a dnes jsou "naši přátelé", není schopen vykládat bezobsažně nenávistné mediální floskule o "tyranovi", "svobodě" a "demokracii", je směšná. Je stejně směšná, jako když Faisal Ismail je vydáván za extremistu, a přitom hovoří stejným jazykem sekulárního Iráčana o problémech islamisticky radikalizující se země, které nejsou a nemohou být černobílé. Přitom Jazairi Sněmovnu navštívil a byl zde přijat řadou českých politiků. Donald Rumsfeld již několikrát zdůraznil, že USA nepřipustí vytvoření islámského státu, i kdyby si tuto variantu Iráčané demokraticky zvolili. Tak jakápak demokracie a jaképak sebeurčení Iráčanů? I bývalý premiér Ajád Aláví patřil mezi dlouholeté členy strany Baas... O čem to hovoří irácký velvyslanec? O neschopnosti nalést společnou řeč i s lidmi, kteří jsou doposud kritičtí vůči stávajícím poměrům v Iráku? Jestliže se do obnovy země nezapojí diplomatickými aktivitami, zapojí se jinak. Financováním odporu, rozdmýcháváním náboženské, národnostní a stranické nesnášenlivosti. Podněcováním prostředí pro občanskou válku. Nebo si snad velvyslanec myslí, že v Iráku budou Američané určovat, kdo bude mocný, nebo kdo bude velvyslanec, navždy? To jen čeští "novináři" se domnívají ve své jazykové omezenosti pod tlakem americké propagandy, že válku v Iráku lze ještě "vyhrát" a lze na pásech tanků "přinést demokracii" do válkou ožebračené země. Pro ně je válka "hra". Proti okupačním jednotkám ale stojí asi 40 000 dobře motivovaných příslušníků ozbrojených frakcí, podpora okolních arabských zemí a stovky tisíc prostých Iráčanů. Všichni mají stejný cíl. Vyčerpat USA, přispět k jejich politické destabilizaci a donutit Američany k odchodu. Navždy. Americké správa Iráku: "bez vedení, bez strategie, bez koordinace, bez struktury a nepřístupná obyčejným Iráčanům"Vysocí britští diplomatičtí a vojenští poradci explicitně před třemi lety varovali Tonyho Blaira, že Spojené státy vedou okupaci Iráku katastrofálně nekompetentním způsobem. Vyplývá to z oficiálních memorand, prozrazených v březnu 2006. John Sawers, britský velvyslanec v Bagdádu, poslal po invazi do Iráku v květnu a v červnu 2003 Blairovi do Downing Street celou řadu důvěrných memorand, v nichž otevřeně vypočítal americká selhání. Velmi obdobně hodnotil situaci britský generálmajor Albert Whitley, nejvyšší britský důstojník, působící u amerických pozemních jednotek. Blaira varovali poradci: "Americká strategie v poválečném Iráku je strašná" ZDE Podorbnosti v angličtině ZDE
PhDr. Jaroslav Bureš vystudoval arabistiku - orientalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovej. Po ukončení studií pracoval jako odborný pracovník v Orientálním ústavu ČSAV, kde se věnoval problematice arabských zemí a islámu. Od roku 1985 je vědeckým pracovníkěm Ústavu medzinárodních vztahů MZV. V letech 1993 - 1996, v době vlády vedené Václavem Klausem pracoval v arabském odboru ministerstva zahraničí. Následně se vrátil do ÚMV, kde se zabývá problematikou Středního východu a islámu. Tento odborník ministerstva zahraničí má obdobný názor na roli USA v regionu: Americko-britský útok proti Iráku vyvolal civilizační šok v arabské, islámské oblasti a mnozí arabští analytici ho přirovnávají k Napoleonově tažení do Egypta, které nastartovalo řetěz reforem, modernizaci regionu a národní obrození. V návaznosti na tuto událost se objevily v arabském světě tři typy reakcí. První z nich symbolizuje údiv, strach, pocit bezmocnosti a ponížení. Tento postoj vyústil ve vyčkávání a neschopnost jakékoli akce. Další