Osvobození národa cestou násilí

"Problém je v tom, jak se definuje teroristická organizace. Když se podíváte na situaci, která panuje v Libanonu, zjistíte, že není černobílá. Někoho jen tak nálepkovat jako teroristickou organizaci je hrozně jednoduché," řekl Májíček iDNES.cz.

Má pravdu. Předně: označení Hizballáhu či Hamásu za "teroristy". Hizballáh či Hamás jsou stejně tak teroristické organizace, jako je palestinské národně osvobozenecké hnutí. Jaký je rozdíl mezi čečenskými separatisty, albánskou guerillou v Kosovu, srbskými nacionalisty, tibetskými extrémně nacionalistickými mnichy, politiky Sinn Féin a guerillami spjatými s jejich vojenskými odnožemi, či Hizballáhem nebo Hamásem? A jak se liší Hamás od dalších arabských či muslimských organizací? Násilí se proti protivníkům dopouštějí všichni. Jedni, které propagují proameričtí politici, jsou ti hodní. Jiní, se kterými hovoří mimo jiné Evropská unie a USA ne, ti zlí. Ti, se kterými nehovoří ani USA, ani EU, jsou ti nejhorší. Théravádsko-buddhistická většina na Srí Lance je zapletena do krvavé a po desetiletí se táhnoucí občanské války s tamní hinduisticko-tamilskou menšinou. Kdo je ten hodný a kdo ten zlý?

iHned: H.D.S. Greenway, The Boston Globe: V okupovaném Tibetu klíčí semena odporu ZDE

Sionismus jako židovské národní osvobození i prokletí

Hnutí, které usiluje o návrat Židů do Erec Jisrael a o vytvoření nezávislého židovského státu. Formulováním ideje židovské státnosti se ujal Teodor Herzl (*1860 - +1904) v díle Židovský stát (1896). Svolal r. 1897 1. sionistický světový kongres v Basileji a snažil se až do své smrti diplomatickými iniciativami vymoci židovskou vlast, mezinárodně právně uznanou. Židovský fond pro přestěhovalce nakupoval půdu. Teprve pozdějšímu prvnímu prezidentu státu Izrael, Chaimu Weizmannovi, se podařilo spojit různé proudy sionismu a pohnout britskou mandátovou správu nad Palestinou r. 1917 k Balfourovu prohlášení, které přislíbilo zřízení vlasti v Palestině. Stát Izrael byl však založen teprve rozhodnutím Spojených národů pod dojmem holokaustu v r. 1948.

Projekt židovského národního státu v Palestině nebyl přijat Evropany nikdy zcela ­jednoznačně. Nepřežily se ani názory, že Izrael nemá budoucnost jako národní stát a čeká ho transformace do podoby dvounárodního a vícekonfesionálního státního útvaru. Někdy se také tvrdí, že éra sionismu skončila a že je třeba hledat pro židovský stát nový raison d'etre, tvrdí v časopisu Listy Zdeněk Müller v článku Návrat historické šance aneb Vadí nám sionismus?.

Stát Izrael se ovšem zrodil příliš pozdě, aby mohl zabránit likvidaci evropského židovstva. Zachránit kulturní a náboženskou identitu Židů však dokázal. Zastavil proces zanikání židovské identity, jenž započal s židovským osvícenstvím v 18. století. Rezervovaný postoj Izraele k Evropě je spojen také se zkušeností z poloviny 70. let. V roce 1975 byla přijata v OSN rezoluce označující sionismus za rasismus. Je třeba připomenout, že tehdy nebyly židovské kolonie na okupovaných územích ještě nijak masovým jevem, OOP odmítala uznat Izrael a budoucnost Palestiny nespojovala s jejím rozdělením na dva státy. V Evropě nevyvolala zmíněná rezoluce žádné zemětřesení. ... V dějinách novodobého národního židovského hnutí stojí dodnes otazníky nad prostředky používanými sionisty k vyhánění Palestinců z jejich vesnic a usedlostí..., pokračuje Müller.

