20. 12. 2006
OPEC: ropný zlom do deseti let
Jakým způsobem a kdy zareaguje domácí česká politická scéna je těžko odhadnout, zásadní témata čeští politikové buďto před veřejností do poslední možné chvíle tradičně zametají pod koberec, případně na jejich řešení ve víru každodenního politikaření nezbývá čas. V posledním čísle měsíčníku "OPEC Bulletin" vydávaném stejnojmennou kartelovou organizací producentů ropy, uvedl dr. Shokri M. Ghamen, výkonný předseda výboru řídící libyjskou národní těžební společnost, že většinový konsensus potvrzuje konec éry levné ropy a blízké dosáhnutí tzv. ropného zlomu (Peak Oil). Tento jev popisující zhruba na logistické křivce průběh maximální dosažitelné produkce konvečních kapalných fosilních paliv zřejmě nastane přibližně v příští dekádě, což podle něj nedává světové ekonomice postavené na tomto primárním zdroji mnoho času ke změnám. I když Libye není nejsilnějším hráčem v rámci OPEC, Dr. Ghamen obdržel letos v září na sedmadvacáté výroční konferenci "Oil and Money" v Londýně prestižní ocenění "Petroleum Executive of the Year Award for 2006" - symbolika prohlášení právě z jeho strany a v oficiálním věstníku kartelu OPEC je tak zřejmá. |
Na toto téma BL ocitovaly v minulosti řadu vědeckých kapacit, a to jak z řad geologů, veteránů ropného průmyslu, investičních analytiků, fyziků a mezinárodní akademie obecně, opakováním technické analýzy nebudu zdržovat. Jen připomeňme dnes velice známou i když dočasně cenzurovanou studii od týmu vedeného dr. Robertem L. Hirschem, vypracovanou pro americké ministerstvo energetiky. Podle ní je nutné podniknout razantní kroky ke zmírnění negativních efektů spojených s ropným zlomem v předstihu několika dekád, a to z důvodu komplexnosti celé infrastruktury a náběhu takových programů. A především pak její závěr s negativním stanoviskem ohledně schopnosti aktuálních alternativ nahradit budoucí každoroční snižování fosilní produkce. Ze zpětného pohledu pokud měly být učiněny včas nějaké strukturální změny, pak na konci 70.let byla pravděpodobně poslední a bohužel promarněná příležitost. Z našeho domácího (a cynického) pohledu není však třeba šířit okamžitý katastrofismus, země OECD budou zřejmě schopny po nějaký limitovaný čas nadále získávat větší energetický podíl z již trvale klesající produkční kapacity. A to sice způsobem na úkor rozvojového světa a efektivně tak chudší země ze světového energetického trhu díky vyšším cenám komodit odříznou, což se již nyní de facto děje na řadě míst planety, s pravda poněkud katastrofálním účinkem na místní obyvatelstvo. Zda takto získaný čas bude na bohatém severu využit k radikální obměně současné energetické infrastruktury a hlavně k zásadnímu přehodnocení celkového přístupu k současné formě spotřebního způsobu života, je ovšem otázkou. Známá korelace mezi energetickou spotřebou a růstem GDP narážející náhle na tento fyzický limit se pravděpodobně promítne na finančních trzích nestabilitou případně v další fázi i větším šokem či jejich sérií. Již dnes rostoucí tlak na změnu současné hlavní světové rezervní měny USD ve prospěch širšího koše více měn, případně také nejrůznější formy mezinárodního barterového obchodu bude jen akcelerovat. Jakým způsobem a kdy zareaguje domácí česká politická scéna je těžko odhadnout, zásadní témata buďto před veřejností do poslední možné chvíle tradičně čeští politikové zametají pod koberec, případně na jejich řešení ve víru každodenního politikaření nezbývá čas. Hlavní evropští hráči již v podstatě vyložili karty na stůl, "energetická černá díra" Velká Británie podporou americké vojenské operace na Středním východě, Německo pak zase užším energetickým partnerstvím s Ruskem, byť obě strategie jsou v podstatě jen dočasné a zásadní problém neřeší. Například dobrým testem by mohla být konfrontace s EU komisařem pro energetiku Andrisem Piebalgsem třeba s účastí i českých europoslanců. Komisař Piebalgs tento problém na základě interpelace od britské zelené europoslankyně Caroline Lucasové na začátku roku 2006 okomentoval slovy, že se nejedná o "nic víc než teorii" a že Komise nepracuje na žádné konkrétní strategii. Čemuž je těžko uvěřit, pokud řada národních evropských vlád tento problém evidentně pečlivě studuje a jeho závažnost v obdobném časovém horizontu akceptuje akceptuje (Francie, Švédsko a další). Piebalgs zřejmě tehdy nemlžil z neznalosti problematiky, sám se v minulosti podílel na řadě energetických projektů s poněkud podivným společným jmenovatelem, co možná nejvíce oslabit vliv Ruska na energetickou distribuční síť směřující od něj do Evropy. Ve svém prosincovém projevu na půdě poradního Výboru regionů Evropské unie však Piebalgs již problematiku ropného zlomu zmiňuje a navrhuje mezinárodní spolupráci na poli energetické efektivity a úspor a to i v rámci G8. V této souvislosti určitě brzo uslyšíme, řadu lákavých a na první pohled spásonosných námětů jak posílit obnovitelné zdroje, nekonveční fosilní zdroje, či atom a uhlí. Stále však bude platit, že nejlevnější a nejbezpečnější je ta energie, která se vůbec nemusela přeměnit při spotřebě. Tato intuitivní a logická premisa je ovšem bohužel v jádru nekompatibilní s expanzivní podstatou každé civilizace. Odkazy: OPEC Bulletin Nov-Dec 2006 (strana 6) Green Party MEP Caroline Lucas
|