Nemohu si věru ani představiti slavnostnějšího povznesení prvního našeho Národního svátku svobody a samostatnosti, než právě tím, když on, jako zosobnění a ztělesnění naší národní revoluce, on, který svým celým životním dílem - na což se nezřídka zapomínává - již před dávnými lety revoluci tu připravoval, národ předem vychovával, on, jenž revoluci, když udeřila hodina osudu, s národem již připraveným a s národem duševně vyzrálým vedl, a jejž potom osvobozený národ nakonec postavil v čelo své republiky, věda dobře, že nemá nikoho k úkolu tomu povolanějšího - nemohu si opravdu představiti, že by mohl povznésti svátek náš Národní někdo jiný, než právě on, když promluví k národu a naznačí, kudy je cesta a k jakým cílům a k jakým metám jest nám se bráti.

Ale dámy a pánové, pociťuji současně v tom okamžiku, kdy zahajuji tuto slavnostní schůzi, potřebu, dotknouti se i významné druhé okolnosti, která vtiskuje dnešní naší schůzi zvláštní ráz. Schůzí tuto konáme v místnosti, v níž se naše národní revoluce - pokud šlo totiž o její část tady uvnitř starého Rakouska, o revoluci na půdě domoviny - připravovala, z níž vlastně v nezapomenutelných nám všem okamžicích toho celého převratu, osvobození národa bylo prvně váhou dokonaného díla proklamováno, a jež tehdy byla jaksi ohniskem celé české revoluce. Tedy odtud, s tohoto místa zněla prorocká slova, jimiž burcoval národ Alois Jirásek a jež nevystižitelnou velebou vznášela se touto síní a odtud do celého národa. Tady vykonána byla přísaha, kterou jsme definitivně súčtovali s bortícím se Rakouskem a přihlásili se k revolučnímu praporu, na němž napsáno bylo: Samostatný stát svobodnému národu. Jaký div, že sama potřeba srdce vedla nás v den výroční radosti znovu sem, kam nás víže tolik upomínek na krásné okamžiky našeho úsvitu revolučního i zářného rána naší samostatnosti a svobody. Tehdy rozpínali jsme tu křídla k revolučnímu rozletu a dnes se tu radujeme z díla dovršeného.

A teď, po několika těchto úvodních slovech, přistupme k vlastnímu úkolu dnešní schůze. Prosím pana presidenta republiky, aby se ujal slova, aby s námi sdělil svoje poselství. (Shromáždění povstává.)

President Republiky československé dr. T. G. Masaryk
(uvítán bouřlivým, dlouhotrvajícím potleskem, čte): Pane předsedo Národního shromáždění, paní a páni poslancové!

Pan předseda Národního shromáždění ve shodě s vládou pozvali mne, abych dnes promluvil; přislíbil jsem rád a nerad. Nerad - neměl jsem kdy řeč svou náležitě vypilovat; rád - mám vhodnou příležitost, povědět slovo k některým žhoucím otázkám dne. Dnešní den zakončuje řadu památných dnů naší revoluce a politického vítězství; byl prohlášen za svátek národní a hodí se tudíž velmi dobře k vážným úvahám o nedávné minulosti a blízké budoucnosti.

Mnoho bude se dnes vzpomínat našeho revolučního hnutí a sám mám po této schůzi zahájit viditelnou jeho historii; zde uskrovním se na stručnou úvahu.

Naše revoluce měla zvláštní ráz. Za hranicí spočívala v promyšlené a pilné propagandě a diplomatické práci; vedle toho zorganisovali jsme armádu a připojili jsme se k válčícím Spojencům, od nichž jsme byli uznáni za pravidelnou válečnou moc. Doma se pracovalo s naší strany bez krveprolití, třebaže habsburské Rakousko brutálně naše lidi věšelo, střílelo a všemožně potlačovalo. Je to jistě zvláštní revoluce - revoluce po výtce pracovní a právě tím v nejlepším slova smyslu demokratická; a tato revoluce zajistila nám vítězství. Vítězství veliké. Bylo často řečeno, že státy trvají, čím vznikají. Naše republika vznikla pravidelným bojem v poli a prací a prací naše republika se udrží; boj, doufám, nebude již potřebný. Přestáli jsme v poměrném klidu již jeden rok; fysiologové nám říkají, že prvý rok lidského života je pro trvání individua rozhodný. Snad smíme analogie užít také pro náš stát. Ovšem - jest naším úkolem, politikou hodně promyšlenou naší republiku nejen udržet, nýbrž dokonale vybudovat.

