29. 2. 2008
Kubiceho zpráva: Stížnost proti odfláklému stanovisku Rady Českého rozhlasuNa mimořádném zasedání Rady Českého rozhlasu 19. září 2007, konané v budově Českého rozhlasu v Praze a v rozporu s jednacím řádem Rady (zasedání nebylo předem zveřejněno na internetových stránkách Rady dle článku IV, odstavce 3 jednacího řádu, veřejnosti tak byla znemožněna účast) projednala Rada Českého rozhlasu stížnost na porušení Kodexu ČRo, zákona 484/1991 Sb., a zákona 231/2001 Sb. pracovníky ČRo 1 - Radiožurnálu zveřejněním Kubiceho zprávy, vysíláním nepravdivých informací, manipulací s důkazy z vyšetřování závažného trestného činu a zatajováním důkazů a i deformací před orgány činnými v trestním řízení, kterou jsem jí odeslal 15. srpna 2007. Rada dobře věděla, proč jedná s vyloučením a bez předchozího upozornění veřejnosti , včetně médií. Odflákla svou práci a rozhodla v rozporu se zněním zákona i Kodexu. Týdeník Reflex přinesl nyní v posledním čísle rozhovor s bývalou tiskovou mluvčí UOOZ Policie ČR Blankou Kosinovou. A tvrzení novinářů, kterak se na svět a do médií dostala Kubiceho zpráva, se hroutí jak domeček z karet... |
Rada po více než měsíci zkonstatovala, že vše bylo tehdy v pořádku. Zveřejnění Kubiceho zprávy bylo podle sedmi členů Rady v pořádku. Rada ale neodpověděla, proč Radiožurnál odmítl spolupracovat s policií, proč odmítl vyšetřovateli předat podklady k vyšetřování, proč nakonec zničil na internetu vystavené části tajné zprávy. Rada odflákla v roce 2007 svou práci. Český rozhlas bojkotoval práci vyšetřovatelů v kauze Kubice - "po zralé úvaze" - Stížnost Radě Českého rozhlasu ZDE Odpověď Rady Českého rozhlasu na stížnost týkající se Kubiceho zprávy ZDE
Rada své stručné záporné rozhodnutí na všechny body stížnosti nijak nezdůvodnila, což je v rozporu s jejím vlastním jednacím řádem (bod VII), který Rada vytrvale porušuje. Výroky - usnesení Rady musejí být jasně formulované, jak o tom hovoří výslovně i jednací řád Rady v bodě VII. odst. 3. Z gramatického tvaru poslední věty odpovědi Rady na mou stížnost by ani osel nebyl moudrý. Podle bodu VII, odst. 1 jednacího řádu musí Rada zveřejnit v zápise podstatný obsah rozpravy. To se neděje dodnes. Zákon 484/1991 Sb. ani nezná slovo předsednictvo, ale pouze slovo předseda a Rada. Rada koná veřejně, což předsednictvo nekoná. Takže zápisy z předsednictva jsou pouze jakési cáry papíru. Vyšší odměny, které pobírají členové předsednictva, jsou v rozporu se zákonem. Nicméně Radě závidím jejich jistotu při odmítání stížností. Rada nevyužila ani ustanovení v § 8. odst. 1. písm. g) a nevydala k vysílání Kubiceho zprávy obecné doporučení . Kubiceho zpráva je passé, zapomeňte. Jediným členem, který hlasoval proti zamítavému rozhodnutí Rady ve věci Kubiceho zprávy, byl bývalý generální ředitel rozhlasu, Dr. Richard Seemann. Asi věděl proč. Nejspíše je novinář "ze staré školy"... Jediným místem, kam se lze proti usnesení Rady odvolat, respektive si na rozhodování Rady stěžovat, je Parlament, respektive jeho Stálá komise pro sdělovací prostředky. Aby bylo možné odůvodnit stížnost i jinak, a aby toto nové podání mělo nějakou logiku i po stránce věcné, měly by být známy nějaké nové skutečnosti. Blanka Kosinová mi je nechtěně poskytla... Štěpána Kotrba, BL 2. 10. 