Rostoucí ceny potravin by mohly vyvolat celosvětové protesty a ohrozit politickou stabilitu, varoval hlavní činitel OSN pro humanitární otázky po dvou dnech nepokojů v Egyptě kvůli tomu, že se za rok zdvojnásobily ceny základních potravin, a po protestech i v jiných částech světa.

Z americké hypotéční krize vznikl "největší finanční šok od Velké hospodářské krize ve dvacátých letech" a nyní je pětadvacetiprocentní pravděpodobnost, že do roka vznikne plná globální recese, varoval ve středu Mezinárodní měnový fond.

Sílí pesimismus ohledně toho, zda svět bude schopen uniknout hospodářské recesi. MMF varuje, že globální finanční krize nebude mít brzký konec.

Hlavní čtvrteční zprávou britských médií je informace, že britská libra dál výrazně klesá vůči euru - spadla až na 80.27 pencí vůči euru (za lepších časů bývalo euro kolem 60 pencí). Britská média zaznamenávají, že libra klesla vůči euru od loňského února o 17 procent. Libra klesá především v důsledku vazby britské měny na americký dolar a v důsledku vážné americké krize na hypotéčním trhu realit, zatímco hodnota eura stoupá v důsledku síly evropské ekonomiky. Ekonomové spekulují, že síla eura zřejmě povede k tomu, že se euro stane do roku 2015 hlavní mezinárodní měnou a zlikviduje tak světovou nadvládu dolaru, která trvala skoro po celé století.

Studenti na britských univerzitách se obávají, že úsilí britské vlády umožnit studium na vysokých školách celé polovině mladé populace způsobí, že univerzitní diplomy budou při získávání práce po absolutoriu zcela bezcenné. Po zavedení univerzitního školného nyní studenti britských univerzit končí své studium s průměrným dluhem 21 500 liber (cca 688 000 Kč). Většina z nich se obává, že se budou muset dál zadlužit a platit horentní částky za postgraduální studium (za něž se platí v současnosti roční školné ve výši nejméně 3600 liber; tj. 115 000 Kč), mají-li získat výhodu na pracovním trhu.

Znepokojující výsledky přicházejí z projektu britského ministerstva školství, v jehož rámci se britská vláda dotazovala na názory studentů pěti studentských skupin po celé Británii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Právo žen vyměnit za reformy zdravotnictví, to je obchod, který si nejspíše představují lidovečtí poslanci jako klíčový prvek svých programových priorit. Obchod, který hodlají uzavřít. A tak kšeftují.

Ve středu 9. 4. 2008 dopoledne zasedal v Poslanecké sněmovně Výbor pro bezpečnost. Na program jednání byl mimořádně zařazen zvláštní bod: Věcný záměr zákona nového zákona o zpravodajských službách a o kontrole zpravodajských služeb. Návrh přišel poslancům představit sám premiér Mirek Topolánek (ODS). Sekundovali mu ministryně obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) a ministr vnitra a informatiky Ivan Langr (ODS). Při jednání výboru poskytlo zúčastněným "zajímavý" pohled do psychologie některých vrcholných politiků.

Premiér M. Topolánek 9. dubna při jednání Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny PČR prezentoval vládní koncepci nové právní úpravy působení zpravodajských služeb a jejich kontroly. Návrh si klade za cíl odstranění jejich současné institucionální roztříštěnosti a nejednotné úpravy řízení, kontroly a financování. To druhé je potřebné, to prvé diskutabilní.

Zrovna takto to -- i když bez otazníku -- formuloval časopis TIME ve svém předposledním březnovém čísle. Jako předznamenání k těm deseti tématům bylo uvedeno, že právě ideje hýbají tímto naším světem víc než třeba peníze nebo politika. Především ty tzv. národní zájmy dnes prý musí ustoupit před naléhavostí globálních problémů. Mezi ně pochopitelně patří nutnost adresně čelit škodlivým emisím do ovzduší, činit účinná opatření v potírání nemocí (včetně AIDS, znovu tuberkulózy, a stále také malárie), také alespoň s dosavadní pozorností zabývat se nadále snižováním chudoby, a setrvale hledat cesty ke stabilizaci počtu obyvatel planety.