Dědictví rakousko-uherské a těžká poválečná situace Evropy a specielně Evropy Východní dělají nám náš úkol obtížným.

Historikové a politikové mnoho uvažovali o poměru politiky zahraniční a vnitřní. Byly vysloveny theorie, že politika zahraniční je důležitější, jíní přiřkli větší důležitost politice vnitřní. Větším dílem, že někdy mají poměrně větší důležitost události a poměry zahraniční, někdy vnitřní; v celku však kladl bych důraz na harmonii obojí politické činnosti. Na každý způsob musíme si zvykat při vší naší veřejné činností doma pamatovat na to, jak zároveň působíme za hranicí. Každý pozorovatel může se snadno přesvědčit, jak na př. náš obchod do značné míry je závislý na zahraniční politice. Stejně naše finance a celý náš průmysl, také naše zemědělství a naše sociální reformy a vůbec všecka naše politická práce jsou v úzkém vztahu k politice zahraniční. Rozumí se to samo sebou, ale svět už je takový, že se musí zdůrazňovat věci samy sebou srozumitelné.

U nás však musí to být zdůrazněno ze zvláštního důvodu. Rakousko-uherský carismus nedovoloval nám Čechům a Slovákům rozhodující účasti ve vládě a v zahraniční politice; odsud lze si vyložit fakt, že jeví se u nás jistá bázeň před odpovědností a že se zapomíná na to, jak naše postupování působí za hranicemi. Vídeň nenaučila naše lidi rozhodovat a neměla je k tomu, aby se stále obzírali po světě. Avšak teď máme svůj vlastní stát a ten vyžaduje smysl pro odpovědnost a světový rozhled; jest nám třeba státního smyslu, smyslu pro stát. Mnozí němečtí historikové a politikové vytýkají Slovanům a také nám Čechům a Slovákům, že toho státního smyslu nemáme, že ho mají jen Němci; stačí připustiti, že vídeňský a budapešťský absolutism donutily nás ke stálému odporu ke státu a tím uvykli jsme negaci státu. Tuto negaci musíme teď nahradit positivním smyslem pro stát.

Jestliže si přeju sesílení státního smyslu, nemluvím pro stát všemohoucí a absolutistický.

Náš nový stát nevyžaduje pouze tento všeobecný smysl státní, nýbrž my potřebujeme pro úspěšnou administraci nové úřednictvo; chcete-li, novou byrokracii. Novou - to jest, pracovitou, svědomitou, čestnou a poctivou, a při tom myslící a myslivou. Nové poměry, tvoření nového státu vyžaduje nejen od nejvyšších autorit vládních a od parlamentu, nýbrž od každého úředníka tvoření nové praxe, nestačí jen zákony a nařízení. Každý úředník je teď do jisté míry zákonodárcem. Odrakouštění administrace nesmí zůstat jen heslem!

Zkrátka - v politice vnitřní i zahraniční, musíme se teď postavit výše, hodně výše, musíme mít odhodlanost a odvahu, být většími, být světovými. Úspěšné vybudování našeho státu vyžaduje účinný boj všech proti demoralisaci, která válkou a shroucením Rakousko-Uherska byla způsobena. Na tu demoralisaci se žaluje ve všech státech. Ale zdá se mi, že u nás se poněkud jednostranně ukazuje jen na velké přestupky, kdežto se zapomíná na přestupky v malém. Pozoruji, že často žalují na zločince lidé, kteří sami nešetří pořádku a práva v malém. (Výborně!) Volá se po silné ruce, po diktatuře, po přísných zákonech - já bych chtěl zdůraznit, že každý jednotlivec a jednotlivé organisace musí pracovat k očistě. Máme tisíce a tisíce spolků, máme různé organisace a jednoty učitelské, úřednické a j., máme Sokol, máme obecní správy, máme svůj parlament, máme svůj tisk, ať každý ve svém působišti a okolí se zasadí o mravní ozdravení.

