Předpokládám, že Inženýrská pedagogika i z ní vycházející Inženýrská didaktika budou přístupnější těm pedagogům, kteří mají aprobaci na technické předměty. Pokud jde o pedagogy s aprobací na humanitní předměty, domnívám se, že i ti problematiku této pedagogiky zvládnou.

Na některých pedagogických fakultách existují Katedry didaktické technologie a jsou zřizovány i Katedry inženýrské pedagogiky. Podle mého názoru se tyto druhy kateder od sebe příliš neliší a prvořadým posláním jejich absolventů bude snaha o změnu nynějšího kritizovaného způsobu vyučování a učení..

V případě, že by absolvent technické univerzity, zatím bez požadovaného pedagogického vzdělání, byl postaven do role pedagoga, může ji pomocí svých znalostí techniky, pokud je přizpůsobí úrovni žáků, úspěšně zvládnout. Bude-li se zároveň snažit dodatečně získané pedagogické znalosti využít ke zvýšení účinnosti své práce, lze to pokládat za počátek cesty tohoto pedagoga k didaktické technologii výuky.

Za první krok na této cestě můžeme považovat ověřování účinnosti výuky, kdy pedagog po výkladu části technické problematiky si pomocí zpětné vazby žák -- učitel, ověří jaké procento žáků ji zvládlo. V případě neúspěchu musí změnit její vysvětlení (pokud by takto postupoval.autor učebnice, byla by úspěšná ).

Dalším řešením didaktické technologie výuky může být kroková výuku teorie i praxe, při které krokem teoretické výuky může být dílčí část odborné problematiky, krokem praxe jedna manipulace na technickém zařízení. Řetězec potřebných manipulací k obsluze je uváděn v manuálu, který musí být součástí soupravy. Mnozí z nás podle něho postupně přenášeli pozornost z textu na ovládací prvky, které na příkaz nastavovali. Takovéto přenášení pozornosti z textu na obslužný panel a zpět narušuje učení řetězce obsluhy. Výhodnější by byl postup při němž sledujeme zrakem panel a provádíme potřebné úkony, krok po kroku, podle zvukového záznamu textu v manuálu.

Za inženýrské (didaktické) řešení bych považoval audiovizuální učení krok po kroku, při kterém je například trikově, podle příslušného komentáře, předváděn na TV monitoru potřebný úkon.. Po ukázce následuje příkaz k jeho provedení a ověření správnosti řešení. Takto si žák projde celý řetězec potřebných kroků. Ke zpevnění znalostí poslouží postupné opakování příkazů.

Takto řešený manuál obsluhy náročnějšího elektronického zařízení může mít podobu audiovizuálního -- televizního scénáře. Ke splnění požadavku na vyhledání a zdůvodnění případných závad, musí učení obsluhy předcházet zvládnutí potřebných teoretických vědomostí a jejich aplikaci na konstrukci zařízení. Získané dovednosti umožní aby každý krok řetězce obsluhy byl zdůvodněn i teoreticky a slouží i k vyhledání a odstranění případných závad (podobné řešení bylo využito v praxi, při přípravě obsluh elektronického zařízení s přibližně 120 ovládacími prvky a vedlo k úspoře 1/3 z dříve potřebného času ).

Díky elektronickému pokroku bývá náročnost obsluhy technických zařízení odstraněna tím, že některé funkce na sebe automaticky navazují (jako příklad uvádím fotoaparát s plnou automatikou ).

Podobně jako scénář audiovizuálního programu výuky praxe může být řešena i výuka teorie. Pravděpodobně blíže k tomu budou mít opět učitelé s aprobací na technické předměty. Je totiž snadnější krokovat např. teorii antén (od elementárního dipólu až po parabolickou anténu pro příjem družicového signálu), než."Výchovu demokratického občana" ( Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, bod 6.2. Průřezová témata)..

Z uvedeného je zřejmé, že Inženýrská didaktika využívá řízení psychických procesů. Tento problém si zaslouží zvláštní pozornost, některé myšlenky jsem uvedl v příspěvku "Mozek a učení" (BL 14.4.2006). Předpokládám, že využívání tohoto řízení bude opět přístupnější učitelům s aprobací na technické předměty. Řízení psychických procesů při vyučování a učení humanitních předmětů pokládám za mimořádně náročné a k jeho snadnějšímu řešení může přispět spojování příbuzných témat (z fyziky a matematiky) do jednoho celku, např. "Problematika televizního vysílání a řešení jeho příjmu".

V jakém prostředí se dnešní mladý člověk nalézá? Doma může sledovat televizi, prostřednictvím počítače a internetu získávat neomezené množství informací Přitom tuto techniku krokově ovládá a je zvyklý i na její bezprostřední reakci. Má-li jeho vzdělávání ve škole odpovídat této situaci, musí podobně probíhat vyučování (činnost učitele) i učení (činnost žáka). Podle mého názoru je nutno vzdělávání řešit tak, aby rozdíly mezi vyučováním a učením byly minimální. Krokově řešené vzdělávání odpovídá situaci i problémům prostředí, ve kterém se mladý člověk nalézá. Takto řešené učebnice které by obsahovaly i prvky řízení by umožnily žákům aby se inženýrsky vzdělávali i doma.

Z toho, co jsem zde uvedl, vycházejí náročné požadavky na technologie vzdělávání. Kdo je má vyřešit? Rámcové vzdělávací programy (RVP) určují co se má vyučovat. Jejich obsah je mimořádně objemný nejen z hlediska odborných požadavků, ale především cílů výchovy. Podle RVP školy zpracovávají své vlastní Školní vzdělávací programy (ŠVP), které by měly řešit i problematiku didaktické technologie vzdělávání, s termínem do září 2007. Kdo je tedy vyřeší ?

Má-li se ve školství při řešení problémů vzdělávání uplatnit řízení, pokládám za potřebné, aby se i Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy přeměnilo na řízení schopné. Pokud tento požadavek nebude splněn budou, podle mého názoru, i další pokusy o reformu našeho školství neúspěšné.