21. 12. 2006
Přeběhlíci v poslaneckých řadách: pošlapávání demokracieNetřeba zdůrazňovat, že se česká politická scéna již po několik měsíců nachází v patové situaci. Mezi řadou možných cest jak ze slepé uličky vybruslit patří k těm nejcitovanějším otázka přeběhlíků mezi poslanci, respektive jejich podpory nové potenciální vládě. Pokud by takovéto řešení nakonec skutečně nastalo (k čemuž jsme nyní, jak naznačuje poslední vývoj asi nejblíže), z čistě účelového hlediska by byla krize zažehnána a vláda by konečně mohla díky důvěře poslanecké sněmovny začít skutečně pracovat (když pomineme stabilitu takto postavené vlády). Z hlediska morálního by ale takovéto řešení bylo pošlapáním demokracie jako takové. |
V žádném případě nemohu souhlasit s těmi, kdo nazývají poslanecké přeběhlíky za "konstruktivní". Dle mého názoru je každý takový případ arogantním výsměchem voličům, nebo čímsi nesmírně podezřelým (s ohledem na nedávno zveřejněná prohlášení pana Dalíka až alarmujícím). Pokud jsou kandidáti do Poslanecké sněmovny voleni poměrným systémem, je zřejmé, že primárním motivem voličů je otázka momentálních stranických sympatií, nikoliv preferencí konkrétních osobností (snad s výjimkou celostátních lídrů). Z tohoto myslím naprosto logicky vyplývá, že každý poslanec je zvolen primárně za svou stranu, nikoli sám za sebe (na rozdíl od voleb do Senátu). Proto by také každý poslanec měl v alespoň tak základních otázkách, jako je důvěra vládě, dodržovat stranický konsensus, který by měl reflektovat vůli voličů té dané strany. Pokud z nějakého důvodu nesouhlasí se stanoviskem své strany (a nepodaří se mu jej ovlivnit), měl by na svůj mandát rezignovat a jeho místo by mělo být postoupeno náhradníkovi za tutéž stranu. Není možné, aby občané rozhodli o složení parlamentu v poměru 100:100 a někteří jedinci potom tento poměr svévolně měnili. Pokud tak činí, dopouštějí se zrady na voličích, nebo korupčního jednání, nebo obojího. Přál bych si, aby v Česku byla stabilní vláda a to bez ohledu na to, kdo ji bude sestavovat. Fungující vládu vycházející z demokratických zásad a vůle voličů považuji za důležitější než své osobní ideové preference. Jenže vláda podpořená přeběhlíky rozhodně není založená na čisté demokratické cestě. V lepším případě je postavená na aroganci vůči voličům, v horším případě na korupci. Věřil jsem, že politici dodrží své sliby o nepřípustnosti takové vlády. Řada prohlášení a vývoj poslední doby však ukázaly falešnost takových slov a zdá se, že vytvoření vlády na tomto pochybném základě nestojí nic v cestě. Pouze prezident. Dostojí alespoň on svým slovům a nepřipustí tak další plivanec do tváře české politické kultury? |