Řešení nezná nikdo na světě a paušální "kulturní" daně v podobě přirážek - "paušálních odměn" připočtených k ceně nenahraného nosiče ve výši 0,40 Kč - 5 Kč neřeší nic, i když dočasně mohou učinit "polštář" před definitivním dopadem výrobců kulturních statků na zem pravdy. Systém autorského práva je už dnes prakticky mrtev a všichni pozůstalí nevědí, co bude dál. IFPI (International Federation of the Phonographic Industry) ani RIAA (Recording Industry Association of America).

Kdo, když ne my, kdy, když ne teď?

Ale i včetně této zvláštní "daně z kopírky" či cédéčka ceny CD-R, CD-RW i DVD poklesly na směšné hodnoty. Cédéčko za čtyři koruny, DVD za deset korun. Vypalování je nejrozšířenější volnočasovou činností mládeže hned po poslechu... Kvalita duplikátu je nerozeznatelná od originálu. Zákon není výmyslem. Reaguje na společenskou realitu ve snaze ochránit tvůrce. Protožýe bez nich b nebylo kultury...

Zpátky do Evropy

Je samozřejmé, že základním prvkem českého autorského zákona je právo Evropské unie a mezinárodní smlouvy, které Česká republika či Československo ratifikovaly. Česká republika je členem EU, je členem WTO a dalších mezinárodních organziací, které autorská práva vnímají velmi ostře - jako základní prvek civilizace. Evropská unie přihlíží jak k právu spotřebitele - kozumenta díla, tak i k ochrně práv producentů a k spravedlivé odměně autorům za vytvoření a poskytnutí práv k užití díla. Jak to ale zajistit, když počet prodaných kusů nahrávky je zlomkem skutečně rozmnožených děl na trhu? Až osmdesát procent audiovizuálních děl je dnes "přepálených".

Zákonodárce musel nutně přihlížet k základním mezinárodním smlouvám, jako je Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl , Světová deklarace o duševním vlastnictví (WIPO/OMPI) , Všeobecná úmluva o autorském právu, Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací (Římská úmluva o autorském právu), Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví WTO, Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů, ale i k novým skutečnostem, které souvisí s přijetím České republiky do EU, zde je základním dokumentem především tzv. Evropská dohoda (7/95 Sb. - články 67 - 70) , Směrnice o autorském právu, Směrnice Rady 92/100/EHS o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s právem autorským, Směrnice o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, Směrnice 93/83/EHS , 93/98/EHS , 2001/29/ES , 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví a další evropské předpisy.

Internet jako vize komunismu 21. století

Bez dodržování autorských práv není možný mezinárodní obchod (včetně zrušení různých omezení) a neexistovaly by zahraniční investice do vyspělých technologií a výrob. Autorské právo je ale celosvětově v krizi, zaviněné fenoménem virtuální celosvětové sítě, která nerespektuje fyzické hranice států a tím domicil. Jiná než paušální podoba "kulturních" a "tvůrčích" daní neexistuje a v dohledné době nebude ani možná. V budoucnosti se nejspíše bude platit "desátek" - konzumní daň z intelektuální činnosti nesvázaná s konkrétními předměty, ale s reálnou možností neomezeně konzumovat intelektuální statky. Svoji úlohu by měly plnit také daňové asignace. Jiný (předmětový, výkonový) způsob zpoplatnění a získání prostředků pro autory a distributory nebude reálný a hlavně vymožitelný.

Jestliže už dnes je 1TB úložné diskové kapacity HDD za 20 000 Kč včetně 19% DPH, pak do několika let se tato cena sníží na 2 000 Kč a méně. Jestliže pevné přepisovatlené paměti USB dosahují dnes kapacity jednotek GB, pak do několika let dosáhnou kapacity stovek GB či jednotek TB. CD-R o kapacitě 700 MB stojí dnes 4-5 Kč, DVD o kapacitě 4,7GB pak 10-20 Kč. Záznamová mechanika kolem 2000 Kč. Ovšem originální nahraný zvukový záznam na CD či DVD přijde na několik set Kč. Jestliže digitalizace médií dnes reálně umožňuje vysílání (a příjem koncovým uživatelem) v kvalitě srovatelné se studiovým záznamem, je nahrávání audiovizuálních děl a jejich uživatelsky řízené přehrávání či archivace na různá média realitou dneška. O zítřku nemluvě.

Kapitalismus je mrtev, ať žije kapitalismus!

Za této situace nutně systémově zkrachuje jakýkoliv pokus o zpoplatněný distribuční model. Technické překážky kopírování narážejí na existenci technických protiopatření, o čemž se přesvědčili výrobci počítačových programů při zavádění tzv. donglů (hardwarových klíčů). Do několika dnů od distribuce nové verze programu se vždy našel někdo, kdo dal do oběhu "crack", prolamující šifru.