V noci jsem na internetu zhlédl včerejší Události a komentáře v ČT a první, co mne napadlo, byla vzpomínka na Homéra a jeho trojského koně a citát tuším Henryho Forda "obrat je fakt, zisk je názor", píše Petr Wagner. Ač si Jakuba Železného vážím a obvykle je velmi dobře připraven, tentokrát se nechal vláčet situací a svými hosty zcela neřízeně. Už výběr hostujících expertů na reformu zdravotnictví - USA a Slovensko - trochu vypadá jako špatný vtip. V USA se o fungujícím systému nedá mluvit vůbec a slovenské zkušenosti by si asi těžko někdo chtěl zopakovat. Pokud chtěl někoho z regionu měl mít, tak někoho z Maďarska, a pokud z fungujícího systému, tak z Francie nebo z Kanady.

Nenaučil jsem se jako novinář věřit mnoha novinářům. Nenaučil jsem se jako analytik a komentátor věřit těm, kteří pracují převážně s nedostatkem informací a přizpůsobují si realitu svému názoru, vytvořenému dříve, než prozkoumají fakta. Blíží se přece uzávěrka... Nechodil jsem na kursy tvůrčího psaní SPUSA, jako někteří čeští novináři. Možná proto mám jiný názor.

Většinu informací o současné čínské realitě , stejně jako o současném Rusku a řadě dalších oblastí světa má většina českých novinářů nikoliv z tvrdých dat o ekonomice, z mezinárodních smluv či realizovaných obchodů, z nezaujatých poznávacích cest, ale z propagandistické války, rozpoutané tisíci aktivisty v režii cizích zvláštních služeb. S cílem pochopitelným, nicméně pro mne neakceptovatelným. Nehodlám přispět k preemptivní intervenční politice USA, ani k vyvolávání a podporování podzemního "demokratizačního" hnutí či etnického nebo náboženského separatismu s cílem destabilizace vlád na druhém konci světa. Nejezdím jako bývalý český senátor, dnes ministr zahraničních věci na instruktáže a konzultace do příslušného teritoriálního odboru americké administrativy. A Tibet, Barmu ani Čečnu či Kubu nevidím jako prioritu seriózní české zahraniční politiky.

Obávám se, že debata o Číně na stránkách Britských listů je mimoběžná. Lépe řečeno redakce vždy čas od času vypustí nějaký blábol o tom, jak je to v Číně vynikající, a námitkám proti této glorifikaci se pak brání tím, že jen opravuje černobílé vidění českých sdělovacích prostředků, případně jako pan Kotrba semele dohromady všechny svoje názory na cokoli a dojde k závěru, že Čínu je třeba hájit proti zlým imperialistům. Dobrý je také argument, že to je dnes mnohem lepší, než to bývalo za kulturní revoluce, nebo srovnání s Indií, píše Jiří Hudeček.

1. na rozdíl od lidí, kteří nebyli v Číně, ale vědí, že je to tam hrozné, jsem v Číně byl dvakrát.

Poprvé jsem asi 10 dní prováděl měření v jedné starší továrně v Kantonu, a tedy jsem se pohyboval přímo "mezi lidem".

Podruhé jsem projel kus Číny od Pekingu po Hongkong s cestovkou, abychom se s mou ženou dostali trochu do obrazu z hlediska kultury a historie.

Nemám tedy mnoho zkušenosti, ale to co mám, se kloní k názoru pana Čulíka. Poměry v Číně nejsou zdaleka tak dramatické, jak se v současné době líčí.

Nemohu si pomoct, ale články o Číně, které vycházejí na BL, a zřejmě odrážejí převládající tendence v britském tisku, se mi zdají hodně obdobné těm, jaké vycházely před 2. světovou válkou v americkém tisku o stalinistickém SSSR. Takové hezky vyčištěné, dezinfikované, obdivné.... Všichni přece dobře ví, že ekonomický kolos Číny nestojí na rýžových políčcích. Každopádně je smutné, že čínský hip hop v západních médiích dokáže přehlušit zvěrstva, jako je třeba používání členů Falun Gong jakožto zásobárny náhradních dílů (nejsem odborník na Čínu, ale domnívám se, že konkrétně tohle bude jen špička ledovce...), píše Tomáš Gawron.

Odpověď JČ: Každá zkušenost je přirozeně jen dílčí. Mě ovšem na současné Číně a o svědcích, kteří odtamtud přicházejí, fascinuje především svědectví o tom, jak tam žijí v současnosti normální lidé a jaký postoj zaujímají k tomu, co česká média popisují jako "tvrdý útlak".

