Hydru lze samozřejmě použít nejen k hraní šachů, ale i pro další mimořádně náročné úlohy od dlouhodobých předpovědí počasí, ekonomických, energetických prognóz a simulací, přes rozbor struktur DNA až po kryptografické analýzy. Společnost plánuje po marketingovém úspěchu Hydry dodávat na komerčním základě superpočítače vojenským, vědeckým i komerčním subjektům. V pozadí zůstává zcela překonaná prognóza známého mezinárodního velmistra L.Pachmana z publikace Strategie moderního šachu (Praha 1958), která byla přeložena do mnoha světových jazyků. L. Pachman píše, že "existuje hranice, která se ani nepřibližuje hře mistra sportu v šachu, kterou šachový program nikdy nemůže překonat. Dění na šachovnici přesahuje oblast logiky...a to je oblast, na niž nestačí sebedokonalejší stroj, oblast, která je a navždy zůstane vyhrazena lidskému mozku." O čtyřicet let později Richard Susskind ve známé knize THE FUTURE OF LAW (Oxford University Press, New York 1998) odpovídá na otázku, zda mohou počítače nahradit soudce. Autor vyjadřuje skeptické stanovisko, protože podle jeho názoru počítač nedisponuje lidskou integritou, znalostmi, zkušenostmi a není schopen pracovat s podobnými soudními případy. A zde jsou namístě 2 systémové otázky:
Umělá inteligence, vědecká disciplína zabývající se reprodukcí vyšší intelektuální činnosti člověka technickými prostředky, prošla třemi etapami, které si pracovně můžeme nazvat etapou romantismu, ledové doby a obdobím aplikací. Romantické období umělé inteligence představuje první desetiletí po jejím vzniku v roce 1956 od předpovědi skupiny odborníků, která byla formulována na konferenci v Darthmouth College ve státě New Hampshire v USA. Cílem dartmouthské konference, která se zapsala zlatým písmem do historie umělé inteligence, bylo prodiskutovat domněnku, že "každé hledisko učení nebo jakýkoliv jiný příznak inteligence může být v principu tak přesně popsán, že může být vyvinut stroj, který ho simuluje". J. McCarthy, H. Simon i několik dalších odborníků na této konferenci sformulovalo předpověď, že do roku 1970 dosáhne v řadě oblastí (šach, hudební kompozice, formování vědeckých teorií aj.) umělá inteligence výsledků, zcela srovnatelných s lidským intelektem. Nejznámějším produktem romantického období umělé inteligence je Obecný systém pro řešení úloh (GPS - General Problem Solver, 1956), který úspěšně řešil velmi rozdílné úlohy induktivního (správné doplnění do posloupnosti písmen a číslic z inteligenčních testů) i deduktivního charakteru (úprava algebraických a logických formulí, analytické řešení obtížných úloh z integrálního počtu aj.) a rovněž úlohy z oblasti her a strategického plánování. I když GPS v žádném případě nedosahoval výsledků srovnatelných s lidským intelektem, přispěl k rychlému rozvoji umělé inteligence jako vědecké disciplíny. Po zjištění, že se do roku 1970 žádnou z předpovědí formulovaných na konferenci v Dartmouth nepodařilo splnit, nastala ve vývoji umělé inteligence tzv. doba ledová. Toto období bylo charakterizováno nedůvěrou průmyslového, vojenského ale i části akademického establishmentu k umělé inteligenci pro absenci prakticky využitelných aplikací. Přesto se i v té době podařilo dosáhnout několik výsledků, které se ukázaly pro další rozvoj umělé inteligence a oblastí s ní souvisejícími jako zásadní. Především se zde jednalo o myšlenku tzv. rezolučního principu, pocházející od Robinsona, kterou formuloval v roce 1975. Jednalo se o velice jednoduše formulované pravidlo logického odvozování, které se později stalo základem populárního programovacího jazyka PROLOG, do dneška poměrně široce využívaného k programování úloh umělé inteligence. Po roce 1980 konečně začíná etapa komerčně dostupných produktů umělé inteligence a expertních systémů. Ač první expertní systémy, tedy systémy obsahující a využívající vhodně reprezentovaných znalostí lidských expertů k řešení i velmi obtížných problémů reálného světa, byly sestrojeny už v průběhu 70. let, větší zájem o ně se datuje od poloviny 80. let a opravdová exploze zájmu o jejich využívání nastala v 90. letech minulého století. Firmy podnikající v segmentu umělé inteligence začaly vykazovat exponenciální růst a přitahovaly pozornost rizikového a rozvojového kapitálu. I velmi seriózní vládní instituce jako je např. americká NASA zřizují oddělení umělé inteligence. Jedním z mnoha prostředí pro tvorbu expertních systémů, které vznikaly a vyvíjely se za posledních dvacet let je CLIPS, což je zkratka pro C Language Integrated Production Systém. I když byl CLIPS vyvinut v oddělení umělé inteligence NASA Johnson Space Center a představen zájemcům už v roce 1986, prošel