Šífům překážky nečiní, avšak potud, pokudž se jim žádné příčiny nedává, sic jinak zle by bylo, kdyby čím zdráždění a k hněvu popuzení byli. Protož v ten čas i křiku, ovšem střílení zanechati a jim všelijak pěknými a oulisnými slovy lahoditi musejí.

Jsouť pak velrybové na pohledění velice hrozní, jakož pro svou velikost, tak i pro svou černost, nebo samy oči toliko jejich blyští se a k ohni podobné jsou. Když se po moři procházejí, tedy mnoho vody vysoko před sebou ženou, a kdekoli se vyskytují, tu voda se vzhůru jako skály dme a zdvíhá, vyskytnouc se nad vodu, skrze chřípě své (kteréž jako nějaké komíny veliké a velmi široké mají, vodu, kteráž se v nich zadrží, vysoko nahoru vydmychují a v tom vydmychnutí tak ji zdrobí, že nejinak než jako mlha býti se zdá, a vítr to bere a do povětří zanáší. To pak vydmychování jejich tak se hřmotně děje, že je i na dvě míle slyšeti může, ano i spatřiti. Nacházejí se pak velrybové pokolení dvojího, jedni většího, druzí menšího; a ti menší často se i do zátok dostávají s vystoupením moře. Potom, když moře zase vedlé způsobu svého ustupuje a oni tam meškajíc se osáknou i zůstávají, a ihned od lidí, kteříž se ze všech stran k nim sbíhají, zbiti bývají. Maso jejich ku pokrmu způsobné není, než sádla z nich veliké množství dostávaji. Kostí se nemálo u nich v Islandu spatřuje, z nichž sobě Islandeři stoličky, lavice dělají. Spatřují se také okolo Islandu ryby, kteréž Schwerdfisch slovou, a ty jsou v nepřátelství s velrybem.

Ty, majíc na hřbetě dlouhé a velmi ostré špice, velrybům nemalou škodu a překážku činí, pod ně podbíhajíc a prudce sebou nahoru vyhazujíc, takže i rány škodlivé v břichu velrybovém dělají. Před nimiž utíkajíce velrybové, častokráte, aby jich jen zbýti mohli, i na břeh z vody se vyhazují. Jiné opět ryby spatřují se, jimž Springfisch říkají. Ty nad vodu velmi vysoko vyskakují a sebou vyhazují, jichž se rybáři hrubě bojí, nebo velmi škodlivé jim bývají, přibíhajíc k jejich loďkám hráti s nimi chtějí a potom třebas v kusy je roztřískají. Z té příčiny rybáři, kdykoli kterou zahlídnou, rvchle k břehu pospíchati musejí, nechtějí-li zahynouti. Jiných ryb rozličných, větších i menších i k tvorům zemským podobných, mnoho nachází, jichž jména neznámá jsou.

Vídávány bývají také v Islandu na vodách potvory náramně hrozné, kteréž se lidem ukazují, a často ti, kteříž je spatřují, sotva pro hrůzu při životu zachováni bývají. Mezi kterýmižto potvorami jsou i tyto dvě, kteréž se nejobecněji časem jistým zjevují. První jest jako had náramně veliká, kteráž v dlouhosti své na půl míle býti se soudí; a ta z moře po jedné řece veliké blízko k Schalholtu přicházívá a z sebe tři, čtyři i víc oblouků velmi vysoko nad vodu dělává, takže by se pod každý volně s šífem největším podjeti mohlo. Tato potvora kdykoli se ukazuje, očekávají hned za tím Islandeři proměny nějaké, kteráž se v světě státi má. Před smrtí císaře Rudolfa též od mnohých vidína a spatřína byla. Druhá potvora spatřovaná bývá o třech hlavách; také velmi hrubá a náramně hrozná, kterouž kdykoli uhlídají, hned za tím něco nového očekávají.

Až potud dotknuto jest o těch věcech některých, kteréž se v Islandu spatřiti mohou. Mnohoť pak se ještě pomíjí, a to z slušných příčin. Předně, že v času krátkém nebylo možné všeho v dokonalosti shlédnouti, a protož, mělo-li by se něco necele, ovšem pak při něčem omylně psáti, raději se toho nechává, nechť na tom připomenutém přestáno jest. Líbí-li se komu více věděti a viděti, může se tam sám vypraviti. Tak potom i z té příčiny, že, kdyby vše to vypsáno býti mělo, což od obyvatelů ostrovu toho vypravováno bylo, nejedni snad našli by se, kteříž by za pravdu toho přijíti nechtěli; nebo mnozí lidé rádi podlé vlasti své, v níž zrozeni jsou, jiné krajiny a země měří neb soudí, myslíce, že všudy jednostejný způsob jest, a když něco divného uslyší; tedy tomu odpírati obyčej mají. Ale každý rozumný a soudný člověk vzlášť pak ten, jemuž se dostává jiné krajiny a země viděti, takový povolnější bývá k přijetí za pravdu toho, což se divného o jiných zemích vypravuje. Tak se zajisté líbilo Pánu Bohu aby na světě v krajinách a zemích divní rozdílové byli, jakož pak může řečeno býti, že ani jedné země není, aby ve všem všudy s jinými se srovnávala, nebo jednakaždá něco to obzvláštního má. Odkudž se příčina dává hleděti na to, že, poněvadž světa tohoto, na němž nás Pán Bůh postavil, divný jest způsob, tedy žeť ovšem ten jest předivný, kterýž všecken svět moudrostí svou spravuje, a že jest pánem mocným, to patrně osvědčuje. Jemuž samému z skutků předivných jeho buď čest i sláva na věky! Amen.

Zdroj ZDE