V poslední době se v Britských listech lze setkat s pochvalnými člány o Číně, jako je kupř. příspěvek "Čína, jak ji neznáte" (BL 9. 4. 2008). Evropští studenti jsou prý smutní, že musí Čínu opustit. Čína na ně působila nesmírně energicky a dynamicky, takže většina studentů ani nechtěla z Číny odjet. V Číně jsem nebyl a mé "svědectví" je pouze svědectvím "z druhé ruky". O poměrech v Číně mám informace od osob, které -- jako pracovníci německých firem -- se podílely na rekonstrukci hutních provozů v oblasti mezi Pekingem a pobřežím. Relata refero. Nic víc.

Kritika čínské komunistické diktatury může být oprávněná, ale, jak se zdá, život je jinde, píše Petr Nachtmann a poukazuje na tuto zprávu:

Byl jsem v ČLR v roce 1998, což je dost dávno na rychlost vývoje, píše Karel Hampl. Nebyl jsem s cestovní kanceláří. Navštěvoval jsem kromě hotelů, památek, restaurací, velkoobchodních kanceláří i různé domácnosti - od dělníka přes učitele na střední škole, akademického malíře, až po bohatého podnikatele. A měl jsem už tehdy pocity, jak je formuluje pan Čulík.

Byl jsem v Pekingu a v dalším velkém městě, kde ale tehdy byl Evropan ještě raritou. Ale i v zapadlém městečku a na vesnici, kde se jsme si se ženou připadali asi jako pánové H+Z kdysi mezi domorodci v Africe. Byl jsem jen na východě země. Starý duch, známý ještě nedávno i u nás, jsem tam zaznamenal jen v restrikcích proti přespávání cizinců v soukromí u místních občanů.

"Jazyk ovlivňuje vidění. Gramatika a vnímání světa." To byly titul a podtitul k jednomu textu ve Spiegel Online, které se staly kvůli tomu zdánlivému rovnítku mezi dvěma různými pojmy základem dnešní poznámky.

Lukáš Zádrapa má plnou pravdu v tom, že postoj redakce Britských listů k Číně není konzistentní s postoji k celé řadě jiných témat (také by se tomu dalo říkat pokrytectví). Vystupujete proti omezenosti českého diskursu a nízké kvalitě českých médií, ale přehlížíte, že v Číně je to mnohem horší jak co se týče komercionalizace (některá média se přiživují vydíráním problémových podniků a úřadů , viz případ Lan Chengzhang, tak uzavřenosti mediálního trhu (připomeňme jen neúspěšné snahy ekonomických zpravodajství typu Bloomberg získat přístup ke klientům přímo, nikoli prostřednictvím agentury Nová Čína ). Že to většině Číňanů moc nevadí je sice pravda, ale přesto Číňani v cizině dychtivě čtou doma nepřístupná západní média, např. čínské stránky BBC, aby je mohli kritizovat :), píše Jiří Hudeček.

Skupina 220 britských studentů a studentů z EU (včetně České republiky) se už po téměř měsíčním pobytu vrátila z Číny. K dezorientaci, způsobené osmihodinovým časovým posunem, přispívá i smutek z opuštění Číny - většina studentů nechtěla odjet. Země na ně působila nesmírně energicky a dynamicky. "Dívala jsem se v Paříži při přesedání na Francouze," svědčila Dominika Švecová. "V porovnání s Číňany působí nesmírně arogantně. Chovají se, jako že jsou za vodou. V Číně to takové není: nikdo tam nebere nic jako danou věc." Otázka: "Ale není to tam totalitní režim?" Odpověď: (Smích) "Ale naprosto ne." - Studenti si utvořili pevná přátelství nejen se spoluúčastníky kursu, financovaného britskou vládou, ale i s četnými čínskými přáteli jejich věku - jak se můžete přesvědčit na Facebook. Jeden z nich na Facebooku píše kamarádům: "Tak co, dojeli jste domů v pořádku? A jak se vyrovnáváte s tím, že to kolem vás není čínské? (How do you cope with the lack of China around you?)" (Zážitek byl mindblowing experience.) Dominika Švecová snad teď bude mít čas na dopsání své reportáže pro Britské listy.

