8. 4. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 4. 2008

Počůraný olympijský oheň

Když římský císař Theodosius zrušil starověké olympijské hry, byla to součást jeho boje za nastolení nové světové teologie. Jako unilaterální mocenská síla tehdejšího světa to nepochybně považoval za své právo. Novodobé olympijské hry jsou v podobné, a zároveň opačné situaci. Současná unilaterální mocenská síla tohoto světa má eminentní zájem na jejich přetrvání, aby potvrdila své neméně teologické status quo. A musí proto dokonce vynaložit nemalé úsilí. Mohou ale kordony policistů chránit ocelovými bariérami plamen, když na něj shora čůrá Politika s Ekonomikou?

Plamen olympijských her zhasl už dávno. Poprvé se na něj vymočil Hitler, když ukázal světu, jak je možné skrze naivní idealismus prodávat politickou propagandu. V osmdesátých letech totéž provedly USA a Sovětský svaz, když jako vůdčí síly bipolárního světa vzájemně bojkotovaly olympijské hry, které měly sloužit stejnému účely, jako ty předválečné berlínské. Už v té době byla každá ta pochodeň, která se slavnostně zapalovala v Aténách, aby se "věčný plamen" dostal na místo dalšího "vzplanutí lidství", jen relikvie podobná mauzoleu na Rudém náměstí. V té době také probíhala horečná snaha organizace, která olympijské hry zaštiťovala a zaštiťuje, o převedení tohoto milého anachronismu, pro který přestávalo být na globálním trhu místo, na akciovou společnost, jejíž akcie si pravidelně kupovali ti největší ekonomičtí a političtí hráči. Povedlo se, a dočasně se podařilo svázat hodnotu akcií olympijské myšlenky s ideologií ekonomického růstu.

Olympijské hry ve 21. století ( do kterého můžeme směle počítat i léta devadesátá století předchozího) se staly největším světovým veletrhem v oblasti jakékoliv myslitelné lidské činnosti s překvapivě omezeným záběrem na.... profesionální sport. Je neuvěřitelné, že se na glóbu zrodil za posledních sto let tak masový kulturně civilizační fenomén, ale je to jen odraz toho, jakým směrem a jakou rychlostí se globalizace ubírá. Sport přitom vsakuje do jiných společenských veličin, jako je náboženství, politika, fetiš, sociopatologie, ekonomie a řada dalších nejrůznorodějších celospolečenských zjevů a pomáhá přetvářet jejich strukturu a proplétá je jako existenční nutnost. Tento středobod pro desítky, možná stovky milionů vyznavačů sportu, je zvláštní celospolečenský náboženský zábal před prudkým postmoderním větráním. Největší legrace na tom je, že propojenost politiky, ekonomie a sportu donutila náboženství, aby se upřelo ke sportu a "vzalo ho na milost", protože obsahuje více živé víry a fetišismu, a hlavně v masově koncentrovaném globálním množství, než kterékoliv náboženství dneška.Jen tak mimochodem, náboženství se tím ocitá převrácené na hlavu, protože se přizpůsobuje, marketingově nabízí a prodává, což je přeci jen pro každé slovo boží trošku ostuda.

Olympijské hry se staly skutečně velmi významným politicko ekonomickým výrazem toho, že svět stále spěje (pod božskou ochranou olympijské myšlenky) k lepším zítřkům. Každé další olympijské hry musely být nutně větší a co možná nejvelkolepější, s dostřelem svého ohňostroje do všech koutů planety. Tyto barokní chrámy současnosti (bez jakékoliv přidané umělecké hodnoty) se staly také přesným mocenským obrazem tohoto světa. Mezi nejúspěšnější hráče olympiády vždy patřili reprezentanti a "silní hráči" USA a Sovětského svazu. Dnes mezi ně patří kromě Ruska třeba i Čína, Japonsko, Německo, Francie, Velká Británie a další z party G8. Nesmíme samozřejmě zapomínat na naše olympijské úspěchy, které nás na pár vteřin gratulace vítězům povznesou mezi tuto nedosažitelnou elitu, abychom se zase na dlouhé roky propadli do své žabí perspektivy.

Tím pádem se olympijské hry staly i symbolem nadvlády západu pro ty, kteří kvůli nemožnosti přemoci sílu tohoto civilizačního fenoménu na úkor vlastní historie i současnosti volí asymetrický, zoufalý a humánně nijak neospravedlnitelný hysterický boj vraždou a sebevraždou. A to víme už dlouho, od roku 1972 z Mnichova, kdy palestinské vojenské komando zaútočilo na sportovce Izraele, na "silného hráče" na hřišti, kam oni nemají a nemohou mít přístup.Olympiáda je proto nyní také největší jednorázovou bezpečnostní akcí na světě.

