Pokud si myslíte, že lidé, kteří k nám na diskusní fórum píší tyto výroky, jsou izolovanými šílenci, uvědomte si, jak hluboko do mainstreamu jejich ideologie zasahuje. Je ostudným kontrastem ke každému masovému levicovému hnutí za poslední dvě století, že vlna protestů proti Georgi W. Bushovi nedala vzniknout žádnému radikálnímu vůdci vynikajících morálních a intelektuálních kvalit. Jeho jedinou globální postavou je Michael Moore, propagandista, jemuž natolik chybějí skrupule, že prezentoval Saddamův Irák jako šťastnou zemi, kde měli svatbu červenající se milenci a šťastné děti pouštěly draka.

"Proč se naše vláda snaží přesvědčit nás tak absurdně intenzivním úsilím, že jsou naše životy ohroženy?" ptal se Moore, když obrátil svůj nepevný pohled na al Kajdu. "Odpovědí není nic jiného než její horečnatá touha ovládnout svět."

Totéž myšlení bylo tématem pošetilého seriálu televize BBC Moc nočních můr od Adama Curtise. "I když existuje vážná hrozba terorismu," připustil Curtis, "děsivá vize jedinečně mocné skryté organizace, která chce zaútočit na naše společnosti, je iluzí." Říkejte to lidem na Filipínách, v Indonésii, v Afghánistánu, v Somálsku a v Iráku.

Nicméně byl Curtisův dokumentární film oslavován na filmovém festivalu v Cannes a chválen jako "inteligentní a originální" guvernéry BBC, kteří tím dokázali pravdu rčení George Orwella: "Některé myšlenky jsou tak pitomé, že jim dokáží uvěřit pouze intelektuálové."

A mnoho politiků a státních úředníků nikdy neodpustí právníku, členu Horní sněmovny, lordu Hoffmannovi, že se vyjádřil o protiteroristických zákonech takto: "Skutečná hrozba životu národa ... nepochází od terorismu, ale od takovýchto zákonů." Rozzuřila je prohnanost tohoto výroku. Hoffmann mohl říci, že svobodu v Británii je nutno hájit i za cenu, že dovolíme, aby došlo ke zvěrstvům, jimž jsme mohli zabránit. Je to zásadový postoj, ale takový, který z poctivých důvodů počestní lidé odmítají.

Hoffmann však nepřipustil prostor pro argumentaci o rovnováze mezi svobodou a bezpečností a prostě tvrdil, že vláda je posedlá touhou po posílení vlastní moci. Myslím, že je férové říci, že nás postihla vážná nemoc. Vzhledem k tomu, že je tak rozšířena, nevěnujeme dostatečné množství pozornosti tomu, že to je psychologicky atraktivní pro miliony lidí.

Částečně jsou tyto postoje populární, protože odpovídají každodennímu životu v bohatém světě. Al Kajda usmrtila tisíce lidí v Iráku a v Afghánistánu a v Somálsku uchvátily vládu polovojenské jednotky stylu al Kajdy (je to země o níž, předpokládám, ještě hodně uslyšíme). Avšak i když je al Kajda v Iráku, není žádná "al Kajda v Evropě". Od roku 2001 jsou jedinou zkušeností Evropanů s islamistickým násilím bombové atentáty v Madridu a v Londýně, obojí to byly zločiny proti lidskosti, to jistě, nikoliv však prvky systematické kampaně.

Pokud lidé v bohatých zemí kdy pomyslí na fašismus, většina z nich si myslí, že odumřel ve čtyřicátých letech minulého století. Představa, že lidé dokáží vraždit bez omezení jen pro realizaci neuskutečnitelného snu o vytvoření velké říše je pro ně zatím nesmyslná. Ještě nedávno sami Evropané vraždili bez omezení jménem stejně neuskutečnitelných snů o vytvoření tisícileté německé říše a nového římského impéria, avšak moderní Evropané nevidí, že horečka, kterou inkubovali, nakazila nyní jiné lidi.

Takže předstírají, že islamismus neexistuje anebo ho racionalizují jako pochopitelnou, i když, politováníhodně krvavou kritiku angloamerické zahraniční politiky. Kolik atentátů bude zapotřebí, než je to přejde?

Podrobnosti v angličtině ZDE