Místopředsedkyně Rady ČRo Dana Jaklová, členka ODS a jejího mediálního panelu, bývalá redaktorka normalizačního zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Dnes zaměstnankyně  mediálního lobbisty Jaroslava Berky a jeho soukromé televize RTA. Návrh na její  odvolání pro porušení zákona je stále „zaparkován“ ve sněmovně – v průběhu své funkce radní totiž zatajila politicky nominovanou funkci v komunální politice. Jiří Florián, končící šéf redakce náboženského vysílání v brněnském studiu České televize, prahnoucí po tom být velkým zákulisním intrikánem – „jezuitou“, na což ovšem nemá. Další z velmi aktivních kritiků „starého“ Radiožurnálu byl i jeho bývalý redaktor a poté redaktor České televize, kde skončil spolu s improvizovaným vysíláním takzvané „Bobovize“, posléze píárista Sazky Antonín Zelenka. Za zásluhy jmenován do Rady. I jeho teď živí Berkova RTA. A možná kdesi v zákulisí radní Ladislav Jíša, hledající sice kompromisní formulace,  ale stále hlasující s blokem Jaklové.  I on měl být z Rady odvolán pro střet svých soukromých  zájmů se zákonem.

Není třeba velkých analýz. Stačí si jen pečlivě přečíst zákon o Českém rozhlasu, abychom zjistili, že do programu stanic Rada nesmí mluvit. Zákon  jasně formuluje, co radní smí a nesmí. To, že si Jaklová, místopředsedkyně a mluvčí Rady, snažila posledního ledna zachránit kůži odmítnutím svého dřívějšího zasahování  do dramaturgie ČRo 1, sice svědčí o vyvinutém pudu politické sebezáchovy, ale pozdě. Stejně tak se snaží si kůži zachránit Florian. „Zdůrazňuji, že Rada to vzala na vědomí, bylo to na návrh generálního ředitele,“ řekl k loňskému srpnovému usnesení o nové ředitelce Radiožurnálu na Radě dne 30. ledna 2008 Florian a cudně pomlčel o tom, že členové a členky Rady, které předsedá, se několik měsíců předtím celkem bez zábran vyjadřovali nátlakově k programu a hudebnímu profilu Radiožurnálu. A nejen Radiožurnálu. Aniž by k tomu byli jakkoliv oprávněni.

Jaklová sice posléze zdůraznila, že Rada nemůže ze zákona zasahovat do programu. Radní se, jak pravila, změnou koncepce Radiožurnálu zabývali již za předchozího programového ředitele, a také v době, kdy Radiožurnál řídil Miroslav Konvalina. „Rada se nechce zříkat své odpovědnosti, je to kontrolní orgán, ale není to součást Českého rozhlasu, která by stanovovala program,“ omlouvala své předchozí výroky Jaklová. Je to jistě pozoruhodný posun, zejména pokud jej porovnáme s textem časopisu Týden, podle kterého  řekla redaktoru Jurajovi Gerberymu, že to byla právě Rada, která si změny na nejposlouchanějším okruhu Českého rozhlasu vynutila. A to je formulace, která je  na okamžité odvolání nejen místopředsedkyně a mluvčí, ale celé Rady.

Fascinující je, že Jaklová sama po svém nástupu do funkce na zasedání předsednictva Rady prohlásila, že ona sama zastupuje ty koncesionáře  a koncesionářky, jež Český rozhlas neposlouchají. To samo není nic proti zákonu, ale vypovídá to o motivech destrukčních aktivit radní Jaklové. Sdělila jasně, proč je v rozporu se svým dlouholetým zaměstnavatelem, jehož činnost má kontrolovat. To už samo o sobě svědčí o lecčems. Proč  tedy v rozhlasu tolik let vysílala ve francouzské redakci zahraničního vysílání ideově o tom, jaký je socialismus skvělý? Proč poté tvořila rozhlasovou zábavu a nakonec držela mikrofon při tiskových konferencích politických stran? A proč nikdy nehledala zaměstnání v komerčních rádiích?

