15. 12. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 12. 2006

Americký projekt demokracie v Iráku a zástupná role EU

příspěvek, který zazněl v sobotu 16. 12. 2006 na mezinárodní konferenci Pražská výzva pro Irák, Novotného lávka

"Proto, aby tady byla opravdová společnost politiků, je zapotřebí, aby se převahy konkurentů přenesly na prvopočáteční úroveň rovnosti mezi ty kompetentní a nekompetentní."

J. Ranciere

Americká intervence v Iráku a následná snaha o zavedení prozápadní demokracie vytváří situaci, kterou lze označit za proceduru "bezhodnotové politiky". Ta má zcela jistě své pomyslné oprávnění především tam, kde chápeme politiku v naprosto obráceném smyslu Clausewitzova výroku, tzn., na rozdíl od jeho tvrzení, že válka je pokračováním politicky jinými prostředky, docházíme k přesvědčení, že politika je pokračováním války jinými prostředky.

Pražská výzva pro Irák TÉMA BL

Důsledek je nasnadě:

" ...moc při tom, jak překračuje pravidla, právní pravidla, která ji organizují a vymezují, se v důsledku toho prodlužuje za tato pravidla, dosazuje se do institucí, projevuje se v technikách a opatřuje si prostředky, dokonce i násilné k tomu, aby mohla fyzicky zasahovat."

(Foucault:2005:40)

V podstatě lze říci, že s tímto pojetím moci lze vcelku bez potíží dojít k intervenci vojenskou silou, díky níž pak poměrně jednoduše nastolujeme pravidla diskriminačních diskursů.

To znamená pravidla, která ovšem principy výstavby demokratického uspořádání společnosti zpochybňují či spíše rovnou vylučují.

Podstatně méně oprávněné je za této situace východisko, ze kterého uvedený postup vychází: musíme se totiž ptát, jaké řešení je k dispozici v momentu, kdy vojenské řešení pouze kopíruje disproporci politické nerovnováhy.

Neboť o rovnováze v systému politických režimů můžeme hovořit pouze a jen tehdy, pokud je dodržena elementární podmínka:

totiž, že výkon moci je v politických režimech postaven na akceptovatelném souladu hodnot, které dané režimy ospravedlňují.

To se ovšem v případě amerického projektu zavedení režimu demokracie v Iráku říci nedá, a to ani omylem.

Vojenský zásah je totiž vždy nástrojem prosazení nerovnováhy poměrů mezi suverenitou a silou jednotlivých států.

Politika nerovnováhy je postupem zvyšování hodnoty síly na úkor samostatnosti a suverenity. Americký mocenský zásah v Iráku vytvořil mezinárodně politickou situaci, v níž nerovnováha síly má být postupně vyvažována procedurou zavádění demokratických pravidel.

To je ovšem poměrně iluzorní řešení.

Jedná se totiž o typický projev politiky dominance nad politikou hodnot, neboť oboje sloučit nelze. Následná snaha o demokratizaci Iráku pouze zastírá skutečnost, že základem nového uspořádání poměrů je stará nerovnováha. Jistěže převedená do jiné roviny expozice. To ovšem nic nemění na situaci, v níž participace skupin, které měly svůj nezanedbatelný podíl na dřívější nerovnováze se opět nebude znovu projevovat, a to v ještě militantnější podobě, ovšemže tentokráte pod záštitou ochrany svých národnostních menšin. Zvláště pak v případě, kdy jsou k tomu, dosavadním neúspěchem tzv. mírového řešení, přímo vybízeny.

Paradoxně tak dochází k situaci kdy vojenský zásah zvyšuje nároky na novou legitimizaci zájmů dvou silných blízkovýchodních států, Iránu a Saudské Arábie, a poskytuje jim záminku k  protektorské roli, aby mocensky "ošetřili" implicitní asymetrii národnostní diference, tedy iráckých sunnitů a šíitů.

