Nejprve bych začala krátkou historkou:

Potkají se ve vesmíru dvě planety, z nichž jedna je naše Země. Druhá na ni volá, ahoj, jak se máš? Země začne fňukat povídá: mám se fakt strašně! A co se ti stalo? Ptá se druhá planeta. No, představ si, říká jí Země, že mám lidi. Na to se druhá planeta rozesměje a říká: No, co blbneš, to vůbec nic není, to za chvíli přejde, vždyť dinosauři tě taky přešli.

Takto je tedy vesmírnými tělesy hodnocen život nás lidí. Ale jak ho hodnotí lidé sami? Většinou si o sobě myslíme, že jsme vrchol všeho tvorstva. Myslí si to ta část lidstva, ke které patříme i my -- tedy především lidé žijící ve světě euro- dolarovo- jenovo- atlantické civilizace. Ale hlavně si to myslí lidé, kteří ovládají globální finanční toky, touží mít nekonečně mnoho peněz a koupit si za ně nekonečně mnoho požitků. vyznávají teorii sociálního darwinismu, maximálního zisku a růstu růstu -- ale kam až? Do nebes? Na jiné planety?

Termín globalizace se používá ve smyslu prosazování práv investorů a vytváření celosvětové ekonomické síly která je nadřazena politickému vlivu vlád jednotlivých zemí. Tato ekonomická moc má nesmírný vliv, který umožňuje vytvářet politické elity. Ty pak ovlivňují kroky vlád zcela zásadním způsobem ve prospěch globálních korporací. Tento postoj dokumentuje George Monbiot v článku "Mír je pro slabochy" v listu The Guardian, když říká: "Britská vláda nevidí rostoucí nebezpečí na Blízkém východě jako nic jiného než příležitost k podnikání." Dále se ptá: "Proč se britská vláda chová jako pobočka zbrojovky?" V celém článku pak Monbiot uvádí názvy firem a konkrétní kroky vlády, kterými vše dokumentuje. V závěru konstatuje:

"Každý politický program britské vlády, jehož cílem je chránit britské národní zájmy anebo podporovat světový mír, je vždycky zlikvidován, protože si to přejí zbrojovky. "

George Monbiot, Promoting peace is for wimps , The Guardian, 24. 8. 2006

Avšak nejenom války, dokonce i přírodní katastrofy, které přináší nezměrnou lidskou tragedii, jsou pro globální kapitál šancí k hledání výhod. Dokladem toho jsou slova Condoleezzy Riceové, která v lednu letošního roku popsala tsunami v Thajsku v roce 2004 jako "skvělou příležitost, která nám přinesla velké dividendy". Finanční skupina Thailand Tsunami Survivors dokonce říká, že "pro obchodníky -- politiky byla tsunami odpovědí na jejich modlitby, neboť doslovně vyčistila pobřežní oblasti od komunit, které před tím stály v cestě plánům o střediscích zábavy, hotelích, kasinech.

Naomi Klein, The Spokesmann 86 (Apokalypse Soon), Bertrand Russel Peace Foundation Ltd., UK 2005

V současnosti se zcela mění charakter lidských vztahů a hodnot, které byly tradičně pěstovány od vzniku světa (o čemž svědčí veškeré mýty, světová náboženství i kultura). Dnes se hodnoty mění ke svému pravému opaku -- od lásky k bližnímu, altruismu a solidarity k egoismu, agresivitě a ignoraci druhých. Takovéto vlastnosti jsou sice velmi efektivním nástrojem k podrobení si celého světa, avšak například jeden z nejvýznamnějších ekonomů lord Keynes říkal: Pokud jsou lidské neřesti - jako je chamtivost a závist - systematicky kultivovány, je neodvratitelným důsledkem kolaps inteligence. Člověk řízený svou chtivostí a závistí ztrácí schopnost vidět věci tak, jak jsou ve skutečnosti -- v jejich celistvosti - a jeho vlastní úspěchy se stanou jeho fiaskem. Pokud jsou těmito nepravostmi infikovány celé společnosti, tyto sice mohou dosáhnout překvapivých výsledků, ztrácejí však zcela schopnost vyřešit elementární problémy své vlastní existence.