Neomlouvám naše poměry, pravím-li, že se mi naše nervosní netrpělivost zdá být do jisté míry neoprávněnou. Cizinci, kteří mne navštěvují, velmi často srovnávají naše poměry s poměry v okolních státech a pochvalují si náš celkový stav. Mně samému by nestačilo, že jest u nás lépe, než u některých sousedů. Přece musím uznat, že se poměry povlovně lepší; na každý způsob nestačí, očekávati mravní pomoc a spásu jen od státu, in concreto od byrokracie. Na jedné straně na tu byrokracii stále se žaluje, ale na druhé jí odevzdáváme svá pole a luka, své dílny a továrny, a konečně jí chceme přenechat i svou duši, vychování našeho karakteru. (Výborně!) Budiž zdůrazněno se vší rozhodností, že náš nový stát, že republika a demokracie potřebují vedle svého administračního aparátu a armády také pevný mravní základ (Výborně!), bez mravních, bez charakterních jedinců, bez zdravých rodin, bez věrného přátelství, bez loyálnosti k různým společenským organisacím, jejichž jsme členy, bez solidnosti ve vší naší činnosti nemůže býti silné republiky. (Výborně! Potlesk.) Demokracie bez uznání mravní autority, autority zásad a povolaných osob, je nemožna. (Výborně!)

Dosáhli jsme samostatné republiky, protože jsme horoucně věřili ve své národní ideály, že jsme ve svém nitru uznávali a ctili něco svatého a že jsme měli důvěru v lidi a lid; a stejně udržíme si svoji republiku a demokracii, když budeme věřit ve své ideály, když uznáme to svaté a když budeme důvěřovat jeden v druhého. (Výborně! Potlesk.) Dobří političtí spisovatelé, jmenuji ze starších Tocqueville-a, ze živoucích Bryce-a, upozornili na Ameriku a její republiku, že jest umožněna velkou úctou k náboženství a mravnosti. Naše republika demokratická, která se vzdala starých politických autorit, která se vzdala monarchismu a militarismu, bude pevně spočívat jen na všeobecné mravnosti (Výborně!), podle vzoru demokratických republik, zejména Ameriky usilujeme také o rozluku státu a církve a uvolňujeme se takto od církevní autority, jak ji Rakousko vybudovalo. Avšak to neznamená uvolnění mravnosti, nýbrž musí naopak znamenat sesílení všeobecné mravnosti. (Výborně!) Protože Habsburkové zneužívali církve ke své politice, proto u nás církev se dostala do nevážnosti a lidé neradi slyší mravně napomínat; nám však nesmí stačit negace církví, a nesmíme se stydět, positivně usilovat o zvýšení veřejné a všeobecné mravnosti, o tu vnitřní sílu, kterou Havlíček tak neohroženě požadoval. A nerozpakuji se opakovat, že v rozluce státu a církve vidím také prostředek pro sesílení autority náboženské. (Výborně! Hlučný potlesk.)

S tohoto mravního hlediska dívám se také na časové úkoly sociální reformy. Řekl jsem už a opakuji, že tyto reformy musí být pronikavé. Mluvíme všichni o socialisaci. Socialisace za docela abnormálních poměrů, způsobených dlouholetou válkou, je úkol velmi těžký a odpovědný. Vynikající socialističtí vůdcové a spisovatelé prohlašují ji za dané poválečné situace přímo za nemožnou. Chci k věci něco pověděti.

Socialisace předpokládá veřejnou kontrolu všeho hospodaření. Tak, jak se žádá státní rozpočet, stejně tak musíme žádati veřejný rozpočet všech podniků a závodů ve státě, rozpočet výroby, rozpočet všech potřeb. (Výborně!) Marx a jeho stoupenci správně analysovali anarchii novodobé výroby: beze znalosti všech hospodářských sil, beze znalosti celkové produkce a potřeb nelze zahájit úspěšné socialisace.

Socialisace dále není možná, jestliže massy pracujícího lidu, jestliže dělnictvo se nenaučí pochopiti celý proces výroby a distribuce. Nestačilo by tak zvanou buržoasii diktaturou k socialisaci přinutit; (Výborně!) žádné násilí není blahodárným, a to neplatí pouze o násilí politickém, nýbrž i hospodářském a sociálním. (Výborně!) Při sociaIisaci neběží také pouze o to, aby dělnictvo se súčastninilo vedení závodů. V normálních poměrech správa nějakého závodu již hotového není věcí nejtěžší; avšak při hospodářské a sociální reformě tak pronikavě neběží jen o spolusprávu nebo převzetí závodů zavedených, nýbrž o vytvoření, zavedení závodů nových, neb alespoň o zdokonalování a účelnou přeměnu závodů a celé hospodářské praxe a organisace. (Výborně!) Pro produkci je třeba podnikavosti a podnikavosti je tím více třeba, že všecky státy, celá Evropa je válkou ožebračena. (Výborně!) Pravím-li: podnikavost, tož nemyslím na spekulaci a hyperspekulaci (Výborně!), která se právě v abnormální době tak zhusta zjevuje, nýbrž na podnikavost tvůrčí, na vynalézavost, na geniální využití daných poměrů a vytvořování nových statků. Neběží jen, abych tak řekl, o socialismus distribuce, nýbrž o socialismus produkce. (Výborně!)

