I had, krysa nebo jakékoliv zvíře útočí, je-li zahnáno do kouta. Tak také běloch, neschopen svým logicky orientovaným rozumem pochopit vaše z jeho pohledu iracionální a jemu nepochopitelné chování, jednání, a slova, je občas tak zdeptán, tak ponížen, tak vykolejen a znejistěn, že je jeho jedinou možností násilí. Brání se útokem.

I běloch, jakkoliv hrdinsky se tváří, totiž potřebuje svůj koutek. Místo, kam by zmizel, když "ztratí tvář". Vy netušíte, jak hlubinně jedovaté jsou pro něho vaše vyzývavé pohledy a nepochopitelná veselost. Každou věc, která může zpochybnit jeho důstojnost, totiž běloch chápe jako téměř životní prohru.

Když např. zametáte chodník a koštětem začnete šmejdit kolem jeho polobotek, když sedí v parku na lavičce, kam se uchýlil po neshodě se šéfem, je to právě jako s krysou v koutě. Berete mu tím symbolicky poslední kousek místa, kde ho nikdo neponižuje (v práci ho, jak známo, ponižuje šéf, a doma, jak jsme si řekli minule, manželka). Vy jste vždy pány ulic, stvrzovaní ve své vůdčí roli právě každým máchnutím koštětem, shrabaným trávníkem, každým sebraným hovínkem, každou vyleštěnou polobotkou, doručeným balíkem či odneseným kufrem... a bělochovi pak často skutečně nezbývá než odejít (ale kam?).

Protože váš mozek je hemisférově propojen o 30% více než mozek bělocha, vnímáte svět jinak. Jakoby z více stran. Zase ale neumíte pochopit určité lekce života tak, abyste si je už navždy pamatovali. Žijete ze dne na den a děláváte tytéž chyby zas a znovu.

Běloch se totiž často chová jako pes. Když ho jeho barevní spolubližní zklamou, poníží či dokonce podrazí, pamatuje si to (jako ostatně slon a kůň a další zvířata) celý život. Jenže právě proto, že se umí rozhodnout a být akční v situacích, kdy je nutno se rozhodnout, černoch by měla bílé muže "poslouchat" (a rozhodně tím nemyslím být poslušný!).

Zaprvé, následovat ho. Právě v situacích, kdy je třeba něco okamžitě udělat, nebo rozhodnout se na křižovatce (dějin, situací), dokáže běloch (na rozdíl od černochů, jejichž mozky přinášejí důkazy pro obě varianty) konat. Proto byste, nejste-li si sami jisti, měli umět bílé vůdce bez obav následovat.

Zadruhé, měli byste se ve svém a skupinovém zájmu naučit "slyšet", co je za akcí, gestem, postojem, tónem bílého muže (ostatně totéž by se měl samozřejmě vůči vám naučit i on). Zatímco černoch mluví, aby si odpočinul, bílý muž sděluje informaci.

Černoch to, co řekne, nikdy nebere tak vážně a doslova, jako běloch. Už víme, jak rozdílně běloši a černoši vnímají a především interpretují slova toho druhého -- jak odlišně jim fungují poněkud odlišné mozky. Kolik jen nedorozumění (a hádek a rasových nepokojů) bylo nastartováno právě takovýmto sémantickým nedorozuměním...

Stačí jedna nepozornost, jedno drzé slovo, a je to jako v pohádce. Nejmladší černoušek v jistém okamžiku neposlechne zdánlivě bezvýznamnou dobrou radu bílého mudrce, ale pak musí celý život nosit těžké balíky a leštit boty. (Přitom stačilo, aby se nechal zapsat na slušnou školu a vykašlal se na ty příživníky doma, které od svých deseti let pomáhá živit.)

Jedno slovíčko, jedna poznámka, kterou jste ani tak nemyslel, a běloch k vašemu překvapení vybuchne - a uteče nebo zaútočí (krásně o tom píše Georgie Orwell v Barmských dnech -- bílý hrdina tu domorodému chlapci celkem pochopitelně vyrazí oko poté, co mu na otázku drze odpoví "Not your business!").

Nikdy proto neříkejte (v afektu, navíc třeba ještě rozpálení nějakou domnělou nespravedlností) bělochovi, ať vás klidně zabije, že je vám všechno jedno. On vás totiž poslechne a zabije vás (bere vaše slova jako instrukci).

Pokud nějakému bělochovi sloužíte doma a on na vás nemluví, není to jeho ani vaše chyba, ale nedorozumění: běloši prostě po lovu tygra odjakživa odpočívali tak, že mlčeli a koukali do ohně nebo na hvězdy. Dodnes dělají totéž -- jen místo ohně mají krb a místo hvězd noviny. Nechte ho odpočinout, dejte mu najíst, a pak vám třeba i něco moudrého řekne.

Zatímco (hemisférově propojenější) mozek černocha má vždy k dispozici více variant, a barevní i o nepříjemných věcech dovedou celé dny a měsíce povídat (často velmi ukřivděně, například když někoho z nich zabijí), pro bílého muže, který navíc neví, jak pracovat se svými emocemi (nejméně několik minulých generací bělochů bylo naučeno emoce naopak skrývat a předstírat, že neexistují), je to vždy buď, anebo. A protože se v mozku a citech černochů nevyzná, bere jakýkoliv drzý pohled či možný posměšek, který by ponechal bez odplaty, jako svou prohru - a pak buď zaútočí, nebo uteče (a útok nebo útěk je základní tělesná reakce bělocha-lovce evolucí vyvíjená miliony let).

Začtvrté, právě proto také po bělochovi nikdy nechtějte, a zvláště ne před svědky (vašimi kamarádkami, jeho kamarády, nebo dokonce jeho ženou), aby vám řekl, že proti černochům nic nemá. To je pro bělocha nepředstavitelně ponižující.

Když se naučíte bělochy brát a milovat takové, jací jsou (vždyť to přece umíte se svým pejskem), a navíc projevovat vděčnost, vděčnost a vděčnost, budete vedle nich žít šťastní až do smrti.

Když jim ale budete vnucovat své (evolučně tak odlišné) způsoby vidění světa (notně podporované buřičskými equalistickými a pseudohumanistickými pamflety), když ho budete ponižovat tím, co vám konvenuje (např. nutit ho, aby poslouchal vaší hlasitou primitivní zábavu, když prochází kolem vašich příbytků), dříve nebo později vybuchne.

Rasové násilí je podle mne ve většině případů (někdy i vědomě, ale většinou naprosto nevědomě) nastartováno nějakou (bělošským mozkem naprosto odlišně interpretovanou) černochovou poznámkou či pohledem.

Tak obrovskou moc má černý muž nad bílým ... (jen mu většinou chybí "know how").

P. S.: Tři náměty k uvažování pro pokročilé:

* Černé guvernantky vychovávají bělošské děti

* Černoši nemají žádné vědce, zato krásně zpívají.

* Naši jižanští předci se tak moc báli černých, že je na noc přikovávali.