|
21. 1. 2008
Každý by měl dělat, co umí, aneb, paní Tachecí, potřebujeme vás jinde a jinak!Karel Šolín
Paní Tachecí neznám příliš. Svého času sem ji velice obdivoval jako neohroženou, kurážnou a až ďábelsky chytrou redaktorku a moderátorku v ČT a málokomu tamtéž jsem tolik fandil. V dobách, kdy jsem se těšil na její další "pokračování" a vývoj a na to, že by se podle jejího vzoru mohlo objevit více takových moderátorů v tomto médiu mi však někam zmizela. Nepátral jsem kam, prostě mi zmizel někdo, kdo naší - lidské společnosti velice užitečně sloužil, byla to tehdy škoda. |
|
Nyní se však objevila znovu a "zazářila" tak, že to bylo rozhodně nepřehlédnutelné. Trochu mne možná zaujalo přirovnání v diskusi od Petra Dvořáka z dnešního dne krátce po půlnoci: "Slon v porcelánu". Toto přirovnání mi přijde výstižné. Byla by škoda, aby člověk s takovým obrovským potenciálem jako ona plýtval svou energií právě na destrukci, když by šlo (a bylo by třeba) dělat tolik jiných užitečných věcí. Z toho, jak na mne působila a působí a z toho mála co o ní znám bych řekl že Barbora Tachecí je:
Škoda, jestli se ve svém profesním vývoji naučila nějakým zlozvykům. Takovýto profil je jistě výhodný pro PR nebo pro byznys obecně. Rozhodně také jako redaktorka či moderátorka by dnes nebyla méně kvalitní než kdysi. Zřejmě by jí to však dnes bylo již "málo", škoda. Je ovšem otázka, co to je "málo" nebo "hodně" v oblasti kariéry a vlastního poslání každého člověka v jeho životě. V oborech logistika či marketing se hovoří o "životních fázích výrobku", které ovšem platí i pro organizaci nebo její funkční část až po jednotlivce - kdy bychom se dostali opět zpátky na životní či profesní vývoj člověka až organismu. Zde musím (ač nerad) připomenout, že v případě paní Tachecí "fáze růstu" již skončila, chtě nechtě je nyní již ve "fázi zralosti", další růst prostě nebude, totiž není možný. Je třeba si to přebrat a začít pracovat na zúročování toho, co je obecně dobré. Paní Tachecí je dnes již v životním a profesním stádiu, kdy by měla začít chápat své lidské poslání, což s otázkou kariéry pouze do určité míry koresponduje. Obávám se, že pro funkci kterou nyní zastává a v rámci níž má ty kompetence a pravomoci, které má, se takovýto profil člověka přece jen nehodí. Navíc je v jejím stylu patrný též příklon k hodnotám současných trendů povrchnosti o kterých by se správně jaksi asi nemělo pochybovat ale o kterých vnitřně všichni víme své. Zkusím to vyjádřit slovy, že bych nerad, aby do budoucna Barbory Tachecí vždy převálcovaly Ivany Hoffmany. Na závěr se pokusím o jednu výzvu: "Paní Tachecí, prosím Vás zkuste to jinde (teď již asi nutně) a jinak. Vážím si Vás, mám Vás rád, nechci Vás zase ztratit - bylo by Vás škoda". |