Mluvím-li o této podnikavosti a tvořivosti, neříkám tím, že se jí nedostává dělnictvu a že jí oplývá buržoasie. Naopak, mám-li býti upřímným na obě strany, musím si postěžovati, že část naší buržoasie zdá se mi trpět nedostatkem právě té podnikavosti. Nemýlím-li se, naše industrie, srovnána s industrií západních států, má na sobě ještě ráz řemeslnické dílny. Je právě mladší. Vím, že v tom je jistá přednost, ale jest v tom při dané konkurenci světové také slabost. Tak jako politicky se musíme vyšinout k světovému rozhledu a k politice opravdově světové, stejně musí se všecko naše národní hospodaření, naše industrie, naše zemědělství, náš obchod a naše bankovnictví státi v nejlepším slova smyslu světovým. Vím, že se staly i v tom velké pokroky, ale poměry nového světového hospodařeni nutí nás, zanechati zděděnou hospodářskou malost. Buržoasie opravdu podnikavá dohodne se s inteligentním, podnikavým dělnictvem. Mne v historii nové doby vždy zaráželo chování dědičné aristokracie. Jak málo pochopila aristokracie francouzská znamení své doby, jak málo naučila se aristokracie rakouskouherská z politických a sociálních revolucí doby nové! A mně se často zdá, že novodobá buržoasie, tak zvaný velký kapitál, kráčí v tom v šlépějích staré aristokracie. (Výborně!) Platí zde slovo starého filosofa: "toho, kdo chce, osud vede, toho, kdo nechce, vleče". Problém socialisace vyžaduje velmi opravdového a upřímného přemyšlení a dobrého vzdělání dělnictva i kapitalistů; avšak dívám se na úkol socialisace nejen jakožto na úkol hospodářský, nýbrž také jakožto na požadavek mravní. Nevěřím, že tu běží o pouhý materialismus; ostatně snesu snáze materialismus hladového, než přesyceného. (Výborně! Potlesk.)

Prosím, neočekávejte ode mne podrobného programu socialisace. To jest úkolem nejen vlády, nýbrž také parlamentu a představitelů dělnictva a buržoasie. Ale je důležito, abychom si uvědomili tendenci doby a ducha, ze kterého sociální reformy se musí rodit. Poslanec Němec nedávno zdůraznil, že v nedlouhé době trvání naší republiky nekrvavým způsobem bylo dosaženo mnohých a cenných sociálních reforem. Myslím, že všecky strany s největší upřímnosti přijmou heslo: pronikavé sociální reformy bez krveprolití. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)

