Hraje tichá hudba a sál šumí napětím. Než přijdou aktéři, řekněme si něco hře :

Poker je hra, v níž cílem je vybudovat jednu z mnoha herních kombinací. Ty rozhodují o ztrátě či zisku. Ve hře však nerozhoduje pouze kvalita kombinace listů, které má hráč v ruce. Rozhoduje také taktika, tzv. blufování a předstíraná sebejistota.

V pokeru máme několik (až 12) kombinací -- jsou to zhruba tyto :

Jeden pár -- dvě karty stejné hodnoty (další tři karty v ruce se nehodnotí) -- je to (jen na vysvětlenou pro méně znalé diváky) něco jako jakási "opoziční smlouva", před lety nejběžnější hra na tuzemském mistrovství,

Flush (Fleš) ze čtyř karet -- čtyři karty stejné barvy bez ohledu na jejich hodnotu, hra, kterou se snaží hráč realizovat, když neví kudy kam (odmítaná publikem),

Dva páry -- dvě dvojice karet stejné hodnoty, je stav, kdy hráč je ideově tak pevný, že ignoruje pátou kartu, byť by měla jakoukoli hodnotu. Tragédií je, když stejnou kartu drží i protihráč,

Figury -- všech pět listů musí obsahovat karetní figury bez ohledu na barvu, v každém případě však musí list obsahovat kluka, dámu a krále, tato hra vnucovaná hráčům zejména bývalým prezidentem hráčské asociace (V.H.), byla úspěšná v letech, kdy "Fleš" vycházela z módy,

Trojice -- tři karty stejné hodnoty, hra je jen ústupkem, nemůže-li hráč držet Fleš ze čtyřech karet, hra, kterou se podle znalců bude letošní mistrovství republiky asi otevírat,

Rohové sekvence -- z listů libovolných barev se vytvoří nepřerušovaný sled s esem uprostřed, tuto hru má nejraději současný čestný předseda asociace,

Sekvence ve skocích -- sled karet libovolných barev, v němž je vždy jedna karta přeskočena -- tuto hru hrávají sebevědomí hráči hned po rozdání, většinou v rámci blufování -- v tuzemských podmínkách se jeví jako nepraktická,

Sekvence prostá (postupka) -- nepřerušovaný sled jednotlivých hodnot libovolných karet, toto je hra, kterou budou naši borci asi ze začátku odmítat, ale nechme se překvapit, potřebovali by k ní spoustu "bezbarvých" úředníků a sami by neměli profit,

Flush ("Fleš") -- pět karet stejné barvy bez ohledu na výše hodnot, můžeme směle říci, že tato hra je v domácích podmínkách už nemožná, hrála se před léty a mezi lidmi byla známá jako "národní fronta" (měla úspěch mezi lety 1948 -- 1989 a zanikla spolu s pionýrskými tábory), jeden z borců se snaží tuto hru oživit -- leč asi marně,

Full hand -- pět karet v ruce tvoří dvojice a trojice karet stejných hodnot, -- naprosto populistická hra, která sice lahodí oku diváka, ale jen na krátkou dobu -- publikum se brzo nasytí a touží po novém rozdání karet,

Poker -- čtyři karty stejných hodnot, vrchol karetního umění -- je možná pouze za spoluúčasti publika,

Čistá sekvence (čistá postupka) -- pět karet stejné barvy v nepřerušovaném sledu, je možná v současnosti jen v případě, že ten, kdo rozdává může ovlivnit hru, hra typická pro některá národní mistrovství (Bělorusko, Turkmenistán, Kazachstán, Saudská Arábie, Irák...) -- anebo hráč musí mít neuvěřitelné štěstí při rozdávání (toto štěstí je obvykle zkoumáno komisí OSN, nebo EU s rozporuplnými reakcemi).

Ale vraťme se ke hře a jejím aktérům. Kužel světla se zaměřuje na přicházející postavu -- na její entrée.

Vchází současný čestný předseda hráčské asociace (V.K.), sám starý hráč pokeru a také oborník na hry typu "lodě", kdy ačkoli nevidíte zřetelně na protivníkovu strategii, snažíte se mu potopit celou flotilu -- jen tak pro zábavu. Když se netrefíte, zní to jako plácnutí do vody, když ano, máte radost. Vítěz je odměněn titulem (honoris causa). Dosáhnete-li mistrovství, máte doma také spoustu diplomů.

Mimo tyto hry hraje čestný předseda taky rád piškvorky -- což je pracná (někdy nekončící) hra, kde zase bráníte kolegovi, aby zřetězil své značky tak, aby to vedlo k vítězství (značek je obvykle pět, pokročilí hráči si dovolí hru s šesti i sedmi značkami).