E. F. Schumacher, Small is beautiful, 1930

Když propukla -- námi tolik oslavovaná industrializace a počal se vyvíjet "homo economicus" - začali být lidé neschopni vyhodnotit to, čeho dosáhli, jinak než ekonomickými ukazateli růstu. Ekonomika a z ní pouze jedna kategorie -- ZISK -- je v dnešní době považována ze strany globální elity za to jednoznačně nejdůležitější. Za daleko důležitější než je například i mezinárodní právo.

Systém současného mezinárodního práva prosazovaly ve čtyřicátých letech minulého století zejména Spojené státy, kde byly a jsou špičky globálního finančního kapitálu a které se staly jakýmsi velínem řídícím globální finanční toky a tedy celý svět. Tehdy se mezinárodní právo považovalo za nástroj k vytváření příležitostí -- rozuměj ekonomických. Naproti tomu dnes je ze strany americké vlády a "koalice ochotných" mezinárodní právo považováno za něco, co vytváří zbytečné překážky. Představitelé nejmocnější země na světě se svými pohnutkami ani netají a veřejně si vyhrazují právo nerespektovat mezinárodní soudy a konvence, prosazovat svoje strategické zájmy kdykoliv, kdekoliv a preventivně a netají se ani tím, že "není o čem diskutovat". Tudíž v momentě, kdy má globální finanční kapitál pocit, že mezinárodní smlouvy anebo instituce omezují jeho přístup k čím dál větším ziskům, jde o suverenitu států. Ze strany globálních elit je snaha zatlačit mezinárodní instituce do pozice, ve které nemají už žádný vliv na mezinárodní dění. Mezinárodní smlouvy, Charta OSN, Listina základních práv a svobod, to vše jsou kameny naší civilizace, která začíná stále více připomínat pověstnou Babylónskou věž. A co se stane s touto stavbou, pokud se začnou drolit samotné základy? Rozpadá se systém základních lidských hodnot. Jaký je tedy účel současných válek?

Válečné konflikty vždy přinášejí někomu velký zisk a je nutné ptát se: Qui bono? Ale co lidská společnost jako celek?

Další z možných odpovědí je následující: často -- nikoli však v oficiálních médiích -- se v posledních letech hovoří o tom, že účelem současných nemilosrdných civilních válek může být řízená redukce počtu obyvatel naší planety. Je však tato snaha opravdu vědomá anebo je spouštěna sebedestruktivním genovým impulsem, který se aktivuje při přemnožení? Rozhodlo se snad lidstvo jako celek spáchat sebevraždu, avšak jednotliví lidé o tom neví? Jsou psychologové, kteří považují boj za integrální součást lidské osobnosti a jsou biologové, kteří považují vzájemné vraždění přímo za součást přirozeného programu lidských aktivit. Dosáhlo tedy lidstvo horizontu, naplnilo svůj potenciál a rozhodlo se, že zabije nejen sebe navzájem, ale i všechny živočišné a rostlinné druhy a de facto celou planetu?

Vypadá to, že ano, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč bombardovat civilní obyvatelstvo, otravovat atmosféru celé planety ochuzeným uranem, který je v bojových hlavicích, ničit pitné zdroje, zapalovat zdroje ropné, decimovat lesy, moře, veškerou přírodu? Vždyť, kdyby se nejednalo o plánovanou sebevraždu, pak takové chování nemá logiku. Planeta je jeden biologický celek a větrem, a vzdušnými proudy jsou miniaturní částečky rozpadajícího se uranu, jedů a nejrůznějších smrtelně nebezpečných a dlouhodobě působících látek roznášeny po celé zeměkouli.

Snad by bylo vhodné, aby se v rámci globalizace naučily všechny děti na školách (a možná i zpaměti) dopis, kterým roku 1885 odpovídal indiánský náčelník kmene Duwamishů Seattel, americkému prezidentu Franklinu Pierceovi. Ten indiánského náčelníka vyzval, aby prodal své území ve státě Washington bílým osadníkům a usídlil se v rezervaci. Seattel mu odpověděl:

www.matrix-2001.cz

■ ■ ■

Trh a globální finanční toky se staly ideovou základnou celé naší moderní západní civilizace a byly promítnuty do různých politických pojmů a doktrín, které ve svých důsledcích vedly vždy k válkám. Totální ignorování vzájemného propojení celé lidské společnosti souvisí s přežíváním mechanistických představ věd osmnáctého století.

