Kromě absolventů pedagogických fakult se jako pedagogové objevili i absolventi technických univerzit, kteří se, mimo jiné, uplatňují i jako učitelé technických předmětů na středních i vyšších odborných školách. Podmínkou pro získání aprobace je pedagogické vzdělání v některém z programů doplňujícího pedagogického studia.

Pokud budeme učitele technických předmětů odlišovat od ostatních, může na školách nastat situace, za které na nich budou dvě skupiny pedagogů. Jedni s aprobací na humanitní předměty, druzí s aprobací na technické předměty.

V současnosti do našeho života čím dál, tím víc, proniká technika a to především elektronika. Tato skutečnost klade zvýšené nároky na ty pedagogy, kteří i když mají úplné pedagogické vzdělání, obtížně se orientují v současné náročné technické problematice. Dokazuje to i nízké procento počítačové gramotnosti u značné části našich pedagogů.

Učitelé s aprobací na technické předměty zase často podceňují možný kladný přínos znalostí z pedagogiky při výuce svých předmětů.

Postojem učitelů technických předmětů k pedagogickému vzdělání se zabýval Masarykův ústav vyšších studií ČVUT - katedra inženýrské pedagogiky. Ve školním roce 2001/2002 byla na této katedře provedena výzkumná sonda, ve které odpovídali učitelé technických předmětů -- frekventanti bakalářského studia především na otázky, které se vztahovaly jednak k úrovni jejich pedagogické přípravy v průběhu technického studia a dále jaké pedagogické vzdělání by potřebovali získat doplňkovým bakalářským studiem.

Jejich názory byly velmi odlišné a to jak z hlediska potřebné pedagogické náplně, tak i jeho časové délky. Obsah i časové parametry tohoto doplňkového studia se pravděpodobně budou měnit i v závislosti na vývoji nové techniky a jejího využívání ve školství.

Na tuto skutečnost by mělo pamatovat další vzdělávání pedagogů. Jeho cílem by mělo být vyrovnání rozdílné úrovně uvedených dvou kategorií v technické a pedagogické přípravě.

Pokud by se tento problém podařilo vyřešit, následovalo by řešení dalšího, ale již společného problému, kterým je v dnešní mimořádně náročné době požadavek na zvýšení úrovně výuky. K tomu mohou podstatně přispět jak moderní didaktická technika -- především výpočetní, tak i efektivní didaktické metody.

Problémem využití počítačů při výuce se detailně zabývali američtí odborníci. Došli k důležitému poznatku proč ani několikaleté masivní investice do vybavování amerických škol počítačovou technologií nemají uspokojivý efekt, rozborem této skutečnosti:

Rovnice žák + počítač = učení je neúplná,

správnější je učitel + počítač + žák = učení.

Klíčový je učitel, ne počítač!

Podle mého názoru je toto konstatování v pořádku, ale měl by jím být jeden z učitelů technických předmětů, v tomto případě učitel výpočetní techniky.

Potom by tato rovnice měla tuto podobu:

učitel výpočetní techniky + počítač + žák = učení

V současnosti jim může být učitel výpočetní techniky proto, že jeho odborné znalosti jsou na potřebné úrovni a pro získání aprobace absolvoval i požadované pedagogické vzdělání.

Jak již bylo uvedeno, další vzdělávání našich pedagogů se má, kromě jiného, zaměřit i na vyrovnání jejich rozdílné úrovně v technické a pedagogické přípravě. Tento rozdíl se může negativně projevovat i v jejich vzájemných vztazích. Vzhledem k zavádění výpočetní techniky do škol je třeba aby učitelé s aprobací na humanitní předměty dosáhli potřebnou úroveň počítačové gramotnosti, bez které u svých žáků, kteří již tuto techniku ovládají, těžko obhájí svoji autoritu.

Rovnice učitel výpočetní techniky + počítač + žák = učení je, podle mého názoru, také neúplná. Vzhledem k požadavku na zvýšení úrovně vyučování a učení v současné mimořádně náročné době je třeba využívat efektivní didaktické metody. Rámcové vzdělávací programy uvádějí co je třeba vyučovat, podle nich zpracované Školní vzdělávací programy by měly především řešit jak vyučovat. Jako absolvent elektrotechnické fakulty jsem po promoci nastoupil na místo učitele technického předmětu a potřebné pedagogické vzdělání získal až po třech letech, tedy patřím mezi učitele s technickou aprobací.

Při výuce jsem zjistil, že je výhodné stejně krokově postupovat při výuce teorie i praxe. Toto řešení se mi osvědčilo a proto ho ve svých dosud uveřejněných příspěvcích vysvětluji a doporučuji. Vždyť podobně postupně se dítě naučilo pít, jíst, chodit, totéž platí i pro náš další život. Krokově ovládáme i svoje technické prostředky -- mobil, video, televizi i počítač při výuce.

Má-li být rovnice učitel výpočetní techniky + počítač + žák = učení v pořádku i z hlediska požadavků využívání efektivních didaktických metod, je třeba dodatečně poučit učitele výpočetní techniky o nových metodách výuky. Totéž ale platí i pro druhý člen této rovnice, počítač. Jeho konstrukce je poplatná především požadavkům z hlediska ekonomického využití. Jedinou možností je vyřešit jeho programovou náplň tak, aby odpovídala požadavkům nových efektivních didaktických metod.

Z toho, co zde bylo uvedeno lze usoudit, že pokud má být české školství úspěšnější, je třeba při jeho reformě respektovat značné množství požadavků, na některé jsem se pokusil poukázat.

Před novým vedením školství je důležité rozhodnutí: Buď pokračovat v nastoupené reformě, která svým dlouhodobým řešením neumožňuje operativně realizovat požadavky rozvoje především techniky, nebo se pokusit ve spolupráci s pedagogy humanitních i aprobovaných nových absolventů technických univerzit o takovou reformu, která by umožnila zavést naše školství na správnou cestu.