Piškvorky jsou hra, kde značky jednoho jsou křížky, značky druhého kolečka. O současném čestném předsedovi se ví, že dosáhl jednoho zásadního vítězství tak, že zřetězil kolečka spolu s křížky do svého obrazce (nebo chcete-li k obrazu svému) tak, že publikum volá po změně pravidel hry.

V současné době čestný předseda vypracovává teorii hry, která by v sobě obsahovala jak lodě, tak i poker, to vše na bázi piškvorek. Hra by měla být poprvé uvedena v roce 2008 a hned jako celonárodní zábava.

Čestný předseda je pokročilý hráč, ale při hře nikdy nehazardoval jako jeho předchůdce, který si vykládal pravidla po svém - poprvé si funkci vydupal, podruhé využil nejasnosti stanov a potřetí (když šlo do tuhého) a když mu zahraniční kolega vzkázal že (cit.: "Tuná sa něhrá o švestičky") využil svých kompetencí a diskvalifikoval soupeře tak, aby měl o kolečko méně, nechal ho vyšetřit (nebo vyšetřovat -- to už přesně nevíme) a sám si tak mohl přidat křížek. Vyšetření soupeře sice dopadlo negativně, ale hra se už nedala opakovat.

Ale zpět k čestnému předsedovi.

Usedá na empire -- vysokou stoličku, jakési malé křeslo, dalo by se říci stolec. V žargonu hráčů (který převzalo i publikum) se jí říká "Hrad".

Původně předpokládal, že se bude hrát podle jeho karet (zamítnuto čtyřmi z pěti), pak už jen alespoň podle jeho pravidel (zamítnuto třemi z pěti), nakonec se spokojil s tím, že na závěr každého dne okomentuje výkony borců (tolerováno publikem).

Sál utichá a přestává šustit sladkostmi, které mu před nominací družstev jejich leadeři rozdali jako sponzorské dary (někomu nechutná, někdo by si dal dvakrát).

Borci zaujímají svá místa kolem stolku podle klíče, který byl odsouhlasen publikem. Na rozdíl od jiných klání, kde se pozice losuje, tady byla místa obsazena na základě volby publika. Bylo podáno několik stížností na centrální svaz hráčů pokeru do Bruselu, ale jeho pobočka ve Štrasburku po prostudování pravidel a po posouzení situace v národním svazu je neshledala relevantními.

Předseda asociace však už uvádí jednotlivé borce.

Je jich pět. Každý z nich je absolventem jiné karetní školy. Někteří byli na nižším stupni spolužáky (před 17 lety bylo v republice jen jedno učiliště), ale jejich mistři, mentoři a tutoři je postupně specializovali.

Někteří spolu již hrávali ligu, někteří přešli z mariáše na poker a jeden je dokonce na turnaji nováček.

Na hru nováčka se všichni těší -- hra starých mazáků je již detailně zpracovaná a skripta přetiskují všechna média státu s mírnými obměnami dlouho před turnajem. Ač jsou tahy hráčů standardní, jejich výklad je (neznámo proč) nazýván "prognóza".

Aby byl obraz turnaje zachycen ve své plnosti, v šeru, ale tak, aby jim nic neuniklo, jsou připravena media.

Ano, vážení přátelé, jsou to ta media schopná a ochotná z jedné věty udělat celou stranu (specialita bulváru -- kde chybí text, nasaďte obrázky), vyložit cokoli diametrálně odlišně -- zvláště dva centrální deníky "Stará Garda včera" a "Spravedlnost").

A tam, kde už dochází síly politikům, tam nastupují jejich komentátoři, aby rozdmýchali doutnání na plamen (je stále o čem psát a náklad neklesá).

Některé sporty mají tzv. roztleskávačky -- u této hry (národní poker) je zastupují právě tito novináři, komentátoři a redaktoři.

Zručnější z komentátorů pak umístí své invektivy v článcích na všech stranách barikády, aby se pak společně sešli ve společném denním baru, (v době, kdy se hráči o pauze mezi hrou zmítají na lůžku a křičí ze spaní), v čase, kdy jejich rotačky chrlí pravdu se lží dávkovanou na přání jejich publika a zasmějí se, jak jim zase obě strany naletěly (zvýší se tím jak jejich moc, tak i obava z nich).

A ti úplně nejzručnější (tzv. rození cynici), jsou poradci těch ubožáků kolem stolku -- jejich jediná rada je : "Když nejste v médiích, jako byste nebyl, pane předsedo".

Na rozdíl od bulváru, kde platí :"Pište o mě co chcete, hlavně nezkomolte moje jméno", je situace v centrálních denících opačná :"Pište, co vám sdělí tisková mluvčí, hlavně neuvádějte žádná jména", jinak se tak diametrálně odlišná stanoviska nejčtenějších listů nedají vysvětlit.