Avšak v Británii zájem o Čínu nepolevuje. Právem. V úterý vysílal rozhlas BBC pozoruhodnou reportáž - o čínském hiphopu:

V minulých dnech byl český tisk (bez rozdílu) konečně zahlcen nezpochybnitelnými důkazy, alespoň dle ředitele "Ústavu pro studium totalitárních režimů", historickými dokumenty dokazujícími, že Mašínové připravovali ozbrojený politický boj dokonce proti špičkám tehdejšího režimu. Pokládat je proto za kriminální zločince je nepatřičné. Dobrá práce -- pokud by to byla pravda. Faktem je pouze skutečnost, že Ústav se snaží legalizovat "dokumenty" StB, ÚV KSČ, vyšetřovacích orgánů a tím jim dát hodnověrnost. V podstatě pracuje jako současný orgán (prodloužená ruka) těchto institucí v naší "nové" společnosti. Důsledky však mohou být velmi závažné a těžko napravitelné.

"Malik se bude ženit," oznamuje mi manžel hned ve dveřích. "Cože?!?" Vytřeštím na něj oči a sklouznu pohledem na kalendář. Apríl už byl před pár dny. "Jak to myslíš? To jako ženit opravdu?" Tím oznámením mě naprosto vyvedl z míry a já si ani neuvědomuji nesmyslnost položené otázky. "Jo. Ženit. Opravdu." ujišťuje mě choť, že jsem jeho sdělení pochopila správně a zamíří do koupelny. Následuji ho jako stín, dívám se, jak pouští vodu, do dlaně vymáčkne dvě dávky tekutého mýdla a umývá si ruce. Marně si snažím vzpomenout, kteráže šťastná je v současné době označena nálepkou "girlfriend". Nejdéle s jednou přítelkyní vydržel asi tři měsíce a já po nějaké době už začala ztrácet přehled. "A koho si bude brát?" "To nevím. Táta mu telefonoval a položil mu nůž na krk. Že prý se buď ožení nebo se vrátí zpátky. Co je dnes k jídlu?"

Předchozí kapitoly 7654321

Vážený pane Robejšku, na stránce České televize se objevil přepis interview s s Vámi, který je však, jak je uvedeno, redakčně krácen. Chtěl bych se Vás zeptat, zda během krácení nedošlo omylem k posunutí významu textu, ptá se Petr Nachtmann.

Z důvěrného návrhu dohody o budoucnosti amerických jednotek v Iráku, který získal britský deník Guardian, vyplývá, že americká vláda plánuje mít svou vojenskou přítomnost v Iráku donekonečna.

Návrh strategické rámcové dohody mezi americkou a iráckou vládou, datovaný dnem 7. března a označený "tajný" a "citlivý", má nahradit nynější mandát OSN a dává Spojeným státům pravomoci "provádět vojenské operace v Iráku a zatýkat jednotlivé osoby, kdy to bude z důvodů bezpečnosti nutné" bez jakéhokoliv časového omezení.

Nevládní organizace Člověk v tísni spustila kampaň, pro niž si vybrala velice aktuální téma: neonacismus, ultrapravici, rasismus, xenofobii. Při sledování výsledků chvályhodně motivované aktivity se ale těžko zbavit pocitu trapnosti; klip k písni Jana Budaře Brožurka ZDE a dva klipy ZDE a ZDE ve stylu pořadu Chcete mě? vyvolávají spíše nepříjemné otázky.

Pokud je někdo aktivistou lobbistické organizace a zároveň vystupuje jako "nezávislý" komentátor ve veřejnoprávním médiu, je to problém. Pokud úspěšně obelhal vedení Českého rozhlasu, je to ještě větší průšvih. Mluvčí Českého rozhlasu a zároveň ředitel jeho Odboru marketingu a PR René Zavoral nedokázal dodat použitelné odpovědi na deset jasně formulovaných otázek Britských listů o angažmá spolumajitele pražské pobočky Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rudolfa Kučery v roli komentátora stanice Český rozhlas 6. Z tiskového oddělení Českého rozhlasu se snaží Britské listy tyto informace získat již od 10. března, tedy skoro měsíc.

Bilaterální přístup v této důležité otázce je pro zelené nepřijatelný, protože by to v Evropě vedlo ke vzniku oblastí s rozdílnou mírou bezpečnosti, což by určitě vyvolalo nové závody ve zbrojení. To by mělo negativní dopad na evropskou bezpečnostní strategii a na evropskou strategii proti zbraním hromadného ničení. Pokud by v budoucnu došlo ke skutečné multilateralizaci protiraketové obrany, jsme ochotni svůj postoj opět diskutovat.