Nechci se v této souvislosti vyhnouti problému tak zvaného bolševismu a specielně ruského, protože spojením naší armády s Ruskem má pro nás význam zvláštní. Prožil jsem bolševistickou revoluci na Rusku; pozoroval jsem ji velmi z blízka a pozoroval jsem ji s největším zájmem a, smím říci, docela objektivně. Lenin prohlašuje svůj komunistický program za pravý marxismus. Avšak Lenin se mýlí. Marx prodělal několik stadií svého socialistického vývoje; jistě třeba rozlišovat marxismus dvojí. Je marxismus revolučního roku 1848, komunistického programu, a prvního svazku "Kapitálu"; ale ve svém druhém stadiu Marx vzdal se již revolučnosti svého mládí a přijal stanovisko evoluční, až konečně Engels krátce před svou smrtí této revolučnosti se úplně vzdal a výslovně. Lenin a jeho stoupenci dovolávají se tudíž marxismu, kterého se Marx a Engels sami později vzdali. Leninovský bolševism je skutečně mnohem více revolučním anarchismem, po případě syndikalismem, než socialismem. O tom četné projevy Leninovy z poslední doby znalce věci nemohou nechat v pochybnosti. Lenin však dovolává se marxismu i jinak neprávem. Marx, to je pravda, staví dělnickou massu příkře proti buržoasii; z toho však Engels a Marxovi stoupenci správně vyvodili demokratický princip majoritní. Lenin však diktaturu proletariátu přejímá ve smyslu minoritním. Pokud však jde o proletariát ve smyslu Marxově, Marx a Engels si žádali dělníka, který se stane následníkem Fichteho a celé německé filosofie a vědy, a tento proletariát filosofický měl převzít od buržoasie vedení společnosti. Marx očekával od konečného převratu a od diktatury proletariátu vyšší stadium nejen vývoje hospodářského, nýbrž i kulturního. Avšak Lenin a jeho stoupenci representují hospodářský a kulturní primitivismus ruského negramotného mužíka. (Výborně!) Lenin prohřešil se proti zákonu dělby práce, nepochopil, že vytvoření nové společnosti vyžaduje nové odborníky politické, hospodářské a sociální. Ve svých řečech Lenin velmi často připouští, že on a jeho stoupenci dělali chyby a že se chybami učili; jenže ty chyby znamenají tisíce a tisíce lidských životů marně utracených. (Tak jest!) Svědomitý sociální politik učí se ze zkušenosti věků, musí umět čerpat z historie, musí pochopit pravou tendenci vývoje, zejména své doby a na takové zkušenosti musí stavět svou novou budovu, resp. opravovat budovu starší. Leninova taktika upomíná příliš taktiku Ivana Hrozného. (Zcela správně!) Ruský bolševismus nepřekonal ruského carismu. Nepopírám a sám jsem se o tom přesvědčil: mezi ruskými bolševiky jsou lidé ideální, jsou také theoretikové, ale nebyli s svého úkolu; dnešní Rusko a jeho zoufalá hospodářská anarchie, všeobecná bída a všeobecný hlad vyvracejí leninovský komunismus. Nevidím, jedním slovem, v ruském bolševismu pravého marxismu a, pokud je marxismem, je vyvrácením marxismu spíše, než jeho potvrzením, jakože vůbec tato válka a její následky, zdá se mi, nejsou verifikací marxismu, nýbrž jeho vyvrácením. Zajisté si všimne každý, že bolševism v Rusku vznikl po porážce vojenské, podobně také v Německu a Uhrách, tedy v zemích poražených: pro psychologické pochopení moment nad míru výmluvný.

U nás se bolševism někdy odsuzuje jakožto neslovanský a neruský Já naopak myslím, že Lenin je Rus a typický Rus, třebaže se německým socialismem pokazil.

U nás bolševismus byl by neorganický. Bylo by nesprávné, přenášeti k nám programy a methody ruské, vzniklé ze zvláštních a docela anormálních poměrů; naše dělnictvo má vyšší vzdělání, má jiné zkušenosti a úkoly, než dělnictvo ruské a proto nemůže napodobiti vzor ruský. Ale pokládám bolševistický komunism zásadně za nemožný.

Docela jiného rázu je politická a taktická otázka intervence proti bolševismu. Byl jsem a jsem proti intervenci na Rusi a v Uhrách. (Hlučný souhlas.) Každý národ musí v těžkých krisích pomoci sám sobě (Výborně!) a Rusko prožívá velkou a těžkou krisi. Ta krise není jen způsobena bolševismem, nýbrž staletým vývojem. Bolševism Leninův je následek romanovského carismu. (Výborně!) Proti bolševismu ruskému vojenská bariéra sousedních menších států Evropě nepomůže; bolševism musí býti překonán mravně, sociálními reformami a celou politickou výchovou. (Zcela správně!) Já od srdce přeji Rusku brzkého ozdravení, (Výborně!) přeji si Rusko mohutné, ale demokratické, (Výborně!) Rusku můžeme nejlépe pomoci, jestliže pomůžeme sobě. (Výborně!) Politika opravdu česká a slovenská bude podporou a pomocí Rusku a Slovanstvu. (Výborně!)

Sociální reformy, jak je žádá promyšlený a vědecky odůvodněný program socialisace, vyžadují pracovitosti všech, všude, ve všem. Pracovitost znamená pocit povinnosti k denní pravidelné, t. zv. drobné práci; (Výborně!) válka a její romantismus a stejně romantismus revoluční do značné míry překáží návratu do obyčejných kolejí; doufejme, že tuto nervosnost brzy překonáme (Výborně!)