Ale dosti o obslužném personálu.

Vraťme se ke stolku.

Všichni hráči velmi dobře znají pravidla.

Všichni v publiku zase velmi dobře znají strategii hráčů.

Neznají však taktiku -- ta se mění v závislosti na počtu rozdaných karet.

A ... už je to tady, napětí vrcholí.

Už se rozbaluje balíček karet.

Někteří z diváků přikládají k očím divadelní kukátka.

Z balíčku je vysypáno 200 karet a rozděleno na dvě stejné hromádky.

V sále to zašumí, jak ti s kukátky předávají informace těm krátkozrakým.

Jak se sluší na hráče pokeru, ještě svěží borci nehnou ani brvou.

Předseda krátce poučí hráče, že turnaj je tříkolový.

Dále jim sdělí, že v prvním kole bude rozdávat karty ten, koho čestný předseda určí, ve druhém také. Ve třetím rozdá ten, koho určí Osud.

Dva z hráčů namítnou, že Osud může být vrtkavý jak čamrda, (česky Vlček).

Předseda se krátce podívá do stanov klubu a potvrdí svoje slova, s tím, že záleží jen na nich, zda se bude potřetí rozdávat.

Tak tedy 5 hráčů, kteří sedí kolem karetního stolku.

Za každým hráčem je seřazena řada kibiců, někteří stále odbíhají ze sálu zeptat se někam, má-li pan předseda líznout další kartu, nebo přihodit do talónu.

Už se dvakrát sejmulo a nikomu nepadá list.

Karty se zdají být ulepené.

Vždy alespoň tři z pěti hráčů se pod stolem kopou do kotníků. Zpočátku jsou to dotyky mnohoznačné (jakoby přátelské) posléze, protože stále do stejných míst, už začínají bolet.

Někteří z hráčů jsou zmateni, jestli ten kopanec je naléhavý signál k spoluhraní, nebo už pokus o zlomení nohy.

Naši hráči už necítí kotníky. Když vyhrnou nohavice, jeden je má do oranžova odřené, druhý celé červené (ti dva se navzájem tak moc nekopali), další je má už modré ze slabých, ale neustálých kopanců, ten se zelenými kotníky (turnajový nováček), ve které mu je změnily modřiny už má takové hry plné zuby a chce od stolku odejít. Nejhůře je na tom ten, kterému se původně oranžové škrábance změnily na modráky a teď už na opravdu škaredé černé podlitiny (tento hráč sedí na nejméně výhodném místě mezi dvěma nejvíce kopajícími a místo toho aby si přesedl (v minulém kole se o to pokoušel jeho předchůdce), byl vlastním družstvem vyměněn za jiného borce v naději, že když přežil vředovou chorobu, tak už přežije všechno. Tento hráč s původně zdravýma nohama však převzal karty po předchůdci (jen okamžik ležely na stole -- a to byla pro jeho partu chyba) je sice karbaník, ale jako mladší mazák se zase neorientuje v rozehrané hře.

Ten s pouze červenými kotníky (outsider nejméně všemi okopáván) nemůže přihodit nic do talónu, nemůže karty vyložit, ale ovšem nemůže je ani složit. Tak jen sleduje hru a někdy přemýšlí o tom, jak v pokeru docílit, aby se hrála "červená sedma nakonec".

Hráč s oranžovými, už docela zanícenými škrábanci se dozvídá od kibiců, že jedna, nebo dvě z jeho karet jsou falešné. Nastává zděšení v řadách kibiců a hráč žádá o "tajm" na přepočítání karet.

Kibicové se znalci zasednou ve vedlejší místnosti a přepočítávají zbylé karty spolu s kontrolou jejich pravosti. Kibicové dojdou k názoru, že karet je o jednu míň, znalci se pak kloní k názoru, že častým používáním mohou karty měnit barvy.

Než se experti a kibicové dohodnou, využijme čas a povězme si, o co se vlastně hraje.

Na sametovém stolku vidíme zřetelně jakousi soustavu listin, krabic a obálek.

Ano kamera zabírá detail...

...Na sametu (v "talónu") vidíme ležet spousty jmenovacích dekretů do dozorčích a správních rad, je tu i hromada funkcí s vlastní kanceláří a s výhledem na Prahu a s vlastním rozpočtem, dále polovina šerp diplomatického sboru, štos bianco formulářů na granty v oblasti čehokoli, obálky dávají tušit vklady firem do oblasti státních zakázek, je zde i konzerva s přelepkou "dotace EU" -- vítěz dostává jako prémii otvírák.

