Snad i ten, pro koho proamerický rovná se špatný (já k těm lidem nepatřím, za své proamerictví, byť kritické, a sionismus se nestydím, čímž jsem přirozeně v mentální prostoru ovládaném českými a evropskými levicovými intelektuály asi směšný), by měl uznat dobré věci, které organizace dělá, tak jako jistě i spousta slušných a soudných ateistů či přímo odpůrců církve uzná dobré věci, která dělá katolická charita. Mrzí mne, že ve svých soudech zobecňujete a nadřazujete ideje a ideologie konkrétním lidem a konkrétním skutkům. Odpusťte, to je ale také typicky marxistické a navíc notně akademické.

Mějte se hezky o Vánocích a v novém roce nebuďte v tísni.

P.S. Zde by za prvé na místě bylo analyticky vazby Člověka v tísni podrobněji dokázat. Všechna obvinění jsou dost vágní. A podstatná věc: Člověk je organizací v prvé řadě humanitární a rozvojovou, nikoliv lidskoprávní. Věřte, že lidem, kterým zachraňuje střechu nad hlavou, je asi docela fuk, zda jsou jeho peníze americké, čínské či saúdskoarabské. Když jde člověku o holý život, tak peníze zas tolik nesmrdí.

Mé proamerické či sionistické či jakékoliv jiné názory jsou mou soukromou záležitostí, nikoliv něčím, co prosazuji ve své práci v AI. Já tam navíc nedělám žádné ideologické kampaně, ale pomáhám konkrétním lidem konkrétními věcmi, konkrétně tedy uprchlíkům, a tam je mi fuk, zda se jedná o Palestince či Bělorusa. Tak jako je mou soukromou záležitostí třeba můj heretický katolicismus, který mi nikterak nebrání v tom, abych přednášel na sekulární univerzitě.

Na AI mi imponuje právě to, že se tam scházejí lidé nejrůznějších názorů, postojů a náboženství a navzdory tomu se dovedou sjednotit na tom, co je po mém soudu podstatné. Navzdory kritice různých věcí v ní si myslím, že právě tak by měla fungovat solidní globální organizace.

Nemůžete očekávat, že v jakýchkoliv organizacích či třeba i vládních institucích budou lidé bez názoru na politické dění. Navíc si myslím, že v pragmatických záležitostech, jako je pomoc obětem tsunami, nehraje ta či ona orientace opravdu roli.

Navíc třeba na Balkáně, kde je to názorově šíleně vyhraněné, pomáhal Člověk v tísni na všech stranách, třebaže svými postoji byl protisrbský, přesněji řečeno protimiloševičovský, což mu bylo vyčítáno.

Útlak v USA je asi řádově něco jiného než třeba v Íránu či v Bělorusku. To je přece nesrovnatelné, to je jako bychom srovnávali Západ a komunistický blok. USA jsou svobodná společnost s dostatečně silným veřejným míněním na to, aby si své lidskoprávní problémy vyřešily samy a tak se ostatně dálo - svinstva v Iráku či na Guantanámu jako první začali kritizovat sami Američané, žádní mezinárodní aktivisté.