dlouhým vývojem a dnes je velmi oblíben v průmyslových, armádních i akademických kruzích pro jednoduchost a mnohostranné využití. Navíc je pro akademické instituce k dispozici zdarma, což napomohlo jeho relativně velkému rozšíření. Jedním z výkonných a moderních nástrojů pro tvorbu expertních systémů je systém G2 společnosti Gensym Corporation. Expertní systém vytvořený v G2 je využíván v jaderné elektrárně Forsmarkverket ve Švédsku, při udržování stability výrobků papírny Norsko Skogindustier v Norsku, pří výzkumu raketových paliv firmy Lockhead, při optimalizaci spotřeby paliva motorů raketoplánu v NASA a v tisících dalších aplikací. Systém G2 je velmi známým a úspěšným produktem americké firmy Gensym Corporation, firma měla v roce 1995 podíl okolo 7% světového trhu umělé inteligence a zaujímala šesté místo na světě. I když cena jedné licence se pohybuje mezi 9 000 až 44 000 USD, podle údajů z roku 1995 bylo prodáno více než 5000 licencí do 40 států světa. A růst firmy pokračuje i po deseti letech: dostupné údaje uvádějí, že např. příjmy z licencí produktů Gensymu vzrostly v roce 2004 o 55% ve srovnání s rokem 2003. V souvislosti s expanzí a uplatněním produktů firmy Gensym se zdá, že schopnost aplikovat umělé inteligentní systém představuje důležitou charakteristiku libovolné organizace. Podle údaje bulletinu INTELIGENCE SOFTWARE STRATEGIES každá z 500 nejúspěšnějších amerických firem zavedla některou z forem umělé inteligence jako součást firemní kultury. Současnost umělé inteligence je ve znamení mnoha směrů výzkumu a aplikací, přičemž účelem této kapitoly není mapovat všechny tyto směry, ale upozornit na ty nejzajímavější či nejvíce se rozvíjející. Jako jedna z hlavních aplikačních oblastí se nadále rozvíjí oblast znalostních a expertních systémů. Stále více se využívají expertní systémy v nových a nových oblastech, i v těch, kde by ještě donedávna jejich aplikace byla nemyslitelná či nepředstavitelná. Přitom ale mnohdy není úplně zjevné, že uživatel má do činění s expertním systémem, neboť často jsou tyto systémy součástí většího programového celku či celého zařízení. Příkladem mohou být expertní systémy, tvořící součást navigačních a řídících systémů letadel, kosmických lodí, nebo i vyšších tříd automobilů. Ve vojenství pak kromě letadel nalézají expertní systémy početná využití v různých naváděcích systémech rozmanitých typů zbraní. Lze říci, že všude tam, kde k řešení problémů je zapotřebí znalostí expertů, tedy lidí, kteří jsou v dané oblasti hluboce vzdělaní a zkušení, je potenciální možnost vytvořit a prakticky využívat expertní systém. Expertní systémy umožňují nacházet použitelná řešení i v těch případech, kdy konvenčni -- algoritmická -- řešení selhávají. Analogie s činností lidských expertů je zde zřejmá: expert je schopen použitelné řešení nalézt, aniž by musel k němu přijít pomocí nějakého explicitního výpočtu či algoritmu. A expertní systémy, použijeme-li nejjednodušší pohled na jejich fungování, v mnohém smyslu slova napodobují činnost těchto expertů. V současnosti se mnohdy místo pojmu expertní systém používá širší pojem znalostní systém, čímž se, kromě jiného, zdůrazňuje úloha využití expertních znalostí jako základu pro fungování těchto systémů. V širším kontextu se jedná o vyústění moderních trendů managementu, kde někdy začátkem devadesátých let minulého století došlo ke stále většímu uvědomění si podstatné úlohy znalostí při dalším rozvoji konkurenceschopnosti organizací a později i k formulaci teze, že současná lidská společnost je ve svém rozvoji na cestě přes společnost informační ke společnosti znalostní, ve které naprosto zásadním zdrojem dalšího rozvoje a pokroku jsou znalosti. Nelze říci, že se už nacházíme na tomto stupni vývoje, ale na jejím prahu už snad částečně ano. Předcházející trend uvědomění si síly a rozhodující úlohy znalostí pro další rozvoj organizací i společnosti vedl k mocnému rozvoji oblasti zvané management znalostí -- knowledge management. Management znalostí lze definovat jako systematický proces vyhledávání, výběru, organizace, koncentrace a prezentace znalostí způsobem, který pomáhá v organizacích zvyšovat úroveň, na které zaměstnanci rozumí konkrétním oblastem. Management znalostí tedy pomáhá organizacím docílit hlubšího vhledu a porozumění zejména na základě využití vlastních zkušeností. Dotýká se lidí a procesů, v rámci kterých lidé sdílejí informace, budují na jejich základě znalosti a přispívají k budování a rozvoji společné, sdílené firemní znalosti (často se nazývá korporativní pamětí). A právě zde můžeme dále navázat na využití umělé inteligence -- expertní systémy, neboť