Zdá se však, jako by její globální vytěžitelnost dosáhla kulminačního bodu. Každá další obří olympiáda vzbuzuje otázky po legitimnosti takových megalomanských akcí, které jsou tak megalomanské, protože jejich političtí a ekonomičtí sponzoři chtějí být maximálně megalomanští, aby jejich investice získala na určité mediální hodnotě a zejména aby vše zanechalo zvláštní společenský patos, když se v té postmoderně denacionalizované společnosti rozleje skrze marketingový kladkostroj loutkové divadlo "olympijské myšlenky".

Někteří, pravda, v ni patrně stále trochu věří a asi nemohou jinak, protože vzdát toho by bylo doslova vzdát se všeho. A pro ně musí být snaha demonstrantů v Británii a ve Francii něco jako svatokrádež. Přitom jde o vcelku normální reakci lidí, kteří potřebují vyjádřit to pokrytectví, se kterým se celá ta vznešená cesta olympijského ohně na místo dalšího planetárního ekonomického záblesku odehrává. Velká část společnosti se již cítí být olympijskými hrami přežraná, a nechtějí rozumět tomu, proč se ještě tato politicko ekonomická manifestace vlastně koná. Těm citlivějším z nich také vadí, že olympijské hry mají doposud legitimizující moc a že si tím mocenské elity tak trochu myjí ruce nad světem a ještě mají možnost ukázat svou mírumilovnost a dobročinnost. A vedle toho jsou ještě i lidé, kteří by rádi sami sobě postavili podobný pomník, který by jistě museli ocenit i ti, kdož po zdolání nejvyšší hory světa nebyli dostatečně všímaví k této manifestaci mužství.

Ti citlivější by tedy chtěli, aby ten plamen zhasl a přestal zamořovat zbytečnými exhalacemi to, co je lidské, pro některé možná i božské. Ti řekněme ambicióznější zase chrání plamen jako limuzínu amerického prezidenta, protože ten plamen je jejich podnikatelský plán či politická strategie. A tak "demonstrace lidství" musí "proběhnout" chráněna policejním kordonem, protože jinak by ji lidí s radostí počůrali. Ale skutečně nevím, jestli má cenu se o takovou cetku rvát.