Může se nám to nelíbit, ale žijeme v přelomové době. Na jedné straně stojí stále globalizovanější kultura a celkem anonymní globální komunikační infrastruktura s neomezenou možností replikace elektronických rozmnoženin textů, hudby, audiovizuálních a multimediálních děl, počítačových programů, na druhé straně stále vyšší nároky na kvalitu tvůrčích výkonů filmařů, hudebníků i spisovatelů či programátorů.

Absurdity reality

Pak se nedivme, že čtení autorského díla na veřejnosti, například při různých kulturních akcích v knihovnách či literárních kavárnách, je užitím autorského díla ve smyslu autorského zákona č. 121/2000 Sb. DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura jako kolektivní správce práv autorů literárních děl a Národní knihovna ČR uzavřely hromadnou licenční smlouvu na veřejná čtení v knihovnách. Odměna autorům bude hrazena paušální částkou z rozpočtu Národní knihovny ČR a že jednotlivým knihovnám systému knihoven bude k získání licence pro veřejná čtení stačit pouze řádné ohlášení údajů prostřednictvím formuláře přístupného na stránkách Národní knihovny. Hromadná licenční smlouva platí pouze pro knihovny, které jsou evidovány podle knihovního zákona...

Nic není zdarma. Za vší současnou kulturou je lidská práce, tvůrčí výkon a prázdný žaludek celého řetězce tvůrců - lidí, kteří se chtějí tvorbou kulturních statků uživit. Někteří už rezignovali. Skoro všichni básníci, řada spisovatelů, skoro všichni dokumentaristé, mnozí fotografové, houslisté, dudáci či sochaři a malíři. Jejich tvorba není "masová" a přitom je hodnotná. Nicméně, do sféry globální distribuce a globálních distributorů nemohou být přijati, neboť jejich tvorba je specificky zaměřena - kulturně, jazykově, materiálově. Přesto jejich práce je pro společnost přínosem - je součástí kultury, civizlizace - naší kolektivní totožnosti.

Knowledge society

Nikdy v dějinách neurčovalo vzdělání, kulturní prožitky a schopnost komunikovat životní šance každého člena společnosti jako dnes. Rozdíl vzdělání a kompetencí mezi jednotlivci dnes vystupuje jako nejdůležitější zdroj sociální polarizace, v rozhodující míře podmiňuje ve vyspělých zemích světa i hrozbu sociálního vyloučení. Vzdělávání musí být chápáno jako celoživotní proces, který učí jedince aplikovat a využívat získané vědomosti, znalosti a dovednosti ve prospěch jeho samého i ve prospěch celé společnosti.

Vzdělání i kultura je významnou součástí života občanské společnosti. Její poznání, pochopení a prožití přispívá k sebevědomí, emancipaci a vnitřní integraci občanské společnosti. Kultura rovněž významně prospívá rozvoji sociální a občanské identity a soudržnosti. Je veřejným statkem a proto by jí měl být přikládán stejný význam jako ekonomice a životnímu prostředí. Investice do kultury v mnoha ohledech zásadně spolurozhodují o budoucím charakteru a kvalitě života každého občana i o budoucnosti celé společnosti. Kultura vždy byla věcí veřejnou, - určovala kolektivní totožnost, sdílení hodnot i identitu. Také v budoucnu zůstane předmětem veřejného zájmu a kulturní politiky státu.

Prachy, ty špinavý prachy

Kultura nemůže být samofinancovatelná. Obce, kraje či stát se nemůžou zbavit zodpovědnosti za její rozvoj. Náš přínos kultuře evropské civilizace i světovému kulturnímu dědictví je oprávněným zdrojem našeho přirozeného sebevědomí, národní hrdosti i schopnosti soužití. Zrychlení a zhuštění komunikačních procesů v evropském a globálním měřítku ovlivňuje zásadním způsobem i kulturu. Národní kultury se dílčím způsobem prolínají, ovlivňují. Uchování svébytné národní kultury a jazyka je předpokladem jejich přežití - i v době digitální éry a vypalovaček. Podporujme - dobrovolně - tvůrce. Třeba i almužnou v podobě 40 haléřů či pětikoruny, zaplacených v ceně nosiče, při nelegálním výpalu oblíbené kapely nebo filmu. Je to to nejmenší, co můžeme pro vlastní kuturu udělat. Je to ta nejsnažší cesta k nejdemokratičtějšímu šíření kulturních statků.

Přejme umělcům tu pětikorunu. Je to almužna. A přitom může pomoci tvořit bohatství. Nás všech.