Východiskem pro náš propočet jsou čísla z návrhu státního rozpočtu na rok 2007, který byl předložen parlamentu. I když byl návrh rozpočtu nakonec pozměněn -- především díky poslaneckým iniciativám z obou stran politického spektra - budeme prozatím vycházet z původních čísel. Nakonec ani tyto úpravy nejsou tak velké, aby mohly vytvořit zásadně odlišný obraz o státním rozpočtu.

Návrh státního rozpočtu předpokládal tento vývoj (čísla pro rok 2009 jsou zaokrouhlená, neboť přepokládat, že HDP v roce 2009 bude právě 4007 mld -- jak je v návrhu - je spíše diletantství než přesnost)

Na vysvětlenou dodejme, že příjmy státního rozpočtu jsou nižší, neboť v soustavě rozpočtového určení daní, část daní je přímo příjmem obcí, regionů, státních fondů, stejně jako je celé veřejné zdravotní pojištění vyčleněno mimo státní rozpočet. Pro rok 2009 počítejme, že se toto rozdělení zásadně nezmění.

Návrh Sedmi statečných... uvádí, že chce dosáhnout toho, aby složená daňová kvóta dosáhla nižší úrovně než je 34 % HDP. Konkrétně to znamená, že inkaso pro veřejné rozpočty by pak bylo 1360 mld a tedy bylo by nižší o minimálně 50 mld proti dosavadním úvahám ministerstva financí.

V pojetí ODS by tedy mezi roky 2006 - 2009 vzrostly příjmy veřejných rozpočtů o 13,5 %, zhruba tempem 4 % ročně (absolutně o 160 mld). A mělo by být jasné, že takové tempo také předurčuje možnosti růstu výdajů.

ODS má však jasno i pokud jde o výdaje, a to především. Zde navrhuje hned několik úprav. V prvé řadě chce v krátké době snížit podíl výdajů veřejných rozpočtů na HDP o 2 body a o tom chce mít návrhy již na konci roku 2007. Dá se očekávat, že své návrhy realizuje co nejdříve.

Dále navrhuje, aby deficit veřejných financí byl v roce 2010 nižší než 1,5 %, poroste-li současně HDP rychleji než 3 % ročně. V ostatních letech by tento deficit měl být nižší než 2,7 % HDP. Můžeme tedy předpokládat, že v roce 2009 by deficit veřejných rozpočtů mohl být menší než 2 % HDP.

V současnosti je situace výdajů veřejných rozpočtů následující:

Tato data vycházejí z předloženého návrhu státního rozpočtu, pro rok 2009 jsou propočteny tak, aby v roce 2009 byl deficit 2 % HDP.

Pokud by do nich promítli i výše uvedenou úvahu o snížení složené daňové kvóty na 34 % HDP, pak by výdaje veřejných rozpočtů v roce 2009 byly 36 % HDP a představovaly 1440 mld a byly by absolutně vyšší oproti roku 2006 jen o 14 mld tj. o 1 %.

Nakolik je tento vývoj reálný, si lze opět ukázat na již předloženém návrhu státního rozpočtu -- pro rok 2007 se výdaje veřejných rozpočtů předpokládají na úrovni 1480 mld Kč.

Nejde o to, že by se do roku 2009 nedaly stlačit výdaje veřejných rozpočtů o 40 mld oproti předpokladu roku 2007. Každý takový krok má však své náklady a je jistě možné ptát se těch, co ho navrhují, jak ho chtějí naplnit. Možná, že to nakonec ani tak předkladatelé těchto návrhů nemysleli -- jen je to trochu ekvilibristiky s čísly.

Jedno je jisté - naplnit tato data předpokládá restrikci výdajů v rozsahu, který sotva v posledních deseti letech nalezne analogii.

Také další návrhy ODS jsou velmi restriktivní. Jedním z požadavků je snížení podílu mandatorních výdajů na státním rozpočtu na méně než 50 %v roce 2010.

V současnosti je podíl těchto výdajů 55,7 % a tedy dosahuje 495 mld. Pro rok 2009 by pak objem těchto výdajů mohl dosáhnout 525 mld Kč resp. blížit se této hranici, pokud má být jejich podíl v roce 2010 nižší než 50 % na státním rozpočtu .

Rozsah restrikce si lze lépe představit, když si uvědomíme, že v návrhu rozpočtu na rok 2007 se počítá s objemem mandatorních výdajů na úrovni 535 mld. V dalších letech musí tedy dojít k absolutnímu snížení těchto výdajů. Současně i při naší pomalé inflaci dojde k dalšímu snížení reálných výdajů.

Pak nevyhnutelně musí být nemalá část těchto výdajů zrušena jako celek, protože na ně v tomto systému nejsou peníze. Obdobně je to s důchody, které jsou největší částí těchto výdajů. Uvažovaný vzestup nemůže pokrýt ani zákonný nárok na důchody -- kde výše nově přiznaných důchodů závisí na vzestupu průměrné mzdy. O valorizaci důchodů si mohou důchodci nechat jen zdát.

Přirozeně, že se restrikce mandatorních výdajů může provést i tak, že se celá restrikce provede v systému státních sociálních dávek a důchody budou netknuty. Tím tvrdší však musí být taková restrikce. K tomu rozhodně zrušit pohřebné stačit nebude.