2007: Rada Českého rozhlasu odflákla svou práci: Odvysíláním Kubiceho zprávy nedošlo k porušení zákona, jejím odstraněním z webu také ne ZDE Opakovaná stížnost proti porušení Kodexu ČRo, zákona 484/1991 Sb., a zákona 231/2001 Sb. pracovníky ČRo 1 – Radiožurnálu zveřejněním Kubiceho zprávy, vysíláním nepravdivých informací, manipulací s důkazy z vyšetřování závažného trestného činu a zatajováním důkazů a informací před orgány činnými v trestním řízení – na základě nových skutečnostíOdvolání proti „stanovisku“ Rady Českého rozhlasu, zaslanému mi pod č. j. 98/07 ve věci zaslané stížnosti ze dne 15. 8. 2007Stížnost Parlamentu České republiky na porušení zákona 484/1991 Sb. Radou Českého rozhlasu nereagováním na podstatné aspekty stížnosti, evidované pod č. j. 98/07, nevyrovnáním se s požadavkem na zjištění pravdivých údajů a následnou lživou odpovědí stěžovateliStížnost Parlamentu České republiky na porušení povinností dle zákona 484/1991 Sb. Radou Českého rozhlasuVzhledem k tomu, že bývalá tisková mluvčí UOOZ Policie ČR Blanka Kosinová zveřejnila v rozhovoru s Milanem Šímou, zveřejněném v týdeníku Reflex 9/2008 pod titulkem „Pitr už možná není naživu“ na str. 64-65 závažné poznatky o zveřejnění Kubiceho zprávy, které se kryjí i s mými dřívějšími informacemi, jejichž zdroj nemohu uvést s odkazem na příslušné ustanovení tiskového zákona o ochraně zdroje, vznikla tak nicméně nová důkazní situace. Blanka Kosinová konstatovala na str. 65 týdeníku Reflex 9/2008 toto: „Kdo mohl tušit, že to [Kubiceho zpráva] ještě před zahájením jednání bezpečnostního výboru bude viset na webových stránkách Českého rozhlasu.“ Blanka Kosinová tak potvrdila mou informaci, jejíž zdroj nemohu uvést s odkazem na příslušné ustanovení tiskového zákona o ochraně zdroje, že kopií Kubiceho zprávy v listinné podobě disponoval nejméně jeden zaměstnanec Českého rozhlasu ještě před zahájením jednání výboru. K prozrazení Kubiceho zprávy tak nedošlo v průběhu zahájení jednání nedbalostí některého z poslanců, jak opakovaně a nepravdivě tvrdili novináři. Nejméně jeden zaměstnanec Českého rozhlasu byl v úmyslném kontaktu s osobou, která se prokazatelně dopustila závažného trestného činu porušením zákona o utajovaných skutečnostech. Tento zaměstnanec Českého rozhlasu zná totožnost této osoby – pachatele trestného činu. Výsledek a zároveň důkaz tohoto trestného činu pak použil zaměstnanec Českého rozhlasu jako podklad pro zprávu Českého rozhlasu, kterou zveřejnil ve vysílání a onen podklad na internetových stránkách Českého rozhlasu. Se zveřejněnou zprávou pak bylo v průběhu další doby nezjištěným zaměstnancem nebo zaměstnanci Českého rozhlasu na internetových stránkách Českého rozhlasu dále v průběhu času manipulováno. V okamžiku, kdy se o totožnost zaměstnance a editoriální postupy v redakci Českého rozhlasu 1 Radiožurnál začal zajímat zvláštní vyšetřovatel Policie ČR a požádal Český rozhlas o součinnost, další nebo týž zaměstnanec Českého rozhlasu odstranil již zveřejněné dokumenty, zřejmě s úmyslem ztížit či zcela znemožnit práci orgánu činného v trestním řízení. Důkazy o autorizaci osoby, která smazala soubory z internetového serveru bude mít jeho správce, nebo správce sítě, taktéž zaměstnanci Českého rozhlasu. Český rozhlas prostřednictvím jím pověřené osoby posléze odmítl vydat policii písemný dokument, který byl podkladem pro zveřejněnou elektronickou podobu na internetových stránkách Českého rozhlasu 1 Radiožurnál a sdělit vyšetřovateli další skutečnosti. Výše uvedená slova tehdejší mluvčí UOOZ P ČR Kosinové dotvrzují, že ke zveřejnění Kubiceho zprávy došlo jinak, než novináři a pověřené osoby Českého rozhlasu tvrdili. Díky tomuto veřejně přístupnému svědectví osoby, jejíž pracovní náplní byl mimo jiné i monitoring veřejných zdrojů a sledování mediálních výstupů UOOZ se touto cestou odvolávám proti „stanovisku“ Rady Českého rozhlasu, zaslanému mi pod č. j. 98/07 ve věci podané stížnosti proti porušení Kodexu ČRo, zákona 484/1991 Sb., a zákona 231/2001 Sb. pracovníky ČRo 1 – Radiožurnálu zveřejněním Kubiceho zprávy a vysílání nepravdivých informací. Tvrdím stále, že odpovědní pracovníci – redaktoři a editoři Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu
I nadále tvrdím s plnou vážností, že management Českého rozhlasu odmítl žádost specializovaného pracoviště Policie ČR o poskytnutí informací a podkladů k vyšetření okolností zveřejnění Kubiceho zprávy. Odpověď Rady Českého rozhlasu č. j. 98/07 byla v tomto bodě lživá. Rada přitom mohla zajistit písemnou žádost vyšetřovatele mezi došlou poštou v podatelně ČRo či v sekretariátech odpovědných osob a dohledat tuto korespondenci, neboť se nejednalo o korespondenci soukromou, ale úřední. Rada si zároveň mohla snadno zjistit adresáta této korespondence specializovaného útvaru Policie ČR a mohla si od něj i od odesilatele vyžádat stanovisko k této velmi závažné věci. To neudělala. Rozhodovala tak bez informací, pro rozhodování klíčových. Rada mohla poté dát doporučení managementu Českého rozhlasu či využít své pravomoci k odlišnému stanovisku jak vůči stěžovateli, tak vůči orgánům činným v trestním řízení. Rada nepostupovala dostatečně odpovědně a s vědomím důsledků nepravdivé odpovědi na stížnost. Konstatuji, že Rada Českého rozhlasu konala i v tak závažné věci nedbale a porušila lživou odpovědí svou povinnost danou jí zejména §4 odst. 1) zákona 484/1991 sb. o Českém rozhlasu. Zůstává i nadále otázkou, kterou by měla kvalifikovaně s veřejně dostupnou právní argumentací jako zástupce koncesionářů a nikoliv jako advokát zaměstnanců či managementu zodpovědět Rada, zda příslušní pracovníci Českého rozhlasu 1 svým jednáním v souvislosti se zveřejněním a následnou nikdy nevysvětlenou manipulací elektronické kopie „Kubiceho zprávy“ nenaplnili i skutkovou podstatu trestných činů dle trestního zákoníku a nevzniká zde povinnost Rady jako zástupce koncesionářů přispět k hájení zákonů ČR tak, jak Rozhlas i Radu zavazuje zákon o Českém rozhlase i další, obecně závazné právní předpisy. V té souvislosti upozorňuji na obecně známý fakt, že nadržování pachateli trestného činu či napomáhání je také trestným činem. Upozornění a podezření v této stížnosti obsažené má konkrétní adresáty dle jejich odpovědnosti a vyžaduje si kvalifikované a odpovědné posouzení. Rada jako orgán disponuje pravomocemi ke kvalifikovanému a odpovědnému rozhodnutí. Rada Českého rozhlasu se doposud ale naprosto nevyrovnala s jednotlivými body stížnosti na porušení konkrétních bodů Kodexu a zákona o Českém rozhlase konkrétními osobami konkrétním způsobem tak, jak bylo popsáno v podání ze dne 15. 8. 2007, neseznámila na svém mimořádném zasedání veřejnost s odůvodněním odmítnutí konkrétních bodů stížnosti, jak jí ukládá § 7 odst. 4 zákona 484/1991 Sb., svou odpověď stěžovateli učinila nesrozumitelnou, nepřezkoumatelnou a tudíž formálně i fakticky nedostatečnou. Rada Českého rozhlasu jako orgán tímto porušila svou povinnost danou jí § 8 odst. 1 písm. g) zákona 484/1991 Sb., § 7 odst. 4 zákona 484/1991 Sb. a jejím jednacím řádem. Rada mimoto rozhodovala o stížnosti na mimořádném zasedání, nesplnila zákonnou podmínku zveřejnit na internetové stránce Rady termín zasedání (a to včetně mimořádného) předem a umožnit tak veřejnosti účast na jednání Rady. Rada Českého rozhlasu jako orgán tímto porušila svou povinnost danou jí zákonem 