Současný stav, kdy Irák má vlastní ústavu, vládu a nezávislý parlament, částečně nahrává představě, že alespoň v základních obrysech je americký projekt demokracie úspěšně etablován. Na druhé straně ovšem nelze nevidět, že současná situace v Iráku je v zahřívacím stádiu občanské války. (C.Powell)

To nás vede k domněnce , že problematika Iráku má větší dosah, než se na první pohled může zdát:

stala se totiž součástí "odloženého ospravedlnění" oné zcela zásadní transformace blízkovýchodního politického prostoru.

Jestliže totiž uvedený stav umožňuje vyjednávat o národním usmíření v Iráku jedině s pomocí dalších zemí, které protektorsky intervenují ve prospěch svých menšin, pak se musíme ptát, jaký model demokracie měl být po vojenském zásahu vlastně uplatňován, když daná země se svými vlastními institucemi se nemůže dobrat konsensuálního a především nenásilného řešení.

Druhou otázkou by jistě bylo zjištění, jakým skrytým ospravedlněním je vlastně samotná vojenská intervence v oblasti, která se teprve poté, co se vojenský zásah uskuteční, stane skutečnou hrozbou?

Jaká míra cynismu je zde nutná, aby oběti války teprve ospravedlňovaly budoucí oběti?

O možnosti transformace politického prostoru hovoříme právě z důvodu, který zřetelně zpochybňuje projekt demokracie v Iráku.

Jestliže ke zdárnému etablování demokratických institucí a pravidel potřebujeme nejprve vojenskou sílu a poté, pro jejich zavedení do společnosti, spoluúčast cizích zemí, pak je celý projekt nejasný a dost možná i falešný. Spíše nahrává představě, že hlavními hráči v této situaci jsou instituce, které uspořádání blízkovýchodního politického prostoru považují za novou a nezbytnou "hraniční linii" vůči vlivu Asie a především Číny.

Vojenský zásah v Iráku tak nabízí i jiné vidění:

dostáváme se k zásadnímu pohledu na logistiku transformace ohrožení, kdy USA opět posunují strategii bezpečnostních zájmů směrem ke strategii bezpečnostního odrazování.

Blízkovýchodní konflikt by k tomu byl pouze odrazovým můstkem, neboť cílem takovéhoto uspořádání nakonec není jen konkrétní situace v Iráku či na kontinentu, ale "demarkační linie odrazení" pro celou oblast východní linie.

Navíc definovanou jakou poloostrov "soustředěného rizika".

To znamená, že současné riziko je omezeno mírou lokálně omezeného budoucího rizika.

Americká intervence tak vlastně zavádí nové pojetí politického uspořádání, které bychom předběžně mohli označit jako "cynickou demokracii".

Výsledkem totiž může být stav, který vzdáleně připomíná konečné řešení problému:

nákladová položka účinného stadia řešení bude vycházet z maximalizace potlačení lidského faktoru, řekněme ceny člověka a minimalizace nákladu za skutečný důvod intervence: ceny surovin a nové linie odstrašení vůči východu.

Transformace politického prostoru blízkého východu tak připomíná kalkulaci s budoucími náklady, kde nejnižším nezbytným výdajem bude cena za tzv. úspěšného zavedení projektu demokracie.

Americká verze demokracie v Iráku tak poněkud znepokojivě vyhlíží jako vojenská verze "bezhodnotového" uspořádání, tolik vzdálená tradiční představě euroatlantické civilizace.

To je přesně důvod, proč EU je od samotného počátku zásahu v Iráku poněkud mimo hru, a víceméně plní roli pouhé doprovodné stafáže, neboť raison d'être samotné politiky je zcela vyprázdněn: pokud ovšem nepřipadá do úvahy jiná možnost.

Totiž, že bezhodnotová demokracie může být novým horizontem budoucího uspořádání, a to nejen pro arabský poloostrov.

Procedura "dobrovolné absence hodnot" v politice pak nebude pouhou výjimkou v jinak stále přetrvávající tradici politických zájmů, ale pravidlem pro novou strategie militárních politik.

Pokud tedy nechce EU nadále plnit funkci jakési druhořadé velmoci, bude muset vstoupit do jednání alespoň ve věci budoucích rizik.

