Tím ho zahnala do kouta, byť se ten chudák se svou židlí ani nehnul, aby jí uhnul, ponížila ho, ublížila mu, a to si sloni, koně, muži a jiná zvířata sakra dobře pamatují.

Žena díky svému pohlaví a jiné stavbě mozku není schopna určité lekce života pochopit tak, aby si je zapamatovala. Ve chvíli, kdy je třeba být akční, muž je toho schopen a žena by ho měla poslouchat. Opačně to asi nejde. Muž na křižovatce dějin nebo akcí dokáže konat, žena by ho měla následovat. Ve výše popsané situaci s vysavačem měl muž spíš uhnout a žena měla následovat s luxováním, ale není to jisté. Muž neuhýbá.

Žena, pokud si není jistá, by měla svého muže následovat. Protože je muž, asi má lepší rozum a je nějak automaticky zajištěno, že se rozhodne správně.

Žena to, co řekne, nikdy nebere tak vážně a doslova, jako muž. Pravda, obě pohlaví by se měla naučit poznat, co ten druhý myslel, když něco řekl, zatvářil se, udělal gesto....... Někdy stačí špatně volené slovíčko ženy a muž vybuchne a uteče nebo zaútočí.

V našem pomyslném příběhu luxující žena řekla Uhni! A muž, vyřazený z její blízkosti, ponížený jako hlava rodiny, zdeptaný jako hrdý samec, se zničenou synchronizací konce úklidu a začátku fotbalu v televizi - tento muž zaútočil.

Zbitá manželka utekla k rodičům, trochu umazala vstupní dveře od krve, jak se o ně opírala, a otevírajícímu otci se vrhla do náruče se vzlykáním -Ten hajzl mě málem zabil.

Moudrý otec jí vysvětloval, že muže ponížila, zdeptala, nepodrbala za ušima, chovala se nelogicky, řekla slova, terá nemyslela vážně, prostě to celé pokazila, tak ať se nediví, že byla zmlácena.

Ten tatínek se jmenoval Vlastimil Marek. Dcera se usmála, že je ráda, jak jí to tatínek hezky vysvětlil. Holt některé lekce žena nepochopí natolik, aby si je zapamatovala...........