Promluvím, an jsem popel,
k tobě, Bohu nejvyššímu,
hnis, blato, země trupl,*
což řekneš mně, nejnižšímu?
Co jsem já? Co, Bože, ty?
Bych se před tebou ohrozil,
tys Bůh velký, Bůh svatý,
s tebou rozmlouval, tě prosil.

Smím-li já, z hlíny hrstka,
jednom před tebou pisknouti,
prášek, neb prášku částka,
nětco se snad podřeknouti?
Ach, Bože můj, co jsi ty?
Co jsem já? Malý červíček!
Kyž jsem hlasem chvály tvý!
Jsem, pravím, špatný človíček.

Já jsem dejm, vítr, pára,
z semena spolu smíšený,
krátký den a dnův čára,
zrozen jsem z života ženy.
Tys propast, z nižto všeho
všech všudý věcí zrození,
rod jednoho každého,
život první a poslední

Já jsem pařez, mech shnilý,
všecken tvrdý a zdubělý,
z hliny ruce slepily
mně tvé, tupy, neuměly
Tys pevnost hlubokosti,
podpora jsi země svatá,
duch světa od věčnosti,
všech všudy věci podstata.

Kapka rosy tekoucí,
krůpěje ranní, jedinká,
prázdný ořech padoucí,
pomíjející bublinka.
Tys pak slunce bez rána
mou nádobu naplňuješ,
jenž tebou bývá plná,
s ní se sám obveseluješ.

Toto je několik slok z delší skladby Bedřicha Bridela Co Bůh? Člověk?

*) trupl = hrouda

Katolický kněz, misionář, vrcholný zjev české barokní meditativní literatury. (nar. 1619, zemřel 15. 10.1680) V osmnácti letech vstoupil do jezuitského řádu, sedm let studoval teologii (spolu s Bohuslavem Balbínem). V letech 1656- 60 vedl jako správce jezuitskou tiskárnu v pražském Klementinu. Věnoval se horlivě činnosti kazatelské a misijní. Tuto činnost vykonával 24 let a připravil pro ni různé pastorační spisy, původní i přeložení. Měl evropský rozhled. Když r. 1680 vypukl v Kutné Hoře mor, Bridel se tam vydal ošetřovat nemocné, nakazil se a spolu s dalšími třemi řádovými bratry zemřel. 1701 jim byl postaven mramorový pomník do zdi Dušičkové kaple v Kutné Hoře.