reakcí je zvýšená agresivita, nenávist, antiamerikanismus, xenofobie, které přerůstají v terorismus zaměřený proti zájmům USA a někdy i celého Západu. Nenávist se mnohdy orientuje i proti domnělým posluhovačům Západu v přísluš-ných zemích. Tento proud prosazuje politickou a ekonomickou autarkii. Třetí proud se profiluje výzvami k zásadním reformním změnám, které by posílily úlohu arabských zemí v mezinárodní politice i ekonomice a zabránily dalšímu vměšování... ... Svržení baasistického režimu oslabilo frontu stoupenců radikálních řešení ve vztahu k blízkovýchodnímu konfliktu a změnilo vojensko-strategický poměr sil na Středním východě. Strana Baas byla nositelem sekulárních tendencí a v prvé polovině své existence prováděla dokonce formální antitribalistickou politiku. Zvláště po roce 1990 dochází k cílenému posilování role kmenů a růst vlivu tradicionalisticky interpretovaného islámu na společnost. Spojenecká invaze v Iráku ještě výrazněji posílila oba trendy a oslabila sekulární proud ve společnosti. Rozpuštění strany Baas sice usnadnilo civilní správě dočasně práci, ale nepochybně tento krok zhoršil v dlouhodobě perspektivě vyhlídky na stabilizaci země. Znepřátelil vlivnou sekulární složku společnosti, schopnou po určité restrukturalizaci a reformách přispět ke stabilizaci země. Strana Baas nehrála od poloviny 80. let významnější úlohu ve společenském systému země a byla zcela ovládána klientistickou, patriarchální pyramidou, v jejímž čele stál S. Husajn. Strana nebyla uzavřená vůči různým konfesím a národnostem. Je známo, že i ve straně Baas byly různé frakce odporu proti diktatuře, korupci a nepotismu. ... ... Myslím si, americká vláda činí velkou chybu, když spojuje budoucí stabilitu a prosperitu s definitivním rozbití základny baasistického režimu a dokonce s fyzickou likvidací Saddáma Husajna a jeho nejbližších. Naopak bylo dokonce taktičtější udržovat určitý potenciál baasistické hrozby a oddálit tak sjednocení a vystoupení především islamistické opozice v počátečním období, které se jeví stále reálněji. ...Je známo, že západní model společnosti je muslimům cizí a chápou ho jako dovezené, neislámské řešení. Sekularismus a oddělení náboženství od státu jsou vnímány ve většině islámských zemí stále jako hereze. ... Muslimské státy odmítají vnucování jiného právního výkladu zvenčí, protože islám odmítá poručnictví a rozhodování o věcech právních, které přísluší pouze právním znalcům - fakíhům či ulémům. Současný "nový intervencionismus" Bushových neokonzervativců je všeobecně shledáván za mimořádně nebezpečný jev, protože není zaměřen pouze na svržení nepohodlného politického režimu vnější neislámskou silou a jeho ekonomické podřízení, nýbrž i na změnu islámské, arabské identity, islámského práva a kultury, což je naprosto nepřijatelné a urážející pro muslimy. USA požadovaly po některých islámských zemích změnu školních osnov a výkladu náboženských dogmat. V případě předčasného obchodu americko-britských jednotek v Iráku hrozí nebezpečí vypuknutí občanské války v Iráku, rozdělení země a cizí zasahování. V případě dlouhého setrvání okupační správy se pravděpodobně zformuje celonárodní hnutí odporu proti cizí přítomnosti. Budou-li uspořádány svobodné volby, zvítězí v nich v současné době nepochybně islamistické síly. Jaroslav Bureš: Stabilita a prosperita Iraku nie je závislá od fyzickej likvidácie Husajna Analytik Bureš předvídal v srpnu 2003 tu nestabilitu, která byla jasná už od prvních chvil americké invaze. Splnily se ty nejčernější