Počítám s tím, že bolševism se neudrží. Ale z jeho pádu nebudeme vyvozovati důvody pro reakci. (Výborně! Hlučný potlesk.) Vím že politika posud se potácela mezi krajnostmi; my pro náš stát musíme míti promyšlený, reformní program a podle něho budeme klidně a stále postupovat, ať v Rusku bolševism padá nebo se drží. (Výborně!) Poměrně delší trvání bolševismu v Rusku mělo by právě konservativním politikům otevřít oči!

Problém je příliš vážný, abych o svém stanovisku chtěl zanechati pochybnost; proto prohlašuji výslovně, že proti socialisaci nejsem. Válka a vzniknuvší z ní sociální revoluce nedovolí nikde nerušeného trvání předválečného sociálního řádu. (Výborně!) Jsme přece již hodně hluboko v postátnění; ovšem právě toto postátnění může nás poučiti, že postátnění není vždy socialisací.

Bude nezbytno, aby se problém socialisace přesněji, než posud, studoval a rozebíral; nelíbí se mi, že tak četní přívrženci i odpůrci nevynikají nad pouhé heslo. A zejména nesmí se dělnictvu tolik slibovati. (Výborně! Potlesk.) Je pochybno, vedlo-li by se dělníkům v prvých stadiích socialisace lépe, než za režimu kapitalistického; není vyloučeno, že se mu dokonce povede hůře. Socialisace vyžaduje obětí nejen od kapitalistů, ale i od dělníků - běží přece o veliký princip, běží o přelom věkový, o jehož možnosti a žádoucnosti nemůže rozhodovati dočasný prospěch, třebas i všech.

V době přechodné - a ta bude trvati hodně dlouho - jistě by byl stav smíšený, nejen v zemedělství, nýbrž i v průmyslu; socialisaci nelze provésti hned a ve všech oborech, nýbrž postupně, v oboru po oboru.

Pro tento postup je nutný přesně formulovaný program; také proto, aby pro všecky, zejména také pro podnikatelstvo, nastala jistota.

A rozumí se, socialisační program musil by býti smluven mezinárodně; a to pro tempo postupu má také veliký význam. (Výborně!)

Reální socialisační program nesmí zapomínati na socialisaci vzdělání. O této socialisaci se tolik nemluví, ale bez ní nebude socialisace hospodářské (Výborně!) Posavadní pokusy o t. zv. popularisaci vědy jsou jen části úkolu, jenž očekává opravdu demokratická ministerstva vyučování. Socialisací vzdělání zabezpečí se společnosti tvůrčí individualism, silní jedinci, silní vzděláním, silní obětivostí. Nemohu, než ještě jednou zdůrazniti, že socialisační reformy vyžadují přímo mathematické rozvahy; bude třeba pilně pozorovati následky jednotlivých socialisačních pokusů a srovnávati je se stavem dřívějším; nestačí, z abstraktních hesel dělati různé dedukce, nýbrž musíme se říditi vlastní zkušeností, poznáním vlastních domácích poměrů. (Usedá.)

Žádoucí sociální reformy a vybudování našeho demokratického státu vyžadují značných finančních obětí. Už první vláda předložila Nár. shromáždění budžet se značným deficitem a deficit ten bude ještě rozmnožen. Nemohu zde analysovati všecky ty příčiny, které způsobily náš deficit. Je to následek té hrozné, ničivé války, té jednostranné válečné výroby a toho rakouského byrokratického, státního socialismu. A deficit budžetní není jen u nás, nýbrž i v zemích jiných, nejen poražených, nýbrž i vítězných. Ale stát náš má občanstvo poměrně zámožné, a naše země jsou od přírody bohaté. Proto vláda smí od občanstva požadovati značnější obětivost. Bude potřeba nových a výnosných daní. Připouštím, že státní správa musí býti v duchu demokratickém zjednodušena a že musí ve všech oborech státní správy zavládnouti promyšlené, vytrvalé šetření. Jen mimochodem zde poznamenávám, že pro ustálení státního hospodářství pokládám zřízení státní banky za neodkladné.

Abychom těmto nezbytným, těžkým, ale také krásným úkolům plně vyhověli, musí býti všeobecným úsilím, zbaviti se starých jazykových a národních sporů, které Rakousko-Uhersko tak ohrožovaly a které konečně do značné míry uspíšily jeho neslavný pád.