Listy: Zdeněk Müller: Návrat historické šance aneb Vadí nám sionismus? ZDE

V článku "Sionismus a antisionismus" na severu Erec.cz mu tvrdě a demagogicky oponuje jeden z anonymních autorů tohoto serveru: Antisionista je člověk, který nechce, aby existoval židovský stát. Nechce ani, aby existovalo 7 milionů jeho občanů. Ale to přece tak není a být nemusí. Respekt k mezinárodnímu právu vrací sionistickou myšlenku k rozhodnutí Valné hromady OSN z 29. listopadu 1947 ,rozdělující Palestinu na arabský stát a židovský stát (s Jeruzalémem jako mezinárodní enklávou). Odpor Arabů k tomuto řešení dal impuls a 14. května 1948 vůdci židovské komunity v Palestině učinili Prohlášení nezávislosti a tím byl založen stát Izrael. Nicméně: antisionisty byli i známí židovští učenci a státníci. Bruno Kreisky, Hans Fromm, Michael Selzer. Noam Chomsky a Norman Finkelstein . Chomsky říká, že podporuje židovskou vlast, ale ne židovský stát. Prohlašuje navíc, že tento pohled je shodný s originálním významem sionismu. Dnes je načase zhodnotit výsledky sionistického snažení a formulovat nově post-sionismus. Protože stabilita státu Izrael je přímo závislá na armádě, nikoliv na mezinárodním respektu. Stát Izrael se z místa pro život stal místem přežívání a ohrožení. Populační křivky židovského obyvatelstva a arabského obyvatelstva ukazuje, že ani imigrační vlny nezastaví převahu Arabů. Existenci palestinské samosprávy a návrat do roku 1947 a 1948 mnoho Izraelců odmítá. Sabry se nechtějí o území dělit. Mít etnicky čistý židovský stát Izrael znamená ho etnicky vyčistit. Je to v dnešním světě přijatelné? Výsledkem je netolerance, násilí. Krach myšlenky původního sionismu. Krach mezinárodního respektu i morálního oprávnění existence moderního židovského státu, státu Izrael. Už krachuje i myšlenka Chaima Weizmanna z třicátých let, skupiny Ichud (Jednota) ze čtyřicátých let, Judy Magna (prvního děkana Hebrejské univerzity) či Martina Bubera na vytvoření dvounárodního státu.

Dnes být antisionistou neznamená nic víc, než nesouhlasit s jednostranným a násilným etnickým čištěním země, která je kolébkou abrahámovských náboženství. Nesouhlasit s utopením Izraele v krvi všech. Bez ohledu na to, kdo byl původně v právu. Evropa zažila ve své minulosti řadu nábožensky a národnostně motivovaných konfliktů. Anitisionismus není antisemitismus a není ani antijudaismus. Arabové mají stejné právo na Izrael jako Židé. Cesta k vzájemnému pochopení musí být ale nejspíše nadiktována. Zvenčí.

Omyly pravicového fanatika

Není to poprvé, co lidé napojení na iniciativu Ne základnám vyjadřují podporu terorismu. V létě roku 2006 například další mluvčí iniciativy Jan Tamáš, člen Humanistické strany, uspořádal spolu s komunisty a muslimskými spolky manifestaci na podporu Hizballáhu v jeho válce proti Izraeli. Na nedávném protestu proti základně, který se konal o víkendu na Hradčanském náměstí v Praze, se také někteří odpůrci radaru prezentovali velkoplošným transparentem "World without Sionism"...

Tak tuto větu napsal šéfredaktor ultrakonzervativního pravicově extremistického serveru Mladé pravice v roli redaktora Mladé fronty Dnes jako usvědčující argument proti trockistickému aktivistovi Májíčkovi. Opět lež. Zlovolná lež. Protože skupina "antisionistů" NEBYLA součástí demonstrace na Hradčanském náměstí. Byla to skupina neonacionalistikých provokatérů z řad krajní pravice, kterří se snažili vyvolat konflikty s pořadateli a přítomnými anarchisty. Pořadatelé se je snažili pomocí policie vykázat z náměstí. A policii se to také posléze podařilo. Na vytvoření sprosté legendy to ale, jak je vidět, stačilo.

Adam B. Bartoš tuto část článku nazval Na jedné vlně s Ahmadínežádem.

Bartošův článek proti Májíčkovi je štvavou propagandou. Je vidět, že doba přitvrdila a organizátoři protestů se musí připravit na mnohé provokace. Po slušném, ale neúspěšném Klvaňovi nastoupili specialisté na aktivní opatření. Vzhledem k tomu, že se provokace s antisionisty na Hradčanském náměstí aktivně účastnila i policie, je jasné, že základním pravidlem napříště bude, že neexistují pravidla. Bartošův článek to jasně dokázal. Válka bez pravidel začala. Jedněm i druhým jde o radar a o budoucnost.