Jednou z nejkrásnějších miniatur v památníku Viléma Kunáše z Machovic je vyobrazení Štěstěny, jež provází záznam Kryštofa Vamberského z Rohatec "smělýmu srdci štěstí spomáhá", je malba z roku 1620. Jde o zdařilou kompozici s vrtkavou Štěstěnou vznášející se nad mořskou hladinou uprostřed -- stojí na kouli a lastuře (alegorii nestálosti) a má vzdouvající se plachtu osudu v rukou. Neštěstí postihuje ty, od nichž se odvrací -- zde hoří město a potápí se zámořská loď. Kdo se ale těší její přízni, žije pod zářícím sluncem a ani vody hluboké mu neublíží.

Je pravděpodobné, že malba věrně zobrazuje životní pocit lidí doby kolem Bílé Hory, na prahu nejistých válečných dob, kdy definitivně končila racionální a optimistická éra humanismu a renesance a byla nahrazována temnotami, zmatky, násilím, hroucením dosavadních hodnot. Byla nahrazována zoufalým hledáním nových jistot, skepsí, iracionalitou a novým útěku k víře v osud a Boží vůli. Tady někde vzniká již barokní životní pocit a vidění světa i lidského údělu v něm.

Obrázek je pravděpodobně dílem tehdy třináctiletého Václava Hollara. Jeho otec s Kryštofem Vamberským pracoval v Úřadu desk zemských. Po Bílé Hoře Hollar jako příslušník českobratrské církve odešel do exilu a až na krátkou návštěvu v roce 1638 se již domů nevrátil.

Obrázek a historická informace k němu vyšly v knize M. Šonka a J. Hausenblasové: Gloria & Miseria 1618 -- 1648, Praha v době třicetileté války, Gallery, s.r.o., Praha 1998, str.95. Miniatura je ve sbírkách Národního musea v Praze. Britským listům zaslal Petr Kužvart