26. 12. 2006
Co je na spolupráci s Člověkem v tísni diskreditujícího?Milí přátelé, nechci rozviřovat vánoční čas, který docela ctím, zbytečnými polemikami. Ale ryzně věcně a bez emocí - co je na Člověku v tísni a spolupráci s ním diksreditujícího? S touto organizací jsem několikrát jako dobrovolník spolupracoval a nic zásadně shnilého v ní nevidím, naopak jsem na své angažmá hrdý. Založili ji a rozvíjejí podnikaví a stateční lidé, kteří dokázali věci, jež maximálně respektuji. Samozřejmě za dobu, co jsem s ní spolupracoval jak v ČR, tak na zahraničních misích, jsem narazil na řadu věcí hodných kritiky, ale tak je to u každé lidské instituce. O tom, že je tato organizace proamerická, si cvrlikají i vrabci na střeše nejen v Čechách, ale i na mezinárodních konferencích za oceánem - ale co je na tom v principu špatného? ptá se Lubor Kysučan, univerzitní učitel, a koordinátor pro záležitosti uprchlíků v Amnesty International ČR |
Snad i ten, pro koho proamerický rovná se špatný (já k těm lidem nepatřím, za své proamerictví, byť kritické, a sionismus se nestydím, čímž jsem přirozeně v mentální prostoru ovládaném českými a evropskými levicovými intelektuály asi směšný), by měl uznat dobré věci, které organizace dělá, tak jako jistě i spousta slušných a soudných ateistů či přímo odpůrců církve uzná dobré věci, která dělá katolická charita. Mrzí mne, že ve svých soudech zobecňujete a nadřazujete ideje a ideologie konkrétním lidem a konkrétním skutkům. Odpusťte, to je ale také typicky marxistické a navíc notně akademické. Mějte se hezky o Vánocích a v novém roce nebuďte v tísni. P.S. Zde by za prvé na místě bylo analyticky vazby Člověka v tísni podrobněji dokázat. Všechna obvinění jsou dost vágní. A podstatná věc: Člověk je organizací v prvé řadě humanitární a rozvojovou, nikoliv lidskoprávní. Věřte, že lidem, kterým zachraňuje střechu nad hlavou, je asi docela fuk, zda jsou jeho peníze americké, čínské či saúdskoarabské. Když jde člověku o holý život, tak peníze zas tolik nesmrdí. Mé proamerické či sionistické či jakékoliv jiné názory jsou mou soukromou záležitostí, nikoliv něčím, co prosazuji ve své práci v AI. Já tam navíc nedělám žádné ideologické kampaně, ale pomáhám konkrétním lidem konkrétními věcmi, konkrétně tedy uprchlíkům, a tam je mi fuk, zda se jedná o Palestince či Bělorusa. Tak jako je mou soukromou záležitostí třeba můj heretický katolicismus, který mi nikterak nebrání v tom, abych přednášel na sekulární univerzitě. Na AI mi imponuje právě to, že se tam scházejí lidé nejrůznějších názorů, postojů a náboženství a navzdory tomu se dovedou sjednotit na tom, co je po mém soudu podstatné. Navzdory kritice různých věcí v ní si myslím, že právě tak by měla fungovat solidní globální organizace. Nemůžete očekávat, že v jakýchkoliv organizacích či třeba i vládních institucích budou lidé bez názoru na politické dění. Navíc si myslím, že v pragmatických záležitostech, jako je pomoc obětem tsunami, nehraje ta či ona orientace opravdu roli. Navíc třeba na Balkáně, kde je to názorově šíleně vyhraněné, pomáhal Člověk v tísni na všech stranách, třebaže svými postoji byl protisrbský, přesněji řečeno protimiloševičovský, což mu bylo vyčítáno. Útlak v USA je asi řádově něco jiného než třeba v Íránu či v Bělorusku. To je přece nesrovnatelné, to je jako bychom srovnávali Západ a komunistický blok. USA jsou svobodná společnost s dostatečně silným veřejným míněním na to, aby si své lidskoprávní problémy vyřešily samy a tak se ostatně dálo - svinstva v Iráku či na Guantanámu jako první začali kritizovat sami Američané, žádní mezinárodní aktivisté. |