• Služby nefungují (za volání na"bezplatnou" informační linku společnosti T-mobile nám v pondělí naúčtovali padesát korun, přestože automat výslovně uživateli zdůrazňuje, že "tato služba je bezplatná");
• součástí už známého pražského folkóru je, že číšníci v restauracích jsou drzí - pan Sobotka v pizzerii Dalí na pražské Flóře v pondělí v poledne zákazníkům chtěl odebrat jídelní lístek, přestože si dosud nevybrali, "protože ho potřebuje", honil zákazníky, aby si zvolil jídlo co nejrychleji, nebyl k mání, když bylo zapotřebí si něco doobjednat, vysvětloval, že nemá čas zákazníky obsluhovat, hádal se s nimi, a umravňoval je (když mi řekl, že jsem nedával pozor, ve chvíli, kdy jsem si od něho mohl objednat kafe a pak už ne, myslel jsem, že to není možné, že by se takhle mohl chovat číšník!) a na připomínku, že v normálních restauracích číšník hosty nekritizuje, protože platí heslo, že zákazník má vždycky pravdu, odpověděl: "Já nejsem váš otrok!";
• vlaky nejezdí (vlak do Brna, který měl odjet minulou středu z pražského Hlavního nádraži, v 05.01, měl už při odjezdu, i když vyjížděl z Prahy, zpoždění 35 minut, pokladní, která mi prodávala "zlevněnou!" jizdenku na Kartu Z za 266 Kč na dotaz, proč má vlak už při odjezdu z domovské stanice zpoždění 35 minut, mi odpověděla: "Jak to mám vědět?"; mimochodem, těm kteří mi namítnou, že jsem měl jet autobusem, odpovídám, že to nelze, když jsem přiletěl teprve předchozího večera, neboť jízdenku na autobus pro Student Agency není možné předem koupit na internetu a zaplatit debetní či kreditní kartou);
• internetové služby nefungují ("vysokorychlostní" internetové připojení společnosti T-mobile prosředníctvím bezdrátového modemu 4G má fungovat rychlostí až 3,7 Mb za sekundu; ve skutečnosti nejrychlejší přenos, jehož služba na pražském Starém Městě dosáhla, byl s potížemi 300 kb za sekundu. Skypem se vůbec nedalo telefonovat. V uživatelské špičce kolem 19 hodiny večer byl přitom systém zcela přehlcen , dosahoval rychlosti tak 20 -- 40 kb, vypadával a po dlouhé desítky minut byl zcela nefunkční. "Ano, máme na Praze 1 technické problémy," uvedla zdvořile operátorka T-Mobilu v onom bezplatném rozhovoru, za který jsme zaplatili padesát korun. "Naši technici však večer nepracují, takže to bude opraveno zřejmě až zítra. Ale zkoušejte to dál, ono se to někdy opraví samo.")

Dnešní Čech, zdá se mi, tráví většinu času sháněním, handrkováním se a očekáváním příkoří, odstraňováním problémů, takže je nakonec uondán a na normální život a samostatné myšlení a jednání mu nezbývá energie. Tupá masa je manipulována politiky i komerčními reklamami. V mnoha zemích světa se proměnily Vánoce v groteskní, pokleslou žranici a orgie konzumerismu, nikde jsem však neviděl lidi nakupovat tak urputně a tak soustředěně a kolektivně jako v těchto dnech v předvánoční Praze.

Vím, čím to zřejmě je: v lidech od normalizace sedmdesátých a osmdesátých let přežívá pocit posvátnosti rodinného soukromí, rodina je jediným klidným a bezpečným útočištěm před nepřátelskou veřejnou realitou. A oslavou tohoto nejsoukromějšího, intimně rodinného útočiště je právě v Čechách komerční orgie Vánoc.

K naprosté, děsivé, dokonalosti to dovedli v obchodním domě Tesco v Praze na Národní třídě. Nechali si tam nahrát vánoční píseň Jingle bells ("Rolničky") se zcela novým, příznačným textem: "Saláty, lednička, maminčino pečení..." - Periodicky to tam přehrávají zákazníkům. Hrůzná scéna nemohla být intenzivnější.