Dosavadní představa, že minimální účastí EU v Iráku jsou minimalizována i její možná ohrožení je přinejmenším naivní. A navíc, naivita bývá spolehlivou vstupní branou k omylu.

Nicméně na závěr:

Americká pozice v současném světě je představuje specifické stanoviště suverenity supervelmoci, která pro otestování hodnot, které chce vyznávat a případně vyvážet i s pomocí vojenské síly, nemá soupeře.

A co je zásadní novum, její převaha je dána vojensko-technologickou dominancí, která se ještě nestačila stát předmětem hodnot politiky.

Můžeme si jenom přát, aby se vůbec někdy stala.

Jinou věcí je, zda je to možné, když už současná podoba války poukazuje na budoucí verzi konfliktu s tzv., minimálními ztrátami na lidských životech, jistěže na straně útočníka.

Za tohoto stavu věcí je její intervence v Iráku problematická a sporná především z toho důvodu, že samotní iráčané, a to bez ohledu na vnitřní spory, se stali "rukojmím politiky dominance", která hodnotu svého zásahu na cizím území nedokáže věrohodně artikulovat především z toho důvodu, že ji nemá sama pro sebe.

Bezhodnotová politika je tak spíše východiskem z nouze než plánovaným záměrem, a bohužel, přenáší na jiný státní celek veškerou svou bezradnost.

A žádná bezradnost se ještě nestala principem spolehlivého fungování demokracie.

Americký projekt demokracie v Iráku tak úspěšně vytěsnil požadavek na to, jaké politické uspořádání bude v Iráku funkční:

možná tím i neúmyslně zavedl požadavek na zodpovězení otázky, zda-li demokracie je něco, kvůli čemu lze vést válku. Byť pod ochranným označením války s terorismem.

Literatura:

  • Badiou, A. , 2005 : Metapolitics. Verso. London-New York.
  • Bystřický, J., 2006: Média a diskurs politiky. In: Mezinárodní politika 7/06, Praha.
  • Foucault, M., 2005: Je třeba bránit společnost. FILOSOFIA. Praha.
  • Ranciere, J., 18. 1. 2006: "Le scandale démocratique". www.caute.lautre.net/
                 