jejich součásti zvané báze znalostí tvoří velice vhodnou technologickou základnu pro budování a udržování sdílené firemní znalosti. Celá řada komerčně dostupných programových řešení pro zavádění managementu znalostí do organizací právě tyto výsledky výzkumu umělé inteligence využívá. Další oblasti výzkumu umělé inteligence se, kromě teoretických oblastí, kterými se na tomto místě nebudeme zabývat, orientují ve značné míře např. na ulehčení řešení mnohdy i běžných životních situací. Zde bychom mohli zmínit výzkum a aplikace systémů umělé percepce (vidění, slyšení, hmatové -- taktilní -- systémy), které skýtají novou perspektivu smyslově hendikepovaným lidem, ale i výzkum tzv. decentralizované inteligence, která by mohla, zejména ve spojení s mobilními telekomunikačními technologiemi, představovat úplně novou kvalitativní úroveň života, zejména při řešení naprosto běžných životních situací, které mnohdy pro normálního člověka představuji zbytečné ztráty času. Zde se jeví být jakýmsi možným vyvrcholením tzv. inteligence prostředí -- ambient intelligence, což dle představ odborníků bude prostředí, ve kterém budou v různých běžných zařízeních umístěny procesory, zvyšující inteligenci těchto zařízení tak, aby takovéto prostředí bylo nápomocné, schopné poradit a pomoci v běžných životních situacích každému, kdykoliv a kdekoliv. Prostředí se zvýšenou inteligencí (ambient intelligence) jejichž výzkum a vývoj už v současnosti intenzivně probíhá, by měly např. využitím webových technologií či pomocí inteligentních a intuitivně využitelných rozhraní dostupných např. z mobilních zařízení poskytovat podporu naprosto běžných situací, jako je nakupování, cestování, či sociální aktivity zahrnující třeba vyřizování různých agend na úřadech, či organizaci setkání s přáteli ve vhodné restauraci v době dovolené někde v zahraničí. Umělá inteligence má v podobných systémech už své zcela zřejmé a nezastupitelné místo. Kromě toho, že systémy tohoto typu musí využívat znalosti, které jsou v nich ve vhodném tvaru uchovávány, musí být schopné aktivně poradit svým uživatelům v situacích, kdy se to zdá být potřebné či vhodné. Tyto projevy aktivity musí být rovněž inteligentní, využívající profily uživatelů, které je nutné neustále sledovat a vhodným způsobem, na základě vyhodnocování činnosti a odezev uživatele měnit. Zde mají své místo i oblasti, které do umělé inteligence dle mnohých odborníků přímo nepatří, ale bezpochyby s ní úzce souvisí, jako jsou tzv. fuzzy systémy, neuronové sítě či genetické algoritmy. A jaké jsou možné scénáře využití výsledků výzkumu umělé inteligence v budoucnosti? Shrneme-li všechna známá fakta, predikce nových trendů a diskontinuit je možná v těchto scénářích: Etapa 2010-2020
Etapa 2020-2030
Zajisté, tyto předpovědi, jako ostatně všechny prognózy, čas koriguje. Ale mnoho předpovědí rozvoje umělé inteligence bylo, i když v mnohem delším časovém horizontu, nakonec splněno. Analýzou posledních mezinárodních AI konferencí lze ukázat, že po roce 2000 dochází k integraci a vzájemnému prolínání jednotlivých částí Umělé nteligence a to do menšího počtu komplexů:
Robotika a expertní systémy mezitím vytvořily vlastní, samostatné disciplíny. podle Advance in Artificial Inteligence, 17th Conference of the Canadian Society for Computational Studies of Inteligence, May 2004 a 13th International Conference on AI, Simulation and Planning in High Autonomy Systems, AIS 2004, Jeju Island, Korea, říjen 2004 Urychlujícím prvkem je také produkce neustále dokonalejších jazyků a systémů umělé inteligence, ke kterým můžeme přiřadit nové modifikace dnes již klasického jazyka umělé inteligence PROLOG, a dále variant jazyka CLIPS, G2, JESS a mnoho dalších, které budou v blízké budoucnosti již generovány počítačovými programy. V pozadí celého vývoje AI a ICT zůstává i zdánlivě nesouvisející připravovaná sportovní událost, nadčasově demonstrující účinnost informačních a komunikačních technologií na bázi umělé inteligence. V nadcházejícím roce 2006, poprvé ve sportovní historii vůbec, bude v Německu probíhat mistrovství světa v kopané hráčů i robotů současně... Příspěvek je jednou kapitlou z knihy Štědroň, Beneš, Potůček a kol.: Svět 2050 [Sdělovací technika 2005, ISBN 80-86645-10-X], která v Britských listech bude vycházet na pokračování. Úvod - Bohumír Štědroň, Petr Beneš ZDE |
Svět 2050 | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 10. 2006 | Svět 2050: Nová supertechnologie | Bohumír Štědroň, Peter Mikulecký | |
16. 10. 2006 | Svět 2050 - nové téma Britských listů | ||
6. 8. 2004 | Global Trends 2015: A Dialogue About the Future With Nongovernment Experts |