484/1991 Sb. Stejně tak Rada porušila zákon 484/1991 Sb. tím, že o stížnosti nerozhodla, ale pouze vydala jakési „stanovisko“, zveřejněné na internetové adrese http: //www. rozhlas. cz/rada/zapisy07/_zprava/381784. Činnost Rady se řídí zvláštním zákonem, který ukládá Radě rozhodovat a Rada nemá právo postupovat jinak, než jak jí zákon přímo ukládá. Odůvodnění musí být součástí rozhodnutí. Jelikož rozhodování Rady ani odvolání se vůči rozhodnutí či „stanoviskům“ se neřídí lhůtami správního řádu ani jiného zákona, využívám nových skutečností zjištěných z odpovědi tiskové mluvčí UOOZ Blanky Kosinové, zveřejněné v článku Milana Šímy „Pitr už možná není naživu“ a odvolávám se nyní pro výše uvedené důvody vůči „Stanovisku“ zaslanému mi Radou pod č. j. 98/07 z 19. září 2007 vůči mnou podané stížnosti z 15. 8. 2007 a žádám Radu, aby s plnou vážností projednala toto odvolání, revidovala své „stanovisko“, zjistila si všechna jí k dnešnímu datu dostupná fakta a rozhodla znovu řádným usnesením, tentokráte v souladu se zákonem i Kodexem. Zároveň Radu Českého rozhlasu žádám, aby o svém rozhodnutí, o podkladech a důvodech tohoto rozhodnutí informovala ústně veřejnost na řádně ohlášeném zasedání Rady, aby zveřejnila veškerou korespondenci v této věci s výjimkou dílčích údajů chráněných zvláštními právními předpisy (které lze „začernit“) a aby o průběhu a výsledcích podrobně a písemně také informovala Stálou komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako odborný orgán sněmovny, které je Rada ze zákona odpovědna ze své činnosti. Jelikož byla stížnost projednána Radou Českého rozhlasu v roce 2007, žádám také Radu, aby tato stížnost, k ní se vážící korespondence a projednání této stížnosti v plném rozsahu včetně příslušných dokumentů se stalo zvláštní přílohou Výroční zprávy o činnosti Českého rozhlasu za rok 2007, neboť se jedná o závažné pochybení Rady jak po věcné, tak i po formální stránce. Žádám Radu, aby dodržela lhůtu pro nové rozhodnutí, kterou si sama určila a která činí 30 dní. Zároveň žádám, abych byl o všech rozhodných skutečnostech v této věci písemně informován. Zároveň si tímto podávám stížnost Parlamentu České republiky na několikeré prokazatelné porušení zákona 484/1991 Sb. a neplnění povinností podle § 6 odst. 3 tohoto zákona Radou Českého rozhlasu a žádám Parlament České republiky aby využil svých zákonných pravomocí a konal v souladu se zákonem o Českém rozhlasu, zejména s § 4 odst. 5.. Stálou komisi Parlamentu ČR pro sdělovací prostředky jako odborný orgán Sněmovny pro dohled nad sdělovacími prostředky žádám vzhledem k dosavadní zkušenosti, aby postupovala v projednání této stížnosti bez zbytečného prodlení a s vědomím toho, že Kodex Českého rozhlasu je podzákonnou normou, přímo navazující na zákon o Českém rozhlasu. Jeho dodržování je základní povinností novinářů veřejné služby a měřítkem, podle kterého veřejnost posuzuje nejen úroveň a oprávněnost veřejné mediální služby, ale ve sporných případech i kvalitu práce Rady a poslanců Parlamentu, kteří Kodex schválili a jsou §4 odst. 1 a §4 odst. 5 zákona 484/1991 Sb. ustanoveni do role orgánů odpovědných za dohled nad dodržováním zákona. Opakovaná stížnost Radě Českého rozhlasu a odvolání proti stížnosti v kauze Kubice PDF Stížnost byla zaslána adresátům - Radě ČRo a poslancům Parlamentu ČR v elektronické podobě. Listinná podoba bude doručena do podatelen institucí. Autor byl tři roky členem Rady Českého rozhlasu. V souvislosti s Kubiceho zprávou byl dotazován orgány činnými v trestním řízení jako svědek. |