Půjdu tak daleko, že budu tvrdit, že si tento směr takové ocenění velice zaslouží. Již několik desetiletí udržuje především v evropské politice určité pozice a prostor, který přitahuje k věcem veřejným lidi a to především mladé lidi, kteří by si jinak o politiku ani neotřeli boty. Přináší alternativu tradičnímu pravolevému schématu a upozorňuje systematicky na to, že lidé nejsou středem všehomíra. Je dobře, že je na této planetě stále více lidí, kteří si to uvědomují a dokonce i těch, pro které je to integrální součástí jejich přesvědčení nebo, chcete-li, víry. A pokud existuje početná skupina lidí, která má nějaký pohled na svět, pak je jenom přirozené, že se objevují politická hnutí nebo strany, který takový názor používají, využívají nebo i zneužívají s cílem získat moc. Jak praví jedna stará indická moudrost: člověk přichází na svět s krásnou a čistou vírou a za ním kráčí ďábel a ten mu ji organizuje.

Je velmi důležité si uvědomit, že pojem globální oteplování je dnes již součástí praktického mocenského zápasu a nikoliv akademické vědecké debaty. Je velice zábavné pozorovat Václava Klause, jak se snaží vést odborné debaty tam, kde už se dávno rozdělují miliardy. Pro Václava Klause je nepochybně velice perspektivní cesta, jak jako osoba může vstoupit do světových dějin a zařadit se po bok legendárních mužů, kteří měli pravdu v okamžiku, kdy už ji nikdo nechtěl slyšet. Je to prostě na pomník. Pokud bych měl použít nějaký příklad, pak si dovolím poznámku v tom smyslu, že dnes se začíná v opravdu odborných biologických kruzích přiznávat, že legendární akademik Lysenko nebyl vždy úplně mimo misku a naopak že ani darwinisté ani fanatici pragenetiky neměli tehdy patent na rozum. Trvalo to ale padesát let a Lysenkovi kvůli tomu dnes nikdo pomník nepostaví.

Je důležité si rovněž uvědomit, že se ukázalo, že zelená politika má obrovský potenciál ovládat masy a zároveň přinášet nebývalé rozšiřování trhu a celou řadu mimořádných tržních externalit. Stačí se podívat je na to jak se změnila situace na dlouhodobě stabilizovaných trzích s příchodem biopaliv. Každý, kdo má maturitu, si může spočítat, že celková hospodářská efektivnost zavedení biopaliv je záporná. Pro normálního člověka tedy přinášejí bezesporu více škody než užitku. A konkrétně?!? Na nádrž s dvěma procenty biopaliva ujedete asi o 4 procenta méně kilometrů a dříve vyměníte motor. Potraviny zdraží daleko více než o 10 procent. Kromě spotřebitele vydělají všichni. Energetické náklady na zvýšenou výrobu ovšem spolehlivě znegují veškeré maximálně předpokládané benefity, které najdete v letácích těch nezelenějších ze zelených. Plocha rozorané země se zvýší a tak se uvolní do ovzduší daleko více uhlíku, než možná umíme vůbec spočítat.

Máme tady nejen něco, co přitahuje lidi, co je podle nich prosté a jednoduché a dělá se především pro ně, něco, co útočí na starý, podlý svět, ale zároveň něco, co přináší ohromné podnikatelské příležitosti a otevírá cestu k moci. Tam, kde dosud klasická politická schémata potřebovala války, aby uspokojila přerostlé ambice a rozdělila nestandardní zisky, tam přichází zelené schéma s vizí velikého zápasu o zachování neměnnosti přírody. V tomto velikém tažení, proti kterému byly křížové výpravy, napoleonské války a nebo Drank nach Osten jenom třídními výlety mateřské školky, bude určitě hodně padlých, protože už od začátku se verbuje pod heslem občané světa spojte se! (...nebo střelím) a nebo kdo nechladí s námi, hřeje proti nám. Bude snadné vytvářet nepřátele tohoto procesu a tažení a zakládat výbory pro veřejné blaho, třídění a čistotu čehokoliv a kohokoliv. Zkrátka a dobře, máme tu něco velice nebezpečného. Nicméně džin je z lahve venku a zdá se, že norský Nobelův výbor se rozhodl definitivně zahodit špunt a spolknout papírek se zaříkadlem. Rád bych poznamenal, že funkci tohoto výboru v případě Nobelovy ceny míru naplňuje komise norského parlamentu. Nezbývá než věřit, že norský parlament je ctihodné shromáždění moudrých mužů a žen, protože projekce této skutečnosti do reality Parlamentu ČR by mohla vést k zamyšlením, která by bylo zajisté těžko publikovat i Britských listech.

Nobelova cena míru se už dávno nedává nikomu, kdo by se opravdu zasloužil o mír. Mír je příliš komplexní záležitost. Ve vztahu k této vysoce prestižní ceně je mír prostě jenom zástěrka, pod kterou je možné dát najevo určité politické preference. Je to cena politicky účelová a jiná snad ani být nemůže. Nobelovou cenou se dává najevo to, že na něčí straně je pravda daleko dříve, než ji prověří čas. O cenách v ostatních vědeckých oborech to lze říci daleko obtížněji, vždyť často dostávají Nobelovy ceny vědci na sklonku života za práce a objevy staré desítky let. Nobelova cena míru za rok 2007 je však skutečným unikátem. Vyzdvihla před celým světem na piedestal pravdy kontroverzní teorii, která nemá ambice o nic menší než nastolit nový světový pořádek. Všichni rozumní lidé by se nad tím měli zamyslet, protože tady už nám nový svět neklepe na dveře, ale tak trochu hází kameny do oken. Plně souhlasím s tím, že je to významné ohrožení demokracie v její klasické podobě.

Na rozdíl od jiných si ale dovolím poznamenat, že je to právě demokracie, která ukázala obdivuhodnou neschopnost reagovat na změny, které překračovaly určitou mez jinak než návratem k totalitě nebo násilí nebo naopak bezbřehým liberalismem nebo dokonce nihilismem. Příchod nového politického prostředí, ze kterého budou některá témata vyňata a podřízena jiným dosud nejasným strukturám a procesům, je tedy zákonitý. Můžeme proti tomu protestovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale také asi to jediné, co s tím můžeme dělat. Hra už dávno začala a karty jsou rozdány. Měli bychom to tedy vzít na vědomí a začít se připravovat na jiné taneční kroky mezi vejci... Pro začátek bychom mohli na Nobelovu cenu míru navrhnout Járu Cimrmana a neznámý betonový sídlištní panel neboť zcela nepochybně „vykonali nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“ jak zní oficiální anotace propozic Nobelovy ceny míru. Tedy určitě více než třeba Jásir Arafat nebo Al Gore.

To už by snad bylo jasno definitivně...