přepovědi. Američané nedokázali jako okupanti zajistit bezpečnost, zásobování, a už vůbec ne prosperitu. Země je na pokraji občancké války. To přiznávají dnes všichni. I američtí správci. Ti, zděšeni stavem milic, nabídli návrat do armády a policie i těm členům strany Baas, kteří se nezapojili do protivládních jednotek odporu Abu Musy Zarkavího. Počáteční "debaasifikace" přispěla významně k oslabení početního stavu armády a policie. Není možné označovat za nepřátele všechny. I když skoro všichni nepřátelé jsou. Martin Dvořák, absolvent Vysoké školy ekonomické, osm let primátor Hradce Králové, pak na administrativní misi OSN v Kosovu, krátkou dobu také jako ředitel odboru rozvoje místní samosprávy v regionu Péč. Od července 2003 působil v Iráku, kde jako jeden z českých expertů v rámci Přechodné koaliční správy (CPA) pracoval nejprve v Basře na ustavení místní samosprávy v jižní části Iráku. Poté přesídlil do Bagdádu, kde v Radě pro mezinárodní koordinaci (CIC) pracoval do roku 2003 jako zástupce ředitele odboru pro koordinaci dárců. ...Co se zatím nedaří, je zajistit bezpečnost na ulicích - ať už je to pouliční kriminalita, nebo útoky proti koaličním silám. Po setmění se ulice vylidní a lidé zůstávají doma, na co dříve nebyli zvyklí a věřím, že to přináší pocit ohrožení. Druhá věc je, že Irák dnes není připraven na převzetí moci do vlastních rukou. Působí tu hodně politických či náboženských skupin a klanů, ale nikdo z nich není jasnou autoritou, kterou teď Iráčané potřebují. Zatím se nevyjasnilo, kdo je vlastně tím přirozeným vůdcem, Američany dosazení politikové často přicházejí z exilu a u Iráčanů nemají takový respekt, jak se očekávalo. A právě to, že země nemá autoritu, vyvolává obavy do budoucna. ... ....Těžko totiž dneska v Iráku seženete dobře vyškoleného policistu nebo důstojníka, který by neměl vazby na bývalou vládnoucí stranu. Dnes se o tom hodně diskutuje - zda nebylo přece jen lepší, obrazně řečeno, uříznout ty baasistické hlavy a vojsko nebo řadové policisty zachovat. Vojáci a policisté se tedy přijímají od nuly a to samozřejmě přináší problémy. Třeba i s tím, že nově rekrutovaní lidé očekávají, že budou mít stejně výsadní postavení ve společnosti, jako měli vojáci a policisté za Saddáma. ... Martin Dvořák 18. 12. 2003: Korupce? Američané mají jiné starosti... ZDE Na konci téměř celého desetiletí přešlapování se Spojené státy vmanévrovaly do pozice, kdy se v mnoha částech světa - zvláště v Evropě -jeví jako překážka zmírnění napětí v Perském zálivu Amerika, a nikoliv Saddám. ... Ani evropští spojenci Ameriky, kteří sankční režim oslabují, si nemohou přát, aby měl Irák schopnost proměnit OPEC ve zbraň proti průmyslovým demokraciím a tím i postupně oslabovat umírněné vlády v oblasti. .... K uhájení amerických zájmů v Zálivu je zapotřebí odhodlané cílevědomosti spíše než pohybu ode zdi ke zdi, který byl charakteristický pro devadesátá léta. Je to paradoxně důležité i pro americký vztah s Íránem, nejmocnější a největší zemí v oblasti. Spojené státy nedokáží umírnit fundamentalistický Írán, pokud nedokáží zvládnout poražený Irák, či pokud vůdci v Teheránu pohledem přes hranice zjistí, jak snadné a účinné je vzdorovat Spojeným státům. Tyto věty nenapsal žádný levičák, ale Henry Kissinger . Henry Kissinger: Potřebuje Amerika zahraniční politiku?, z angl. přel. Michael Žantovský, BB art 2002, ISBN 80-7257-736-0. orig. Does America Need a Foreign Policy. Toward a New Diplomacy for the 21st Century Simon & Schuster 2001, ISBN-10: 