Úplně jiná však byla situace, když se konference, jejímž cílem bylo apelovat na státy Evropské unie, aby se více angažovaly v řešení irácké krize, připravovala. Záštitu nad jejím konáním převzal Lubomír Zaorálek , místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v jejíž prostorách se měla také uskutečnit.

V té chvíli se však počaly dít věci nebývalé. "My je odtud dostaneme!" zavelel předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř nesmiřitelně. Po skončení konference je jasné, kdo byli ti, které měl na mysli. Byli to intelektuálové, univerzitní profesoři, novináři, vědci, kteří jsou systematicky ze své vlasti vyháněni anebo přímo likvidováni. Byli to disidenti saddámovského režimu, dlouhodobě žijící v emigraci v evropských zemích. Byli to ti, které jsem při minutě ticha na zahájení konference viděl plakat. Mnozí z nich ve své zemi ztratili nejbližší, mnohým z nich během oné minuty proběhly hlavou děje, při nichž mohou lidské bytosti přijít o rozum. Byli to ti, kteří přes neskutečnou tíhu prožitého neztratili víru v lepší budoucnost své vlasti a přijeli k nám s nadějí - žádat o pomoc.

Předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř o nich nevěděl vůbec nic, ale svůj záměr dostat je z Poslanecké sněmovny, dodržel. Jaksi mimo plán se mu při tom podařilo vzbudit o konferenci takový zájem médií, jakému se do té doby, netěšila snad žádná jiná.

Kdyby se význam konference měřil množstvím matoucích, nepřesných a zavádějících informací, jednalo by se o jednu z nejdůležitějších konferencí vůbec.

Aniž by se kdokoliv spojil s organizátory, dozvěděli jsme se například z obrazovky České televize, že konferenci financuje Saddámova dcera ze svého exilu, že konference představuje bezpečnostní rizika nejenom pro blízkovýchodní region, ale i pro samotnou ČR. Dozvěděli jsme se dále, že její iráčtí účastníci, z nich někteří byli za Saddáma ve své vlasti odsouzeni k smrti, jsou bývalí členové strany Baas a přívrženci nenáviděného režimu - ano, toho režimu, který je v nejednom případě připravil o rodiny a každém případě o vlast.

Samozřejmě tu existovalo jedno reálné riziko, a sice to, že tito disidenti nebudou nijak adorovat současnou americkou okupaci a že devastaci své země neztotožní z kýženou svobodou, právem a demokracií. Že se jejich slovník, popisující současný stav de facto občanské války, nebude hemžit eufemismy na adresu těch, kteří nesou odpovědnost. V tom se předseda poslaneckého klubu ODS opravdu nemýlil. Konferenci z Poslanecké sněmovny skutečně dostal a může si nad ní v klidu a míru nadcházejících svátků umýt ruce, nepošpiněné utrpením vzdálených regionů tohoto světa.

Pravdou je, že vlnobití na mediální scéně ustalo tak rychle, jak se vzedmulo a papírové lodičky novin mohou dál plout v předem vymezených koridorech k pevninám, v nichž se tak daří neoliberální flóře deroucí se hlava nehlava k zářivým zítřkům vyvolených.

Pražská výzva pro Irák TÉMA BL