Nevládní organizace ale nevytvářejí zisk a k financování vlastní činnosti potřebují peníze z veřejných zdrojů. Přestože se v poslední době stalo jakousi módou "komunitně plánovat", tedy zjistit potřeby komunity a navrhnout způsob jejich pokrytí, do praxe financování se to nepromítá. Místo toho, aby byl bezprostředně podpořen zjištěný veřejný zájem, existuje nadále volný ring, v němž se dlouze boxuje o peníze. Děje se tak prostřednictvím grantů a dotací, jejichž určení je volné, rámcové, ne konkrétní. Úspěšnost jejich získávání je odvislá od řady faktorů - kvalit projektu, mediální známosti organizace, jejího finančního zdraví, prospěšnosti -- a také politiky, kterou dělá vůči donátorům. Je bohužel pravda, že právě to poslední do značné míry ovlivňuje strategii fundraisingu. V Česku se mu říká případněji: žebrání.

Málokterý úředník veřejné správy si dovede představit, že by pro svého zaměstnavatele pracoval několik měsíců zadarmo. S vyúčtováním letošních grantů ta situace na počátku roku nastane. Peníze ze státních dotací jsou neziskovým organizacím ze státního rozpočtu "uvolňovány" v průběhu roku. Naše organizace dostala první splátku dotace na jeden z našich projektů -- který běží od počátku roku -- v srpnu! Jen o něco lépe je to s financemi z rozpočtů krajských. Nejlépe v tomto srovnání vycházejí evropské peníze, jejichž čerpání je však podmíněno dodržováním sumy byrokratických pravidel. Jsou však i projekty, jež vyžadují stoprocentní předfinancování. Zkuste říci svému poslanci, který půl roku marně sestavuje vládu: "Až se ti tvůj záměr povede, tak ti zaplatíme mzdu a náklady." To by byl panečku jiný fofr. Ale i běžná byrokracie vysává ne nepodstatnou část kapacit nevládních organizací. A to jen na to, aby mohly formálně fungovat.

Jakkoliv je tedy chování některých neziskovek ošklivé, je za daných okolností pochopitelné. Malé neziskovky posílají na začátku roku své zaměstnance na úřady práce. Nemají peníze. Velké to dost dobře dělat nemohou. Získání peněz ze zahraničních grantů znamená obvykle dobrou finanční injekci a možnost něco dobrého udělat. Zaplatí se za to bohužel ponížením. Někdo je akceptuje jako nutné zlo, někdo se s politikou donátora ztotožní, někdo ne; v tom případě musí velmi obtížně hledat jiné zdroje.

Neziskové organizace jsou systémem veřejné podpory k takovému chování vedeny. Kdo pochopí, kdo se díky své servilitě dostane do ministerských komisí, jež o podporách projektů rozhodují, kdo umí služebně slinit prst a chovat se podle toho, tomu se obvykle daří více či méně dobře přežívat.

O změnu takového systému není na politickém hřišti téměř žádný zájem. Neziskovky, které mávají americkým praporem, ODS nevadí a ty ostatní v zásadě nepotřebuje. Nicméně například Zelení ve svém volebním programu podporu neziskových organizací měli. K tomu, aby se to promítlo do praktických změn, jež by znamenaly zejména výrazné zlepšení systému financování, se bohužel pro samé sestavování vlády zatím nedostali.