Hned ve druhé větě zpochybňujete režisérčinu výjimečnost, cituji: "... nevím, co je na ní svérázného" a už tímto výrokem navozujete atmosféru článku. Nikdo Vás nenutí, abyste měl Kristinu Vlachovou rád a souhlasil s její tvorbou, ale při rozboru uměleckého díla byste se měl snažit být objektivní a vyvarovat se osobních narážek. Jinak, nemáte-li dostatek informací o výjimečné a svérázné tvorbě Kristiny Vlachové, LFŠ v Uherském Hradišti Vám jistě dá k dispozici režisérčinu filmografii a nebylo by problémem shlédnout její tvorbu.

Vraťme se však k hlavnímu tématu Vašeho rozboru a to k filmu "Dračí setba" a s tím související narážky na "antikomunismus" Kristiny Vlachové. Téma tohoto filmu je jasné. Poukazuje na zločinnost a zrůdnost komunistického systému a to na příkladu a výpovědí obětí, vězňů pracovních táborů a na druhé straně výpovědí těch, kteří je hlídali, bachařů. Toto není jen historický dokument, ale režisérce se podařilo prolnout minulost se skutečností - ať je to Vámi zmiňovaná "Mejstříkova" akce, či prvomájový komunistický sraz minulého roku, marná snaha postavit před soud prokázané zločince tehdejšího režimu a další.

Toto jsou hlavní filmové sekvence a v nich také vidím sílu a výjimečnost celého filmu. Možná, že nejsem tak otrlý novinář jako Vy, ale pobíhal mi mráz po zádech při sledování záběrů z "bunkru" a při rozhovorech s bývalými vězni, kteří popisovali život v těchto koncentračních táborech.

Výpovědi bachařů, kteří popírali, že "jedna a jedna" jsou dva, jsou (podle mého názoru) jedny z nejlepších dokumentárních záběrů a rozhovorů natočených po Velvetové revoluci v naší republice.

Už jen to, že se režisérce podařilo vše skloubit v jeden homogenní a dobře strukturovaný film svědčí o její výjimečnosti a svéráznosti. Ptáte se proč svéráznosti? Kolik znáte tvůrců, kteří se konsistentně věnují tématům odhalování zločinů komunismu? Je to nepopulární a ne příliš výdělečné téma a já osobně znám jen dva tvůrce, kteří se těmto tématům výlučně věnují.

Jsou to režiséři Martin Vadas a právě Kristina Vlachová, která je hlavním námětem Vašeho článku. Ve své kritické analýze jste citoval anglického publicistu Neila Ashersona, který si stěžoval, že "bublina komunismu - praskla".

Velice si ho vážím, ale jeho pohled je typickým pohledem zvenčí. Ta bublina tu pořád je, není tak vidět, ale roste jako nádor a nedej, Bože, že praskne. Obávám se, že pro Vás, pohled z Glasgowa musí být velice podobný. Ta bublina je těžko vidět a politická onkologie se opravdu musí studovat na místě nádoru - zažít si to na vlastní kůži. Váš nápad, přizvat západní filmaře, aby měsíce natáčeli rozhovory zejména s bachaři pracovních táborů - tento nápad zní velice naivně.

Navíc, nevím, do jaké míry jste seznámen s pracovními podmínkami českých dokumentaristů? Filmy jsou dělány doslova "na koleně" za minimální, či neexistující honorář se substandartním technickým vybavením. Je zázrakem, že pořád vznikají zajímavé a velice kvalitní filmy a všechna čest jejich tvůrcům.

Váš rozklad jste pojmenoval "Antikomunistická mše". Jde však opravdu o antikomunismus? A je-li tomu tak, je to špatné? Filmy Kristiny Vlachové poukazují na zločiny komunistického systému, jak ho my známe. Je to antikomunismus?

Zdá se mi, že používáte "antikomunismus" tak, jak tento výraz používalo Rudé Právo před listopadem 1989. V dokumentární tvorbě Kristiny Vlachové jde především o analýzu zločinů komunismu, většinou skrz dokumentární svědectví obětí ať je to gnrl. Pícha, nebo v případě Dračí setby jsou to bývalí vězni pracovních táborů. Síla, výjimečnost a svéráznost Kristiny Vlachové je v jejím neustálém připomínání, že tyto zločiny se mohou opakovat. Jde o nedávnou minulost s mnoha aktéry ještě činnými, někteří z nich dokonce ve státních službách.

Ve Vašem článku tvrdíte: "... KSČM (která, ač je to jistě hloupá strana, se za stalinský teror opakovaně omluvila)..." A tím je vše pro Vás v pořádku! Jaké pak by to bylo, kdyby se Národně socialistická strana v Německu omluvila za své zločiny a dále fungovala? Bylo by správné upozorňovat na Osvětim a další hrůzy a být při tom nařčeni z antinazismu?

Chápu, že se Vám film Kristiny Vlachové nelíbil. Je mi to líto, ale máte na to plné právo. Očekával bych však od Vás objektivní analýzu, bez předpojatosti a to jak po profesionální, tak i po ideové stránce.

S pozdravem

Antikomunista Ivan Biel

ivan.biel@centrum.cz

Pozn. JČ: Pane Biele, nezlobte se, ale můj argument jste nepochopil. Psal jsem, že se paní Vlachové nepodařilo sdělit nic o utrpení postižených osob a že je to neférové. Na rozdíl od třeba filmu Unaveni sluncem se Vlachové nepodařilo vyhmátnout esenci útlaku - "svědectví" postižených i utlačitelů zůstává na povrchu. Film není dobře stukturovaný a téměř hodinovou délku autorka strukturou nezvládne (na rozdíl od kratšího filmu o slovenských židech).

Napsal jsem, že ten film není dobrý, nepsal jsem, že není správné komunistický útlak kritizovat.

Spojovat komunistický útlak s dnešní KSČM, ač je to strana pošetilá, je neústrojné. Je to logický zkrat, který - bohužel - snižuje oprávněné volání po spravedlnosti na úroveň trapného politikaření. To je na celé věci tak tragické - že z hrůzného osudu nevinných lidí dnes vzniká v jiném kontextu pimprlové divadlo. Považuji to pro oběti komunistického útlaku za urážlivé.

A dále: Obávám se, že pokud je pro vás autor jako paní Vlachová automaticky kvalitní, protože se zabývá komunistickým útlakem, nadřazujete ideologii nad realitu přesně tak, jak to dělali komunisté.