Ani snižování počtu zaměstnanců státní správy není v tomto systému nic jiného než drobný příspěvek. Rozsah restrikce by musel být veliký. Lze to jen informativně uvést na příkladu -- pokud by zůstal zachován předpoklad MF o růstu příjmů státního rozpočtu v roce 2009 a podíl mandatorních výdajů na úrovni roku 2006, pak by v tomto roce byly vyšší o zhruba 80 mld oproti návrhu ODS. To je přibližný rozsah restrikce.

Návrh Sedmi statečných ... také uvádí, že by objem mandatorních sociálních výdajů měl být snížen o 0,5 % HDP v roce 2008 a měla by být zafixována jejich nominální výše pro roky 2009 a 2010. Pokud by k tomu došlo, pak by mandatorní sociální výdaje klesly o dalších 20 mld.

Co by to konkrétně znamenalo, si lze představit na tomto příkladu -- na rok 2007 se předpokládá, že mandatorní sociální výdaje dosáhnou 420 mld Kč. Pro rok 2008 by tedy již musely klesnout na 400 mld Kč. A výraz "nominálně zafixovat" patrně v představách ODS znamená, že tyto výdaje neporostou ani o index inflace.

Pokud bychom se teď odpoutali od uvedených čísel a pokusili se uvést obecnější závěry, pak návrhy ODS budou v mnoha ohledech znamenat nejen relativní restrikci výdajů - tedy jejich pomalejší růst než je inflace, ale v řadě případů je tam dokonce zapracována restrikce absolutní.

Nevyhnutelně musí dojít ke krácení dávek, k jejich rušení (a ve větším rozsahu), protože samo zastavení valorizace dávek nepřinese žádoucí účinek. Každý ze systémů, který pracuje s rozpočtovými prostředky, bude těmito restrikcemi zasažen

Pokud by byl ponechán relativně autonomní vývoj systému důchodového pojištění v tom smyslu, že nebudou kráceny dávky resp. nároky, pak jen samotný nárůst počtu důchodců s novými (a vyššími) důchody bude vytvářet velmi napjatou situaci, pokud jde o možnosti jejich valorizace. Přitom systém důchodového pojištění v těchto letech bude vytvářet dostatek zdrojů - důchodový účet bude v přebytku - k tomu, aby důchody mohly být valorizovány. Nelze proto vyloučit, že tyto přebytky budou pak využívány ke krytí schodků jiných částech rozpočtu.

Druhým základním závěrem je rozsah restrikce. Zřejmě je již zapomenuta situace ve druhé polovině devadesátých let, kdy rozpočtová restrikce vyvolala ekonomickou krizi (s ještě dalšími příčinami). Neměli bychom zapomínat, že restrikce se výlučně nebude týkat jenom sociálních výdajů. Nevyhnutelně musí dopadnout i do systému dalších výdajů rozpočtu.

Stojí za to se zamyslet nad tím, jaký bude další osud státních fondů, které, až na výjimky, nemají vlastní příjmy, a pokud nějaké příjmy mají, stejně na jejich provoz nestačí. Jde především o Státní fond dopravní infrastruktury, který v posledních letech pracuje s příjmy z privatizace kolem 40 -50 mld ročně. Pokud by měl dostávat i v budoucnu podobné zdroje ze státního rozpočtu, pak je otázkou, jaké jiné výdaje státního rozpočtu by byly kráceny. Rozsah krácení by byl tak velký, že je to sotva představitelné bez dalších devastujících dopadů na jiné části rozpočtu. Je jasné, že takové krácení zdrojů by pak mělo následně dopad i na situaci ve stavebnictví atd.

Zatím v žádné z úvah, doprovázející Sedm statečných reforem.... nebyl posuzován dopad případných budoucích restrikcí na oblast výdajů na vědu a výzkum a také na spolufinancování evropských projektů. Pokud by i zde došlo k restrikcím, byl by jejich efekt ještě znásoben.

V současné době je ekonomika zřejmě na vrcholu konjunktury a jak se podaří tuto konjunkturu prodloužit, je otázkou. Pokud proto do tohoto vývoj zasáhneme restrikcemi, dá se předpokládat, že to povede k poklesu tempa růstu. Pak by se ovšem předpoklady o růstu příjmů rozpočtu ukázaly jako chybné a naopak by vyvolaly ještě výraznější potřebu dalších rozpočtových škrtů. A o tuto nevyhnutelnost nejspíše jde ODS v druhém plánu.

Situace našich veřejných financí jistě potřebuje řešení. Není třeba ji dramatizovat a už vůbec politizovat, jak se to bohužel děje. Návrh Sedmi statečných... takovým politickým pokusem mimo jakoukoli pochybnost je. A tudíž i jeho průchodnost a akceptovatelnost v praxi je podle mého soudu velmi malá, protože tam chybí alespoň pár základních propočtů včetně dopadů do rozpočtů regionů.

Nelze současnou situaci řešit tím, že si apriori budeme klást jako podmínku řešení, že budeme trvale snižovat složenou daňovou kvótu a snad usilovat o to, aby byla nejnižší mezi zeměmi EU -- a k tomu už nemáme daleko. Vždyť dnes už máme proti Skandinávii kvótu nižší o 10 - 15 bodů. Skutečně se chceme měřit s těmi zeměmi, které jsou buď chudší než my nebo mají největší podíl chudé populace v EU?

Vždyť nakonec se ony restrikce obrátí i proti těm, kteří tomu dnes možná tleskají. Kolik podnikatelů dnes pracuje na zakázkách z veřejného sektoru -- ať už přímo státního nebo z regionů? A i pro ně v tomto systému bude prostor daleko menší.