Vidí v tom závazek trvalého snižování daní. Že oscilace daňové kvóty není závislá jen na pohybu sazeb daní, už netuší. Pojem oscilace umožňuje kvótu snížit i zvýšit. Pokud bychom měli ale vládnout společně s pravicí, byl by návrh zvýšení daní až bujaře odvážný. Zvlášť, když jsme ho vůbec neměli v programu.

Výraz hledání ostatně neznamená sémanticky totéž co nalezení. Je jen výrazem snahy odkrýt zbytečné veřejné výdaje. Ochoty diskutovat možnosti vymístění některých finančních toků mimo veřejné rozpočty v případech, kdy je to účelné. Kvóta není fetiš, jakkoli si to myslí Martin Kunštek, stejně jako někteří ekonomicky nepolíbení apoštolové české pravice.

Směšování levicovosti a pohybu daňové kvóty je vyčichlou otázkou, která snad vzrušovala před třiceti lety. Nejpravicovější politiku by potom dnes prováděli Kunštekem adorovaní švédští sociální demokrati, kteří snížili složenou daňovou kvótu v Evropě nejradikálněji (beztak je stále nejvyšší a stejně i proto prohráli volby). Naopak Britové svou kvótu možná i mírně zvýšili, ačkoli nadále patří k těm nižším. Přes nynější oživení švédské ekonomiky ji britská v podstatě dostihla a to právě v horizontu blairovských deseti let. Britský model umazal impozantních pomalu deset procentních bodů rozdílu výkonnosti. Británie přitom ale nezaměstnává třetinu pracujících ve státních službách, což značně vylepšuje švédské statistiky.

Smyslem moderní levicové politiky je spojit solidaritu s motivací. Běžný volič sociální demokracie je pohoršen širokým rozsahem zneužívání solidarity a celou řadou demotivačních překážek. Kritizuje to, že ve skutečnosti nemají jeho děti opravdovou rovnou šanci s ostatními. Doporučuji si prolistovat hlubší sociologický rozbor preferencí našich voličů. Smyslem moderní levicové politiky není znárodnit nebo zdanit, co se dá, ale vyzbrojit zemi a všechny její sociální i populační vrstvy do globalizačního zápasu. Pokud si někdo myslí, že cestou k prosperitě je zvýšit daně na nejvyšší míru v Evropě, dovoluji si ho zdvořile upozornit, že daňově nesoutěžíme se Švédskem a Finskem. Našimi soupeři jsou nyní Slováci a Ukrajinci, zítra Rusové, pozítří Bengálci. Je mi líto, Kunštekova idea zastavit ekonomickou globalizaci daňovou administrativou je katastroficky naivní.

Těší mne, že mi kolega Kunštek doporučil možnost seznámit se s praxí vyspělých evropských zemí. Činím to řadu let, ale nebudu se bránit tomu, když mi nabídne sponzoring. Naposledy jsem se před měsícem zúčastnil pracovního semináře sociálně demokratických ministrů a stínových ministrů školství v Helsinkách. Škoda, že tam Martin Kunštek nemohl být se mnou. Z vystoupení britského i finského kolegy, či z vystoupení šéfa panevropských socialistů by totiž mohl pochopit, oč moderní sociální demokracii dnes skutečně jde.

Zbytek textu Martina Kunšteka je na Agendě zcela nezávislým slohovým cvičením směšujícím obecné daňové pravdy, ideologická klišé a občas i roztomilé omyly, plynoucí z neznalosti. Nemá smysl je rozebírat. S mnohým, co autor dramaticky tvrdí, souhlasím. Na levicový talmud šedesátých let jsem ale opravdu rezignoval, dezertoval jsem k modernějšímu socialistickému evangeliu. Text Martina Kunšteka je ovšem dezercí na elementární zásady polemiky. Polemika je totiž reakcí na to, co autor skutečně napsal, nikoli vlastní úvaha na libovolné téma. Dovoluji si autorovi též doporučit, by se seznámil s ekonomickými fakty a způsoby jejich hodnocení alespoň na úrovni pátého semestru vysoké školy.

Kunštekem odsuzovaný liberalismus patří mezi zásadní zdroje levicového myšlení, stejně jako marxismus. Rozdělení na pravici a levici vzniklo v Konventu. Nalevo seděli liberálové.

Autor je místopředsedou národohospodářské komise a stínovým ministrem školství ČSSD