ŠOK│ Tak to jsou slova, která v komentářích novinářů jako závěr stanoviska Republikové rady Zelených nezazněla. Nedivím se, vzhledem ke zřejmé politické orientaci skoro všech deníků a kvalitě žurnalistů v nich. Brát na vědomí neznamená souhlasit. V tu chvíli je to naprosto jasné a zřetelně formulované stanovisko strany, která v tu chvíli ovšem stojí proti svému předsedovi a proti některým svým poslancům. Otázka, zda dosáhne předseda strany a jeho Katuška toho, že "je zkrotí silou", "tumany nad rjekoj", nebo ne. Uvidíme. Razcvětaly jabloni i gruši... Cesta k řešení je otevřena.

Stanovisko RR SZ k závěrům bukurešťského summitu NATO ohledně protiraketové obrany ZDE

Poslanci a poslankyně Strany zelených zřejmě rozhodnou o tom, zda bude, nebo nebude v Česku instalována radarová základna Spojených států amerických. ODS a KDU-ČSL totiž její výstavbu podporují, ČSSD a KSČM naopak odmítají. Více než 70% občanů Česka, podle opakovaných průzkumů veřejného mínění, radarovou základnu též nechce a žádá referendum. Strana zelených má v rozhodování volnou ruku i z důvodu, že radar není součástí koaliční smlouvy. O víkendu je setkání evropských zelených v Lublani, kde budou témata zahraniční politiky, militarizace Evropy a s ním související americký radar v Brdech jako body jednání. Budou tedy Zelení ve vládě a následně ve sněmovně proti, nebo pro radar? Anebo se při hlasování rozdělí?

PLEASE THE TREES odehrají poslední dubnovou sobotu koncert v rámci série Live Session, exkluzivních živých koncertů nezávislé české hudební scény. Jsou v pořadí již třetí kapelou, kterou Radio Wave s hrdostí představí svým posluchačům. Tito mistři klenutých melodií, inspirovaní americkou nezávislou scénou, zahrají 26. dubna již tradičně z karlínského Studia A.

Ačkoli příspěvky pana Řezáče jinak čtu zpravidla rád, jeho ironická poznámka jen dokazuje, jak ošemetné je spolehnutí na "zdravý selský rozum" - a možná i to, jak je snadné přehlédnout meritum věci. Od počátku do konce totiž staví na předpokladu, že literatura vzniká ze stejných pohnutek jako auto nebo váza a vyrábí se k podobným účelům jako předměty každodenního (u aut bohužel) použití.

Jistě, některé žánry se tomu můžou přiblížit. Nicméně velká část mé námitky vůči panu Švecovi a paní Tomšů se přitom týkala právě zpochybnění tohoto instrumentálního pojetí literatury - trochu jinými slovy a z jiného pohledu též její komodifikace. Tady si tedy opravdu nerozumíme. Přiznám se ovšem, že jsem sám na vině za trochu zavádějící titulek, který doplnila redakce, protože jsem žádný nenavrhl.

Český rozhlas Leonardo, časopis Vesmír a Lidová univerzita Městské knihovny v Praze Vás zvou na diskusi na téma existence života ve vesmíru.

Zrodil se život jen díky sledu nesmírně nepravděpodobných náhod, nebo vzniká všude tam, kde pro něj jsou vhodné podmínky? Umíme si představit život bez vody? Je v našich silách pátrat po stopách života ve vesmíru? A známe vůbec definici života? Jeho hledání ve vesmíru nám může prozradit i leccos zajímavého o životě na Zemi.

Středa 16. dubna 2008 od 19 hodin v malém sále Městské knihovny v Praze, Mariánské náměstí 1, Praha 1, vstup zdarma

Hosty jsou Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc. z Přírodovědecké fakulty UK, Doc. RNDr. Karel Mikulík, DrSc. z Mikrobiologického ústavu AV ČR, Mgr. Marie Hrudková z Astronomického ústavu MFF UK. Diskuzi Českého rozhlasu Leonardo bude moderovat Robert Tamchyna.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V únoru 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 236.86 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 29.2.2008 částku 288 237.81Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.