                 
Obsah vydání       8. 4. 2008
8. 4. 2008 Jak zabránila americká základna na Kubě Castrovu autoritářskému režimu? Petr  Nachtmann
8. 4. 2008 ČT je podle kodexu povinna dementovat chybná vyjádření třetích osob
8. 4. 2008 Condoleeza Rice si myslí, že jejím českým protějškem je kalifornský guvernér?
8. 4. 2008 Ruské antény u estonských hranic, aneb problém
8. 4. 2008 Nebezpečný Žáčkův Ústav a podváděný Topolánek Miroslav  Polreich
8. 4. 2008 Victoria neznamená vždy vítězství: Smlouva o radaru je smlouvou mezi dvěma menšinami
7. 4. 2008 O čem se bavili Putin s Bushem? O radaru? Ne. O podmořském tunelu mezi USA a Ruskem Štěpán  Kotrba
8. 4. 2008 Byly vraždy páchané hitlerovci taky jen "tragické"?
8. 4. 2008 Čína se podbízí nadnárodním společnostem Lukáš  Zádrapa
8. 4. 2008 Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze dne 7. dubna 1348
8. 4. 2008 Počůraný olympijský oheň Bohumil  Kartous
8. 4. 2008 Solidní občan Pavel  Rott
8. 4. 2008 Že by už to neplatilo, poté, co byli zvoleni?
7. 4. 2008 Jací jsou čtenáři Britských listů?
8. 4. 2008 Jací jsou čtenáři Britských listů? Pohodlní a lakomí Soňa  Hromátková
8. 4. 2008 Tractatus Logico-philosophicus 7 Ludwig  Wittgenstein
7. 4. 2008 Citát dne (včerejšího), aneb o nás bez nás se vždy někdo dohodne
8. 4. 2008 Konečně ten pravý důvod pro americkou okupaci
8. 4. 2008 Slušní pacienti, slušní lékaři a jiný ministr Vladislav  Černík
7. 4. 2008 Americká základna v Čechách : Merci, Monsieur Sarkozy Karel  Košťál
8. 4. 2008 Citát dne (včerejšího) aneb kdy patřila do české společnosti Bílá liga?
8. 4. 2008 Zápisky od sporáku aneb z deníku ženy v domácnosti Ester  Edr
8. 4. 2008 Kosovo v geopolitických hrách o energie, aneb ropovod do Evropy, nebo do USA?
8. 4. 2008 Ruský kapitál vstupuje do Evropy
7. 4. 2008 Mierový inštitút: USA nemajú bližšie k splneniu cieľov v Iraku
8. 4. 2008 Tibet: Otázky, které by nám neměly být lhostejné Michal  Rusek
8. 4. 2008 Věda a realita, neboli Pravda a omyl Uwe  Ladwig
8. 4. 2008 Blahopřání ke dni Romů Milan  Kohout
8. 4. 2008 O tom, co je v literatuře hodnotné, nerozhodují ti, kteří ji čtou, ale ti, kteří ji píší Jiří  Drašnar
8. 4. 2008 Literatura nemusí být čtena Lukáš  Zádrapa
7. 4. 2008 Tolik jubileí kolem nás a člověk si toho ani "neužije" Miloš  Dokulil
7. 4. 2008 Parlament nás neobejde, obejdeme parlament
7. 4. 2008 Dobrovolná izolace české literatury Hana  Tomšů
7. 4. 2008 O pocitu ponížení a nezamýšleném účinku Václav  Žák
4. 4. 2008 Ondřej Neff a Miloš Čermák přehrávají znovu a znovu staré stereotypy Jan  Čulík
5. 4. 2008 Julínkova půjčka od nemocných důchodců a snesitelný život na pokraji smrti Štěpán  Kotrba
7. 4. 2008 "Reforma" zdravotnictví Petr  Wagner
7. 4. 2008 Jince nejsou Brdy František  Řezáč
7. 4. 2008 Americký radar v balení pro české zelené Oskar  Krejčí
6. 4. 2008 Skutečně žádné hrdinství Bohumil  Kartous
7. 4. 2008 Olympijské hry v Číně jsou vrcholem mezinárodního pokrytectví Jan  Paul
7. 4. 2008 Falešný profesor Kučera Petr  Nachtmann
7. 4. 2008 Agentura s modrou koulí na noze Pavel  Pečínka
7. 4. 2008 Otazník nad základnou v Polsku -- Jince opět na řadě? Karel  Dolejší
6. 4. 2008 Spiegel: Bukurešťský summit hluboké neshody v NATO odložil, ale nevyřešil
6. 4. 2008 Je Jařab Zelených? Jacques tvrdí, že ano. Jařab tvrdí, že ano. Štěpán  Kotrba
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008

Čína RSS 2.0      Historie >
8. 4. 2008 Počůraný olympijský oheň Bohumil  Kartous
8. 4. 2008 Čína se podbízí nadnárodním společnostem Lukáš  Zádrapa
7. 4. 2008 Olympijské hry v Číně jsou vrcholem mezinárodního pokrytectví Jan  Paul
7. 4. 2008 O čem se bavili Putin s Bushem? O radaru? Ne. O podmořském tunelu mezi USA a Ruskem Štěpán  Kotrba
31. 3. 2008 Politujme Tibeťany, kteří si naivně mysleli, že jim někdo pomůže   
31. 3. 2008 "Olympiáda v Pekingu - Vypni televizi!"   
31. 3. 2008 Rezignuje dalajláma? Tibetská mládež ho možná donutí Štěpán  Kotrba
30. 3. 2008 Dezinformační válka: Podle obskurních zdrojů prý britská špionáž tvrdí, že nepokoje v Lhase vyvolali čínští policisté   
25. 3. 2008 Tibet -- konečně vyvážený přístup Miroslav  Polreich
20. 3. 2008 Čína a budoucnost našeho světa Dominika  Švecová
20. 3. 2008 Čínský premiér: Čína je ochotna zahájit dialog o Tibetu   
19. 3. 2008 Očitý svědek z Tibetu Zdeněk  Jehlička
21. 2. 2008 Čína obvinila Spojené státy, že používají dvojí metr   
7. 2. 2008 Vybuduje si Čína vojenskou základnu v Íránu?   
14. 1. 2008 ČRo a Čína: Radní jako diplomatičtí diletanti Štěpán  Kotrba

Olympijské hry a olympijská myšlenka RSS 2.0      Historie >
8. 4. 2008 Počůraný olympijský oheň Bohumil  Kartous
7. 4. 2008 Olympijské hry v Číně jsou vrcholem mezinárodního pokrytectví Jan  Paul
25. 3. 2008 Koordinace tibetských protestů proti olympiádě Štěpán  Kotrba
6. 2. 2008 Negativní strana podporuje olympijádu Wenzel  Lischka
27. 9. 2007 Zadluží se i Praha olympijskými hrami na mnoho desítek let?   
20. 9. 2007 Olympiáda a veřejné finance Jiří  Kalous