Obsah vydání       15. 12. 2006
15. 12. 2006 Vyšetřování korupce zastaveno, "protože by to poškodilo britský státní zájem"
16. 12. 2006 Vládní rozhodnutí zrušit vyšetřování britské korupce v Saúdské Arábii půjde před soud
16. 12. 2006 Kavan: Nikde v mezinárodním právu není zakotveno právo na "změnu režimu" vojenskou intervencí Jan  Kavan
16. 12. 2006 Hlavní překážky při vytváření iráckého státu a přístupy EU a USA Jaroslav  Bureš
17. 12. 2006 Americký projekt demokracie v Iráku a zástupná role EU Jiří  Bystřický
17. 12. 2006 Kontroverzní konference Ladislav  Žák
15. 12. 2006 LN, MfDnes a smrt diktátora Zdeněk  Jehlička
15. 12. 2006 Premiéra Tonyho Blaira vyslýchala policie
25. 12. 2005 Skrytý smysl svátku Chanuka
15. 12. 2006 Pražští památkáři: Cyklisty do centra nechceme, auta jsou OK Hynek  Hanke
15. 12. 2006 Psí víno, zhrzení intelektuálové a kouření Jan  Čulík
15. 12. 2006 Mlátit ženy je mezi českými muži rozšířené hobby Irena  Ryšánková
15. 12. 2006 Ústavněprávní volnomyšlenkáři Oldřich  Průša
15. 12. 2006 Nejen poslanci, ale ani odborníci ČSSD nesouhlasí s Agendou 2010 Štěpán  Kotrba
15. 12. 2006 Proč se Paroubek diví? Boris  Cvek
15. 12. 2006 Ještě jednou ke komunismu a nacismu Boris  Cvek
15. 12. 2006 Kolik lidí se dokáže nimrat v nepodstatných věcech Martin  Gřeš
15. 12. 2006 Hreha v čele STV - hrozba pro rybníčkovce Štěpán  Kotrba
15. 12. 2006 Rozhodnou mravy Bohumír  Tichánek
15. 12. 2006 Jmenování nové rakouské vlády v nedohlednu Richard  Seemann
15. 12. 2006 Kde udělali soudruzi v NDR a ČR chybu -- aneb tak jsme si schválili rozpočet ... Jaroslav  Pour
15. 12. 2006 Veřejná soutěž! Kdo půjčí 91,3 mld Kč?
15. 12. 2006 Pochopení Jan  Polívka
15. 12. 2006 K rasismu se hrdě hlásím, znamená-li to pravidelné placení nájmu
15. 12. 2006 Moravcovi se říká nejlepší český novinář možná právem
15. 12. 2006 Bezpečnější provoz na silnicích
14. 12. 2006 Mýtus, který skončil už dávno Bořivoj  Horský
14. 12. 2006 ODS hraje ruskou ruletu Jiří  Pehe
14. 12. 2006 REACH: Jaký je rozdíl mezi žurnalistickým článkem a tiskovou zprávou? Štěpán  Kotrba
14. 12. 2006 REACH podle Zelených
14. 12. 2006 REACH je na světě, ale na jednotce intenzivní péče
14. 12. 2006 REACH: Sice zmrzačený, ale konečně na světě Miroslav  Šuta
14. 12. 2006 I marxističtí diktátoři jsou diktátoři Miroslav  Šuta
14. 12. 2006 O cikánkách a lidech Martin  Škabraha
14. 12. 2006 Zeman: "Kdo vymění svůj program za koryta, přijde nejenom o program, ale nakonec i o ta koryta," Štěpán  Kotrba
13. 12. 2006 Pravdu si nelze "přivlastnit", stejně jako ne VŠUP Jan  Paul
14. 12. 2006 Jarní vody I. Alex  Koenigsmark
14. 12. 2006 Oříšky Tomáš  Koloc
13. 12. 2006 Bezpečnější provoz na ulicích skrze zvětšenou nejistotu, aneb Ohleduplní z opatrnosti
22. 11. 2003 Adresy redakce
21. 11. 2006 Hospodaření OSBL za říjen 2006

Pražská výzva pro Irák RSS 2.0      Historie >
17. 12. 2006 Americký projekt demokracie v Iráku a zástupná role EU Jiří  Bystřický
16. 12. 2006 Kavan: Nikde v mezinárodním právu není zakotveno právo na "změnu režimu" vojenskou intervencí Jan  Kavan
16. 12. 2006 Hlavní překážky při vytváření iráckého státu a přístupy EU a USA Jaroslav  Bureš
9. 12. 2006 Iráckému fóru: Dělejte sami, co umíte, a neberte totéž právo jiným Vladimíra Al-Maliki Levá
8. 12. 2006 Komu slouží "Pražská výzva pro Irák"?   
7. 12. 2006 Pražská výzva: obrana proti Neffovým pomluvám cestou práva Vladimíra Al-Maliki Levá
7. 12. 2006 Nikoliv naším jménem   
7. 12. 2006 Iráčtí vládní úředníci obviněni z týrání - kdo je vlastně v Iráku zločinec? Štěpán  Kotrba
7. 12. 2006 Mohla by se "protiirácká" konference konat na půdě anglického parlamentu?   
7. 12. 2006 Tři otázky pro Vladimíru Levou   
6. 12. 2006 Jsme na tom vlastně stejně jako Kofi Annan Vladimíra Al-Maliki Levá
5. 12. 2006 Zaorálek: Naším cílem bylo vysvětlovat, spojovat a hledat společná východiska Lubomír  Zaorálek
4. 12. 2006 Je redaktor ČT Martin Rusek nemanželským synem Saddáma Husseina? Lubomír  Brožek
4. 12. 2006 Konference o Iráku bude, ale jinde Štěpán  Kotrba
2. 12. 2006 Proč Alexandr Vondra nechce slyšet pravdu o Iráku Štěpán  Kotrba