Předseda: Pane presidente, račte mi dovoliti dotaz, zda-li by Vám nebylo milo, poněvadž vidím, že jste dlouhým čtením unaven, aby pan ministerský předseda to za Vás dočetl.

President republiky českosl. Dr. T. G. Masaryk: Když už tak dlouho čtu, tedy to již dočtu. (Pokračuje): Na pařížské konferenci uplatnil se národnostní princip do značné míry. Avšak i nové státy mají národní minority.

Vývoj moderní národnosti dál se současně s vývojem mezinárodnosti. Jak Dostojevský pěkně ukázal, člověk nemá pouze lásku k svému národu, nýbrž zároveň touhu k obcování s národy jinými a sjednocení všelidskému. To jest také smysl našeho humanitního programu našich křísitelů. Naše revoluční propaganda za hranicemi získala našemu národu sympatie ve jménu tohoto programu. Jsme nyní národ samostatný, máme stát svůj, nebudeme našimi dřívějšími národními odpůrci, Němci a Maďary, tak ohroženi, jak jsme byli. Politika v pravdě národní nebude šovinistickou. Je poučné, jak teď vážní němečtí politikové viní národní šovinism všeněmecký jakožto hlavní příčinu války a německé porážky. Šovinism je všude a vždycky slepý. Vím ovšem, že je také šovinism mezinárodnosti - ten světoběhlý kosmopolitism, pohrdající národy malými a nepochopující, že pravá mezinárodnost není protinárodní, ani nenárodní. (Výborně! Hlučný potlesk.) Čistá lidskost Kollárova může se jeviti jen v národnosti.

Naše národnostní politika loyálně přiznává národní a jazyková práva ostatním národům naší republiky. Stát vytvořili jsme my a proto je docela přirozené, že bude míti svůj zvláštní ráz, to tkví ve věci a v samém pojmu samostatného státu. Ale v naší republice nebude žádného násilného odnárodňování. (Výborně!)

Doufám, že Liga Národů bude přispívati k ustálení přátelských mezistátních a mezinárodních poměrů; na každý způsob musí býti cílen naší politiky, ustálit národní snášelivost a nejen snášelivost, - v naší republice budou národní minority moci pěstovati svou národnost docela nerušeně. (Výborně!) Národní minority vůbec by mohly a měly míti poslání, přispívati ke sblížení národů a k té žádoucí mezinárodnosti. (Povstává.)

Panie a pani poslancovie!

K záveru chcel by som sa s Vami rozlúčiť; myslím, že hovorím k Vám naposledy. Viem, že volebný zákon sa už pripravuje, lebo volby by iste mely byť čo najskôrej. Môžete odstúpiť s vedomím, že ste vykonali slušný kus zákonodárnej práce; pri pomeroch ťažkých a celkom nových pracovali ste velmi pilne.

Náš parlament a naša vláda musí byť v našej republike obecne uznanou politickou autoritou; smiem povedať, že som od svojho vkročenia na domácu pôdu velmi toho dbal, aby som túto autoritu všemožne podporoval. Tomu zostanem verným aj v budúcnosti. Počul som ozaj ovšem volanie po diktatúre - badám v tom len snahu po vzornom usporiadaní a vybudování republiky. Republikánska sloboda, možno, tu a tam nie je správne chápaná a z toho plynú niektoré vady; ale som hlboko presvedčený, že proti slobode je jediný liek: viacej slobody a sloboda pravá. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk. Shromáždění činí presidentu republiky nadšené ovace. Po té shromáždění usedá.)

Předseda (zvoní): Pane presidente!