Jakkoliv se radní snaží ze své odpovědnosti vyvléknout, ještě před nedávnem jeho novou podobu nadšeně chválili. „Předpokládám, že [Barbora Tachecí] zvedne úroveň Radiožurnálu, která poslední dva až tři roky klesá,“ pravila Jaklová. Nové ředitelky Tachecí se zastávala poměrně vytrvale. „Rada dosud obdržela asi deset stížností na novou podobu Radiožurnálu. Ta podle mého osobního názoru a podle mé zkušenosti z dosavadního poslechu není zásadně v rozporu s koncepcí, kterou jsme na Radě odsouhlasili,“  pravila Jaklová 7. ledna 2008   Lidovým novinám. Hmmmm. Jistěže, když Kasíka Rada ke změnám dotlačila, že... Jen o tom teď nerada slyší.

Zelenka dokonce na zasedání předsednictva Rady 22. srpna 2007 vznesl dotaz, jestli se neuvažuje o personálních změnách na stanici v souvislosti s poklesem poslechovosti. Ale veřejná služba je tu právě proto, aby nemusela „honit“ co nejvyšší poslechovost, ale aby plnila službu veřejnosti. To ale je nejspíše mimo Zelenkovy rozlišovací schopnosti. Stejně jako změna metodiky výzkumu oné poslechovosti, která znevýhodnila Radiožurnál ve prospěch konkurenčních komerčních stanic s mladším a technologicky lépe vybaveným publikem. Přitom radním šéf výzkumu rozhlasu Hradecký vysvětloval, že nelze vnímat rozdíly mezi výzkumy „starými“ a „novými“.

A tak se členové a členky Rady ČRo  nakonec na Radiožurnálu „podepsali“. Generální ředitel zůstal v roli, kterou mu nikdo nezávidí. Nesl zodpovědnost za výsledek, který nemohl ovlivnit, neboť Rada se vyjadřovala o „novém“ Radiožurnálu pochvalně. Není to poprvé, kdy se rada pokusila zasahovat do vysílání stanic. Stanice pro mladé Wave na vlně 100,7 FM Jaklové také vadila. Stále totiž ohrožuje příjmy komerčních hudebních stanic v Praze. To ostatně Jaklová sama přiznala, když pravila, že vysílání pro mladé mají pokrývat komerční stanice.

Co měly znamenat podivné tanečky kolem Radiožurnálu, kdy Rada kritizovala, že  pro ČRo 1 pracuje Ivan Hoffman? Co je jim po tom? Došlo snad k porušení Kodexu nebo zákona a konstatovala Rada takové porušení? Ne. Jen Hoffmannovy názory rozčilovaly některé radní. Proč Rada kritizovala nižší poslechovost? Hovoří zákon o poslechovosti jako kritériu kvality? Proč Rada na změny v Radiožurnálu „tlačila“? Jde o plánované smazání rozdílů mezi komerčním a veřejnoprávním vysíláním tak, aby bylo možné začít diskuzi o zrušení instituce? Je to možné. Nyní Rada dělá mrtvého brouka, ale celá situace naznačuje mnoho otázek o skrytých motivech boje Rady s rozhlasem. Více otázek, než odpovědí. Více podezření, než vysvětlení.

Nebylo by dobré, aby kandidáti a kandidátky na členy a členky do Rady odevzdávali i životopisy? Pak by vyšlo najevo i původní příjmení radního Jíšy, i jeho působení před rokem 1989. Stejně jako funkce, které by ho z Rady diskvalifikovaly. Rozhodně by bylo dobré zavést i veřejné slyšení kandidátů a kandidátek na volebním výboru ještě před plénem sněmovny – radní jsou totiž zástupci koncesionářů a koncesionářek, nikoli poslanců a poslankyň, jak se domnívá a nahlas říká Jaklová. Radní by měli deklarovat, že svou roli chápou, rozumějí zákonu a Kodexu, který mají prosazovat a kontrolovat. Že dokáží zůstat nezávislí a objektivní.

Jenže... Co s touhle Radou? Snad jedině odvolat. Co nejdříve. Nejlépe hned.

Autorka je politická analytička.

Článek vyšel na serveru genderové tiskové agentury gitA