Moderní přírodní vědy ale toto hledisko již dávno opustily a zaměřují se především na poznání souvislostí. Například Fritjo Capra, když hovoří o formách života, konstatuje, že základní vlastností života je tvorba sítě spojů. Ekosystém je pojímán jako síť organismů, samotné organismy jako sítě buněk a buňky jako sítě molekul. Hlavní klíč porozumění systémového přístupu tedy tkví v poznání, že síťové spoje jsou typické pro veškeré formy života. Kdekoliv vidíme život, tam také vidíme síťové spoje.

Fritjo Capra, The Hidden connections, 2005

V dnešní společnosti však síťové spoje, které jsou typické pro život, mizí. Znamená to tedy, že je snahou, aby společnost - jako taková - byla mrtvá? Dnes mizí tradiční uspořádání a organizace společností a ideálem se stává kontrola komunity zcela izolovaných jedinců, kteří mají být soustředěni jen na své vlastní konzumní zájmy. Z hlediska současné "ideální" společenské formy není vhodné, aby byli lidé součástí jakýchkoliv organizací (ať už odborů, občanských sociálních sdružení anebo dokonce masových politických stran, které se dnes stávají stranami manažerského typu), jejichž prostřednictvím by získávali informace, artikulovali své zájmy a konstruktivním způsobem jednali ve prospěch společných cílů. Vše je nahrazováno tokem informací z médií. A média jsou mylně charakterizována jako hlídací psy demokracie. Avšak, kdo tohoto psa vlastní a krmí? Přes reklamu a PR platby je ve všech zemích jeden faktický majitel: globální finanční kapitál. Ten také určuje délku řetězu, odměny za věrné služby a tresty za selhání tohoto hlídacího psa.

Globální média dnes chrlí v kvantech slova, která však již v okamžiku vyřčení ztrácejí svůj faktický obsah. Kdysi bylo slovo základní nástroj komunikace. V minulosti mělo moc, přesný význam a duchovní hloubku. Takové slovo, bylo-li jednou vysloveno, mělo sílu zákona. Slovo stálo nad zákonem, neboť samo zákonem bylo. Vycházelo z vnitřního přesvědčení a ten, kdo je vyslovil, za ně odpovídal svou ctí. To však dnes již neplatí. Slova ztratila svůj obsah, už nejsou zákonem, ale nástrojem zvůle a překrucování. Soucit je vykládán jako slabost, solidarita jako pošetilost. Zaměňujeme agresi za humanitární bombardování a přátelskou pomoc, propagandu za informaci a útlak za svobodu.

■ ■ ■

Ne každý pokrok ve vědě je současně pokrokem lidskosti. Technické a přírodovědecké myšlení není schopné se stát základem pro etická měřítka, lidská práva a univerzální hodnoty. Heslem budoucnosti by se měla stát planetární odpovědnost. Místo honby za úspěchem by měla nastoupit etika smýšlení, které se ptá na důsledky konání.

Hans Küng, Světový étos. Projekt, Archa 1992

A rozhodně bychom se všichni měli řídit zlatým pravidlem: Co si sám nepřeješ, to něčiň ani jiným lidem.

Technologický boom dvacátého a jednadvacátého století byl hlavním inspirátorem ve snaze založit "širokospektrální dominanci". Jednalo se o projekt USA, který předpokládal, že Spojené státy budou schopny bojovat a zvítězit ve velkém počtu zároveň v tutéž dobu probíhajících válek". Toto myšlení zrodila technologická euforie v devadesátých letech, o čemž hovoří například Richard Drayton. Tento historik z Cambridge University říká, že: "Teoretikové revoluce ve vojenských záležitostech předpovídali, že technologie umožní Spojeným státům lehce a trvale vládnout světu. Američtí vojenští odborníci předpokládali, že americká armáda zvítězí všude, protože má tzv. "boží perspektivu" -- využívá satelitů a globální informační síť."