0-7432-1490-0, ISBN-13: 978-0-7432-1490-2 ... informace o stycích Husajnových emisarů a struktur Al-Kajdy šířila záměrně irácká exilová šíitská opozice na příkaz íránských tajných služeb, aby oslabila sekulární režim v Iráku (který se k islamismu uchyloval pouze účelově, navíc převážně k jeho sunnitskému proudu). Lidská práva Saddámův režim potlačoval, je však poněkud problematické, že USA proti tomu nejvýrazněji neprotestovaly v době eskalace brutality v osmdesátých letech. Tento argument je v současnosti zpochybňován i s poukazem na srovnání zločinů předchozího režimu s jednáním amerických dozorců vůči iráckým vězňům ve věznici Abú Ghrajb, které bylo charakteristické sexuálním ponižováním i fyzickým násilím. Předání civilní moci v Iráku je komplikováno i výrazným zhoršením vnitropolitické situace. Američané podlehli iluzi o tom, že exilová reprezentace Iráku rozumí domácí situaci a je ochotna se angažovat pro celkový prospěch "iráckého lidu". Zřejmě nejmarkantněji se to projevilo u předsedy Iráckého národního kongresu - šíity Ahmada Šalabího - který byl dlouhou dobu favoritem amerických neokonzervativců a před nedávnem upadl v nemilost. Šalabí pravděpodobně pracoval jako dvojitý agent jak pro CIA (které dodával informace, které "chtěla slyšet"), tak pro íránský VEVAK (Ministerstvo pro zpravodajství a bezpečnost). Írán zřejmě hodlá za pomoci šíitských militantů hrát na iráckém území důležitou roli. Připadá vám to jako pochvala působení USA v roli "prozatímního správce" Iráku? NE. Je to oprávněná kritika velmocenské přezíravosti, která nerozumí jiné civilizaci , která nerozumí jiné kultuře, nerozumí ani demokracii a chce jen jediné. Ovládnutí regionu pro usnadnění své ekonomické situace a uchování role supervelmoci. Za jakoukoliv cenu. A vypracovali ji čeští bezpečnostní experti z Centra strategických studií. Centrum strategických studií ČR 2004: Irák - nezvládnuté vítězství a jeho důsledky ZDE Irák potvrzuje novodobé alma mater vojenské strategie: udržet na okupovaných územích moc, klid a pořádek je obtížnější než zemi dobýt. ... Válka pak vypadá asi takto: koaliční jednotky se zabednily za zdmi z betonu a ostnatými dráty, odkud vyrážejí na patroly a čistky. Povstalci se volně pohybují po městech jako Samarrá nebo Ramádí, jen se vyhýbají koaličním check pointům - kontrolním stanovištím. Soudě podle reportáží některých arabských žurnalistů, jimž se bez větších problémů podařilo proniknout mezi odbojové skupiny, respektive do jejich výcvikových táborů, mají povstalci v iráckém prostředí volné ruce. ... Američané nemají v Iráku příliš na vybranou. Pokud chtějí zabránit chaosu a občanské válce, musí jako jediná síla schopná zajistit pořádek v zemi vydržet. Ani prezident George Bush se stahovat nehodlá. Chtě nechtě jim nezbývá než následovat čečenský model. Tedy systematicky dusit povstalce a spolupracovat s místními politiky, kteří budou schopni - i za cenu ne právě demokratických praktik - udržet pořádek. Reflex 05/2005, Tomáš Vlach: Američané v Iráku nezvítězili. Podaří se jim to někdy? ZDE Irácký prezident Džalál Talabání požádal 27. 11. 2006 namísto americké okupační správy jednoho z členů americké osy zla, Írán, o pomoc pri potlačování násilí v jeho zemi. Generální tajemník OSN Kofi Annan tvrdí, že Irák stojí na prahu občanské války. Irácká vláda a americké jednotky nejsou schopny zvládnout narůstající hnutí odporu proti americké okupaci, ani krvavé boje mezi šíity a sunnity. Talabání dal v pondělí Bushovi facku ZDE Podrobnosti v angličtině ZDE |