Někde dole pod balíčkem s názvem "privatizace" vidíme vykukovat na stole "pět v českejch" -- je nezřetelné, co tato položka obsahuje. A ... ano polský kolega komentátor nás upozorňuje, že je to bonus ze hry internacionálů jejich země. Tak tedy vidíme, že i okolní země tato hra zajímá.

Trošku mimo záběr kamery leží na témže stole i 16 ministerských postů (o ty se ovšem celkem nehraje -- jsou jen jackpotem pro celkového vítěze. Jejich rozdělení by však mělo být v rovnováze, neboť bez nich by celý talón byl bezcenný a hra postrádala smysl.

Nejvíce pozornosti se upírá na hráče, jenž drží karty jedné barvy -- nejsou to ani herce, ani listy, a ani žaludy -- jsou to kule. Již dávno jeho družstvo upozorňovalo, že nasadí "chlapa s gulama", nikdo tomu tenkrát nevěnoval pozornost, ale vyplatilo se. Je to ten s modrými modřinami na nohách.

Hráči se snaží nashromáždit v ruce co nejvíc karet stejné barvy -- tak, jak dostali instrukce od svých týmů.

Nováček začal sbírat listy (je podzim) -- v žargonu jejich týmu se jim říká "zelené", přes všechna zranění na kotnících (ačkoli trpí), hraje dál. A vidíme, že k němu přichází jeho psycholožka a povzbuzuje ho s tím, že pár utrpěných ran nakonec může být výhodou, jak se přesvědčila v nominaci.

Náhradník s černými podlitinami nevěřícně zírá do zděděných karet -- je to směs všech barev -- ale on byl instruován sbírat jen "kříže", dezorientován se ptá soupeřů, jestli by někdo neměnil a tím nevědomky podsouvá hráčům pravidla bridže. Reakcí jsou mu jen povzdechy. Povolává proto svůj tým a dostává se mu požehnání a instrukcí, aby sbíral všechno, co je černé. Na závěr mu družstvo popřeje Klid a Sílu (popřípadě kombinaci obého a zanechá na stole balení Helicidu). Takto vybaven je rozhodnut nepustit už ani jeden svůj žalud lotrům po levici a po pravici. Také s úžasem sleduje, jak se mu žaludy mění v ruce na kříže. Zázrak !.

Hráč s oranžovými škrábanci protestuje jak proti psychologovi (u hráče se zelenými listy), tak proti požehnání (u hráče s kříži), náhledem do karet zjistí, že se mu v ruce hromadí samé "žaludy" -- mohla by to být výhoda, ale taky nemusela. Manažer týmu mu sdělí, že kříže jsou vlastně žaludy -- záleží jen na výkladu. Zprvu pomýšlel na skreč a třetí rozdání, ale pak (po poradě s kibici) naznal, že mají pravdu, když tvrdí, že "třetí rozdání z kapsy vyhání". Tuto lidovou moudrost tlumočí spoluhráčům a ti svým kibicům.

Mezi všemi kibici zavládne panika.

Všichni si bezděčně sáhnou do kapes -- mají je zatím prázdné, a tak instruují své borce ještě k většímu snažení.

Hráč, který schraňuje všechny srdce (jimž jeho tým říká "červené") a který doposud jen přemýšlel o "červené sedmě nakonec", si také prošacuje kapsy a jako jediný tam nahmátne vrabce. Sdělí tuto skutečnost kibicům a ti mu naznačí, že je to lepší než holub na střeše. Tudíž se uklidní a soustředí se na to, jak jdou žaludy/kříže.

Hráč s oranžovými škrábanci na kotnících, jemuž doposud šly jen ty žaludy/kříže se v duchu ptá sám sebe, nebylo-li lepší vsadit na "kára" ? Je to vidět na jeho reakcích až na naše komentátorské stanoviště. Jak předvídali experti, některé karty se mu v ruce před očima mění ze žaludů na káry a je nebezpečí, že nakonec skončí svoji metamorfózu u kulí.

Tady bychom rádi poznamenali, že "káry" jsou vlastně "kule", ale to ví jen pozorní diváci, leč těch není v sále tak mnoho, záleží na tom, nahlížíte-li karty francouzským či německým pohledem.

Toto mistrovství se odehrává v Čechách, v příjemně teplém (meteorologicky výjimečném), nikoli však "horkém" podzimu roku 2006.

V den, kdy začala astronomická zima, se dozvídáme, že čestný předseda naznal, že by se mělo hrát podle pravidel taroků.

Chce po hráčích, aby někdo nahlásil "Valáta".

Odborníci na stanovy všeho druhu se pak mohou donekonečna přít, zda na to má čestný předseda právo, či ne.