Národní shromáždění svým spontanním potleskem, který jako lavina strhl s sebou všechny přítomné k jednomyslné ovaci, předešlo mne vlastně v úkolu mém, abych Vám za krásná, hluboce významná slova Vašeho poselství poděkoval. (Hlučný, dlouhotrvající potlesk.) Všichni přítomní poděkovali Vám vlastně za mne a lépe a účinněji, než bych to dovedl já sám. Myslím, že tu bouři potlesku mám právo interpretovati v ten smysl. že jste nám všem mluvil ze srdce a že jsme s Vámi za jedno ve směrnicích, které jste v dnešním svém poselství vytýčil. (Výborně! Bouřliví potlesk.) Ale myslím také, že nad to vedle usuzujícího rozumu promluvila k Vám i srdce všech přítomných a jimi srdce celého národa (Dlouhotrvající pochvala), jež vedle nekonečné úcty k Vám vyjádřila současně také bezmeznou lásku a vděk, jimiž národ Vám jest zavázán za celé Vaše životní dílo. (Bouřlivá pochvala a ovace pre. Masarykovi.) Ba myslím, že mohu říci, že zavázáni jsme Vám vděkem a láskou tím více, protože jste přes svou chorobu neváhal přijíti mezi nás a splniti svou povinnost a tím ukázal jste celému národu příklad, aby povinnosti své vždycky a při každé příležitosti plně konal. (Dlouhotrvající potlesk. Shromáždění povstává, a zahrnuje presidenta republiky znovu ovacemi.)

Než dovolte, pane presidente, abych k tomu připojil ještě několik slov. Byl jsem šťasten a se mnou jistě všichni, kdož naslouchali slovům dnešního Vašeho poselství, když slyšel a viděl jsem Vás znovu v úloze učitele a vychovatele národa. (Bouřlivý souhlas.) Tak, jako jsem už prve uvedl, že Vaše učitelská činnost v širším slova toho smyslu v celé době předválečné připravovala národ, aby byl zralým pro veliké dílo osvobození, a že je tak integrující součástkou celého Vašeho osvoboditelského díla, tak je, jak za to mám, věcí samozřejmou, že i teď, kdy postaven jste důvěrou národa v čelo republiky, znovu ujímáte se prvé příležitosti, abyste zdůraznil veliký význam morálního obrození národa, jakožto záruku silné, zdravé republiky. (Výborně! Hlučný potlesk.) Jest to konečně přirozeno; rozbili jsme nemravné Rakousko mimo sebe a nad sebou, ale smí zůstat staré to Rakousko se vší svojí mravní hnilobou v nás, v našich duších?

A zas, jako kdysi před lety, jako pravý učitel národa vedete jej ku přemýšlení, neváháte dotknouti se ani nejbolavějších problémů doby, problému bolševismu. Jen kdo promyslí a domyslí, ten se i s nejbolestnějším problémem dovede vyrovnat a jej i překonat. (Výborně!) Síla národa musí se opírat o duševní proudění, jež jako zdroj živé vody vždy znovu omlazuje jeho duši.

V tom smyslu, myslím, že mohu, pane presidente, pozdravit i Vaše slova, věnovaná nejaktuálnější otázce doby: socialisaci.

Na konci svého poselství se, pane presidente, s námi, s Národním shromážděním, jakožto parlamentem povolaným z moci revoluce, parlamentem přechodným, loučíte a našel jste při tom slova upřímného uznání naší práce. Jsme Vám již dnes za ně vděčni a ujišťujeme Vás, že již dnes těšíme se všichni, až po dokonání úkolu nám svěřeného - a bude nám jen radostí, budeme-li tak moci učiniti co nejdříve - budeme moci dílo svoje odevzdati těm, kdož přijdou ne již z rozkazu revoluce, nýbrž normální, demokratickou volbou národa na naše místa. (Výborně!) Odevzdáme jim dílo své jistě s klidným vědomím vykonané povinnosti a nepochybujeme, že stejně jako Vy, i spravedlivý jejich soud práci naší uznání svého neodepře.

Než zatím sluší ještě pracovati a pilně pracovati. Úkolů nás čeká celá řada. Dílo máme před sebou rozpracované. Dnes se oddáváme slavnosti, ale již zítra zase s celou chutí pustíme se do práce ve vědomí, že jenom činorodá láska, ne láska slovem a ústy, národu a vlasti pomůže. A myslím také, že nemůžeme ani lépe oslaviti výročí dne naší svobody, než když odtud vyjde nové odhodlání, aby se pustil každý ve svém oboru do práce, abychom každý jednotlivec a všichni dohromady přispěli tak ku prospěchu drahé naší republiky. A jsem přesvědčen, že budu jednati po přání Vás všech, zakončím-li dnešní slavnostní naši schůzi provoláním zdaru i slávy naší svobodné republice a jejímu osvoboditeli a prvnímu presidentu: Buď jim sláva, sláva, sláva! (Bouřlivé, dlouhotrvající volání slávy.)
(Mužský sbor Hlaholu pěje Prausův chorál.)