Richard Drayton, Natures Government, www.blisty.cz, 3. 1. 2005

V roce 1996 byl vydán základní americký vojenský strategický dokument: Šok a hrůza: Dosáhneme rychlé nadvlády. Podstatou materiálu byly teze, že pomocí nových technologicky vysoce vyvinutých nových zbraní by měly být USA schopné vytvořit dojem síly a krutosti. Součástí tohoto strategického dokumentu byl plán, v jehož rámci měly být v nepřátelské zemi zcela zlikvidovány sociální a politické struktury -- tedy veškeré síťové propojení tradičních společností. Cílem bylo vytvořit chaos, aby si obyvatelé přáli pořádek nastolený okupanty. Veškeré tyto teorie byly aplikovány v roce 2003 v Iráku, kde došlo k likvidaci infrastruktury, ministerstev, muzeí, národní knihovny a archívů -- tedy byla zničena kolektivní paměť země, kterou historie pojmenovala kolébkou civilizace. To samé bylo naposledy zopakováno při válce v Libanonu ze strany Izraele.

Schok and Awe: Achieving Rapid Dominance, 1996

Neokonzervativci, kteří jsou tvůrci imperiální americké strategie se inspirovali myšlenkami Leo Strausse, že je nutné, aby silná menšina lidí (tedy elita) vládla slabé většině prostřednictvím podvádění a strachu a nikoliv prostřednictvím přesvědčování a kompromisů. Kromě Strausse se však také inspirovali Hobbesovým Leviathanem, kdy je autoritativní vláda definována jako záměrná volba člověka, který se chce vyhnout nedokonalostem anarchie.

V únoru letošního roku byla americkému kongresu předložena nová strategie Pentagonu na další čtyři roky. Jedná se o tzv. "dlouhou válku", která nahrazuje "válku proti terorismu". Američtí vojenští velitelé nyní hovoří o válce, která je neomezena v čase a v prostoru a která bude vedena proti globálnímu islámskému extremismu. Tento boj má být veden v desítkách různých zemí zároveň a po mnoho let do budoucnosti.

Simon Tisdall and Ewen MacAskill, The Guardian, 15. 2. 2006

Současné válečné konflikty svojí "logikou" připomínají pasáž z Eposu o Gilgamešovi, kdy Bohyně Ištara (matka lidstva) přišla ke svému božskému otci Eovi řka: "Dnes jsem pobila tisíce lidí a celkem mě to osvěžilo."

Balabán Milan, Tydlitátová Veronika, Epos o Gilgamešovi, Vyšehrad 2002

Napadá mě, že někteří současní světoví politici, finančníci a vojenští experti nezapřou, že jsou jejími potomky. Jejich problémem však je, že už nejsou bohové, a proto se vojensky globálně zničené životní prostředí dotkne samozřejmě i jich samotných.

■ ■ ■

Vzhledem k výše uvedeným faktům je zcela zřejmé, že současné válečné konflikty jsou dobré pouze pro globální finanční elitu a to toliko krátkodobě. Zlé jsou pro lidstvo jako celek a pro ekosystém této planety. V současné době jim nelze zabránit. Mají tedy vůbec nějaký smysl mírové snahy? Myslím, že ano, ačkoliv to lze pojmenovat jako "donkichotství". Každý by však měl usilovat -- už kvůli svému svědomí - o terapii světa infikovaného nepochopením, sobectvím a násilím. Jestliže lidstvo -- jako biologický celek - nechce spáchat sebevraždu, měli bychom se všichni snažit vytvářet svět trvale udržitelného míru, ekosociální tržní hospodářství, společnost odpovědnosti a vzájemného respektu.

V řešení dlouhodobých i ad hoc problémů globálního světa musí zájmy jednotlivců, institucí a států vycházet z humanitních norem, nikoliv z doktrín preventivních úderů silnějších proti slabším a z kalkulací postavených na zisku. Zájmy jednotlivců, institucí a států nesmějí tedy být nadřazeny zájmům jiných jednotlivců, institucí a států, neboť cílem pokroku a rozvoje civilizace je kultivace lidských duchovních hodnot. Pokrok nesmí být splácen utrpením a ponížením slabších a bezmocných, ale musí být provázen vzájemnou úctou, solidaritou a tolerancí k odlišnostem kulturním, historickým, sociálním, náboženským etc. Žádné zbraně tedy nemohou být označeny jako mírové, žádné bombardování jako humanitární a žádná násilná okupace jako přátelská.

Dobro a zlo je transcendentální a jejich podstata je vždy znovu naplňována našimi činy, myšlenkami a záměry.

Na závěr bych ráda ocitovala pasáž ze studie o kryptohistorii od Richarda Heiberga:

Richard Heinberg, Kryptohistorie II., WM magazín, 2. 1. 2002