Tyto vlády se staly součástí problémů, neboť se vyznačují povahou založenou na sektářských, etnických a stranických přídělech a podílech. Toto je v rozporu s tradicemi tolerance a bratrství, v němž lidé Mezopotámie vyrůstali.

Krvavé praktiky "koaličních sil" donutily rozsáhlé masy iráckého lidu k odporu proti okupaci všemi dostupnými prostředky.

Kolo násilí se roztočilo díky tvrdošíjnému uplatňování vojenského řešení, naprosté absenci všeobecného poltického řešení a rozdělení iráckého lidu na protichůdné sekty, sektářská a etnická seskupení.

Americký přístup, který neustále trvá na svojí individualitě v irácké otázce, představuje jednu z předních komplikací iráckého problému. Toto vše vyžaduje obrodu konstruktivní evropské úlohy, která se opírá o mezinárodní konvence.

Proto vyzývají účastníci "Pražské charty" mezinárodní společenství a zvlášť Evropskou unii, aby pomáhaly ukončit okupaci a aby se na základě tvořivé, historické zkušenosti iráckého lidu společně účastnily na rekonstrukci země iráckými občany a jejich organizacemi občanské společnosti.

Účastníci předkládají následující:

• Iniciovat aktivní diplomatickou snahu zemí Evropské unie, která by vyvinula tlak na Spojené státy americké k ukončení okupace a k aktivizaci iráckého národního programu, rovněž iniciovat stažení vojenských sil zemí Evropské unie z Iráku, a to vše v nejkratší době.
• Znovu vybudovat státní strukturu.
• Vypracovat praktické mechanismy pro řešení vnitro-irácké krize.
• Podpořit návrh generálního tajemníka OSN pana Kofiho Annana, který ukončil svoji funkci, k uspořádání mezinárodní konference o Iráku, která je jedním z nejlepších mechanismů pro nalezení východiska z dnešní pasti.
• Spoléhat na irácké národní politické síly, které by zaručily konání regulérních všeobecných voleb pod přímým dohledem OSN. Takové volby by otevřely cestu k vzniku prozatímního Parlamentu, který by kontroloval činnost vlády odborníků, která by měla vytýčit úspěšné politické, ekonomické a bezpečnostní programy.

Účastníci PRAŽSKÉ CHARTY odsouhlasili, že dobrovolná absence evropské úlohy v Iráku zanechala vakuum v oblasti politiky, hospodářství, kultury a dalších oblastech.

Účastníci počítají se vzájemnou spoluprácí, která je založena na principech rovnosti a na společných zájmech, s využitím vědeckotechnického potenciálu a hospodářských programů evropských zemí, s otevřením iráckého trhu pro zahraniční investice a společné podniky v oblasti energie, průmyslové výroby, zemědělství, a s dalšími potřebami nutnými pro obnovení iráckého hospodářství. Takto by národní zájmy byly zaručeny a přírodní bohatství Iráku by bylo chráněno -- to národní bohatství, které vyplýtval diktátorský režim Saddama Hussaina po dobu třech dekád a pokračuje se v tom stejně celou dobu po okupaci.

Zájmy iráckého lidu vyžadují rozvoj spolupráce a kooperace a upevňování historických vztahů s arabskými zeměmi a s dalšími sousedními zeměmi. Irák bez zachování arabské identity, za respektování demokratických práv národnostních menšin, nemůže splnit společné strategie se svými bratry, což se pak nevyhnutelně odráží v jeho mezinárodních a regionálních závazcích. Tato identita vytváří silný štít chránící Irák před choutkami jiných cizích států.

Praha 17.12.2006